Ernest Hemingway prožil na Kubě kus svého života. Není proto divu, že Američané a Kubánci se konečně dohodli, že zdigitalizují celý archív, který zůstal v domě Ernesta Hemingwaye. Byl nejvyšší čas. Muzeum, které je v tomto domě, se pomalu rozpadá a peníze ze vstupného jdou kdovíkam. A dokumenty z pozůstalosti tiše hnijí.
Archív obsahuje dopisy, fotky a rukopisy včetně nevydaného závěru slavné knihy Komu zvoní hrana.
Ve sklepě ležely kdoví jak dlouho. Jsou tam i kódované zprávy, které Hemingway posílal, když se svou jachtou pátral po německých ponorkách.
Celkem se jedná o 3194 stran textu a obrazových materiálů, které byly také zaslány do knihovny Johna F. Kennedyho v Bostonu a mají být dokonce vystaveny na internetu.
Ernest Hemingway Collection in JFK Museum>>
Stejně tak se opravovala vila za zhruba 3/4 milónů dolarů.
Vila Finca la Vigía stojí v městečku San Francisco de Palua, které je pár kilometrů od Havany. V domě je muzeum, o které se výrazně zasloužila Jenny Phillipsová, vnučka dlouholetého editora Hemingwaye.
Hemingway zde žil od roku 1940 až do své smrti v roce 1961.
Ernest Hemingway (21. července 1899 – 2. červenec 1961)
obdržel prestižní Pulitzerovu cenu (1953) a Nobelovou cenu (1954).Tu dostal za celoživotní dílo s příhlédnutím k poněkud přeceňované novele Stařec a moře.
Pokud bychom chtěli číst opravdu brilantní text, pak nezapomeňte na jeho skvělou knížku, 29 povídek.
Je to opravdu skvost a podle mě, nejlepší co vůbec napsal a to i přesto, že Komu zvoní hrana je obecně považována za jeho spisovatelský vrchol.
Zachovalá pracovna Hemingwaye na Kubě.
Velmi podrobný životopis o něm napsal americký novinář Edward Hotchner.
Toho Hemingway omylem pokládal za svého přítele, ačkoli to bylo úplně naopak. Kniha se jmenuje Papá Hemingway.
Z této knížky je patrné to, co nakonec přivedlo Hemingwaye k sebevraždě. Jeho mistrovský styl psaní dokázal skrýt, jaký byl ve skutečnosti. Dokázal ukrýt před světem svou častou myšlenkovou prázdnotu, nevyrovnanost i sobectví, včetně hulvátství k ženám.
Viz kniha Paní Hemingwayová aneb osudy manželek Ernesta Hemingwaye.
Dost o jeho nevyrovnané a násilné povaze naznačuje jeho vášnivá záliba k lovu, alkoholu, zápasům v ringu i krvavým býčím zápasům.
Jeho teze, že psaní je jen špička ledovce, ale dvě třetiny nejsou vidět, je vlastně opravdovým mottem toho podivuhodného novináře a spisovatele 20. století, který mýtus o své genialitě vytvářel sám po celý život.
Ernest Hemingway byl před svojí sebevraždou několikrát hospitalizován na psychiatrických klinikách.
Na Mayo Clinic v Minnesotě ho dokonce „léčili“ elektrošoky. Proč? Pořád mluvil, že ho sleduje FBI, a že kolem něj jsou všude štěnice a neustále ho odposlouchávají. Po elektrošocích se pokusil několikrát o sebevraždu.
Po skoro padesáti letech se FBI na základě uplatnění práva na informace od Jeffreyho Myerse, z University of Colorado, musela přiznat, že Hemingwaye ostře sledovala. Soubor vedený FBI na spisovatele má více než 120 stran, z nichž 15 je z důvodů národní bezpečnosti i dnes z velké části začerněno, ukazuje, jak veliký zájem šéf FBI Hoover a celá jeho organizace o Hemingwayeho projevovali.
Nicméně musím zopakovat, že ani jeho negativní vlastnosti neubírají nic na síle a literárním umu, které jsou vidět především v jeho mistrovských povídkách.
Připomeňme jen několik:
Krátké štěstí Francise Macombera, Stařec u mostu, Sněhy na Kilimandžáru, Indiánský tábor, Když se cosi končí…
V Česku vyšly pod názvem: Prvních 49 povídek (první české vydání 1966).
Povídky Ernesta Hemingwaye. To nejvybroušenější, co napsal
Titulní foto:
Socha Hemingwaye od José Villa Soberona v El Floridita baru na Kubě. V pozadí fotka Hemingwaye s Fidelem Castrem z roku 1960.
