
Falstaffovo babí léto je jedna z nejzajímavějších a nejosobnějších knih, kterou napsal Jan Werich. Nejde o klasický překlad, ale o volnou úpravu Shakespearovy historické hry Jindřich IV., v níž Werich postavil do středu pozornosti postavu rytíře Jana Falstaffa, tlustého, chlubivého a nezkrotného hýřila.
„Zůstanu svobodný, živý a věčný.“
Falstaff
Falstaffovo babí léto je malý literární klenot, který spojuje Shakespeara s jedinečným Werichovým humorem a moudrostí.
Je to kniha o stárnutí, přátelství, moci a svobodě a zároveň svědectví o velké lásce českého umělce k alžbětinskému dramatikovi.
Jak kniha vznikala?
Werich se tématem zabýval dlouhodobě. Postava mu odpovídala naturelem. Falstaff byl napůl zhýralec milující život, napůl vznešený člověk.
V roce 1964, u příležitosti 400. výročí Shakespearova narození, napsal slavný Opožděný dopis Williamu Shakespearovi, který se později stal předmluvou knihy.
V korespondenci s Jiřím Voskovcem se o práci na Falstaffovi zmiňuje už na přelomu let 1963/1964. Plánoval dokonce filmovou adaptaci (uvažovalo se o režisérech Vojtěchu Jasném a Jiřím Trnkovi), k realizaci však nikdy nedošlo. Text knihy vznikl jako Werichova osobní verze hry, kterou si připravoval především pro sebe. Werich toužil Falstaffa sám hrát na jevišti.
Kniha Falstaffovo babí léto nakonec vyšla až v roce 1969 v nakladatelství Svoboda. Veršované partie přeložil Jan Vladislav, ilustrace vytvořil Jiří Trnka.
Čest? Co je to čest?
Nasytí snad břicho? Ne.
Vyléčí nohu? Ne.
Zahřeje v zimě? Ne.
Je to jen slovo. Vzduch.
A když je člověk mrtvý, čest mu už k ničemu není.
Já čest nechci. Já chci žít.Falstaff
O čem je Falstaffovo babí léto?
Falstaffovo babí léto je adaptace Shakespearova Jindřicha IV. Werich v ní konfrontuje příběh robustního renesančního rytíře Falstaffa s cestou mladého prince Jindřicha (budoucího Jindřicha V.).
Hra se odehrává v královských síních, londýnských hospodách i na bitevních polích. Sleduje Falstaffovy dobrodružství, jeho vztah k princi, politické spory o korunu a nakonec moment, kdy se z prince stává král a Falstaff je odsunut do ústraní. Werich Falstaffa vnímal jako „lojovou kouli plnou dětských rozmarů a stařeckých choutek“, věčné dítě a velkolepého chvastouna.
Součástí prvního vydání (1969) byla malá gramodeska, na které Werich a Jan Tříska namluvili ukázky ze hry (včetně epilogu) v doprovodu Vivaldiho koncertu.
Kniha byla později zakázána, protože na desce mluvil Jan Tříska, který v roce 1977 emigroval.
Werich Falstaffa na jevišti nikdy nehrál. Existovaly sice divadelní inscenace Jindřicha IV. podle jeho úpravy, ale sám se v roli neobjevil.
Předmluva knihy je právě Werichův Opožděný dopis Williamu Shakespearovi z roku 1964.
Text je psán tak, aby vyhovoval Werichovu hereckému naturelu. Je živý, vtipný a „do huby“.
VIDEO
Werichův Opožděný dopis Williamu Shakespearovi (1964), který se stal předmluvou knihy Falstaffovo babí léto.
Werich zde vysvětluje, proč si vybral právě Jindřicha IV. a postavu Falstaffa.







