Pyžamo pro tygra a Jana Štroblová Vynikající kniha pro první čtení

Jana Štroblová. Pyžamo pro tygra | Čítárny

Teprve v 75 letech dostala spisovatelka a překladatelka i básnířka Jana Štroblová dárek. Vydali ji poprvé knížku pro první čtení, pohádky Pyžamo pro tygra, které se stejným mistrovstvím ilustrovala Eva Sýkorová-Pekárková. Pokud ještě neznáte knížky Jany Štroblové, pak určitě v knize zalistujte a budete velmi mile překvapeni, co vašim dětem uteklo.

Pohádky motýlí babičky babočky, vyprávěné vnoučkovi, přivádějí dětského čtenáře do světa zvířátek oplývajících velmi lidskými vlastnostmi, ať už je to zapomnětlivá kukačka, ustaraná bělozubka Apolena, přátelská červenka Fridolín způsobná žirafa či slůně Květomil se skutečnou zahrádkou na hlavě. Své osobité pohádky doprovodila Jana Štroblová verši, občas veselými, občas vybízejícími k zamyšlení, a Eva Sýkorová-Pekárková hravými, originálními ilustracemi.

Jana Štroblová

(1. 7. 1936 Praha – 9. 11. 2025 Praha) Byla básnířka, spisovatelka avynikající překladatelka, která se celý život věnovala hlavně překladům. poezii i knihám pro děti.
Napsala skoro dvacet básnických sbírek – od prvotiny Protěž z roku 1958 přes sbírky jako Torza nebo Krajina na muří noze až po ty pozdější. Její verše jsou citlivé, lyrické a často se v nich objevují láska, příroda, smrt nebo něco duchovního.
Některé z nich se dokonce dočkaly zhudebnění a zpívala je třeba Hana Hegerová.

Vedle poezie hodně psala i pro děti. Leporela, říkanky a příběhy, které měly jemný, laskavý tón.
I v době, kdy jí normalizace zakazovala publikovat pod vlastním jménem, se k dětské literatuře vracela.
Jako překladatelka se proslavila hlavně přebásněním Mariny Cvetajevové, ale přeložila i starou čínskou, tibetskou nebo arabskou poezii.

Celkově byla autorkou, která uměla velmi dobře spojit poezii s citem pro dětského čtenáře.

Leporela, omalovánky a menší knížky s verši

  • Pojď si na to hrát (1961) – verše ke cvičebnici (s Evou Šimonovou)
  • Byl jednou balón (1971)
  • Stolečku, prostři se! (1971, 1985)
  • Jak šel koblížek na vandr (1976)
  • Slavný bernardýn (1977)
  • Létající ryba (1977)
  • Chyby pana malíře (1977) – omalovánky
  • Krtek Jauvej (1980)
  • Pohádky babičky babočky (1980)
  • Slůně na slunečním trůně (1981)
  • Zlatovláska (1981) – texty k omalovánce
  • Jaro, léto, podzim, zima (1982) – omalovánky
  • Bál strašpytlů (1982)
  • Proč pláče meluzína (1983)
  • Naše domácí zoo (1983) – omalovánky
  • Kdo nosí miminka květinám (1987)
  • Budulínku, dobrou noc (1988)

Pohádky a větší knížky

  • Zapomenutá korunka (1978) – pohádky a verše o květinách
  • Znáte tu pohádku? (1999) – veršované pohádky
  • Pyžamo pro tygra (a další pohádky babičky babočky) (2011)

Populárně naučné knihy pro děti a mládež

  • Tajemství polí (1979, 1984)
  • Tajemství lesa (1994, s Jaroslavem Tichým)
  • Když je psů jako psů (1994)
Ilustrace: Eva Sýkorová-Pekárková. Kniha Jana Štroblová | Čítárny
Ilustrace Eva Sýkorová Pekárková Kniha Jana Štroblová

Pyžamo pro tygra | Jana Štroblová | ilutrovala Eva Sýkorová-Pekárková |  Knižní klub – Euromedia, 2011

Ukázka z knížky: Jana Štroblová – Pyžamo pro tygra

Mezitím nedaleko odtud táhl lesem přes trní a hloží toulavý kocour Loupežník. Byl ještě o něco černější než Kanimůra, jen oči neměl po jejím vzoru zelené, zato jako nějaký pardál: žluté. A nijaká jemnost, žádné způsoby. Kdežpak by se dvořil nějaké dámě! Spíš chytal lelky – lelky i jiné ptáky. Nečesaný nemytý, zježený, rvavý a odvážný. Ani z bludných kořenů neměl strach. Však taky že ho dovedly ke známé nám studánce!
Jak z ní pil, spatřil v ní kočičí obraz, který si voda doposud schovávala na památku…
Co na to náš tvrdý chasník? Byl celý naměkko. “Pro takovouhle krasotinku bych se já na mou duši i polepšil.”
“Nic snazšího,” rozšuměl se les. “Všude okolo najdeš její stopu.”
Vskutku. Loupežník zvětřil Kanimůru natošup, nezapomeňme, že si špitala i s větrem, který mu teď napověděl, kudy a kam se line její vůně.
Přes ves ho potom už na správnou cestu naváděl spolu s tou vůní i sborový zpěv. Koho jiného by takto opěvovali, než jeho vyvolenou?
A tak došel až k ní a padl Kanimůře do noty, ne že by taky snad spustil všeobecné mňoukandobrumendo, ale právě tím jí do noty padl, že se ke sboru nepřidal. Uctívači milou kočičku už pomalu omrzeli, kdežto nový návštěvník čpěl dálavou, lákal do neznáma. A byla z toho – jak jinak! – velká láska.
Že už z dřívějška měla, kočka, věneček z lesního kvítí, mohla se vdávat se vší slávou hned. Kocouří sbor, zaujatý svým uměním, ohluchlý k veškerému dění okolo, vůbec netušil, že právě z plných plic rozezpíval oslavnou svatební píseň; Zrzek, Mňuk, Ouško, Skočdopole i další se dvořili Kanimůře zpěvem s takovým zápalem, až nakonec nepostřehli, že jejich zbožňovaná jim odchází do světa!
Kočka domácí s kocourem divokým…
A co má být? Jednou se spolu šťastně usadí, možná už bezpečný domov někde mají. Rozhodně se neživí lovem ptáků. Kanimůra zpěvavé ptáky naopak zálibně poslouchá. Vzpomíná přitom, jak jim prvně naslouchala, když pro sebe objevila les, a kromě toho se jí možná přece jen občas trochu zasteskne po sborovém zpěvu mnoha někdejších ctitelů, které dovedně očarovala, když tehdy uměla na chvíli čarovat.
A ti někdejší ctitelé…?
Tak si zamilovali svůj hlas, že na střeše koncertují nejspíš dodnes.

Když kocour projde kocouřími kurzy,
dvořit se naučí, jak paprsky
zazáří svými vousky, líp než druzí
mňouká a kočce nosí pamlsky, –

Sdílejte:

Podobné články

Verified by MonsterInsights