Jedinečný poetický román Měsíční pahorek v dlani se odehrává v jihofrancouzké Provence kolem roku 1948, kdy kniha byla napsána. Sem přichází mladý Martial de Mégremut, aby se ujmul svého dědictví pos vém strýci Malicroixovi. Podle závěti, ale musí strávit v místní divočině půl roku, aby se stal právoplatným dědicem.
Nastává první osobní konflikt. Má převzít dědičné sídlo v romantické a spoře obydlené provencalské krajině delty řeky Rhony – Camargue nebo se má vrátit ke své slibné kariéře do civilizovanějšího prostředí?
Malicroix se už na počátku dostává do střetu nejen s vlastními životními stereotypem a uvažováním, ale především s místními usedlíky, kteří ho jen neradi přijímají mezi sebe.
Jak při čtení záhy zjistíme, není důležitý děj, ale typické Boscovské tajemné meditační pábení.
Jeho popisy přírody a lidí v něm žijící jsou nostalgicky kouzelné a mají básnické až halucinofenní přesahy, přinášejí mimořádné okouzlení z čtení.
Bosco dokazuje, že ovládá jazyk i rytmus psaní a vytváří jedinečné dílo, podobně jako např. Ota Pavel. Jean Gion. Jeho popisy šumění lesa, tekoucí řeky, nočního ticha jsou pro vnímavého čtenáře nezapomenutelné.
Kniha, ke které se bude i náruživý čtenář rád vracet.
Román vyšel již roku 1948 pod názvem Malicroix. V Česku román vydává Odeon ve vynikajícím překladu Stanislava Jirsy.
Román vyšel i jako audiokniha.
Měsíční pahorek v dlani 1/8 (1991). Režie Michal Pavlík. Interpretují Jiří Schwarz, Soběslav Sejk a Boris Rösner.
Henri Bosco (16. listopadu 1888 – 4. května 1976)
byl francouzský spisovatel. Narodil se v Avignon, Vaucluse do rodiny piedmontského původu. Přes otce byl příbuzným svatého dona Jana Bosca, o němž napsal biografii. Jeho romány pro dospělé a děti se zaměřují na drsný život lidí v provensálském kraji.
Za knihu Já, Pascal Dérivat (Le Mas Théotime, slovensky Theotimov majer) získal v roce 1945 cenu Prix Renaudot. Dále obdržel ceny Prix des Ambassadeurs v roce 1949, Grand prix national des lettres (1953), Prix de l’Académie de Vaucluse (1966), Grand prix de la Mediterranée (1967) a Grand prix de l’Académie française v roce 1968. Zemřel v Nice a byl pohřben na hřbitově Lourmarin.
Výpisky:
„Noc byla hluboká, plná šelestů a neklidných stínů. Řeka, která se valila kolem domu, zpívala svou divokou píseň, a vítr, pronikající škvírami, jako by nesl ozvěnu dávných tragédií. Stál jsem u okna a cítil, jak se ve mně probouzí něco neznámého, jako by krev Malicroixů, dosud spící, začala proudit mými žilami.
Dům, starý a tichý, se zdál být živý, jako by mě pozoroval, zkoušel, čekal, zda obstojím v jeho samotě.“
…
„Měsíc stál vysoko, bledý a tichý, a jeho světlo se rozlévalo po pláních, jako by chtělo odhalit tajemství ukrytá v rákosí. Všude kolem mě byla tma, ale ne prázdná – byla plná šepotů, drobných pohybů, které nebylo možné přesně určit.
Cítil jsem, jak se krajina dívá na mě, jak mě volá, a přesto jsem nevěděl, zda je to výzva, nebo varování. V tu chvíli jsem pochopil, že už nejsem jen návštěvníkem – tento dům, tato země, se staly součástí mého osudu.“
