Čechov napsal šest světových dramat a na 500 povídek, ve kterých prokázal svůj mimořádný pozorovací talent a schopnost popsat nadčasově chování lidské společnosti. Jedna povídka se ale poněkud vymyká jeho stylu. Černý mnich“ (Чёрный монах, 1894)
Traduje se, že A.P. Čechov spolu s bratrem Michalem pozorovali na statku Melichovo západ slunce a přemýšleli. Jejich představivost zaujala fata morgána a možnost jejího zhmotnění. To byl zřejmě základ děje povídky, kterou Čechov umístil do příjemného prostředí venkovské usedlosti Pesockých s rozlehlým ovocným sadem a záhony květin.
Sem přijíždí přepracovaný vědec Kovrin aby si odpočinul. Ten svým způsobem zosobňuje samotného Čechova, jenž dlouho trpěl tuberkulózou a narůstající chmurnou beznadějí z této téměř nevyléčitelné nemoci.
Svému hrdinovi vtiskl stejný osud. Chrlení krve v závěru povídky je vlastně předobrazem jeho vlastního skonu v německých lázních Badenweiler roku 1904.
Melichovo. Čechovův statek, který byl svým způsobem předobrazem prostředí, ve kterém se povídka odehrává.
„Nevysvětlitelná věc je duše. Nikdo skutečně neví, kde se nachází, ale každý ví, jak často bolí…“
A.P. Čechov
Ústřední myšlenkou povídky je Černý tajemný mnich, zjevující se jednou za tisíc let, aby předal poznání, že všichni géniové jsou vlastně vyvolení blázni, kteří musí žít jinak než lidé, žijící obyčejné a všední životy.
Černý mnich se Kovrinovi zjeví a zcela ho okouzlí. Ten se začne se chovat jako blázen, který ostře kritizuje své okolí, jejich malost a omezenost. Poučná povídka o nebezpečí průměrnosti, stádnosti, kolektivní stupidity i rádoby užitečnosti lékařské vědy.
Skrze Kovrina Čechov nastiňuje mnohé souvislosti a klade spoustu otázek, ale nedává jednoznačné odpovědi.
Mních vysvětluje, že cílem věčného života je požitek, a proto pravý požitek spočívá v poznání, které je nekonečné.
Ostatně jak je jeho zvykem, nechává závěry na inteligenci svých čtenářů.
Povídka byla namluvena jako audio a to opravdu vynikajícím způsobem Viktorem Preisse v roce 2017!!!
Výpisky:
„Úvahy o nervózním věku vyčerpanosti, degeneraci apod. mohou vážně zneklidňovat jen ty, kteří vidí cíl života v přítomnosti, tedy stádních lidi. Chceš-li být zdráv a normální, jdi od stáda.“
„Bez vás, služebníků vyšších principů, kteří žijete uvědoměle a svobodně, by lidstvo bylo nicotné, kdyby se vyvíjelo přirozeným pořádkem, dlouho by ještě čekalo na konec své pozemské historie.
Kdežto vy je o několik tisíciletí dříve uvedete do říše věčné pravdy – a v tom je vaše vznešená zásluha. Vy vtělujete požehnání boží, které spočinulo na lidech.“
…
„To málo, co mu řekl černý mnich, lichotilo ne samolibosti, ale nýbrž celé duši, celé jeho bytosti. Být vyvolencem, sloužit věčné pravdě, stát v řadě těch, kteří o několik tisíciletí dříve učiní lidstvo hodným království božího, a tedy zbaví lidi několika zbytečných tisíciletí boje, hříchu a utrpení, dát ideji vše – mládí, síly, zdraví, být hotov položit život za obecné blaho – jaký vznešený, jaký šťastný úděl.“
…
„Ano, patříš k těm málo, kteří jsou právem nazýváni vyvolenými Božími. Sloužíš věčné pravdě. Tvé myšlenky, tvé plány, úžasné studie, kterým se věnuješ, a celý tvůj život nesou božskou, nebeskou pečeť, protože jsou zasvěceny rozumnému a krásnému – tedy věčnému.“
…
„Šílel jsem, měl jsem megalomanii, zato ale jsem byl veselý, čilý, a dokonce i šťastný, byl jsem zajímavý a originální. Teď jsem rozvážnější a solidnější, ale zato takový, jako všichni: jsem průměr – mrzí mě žít…
Jak krutě jste se mnou naložili!
Míval jsem halucinace, ale komu to překáželo? Ptám se: Komu to překáželo?“
…
„Kovrin si teď jasně uvědomoval, že je – prostřednost sama, a ochotně se s tím smiřoval, neboť byl toho názoru, že každý člověk má být spokojen s tím, čím jest.“
…
Legenda o Černém mnichovi„Před tisíci lety se mních v černém rouchu potuloval po poušti někde v Sýrii nebo Arábii… Několik mil od něj viděli rybáři dalšího černého mnicha, který se pomalu pohyboval po hladině jezera. Tento druhý mních byl fata morgána. Teď zapomeň na všechny zákony optiky, které legenda neuznává, a poslouchej dál. Z této fata morgány vznikla další, z ní třetí, takže obraz černého mnicha se začal nekonečně opakovat z jedné vrstvy atmosféry do druhé. Takže ho bylo možno vidět jednou v Africe, jindy ve Španělsku, pak v Itálii, pak na dalekém severu…
Potom opustil zemskou atmosféru a teď se potuluje po celém vesmíru, stále bez podmínek, v nichž by mohl zmizet. Možná ho teď lze spatřit na Marsu nebo na nějaké hvězdě Jižního kříže. Ale skutečný smysl celé legendy spočívá v tom, že přesně tisíc let od dne, kdy mních kráčel pouští, se fata morgána vrátí do zemské atmosféry a zjeví se lidem. A zdá se, že těch tisíc let je téměř u konce…
Podle legendy můžeme očekávat černého mnicha dnes nebo zítra.“
…
„Z horizontu se zvedl k nebi jako vír nebo vodní sloup vysoký černý sloup…
Mních v černém, se šedou hlavou a černým obočím, s rukama zkříženýma na prsou, se vznášel kolem něj…
Jeho bosé nohy se nedotýkaly země.“
…
Kovrin: „Ale ty jsi fata morgána. Proč jsi tu a sedíš? To neodpovídá legendě.“
Mních: „To nevadí. Legenda, fata morgána i já jsme všechno produkty tvé rozrušené fantazie. Jsem přízrak.“
Kovrin: „Takže ty neexistuješ?“
Mních: „Můžeš si myslet, co chceš. Existuji v tvé fantazii a tvoje fantazie je součástí přírody, takže existuji v přírodě.“
…
Kovrin: „Říkal jsi ‚věčná pravda‘… Ale je věčná pravda užitečná pro člověka a dosažitelná, pokud není věčný život?“
Mních: „Věčný život existuje. Velká, skvělá budoucnost čeká na lidstvo. A čím více je takových jako ty na zemi, tím dříve se tato budoucnost uskuteční. Bez vás, kteří sloužíte vyššímu principu a žijete v plném porozumění a svobodě, by lidstvo nemělo velkou cenu…
Vy ho přivedete o tisíce let dříve do království věčné pravdy a v tom spočívá vaše nejvyšší služba. Jste vtělením Božího požehnání, které spočívá na lidech.“
