Mladá garda Alexandra Fadějeva je jeden z nejslavnějších válečných románů sovětské literatury. Kniha vyšla poprvé v roce 1946 a v přepracované podobě v roce 1951. Fadějev popisuje skutečný, ale beletrizovaný příběh mladých lidí, komsomolců za druhé světové války, když Němci okupovali část SSSR a terorizovali obyvatelstvo v okupovaném Krasnodonu. 13. září 1943 byli výnosem Prezidia Nejvyššího sovětu SSSR posmrtně vyznamenáni titulem Hrdiny Sovětského svazu vedoucí představitelé podzemní organizace „Mladá garda“ z města Krasnodon: Uljana Gromovová, Ivan Zemnuchov, Oleg Koševoj, Sergej Ťulenin a Ljubov Ševcovová. Právě díky Fadějevovi se tato jména stala v celém SSSR i v Československu synonymem mimořádné odvahy.
Mladá garda a její příběh
V červenci 1942 bylo město Krasnodon (tehdy ve Vorošilovgradské oblasti Ukrajinské SSR, dnes Luhanská oblast) obsazeno německo-fašistickými okupanty. Prakticky okamžitě začaly ve městě a jeho okolí vznikat malé podzemní organizace mládeže. Do konce září se jim podařilo sjednotit se do jedné struktury, která získala název „Mladá garda“. Do skupiny podle různých odhadů patřilo až sto mladých chlapců a dívek. Nejmladšímu z nich bylo 14 let.
Členové „Mladé gardy“ zahájili odvážný podzemní boj proti nacistům v rodném městě Krasnodon a v Donbasu. Společně s dospělými příslušníky odboje prováděli sabotáže.
V noci z 6. na 7. listopadu 1942, v předvečer 25. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, členové „Mladé gardy“ vyvěsili osm červených vlajek na nejvyšších budovách v Krasnodonu a v okolních osadách.
V Den ústavy SSSR zapálili pracovní burzu se seznamy lidí, kteří měli být odvlečeni do Německa k nuceným pracím. Tímto činem bylo zachráněno několik tisíc lidí před nucenými pracemi.
Leden 1943 se stal tragickým obdobím v životě členů „Mladé gardy“. Krátce před ústupem před postupujícími jednotkami Rudé armády zesílilo německé gestapo úsilí o likvidaci komunistického podzemí v Krasnodonu. Pomocí informátorů se nacisté dostali na stopu mladých partyzánů a začala masová razie proti členům „Mladé gardy“.
Ale to byl teprve začátek.
Členové „Mladé gardy“ věděli, že je nacisté nenechají naživu, a statečně odolávali krutému mučení; odmítali spolupracovat s Němci.
15., 16. a 31. ledna 1943 byli zatčení podzemní bojovníci popraveni. Místem jejich smrti byla šachta dolu č. 5 v Krasnodonu.
Uniknout se podařilo jen několika z nich, kteří poté pokračovali v boji proti nacistům.
Po osvobození Krasnodonu Rudou armádou 14. února 1943 se objevily zprávy o desítkách mladých lidí, kteří byli gestapem mučeni a vhozeni do šachty dolu č. 5. Byl to děsivý pohled: černá propast, krev, útržky oblečení a obuvi. Z hloubky přibližně 50 metrů bylo vytaženo 71 těl.
Jak vznikala kniha
Spisovatel a tehdejší funkcionář Svazu sovětských spisovatelů Alexandr Fadějev (1901–1956) přijel na místo tragédie, hovořil s pamětníky a rodinami, studoval dokumenty a už v září 1943 publikoval v Pravdě článek Nesmrtelnost. Z něj rychle vyrostl román. První verze vyšla v letech 1945–1946 a okamžitě získala Stalinovu cenu.
Fadějev mistrně kombinuje kolektivní portrét mladé generace s intimními scénami přátelství, lásky a strachu. Právě tento lidský rozměr, nejen ideologické heslo, způsobil obrovský čtenářský úspěch.
Fadějev sám opakovaně zdůrazňoval, že nenapsal kroniku, ale umělecké dílo:
„Nenapsal jsem skutečnou historii Mladé gardy, ale román, který nejen připouští, ale dokonce vyžaduje fikci.“
Přesto byla kniha dlouho čtena jako téměř dokumentární svědectví.
První verze románu
První verze románu Alexandra Fadějeva (1901–1956) „Mladá garda“ (1946) je unikátním dokumentem své doby, který umožňuje lépe porozumět tvorbě spisovatele a historickému kontextu, v němž byl román vytvořen. Představuje důležité svědectví nejen o hrdinství mladých hrdinů, ale také o složitostech, kterým čelili spisovatelé v éře sovětské cenzury.
První verze „Mladé gardy“ se vyznačuje živými a autentickými postavami a hlubokým vhledem do jejich vnitřního světa. Fadějev mistrně přenáší pocity a myšlenky mladých lidí, kteří se rozhodli bojovat proti okupantům. Pozornost věnovaná psychologické hloubce postav činí román obzvláště dojemným a emocionálně bohatým.
Jednou z klíčových postav románu je Oleg Koševoj – vůdce podzemního hnutí. Mladík se před čtenářem zjevuje jako komplexní a mnohostranná osobnost. Není jen statečný a odhodlaný, ale také zažívá pochybnosti a strachy, což činí jeho obraz realistickým. Fadějev ukazuje, jak Koševoj překonává své vnitřní rozpory a stává se skutečným hrdinou.
Další důležitou postavou je Ljuba Ševcovová. Je zobrazena jako silná a odhodlaná dívka, která je ochotna obětovat vše pro svou vlast. Fadějev zdůrazňuje její odhodlání a obětavost, což činí její obraz inspirujícím.
Román však není pouze o hrdinství a činech. Fadějev také hovoří o tragických aspektech války a ukazuje, jak těžké zkoušky padly na mladé lidi. Jednou z takových tragických scén je zatčení a poprava členů „Mladé gardy“. Fadějev popisuje tyto události s takovou emocionální silou, že čtenář nevědomky prožívá s hrdiny jejich bolest a utrpení.
Stalinova kritika a Fadějev román přepisuje
Úspěch trval krátce. 3. prosince 1947 vyšla v Pravdě ostře kritická stať. Román prý nedostatečně ukázal „vedoucí a usměrňující úlohu strany“. Podle pozdějších svědectví Stalin Fadějevovi osobně řekl, že kniha je ideologicky škodlivá a že mladí bojovníci v ní vypadají skoro jako machnovci, spontánní partyzáni bez stranického vedení.
Fadějev, který byl loajálním straníkem a předsedou Svazu spisovatelů, román v letech 1948–1951 zásadně přepracoval.
V první verzi románu Fadějev kladl důraz na samostatnost a iniciativu mladých lidí, což neodpovídalo oficiální stranické linii.
V pozdějších verzích byl autor nucen zdůraznit vedoucí roli strany a její podporu podzemního hnutí.
Další změnou, která byla zavedena pod tlakem cenzury, bylo zjednodušení a idealizace obrazů hrdinů. V první verzi se Fadějev snažil zobrazit své postavy jako živé lidi s jejich slabostmi a pochybnostmi. V pozdějších verzích však byly mnohé z těchto rysů vyhlazeny a hrdinové se stali jednoznačnějšími a idealizovanějšími.
Jedna z nejvýznamnějších úprav se týkala obrazu Olega Koševého. V první verzi byl prezentován jako komplexní a mnohovrstevná osobnost, která zažívala vnitřní rozpory. V pozdějších verzích se však tento psychologický rozměr ztratil. Stal se z něj spíše hrdina-ideolog.
Byly provedeny změny v zápletkách a událostech románu. Některé z nich byly zjednodušeny nebo změněny v souladu s požadavky cenzury. To vedlo k tomu, že část emocionální bohatosti a dramatičnosti první verze knihy byla ztracena.
Některé postavy jsou složené, některé činy připsány jiným lidem, než jim historicky patřily. Oleg Koševoj je v knize komisařem organizace, ačkoli novější výzkumy ukazují, že skutečné vedení bylo složitější a klíčovou roli mohl hrát Viktor Treťjakevič. Ten byl v románu (pod jménem Stachovič) vykreslen jako zrádce; později byl rehabilitován. Někteří skuteční lidé, kteří se v knize objevili v negativním světle, čelili po válce obviněním.
Fadějev přidal kapitoly o dospělých komunistech (zejména Filippu Ljutikovovi a dalších členech stranického podzemí), zdůraznil jejich organizační a výchovnou roli a rozšířil text o zhruba deset kapitol. Sám ironicky psal, že „přestavuje mladou gardu na starou“.
Druhé vydání z roku 1951 se stalo kanonickým a první verze byla stažena z oběhu.
Navzdory všem změnám a úpravám zůstává román „Mladá garda“ důležitým dílem v historii sovětské literatury.
Vypráví o odvaze a obětavosti mladých lidí, kteří byli ochotni obětovat svůj život pro svou vlast.
První verze románu, i přes následné změny, nám umožňuje lépe porozumět záměru autora a vidět hlubší a složitější obrazy hrdinů.
Odráží nejen tvůrčí záměr Fadějeva, ale také omezení a tlaky, kterým musel čelit. To dává možnost plněji ocenit jeho práci a pochopit, jak cenzura ovlivňovala literaturu té doby.
Po Fadějevově sebevraždě v roce 1956 a po XX. sjezdu KSSS se začaly objevovat otázky.
Dnes se kniha čte dvojím pohledem: jako působivé svědectví o mladém odboji a zároveň jako ukázkový příklad toho, jak sovětský byrokratický režim přepisoval skutečnost, aby vyhovovala stranické linii.
Ohlas v Československu
Do češtiny knihu přeložili už v roce 1947 Anna Nováková a Sergej Machonin. Vydávala ji především Mladá fronta, často s doslovy zdůrazňujícími výchovný význam pro novou generaci.
Stala se povinnou četbou a jedním z nejvydávanějších sovětských románů.
Popularizace knihy
Podle knihy vznikl slavný film Mladá garda Sergeje Gerasimova (1948) i opera Julije Mejtuse.
Film Sergeje Gerasimova „Mladá garda“ byl pravděpodobně nejmasovějším filmovým debutem v celé historii sovětské kinematografie. Celkem zde debutovalo více než čtyřicet lidí. Od herců po kameramany a výtvarníky.
Muzeum věnované hrdinství mladých bojovníků „Molodá gvardija“ bylo otevřeno v Krasnodonu 1. května 1944.
Výpisky z knihy:
“Kdo je prvním vychovatelem naší mládeže? Učitel. Učitel! Jaký význam má to slovo!… V naší zemi, kde se vzdělává každé dítě, je učitel prvním člověkem. Budoucnost našich dětí, našeho národa – je v rukou učitele, v jeho zlatém srdci. Měli bychom, když ho uvidíme na ulici, ze vzdálenosti pěti metrů sundat klobouk jako projev úcty.”
„Pro lásku jsou stejně důležití jak těžké zkoušky života, tak živé vzpomínky na to, jak láska začala. První lidi spojují, druhé jim nedovolují stárnout.“
„Přátelství! Kolik lidí na světě vyslovuje toto slovo, přičemž tím myslí příjemný rozhovor při sklenici vína a shovívavost k slabostem druhých? A co to má společného s přátelstvím? Ne, my jsme se hádali kvůli všemu, vůbec jsme si nešetřili ega – ano, pokud jsme nesouhlasili, tak jsme si navzájem ubližovali, „bodali“ jsme se. A naše přátelství tím jen sílilo, zpevňovalo se, nabývalo váhy…“
