Není přesně známo, kolikrát dosud Máchův Máj vyšel, ale prokazatelně je nejvydávanější českou knihou. Reeditován byl přibližně třistakrát, pokud nepočítám dalších asi padesát vydání v mnoha cizích jazycích.

Vůbec první soupis všech Májů je z roku 1905, tedy v době, kdy Karel Hynek Mácha (16.11. 1810 – 6.11. 1836) mohl teoreticky ještě žít.
Další seznamy byly pořízeny v letech 1910, 1925, 1936, 1956 a 1987, ten poslední Josefem Stejskalem. Nejnověji pak bibliografie doplnil roku 2010 Miroslav Koloc a objevila se díky němu na DVD, jež je i hlavní odraznou plochou k našemu shrnutí.

Máj poprvé vyšel 23. dubna 1836 v nákladu 600 výtisků – jako úvodní svazek Spisů Karla Hynka Máchy; prodával se po čtrnácti až třiceti krejcarech. Existuje jen několik desítek výtisků této verze a bohužel nikoli u mě v almaře.
Druhé vydání (1845) disponuje úvodem ještě neproklínaného Karla Sabiny, třetí je teprve z roku 1861.

Vůbec prvním ilustrátorem knihy se stal Bohuslav Kroupa roku 1865.

Už roku 1869 vyšel Máj i těsnopisem, ale jsou dnes známy jen dva výtisky této varianty.
V osmdesátých letech vyšel už pětkrát a desáté vydání opatřil obrázky Viktor Oliva (1888). Devadesátá léta přinesla osm vydání, čtyři roku 1897. Jedno má úvod Jaroslava Vrchlického. Dvacáté vydání přišlo na trh roku 1901. Roku 1903 následoval věrný přetisk prvního vydání. Roku 1905 doplnil jednu z reedic úvodem Dr. Flajšhans a kriticky zde soudil vydání dosavadní. Tak vznikl i prvý výše zmíněný soupis.

Ilustrace Jan Zrzavý

V jednom ze dvou vydání roku 1906 udělali zábavnou „botu“: místo slov „umřelé hvězdy“ tu čteme „umělé hvězdy“.
Roku 1907 vyšel Máj poprvé s úvodem Arne Nováka a pouze v letech 1901-1910 se vrátil osmnáctkrát; nastal boom! Ke stému výročí Máchova narození (1911) jsme tak měli k disposici už třiatřicáté vydání (1910), které je navíc fotolitografickým otiskem toho původního doplněným o důležité ohlasy ze všech desetiletí.
Všimněme si však i některých dalších ilustrátorů.
Jedno z vydání (roku 1910) ilustroval Jiří Konůpek a ještě se měl i s Májem vrátit.
Další faksimile původního vydání vyšlo roku 1913 a identifikujete jej dle toho, že oproti původní verzi chybí na straně 26 slovo „boru“. Jako pak chybí i v dalším vydání, ilustrovaném Mikolášem Alšem.

Za války, roku 1916 vyšlo už padesáté vydání, i když to vydavatel netušil.
Z roku 1917 pochází pak verze s perokresbami Otakara Štáfla a první „československé“ vydání je z roku 1919.

V letech 1921-1929 jsme se pak dočkali dalších 28 vydání!
Už roku 1922 ilustroval Máj prvně Cyril Bouda. Dva roky po něm i Jan Zrzavý.
Roku 1924 se na knize poprvé jako tiskař podílel Karel Kryl. Netušil, že bude pracovat celkem na patnácti vydáních, naposled roku 1944.
Roku 1928 navrhl vazbu Václav Čutta.
Roku 1935 vydal Máj Emil František Buriana, když ho inscenoval.
Rok 1936 je ve znamení ilustrací Toyen a to hned dvě vydání.

Ilustrace Toyen

Podle bibliografie to skoro vypadá, že 100. vydání vyšlo přesně ke 100. výročí vydání prvního (1936), ale nebylo by přesné to tvrdit, jelikož ve stejném roce vyšel Máj osmnáckrát!
Poprvé se ho tenkrát dotkl i Karel Svolinský a typografickou úpravu a vazbu jiného vydání navrhl roku 1936 Jindrich Štyrský. Vazbu dalšího dělal František Muzika a v Litomyšli vydal Máj (ilustrovaný opět Jiřím Konůpkem) Josef Portman, i když jenom v nákladu jednoho výtisku (určeného jeho choti Martě). „Lajdácký, nezodpovědný přetisk, z hlediska literárního naprosto bezcenný,“ konstatuje bibliograf a jedná se o změny slovosledu, vynechaná slova i verše a celé sloky, ale také o opakovaně tištěné verše a části slok. A jen veselá a bezstarostná mysl bude tolerovat, že Portman vložil do Intermezza I. i jeden vlastní verš (Havran „Já se na něj těším zas“). Výtisk je dnes v Památníku národního písemnictví.

Roku 1937 ilustroval jedno vydání Jindřich Štyrský a jedno Max Švabinský.
Roku 1939 vyšel Máj na obálce s obrázkem Myslbekova pomníku K. H. Máchy na Petříně (sama socha je z roku 1912).

Ilustrace František Kobliha

Vydání během druhé světové války
Roku 1940 vydal výstřední Josef Portman další Máj, tentokrát zdobený Františkem Koblihou, a opět mu stačil jediný výtisk. Kniha je dnes v soukromém majetku.
Obálka jednoho z Májů z roku 1940 byla zakázána cenzurou a nahrazena jinou.
Téhož roku se však vynořilo i „první kritické vydání“; uspořádal je a doslovem doprovodil Jiří Karásek ze Lvovic. Jen rok nato bylo beze změn přetištěno. Z cenzurních důvodů je však vyčárkován text „Vůdce zhynul“ a v celé šňůře reedic Máje z let 1941, 1942, 1944 i 1945 je navíc nahrazen slovy „Pán náš zhynul“. Od jednoho z vydání realizovaných roku 1941 nicméně existuje několik výtisků s původním „Vůdce zhynul“ a v ještě jiném vydání z téhož roku je sekvence pobavujícím způsobem „lišácky“ zjednodušena ve „… zhynul! – zhynul!“.

V letech 1941, 1943 a 1944 vyšla navíc i tři ilegální vydání stále se slovy „Vůdce zhynul“ a roku 1944 náleží dvě vydání se slovy „Vůdce zhynul“, ale antedatovaná roky 1937 a 1941.
Bylo to ovšem v pokorné verzi s „Pánem“, kdy se na Máji poprvé podílela Ludmila Jiřincová – a do roku 1944 ještě na třech vydáních.

Už roku 1941vydal taky Máj již potřetí Josef Portman a opět samozřejmě v jediném výtisku – s kresbami Václava Maška.
A téhož roku vyšlo i 150. vydání knihy – s portrétem Karla Hynka Máchy od neznámého autora.

Mezitím pracoval v letech 1940-1943 na svém jediném výtisku Miloš Chvála, který si však mezi prací poseděl v německých žalářích. Také tento unikát je v soukromém majetku.

Roku 1943 zhotovil nezdolný Josef Portman ještě jeden výtisk Máje – s ilustracemi Jiřího Trnky. V Intermezzu II opakovaně vynechával slovo „vůdce“. Knihu dnes také vlastní Památník. Roku 1943 došlo navíc i na „vojenské vydání“ v Anglii s obálkou v barvě khaki!

Ilustrace Karel Svolinský

Vydání po válce
„První svobodné vydání“ z roku 1945 doprovodil úvodem Albert Pražák. Jedno ze dvou vydání roku 1946 bylo antedatováno rokem 1940, patrně kvůli daním.

Vydání po roce 1948
Tehdy opět zapracoval František Muzika a jednomu Máji zrobil vazbu i ilustrace. Knížku graficky upravil.
Roku 1950 došlo pak na česko-italské vydání, ve kterém byly poprvé využity ilustrace samotného Máchy. A taky Švabinského.

V letech 1951-1960 vyšel „neškodný“ Máj devatenáctkrát, například roku 1951 poprvé ve známé edici Světová četba (sv. 26, ilustroval opět František Muzika), a téhož roku bylo vydáno padesát kusů Braillovým písmem (jak Máj znovu vyšel i roku 1976).
A začaly být uváděny náklady.
Vydání z roku 1955 – s doslovem a poznámkami Bohumila Balajky – se objevilo v nákladu 23 400 výtisků.
Roku 1956 vyšlo dalších 23 000 výtisků, roku 1957 dalších 25 220 výtisků a téhož roku ještě 20 400 výtisků v dalším vydání.
Roku 1958 vyšlo i dvacet tisíc kolibřích vydání. Dalších 20 000 výtisků přibylo naší kotlině roku 1960 ke 150. výročí Máchova narození a téhož roku Máj ilustroval „k 15. výročí osvobození“ Václav Sivko (22 250 výtisků).

Poprvé na Slovensku
Už dva roky předtím (1958) vyšel Máj česky také v Bratislavě. Další tamní vydání v češtině jsou z let 1974, 1980 a 1983. Slovensky Máj poprvé vyšel už roku 1922.

Ilustrace Vladimír Tesař.

Šedesátá až osmdesátá léta 20.stoleti
V letech 1961–1969 byl reeditován osmkrát; roku 1961 s úvodní esejí Jiřího Šotoly. Šlo o dalších 20 000 výtisků a singl s úryvkem z 3. zpěvu recitovaného Zdeňkem Štěpánkem. Deska obsahuje i výňatek z přednášky Poezie na vstupu do Máchova roku proslovené Vítězslavem Nezvalem v rozhlase v březnu 1936.

Roku 1968 vyšlo v Odeonu dalších 25 000 výtisků Máje a rok nato 20 000 ve Světové četbě č. 403. Roku 1972 bylo vydáno 30 000 neprodejných Májů co členská prémie Klubu přátel poezie s Máchovým autoportrétem na obálce, s jeho kresbou Bezdězu a s dopisu jeho příteli Veselskému.
Další vydání doplněné singlem přišlo roku 1976: Zdeněk Štěpánek zde recituje třetí zpěv a Václav Voska zpěv čtvrtý. Téhož roku vyšel Máj s hudbou voicebandového provedení někdejšího Burianova divadla.

Máj v Japonsku. Roku 1978 se česky etabloval i v Japonsku, a to doplněn dvěma sešity. V prvním najdete malý česko-japonský slovník, v druhém dvojjazyčný výklad pojmů. Úhrnem Máj v letech 1972-1980 vyšel desetkrát.

Ilustrace Vladimír Komárek

Roku 1982 se objevil v knize Pavla Vašáka Literární pouť Karla Hynka Máchy (reprint 2004) a téhož roku jej ilustroval Vladimír Komárek. Právě on také na knize nejspíš nejvíc vydělal. Rok nato totiž vyšlo s jeho ilustracemi neuvěřitelných padesát tisíc výtisků (toto vydání – už minimálně 235.- je v tiráži nesprávně označeno teprve jako 194.) a roku 1987 dalších 27 000. Už roku 1983 přitom báseň zdařile ilustroval i Karel Demel.

U příležitosti 150. let od prvního vydání (1986) přišlo na trh dalších 38 000 výtisků, téhož roku vyšel Máj jako součást prvního svazku Máchova Díla a česky byl rozšiřován i v Mnichově v rámci knihy Necenzurovaný deník z roku 1835 s ilustrací Jiřího Šlitra a včetně faksimile části Máchova dopisu Petru Veselskému.

Roku 1987 vyšel pak Máj i ve výboru Mrtvé labutě zpěv (dalších 27 000 výtisků) a celkem se mezi roky 1981-1987 vrátil čtrnáctkrát. V devadesátých letech pak dokonce dvacetkrát.

Ilustrace Cyril Bouda

Po roce 1989
Například roku 1996 připravil Karel Sýs vydání ilustrované Josefem Velčovským, které znovu vyšlo roku 2003, ale už s kresbami Jana Součka. Rok 1996 však přinesl s dalším Májem i čtyřiadvacet grafických listů tuctu členů skupiny Hollar a stále téhož roku vyšlo rovněž další kolibří vydání. Roku 1997 se Máj objevil poprvé v esperantu, což si stěží umím představit, a roku 1999 ho ilustroval Pavel Sivko a doslovem opatřil Karel Šiktanc (dotisk 2002).

Roku 2000 vydali Máj poprvé také Levné knihy a hned v jediném svazku s Kyticí.
Asi nejhorší vydání Máje. Stejný rok ale přinesl v Bratislavě v kožené vazbě zrcadlové vydání jeho staročeského a novodobého textu.
Roku 2002 vyšel i s obrazem Antonína Mánesa „Kokořín v bouři“ na vazbě a roku 2004 se objevil pod jménem Štefana Švece v edici Tvary. Tzv. Transformotor – astrologická revue č. 1/2004 jej téhož roku uveřejnila v rámci článku Radmily Valtrové Ignác Mácha vrací úder.

Z roku 2008 je publikace Máj. Obrazová kniha k filmu F. A. Brabce.
Rok poté dílo ilustroval i Kristian Kodet a roku 2010 ovšem nesměl scházet v Knize o Máchově Máji od Dušana Prokopa, kterou doplňuje CD s výběrem nahrávek jeho přednesů.

O další dvě laciná vydání se postarala česká Obec spisovatelů. První je zrcadlově dvojjazyčné a Máj do lužické srbštiny přebásnila Róža Domašcyna. Doslov k této publikaci napsal Vladimír Křivánek, který projekt inicioval, a jazykově, redakčně i graficky na knize více než spolupracoval Milan Hrabal.
Obec ovšem vydala roku 2010 i tzv. „trojité“ vydání Máj, Máj… věčný Máj včetně faksimile původního rukopisu a přefotografování prvního vydání.

Nu, a za 350. vydání byla roku 2010 označena knížka Máj. Báseň od Karla Hynka s ediční poznámkou Miroslava Koloce a Roberta Krumphanzla.
Počítali, pravda, i překlady a mně bez nich vychází toto vydání jako 297. Ve skutečnosti jich ale bylo skoro určitě o několik víc.

The post Máchův Máj vyšel poprvé v roce 1836. Dnes existuje víc než 300 vydání s významnými ilustrátory first appeared on Čítárny.

Anton Pavlovič Čechov (*29.1.1860 – †15.7.1904) je dodnes hraný jedinečný dramatik. Jeho hry bychom měli inscenovat pravidelně každých 5-6 let, aspoň z důvodu mravního zdraví, řekl slavný německý režisér Peter Stein. Co víc by si Čechov mohl přát, aby se o jeho díle psalo.

„Do Moskvy! Do Moskvy! Do Moskvy!“ (Tři sestry)

Když v lednu roku 2010 proběhly oslavy 150 výročí narození Antona Čechova,
sešlo se v Moskvě 26 inscenací ze 14 zemí. Rusko se stalo hlavním místem, kam se z celého světa sjížděli představitelé kulturního světa a divadla, aby vzdali hold a úctu Čechovovi, aby se podělili o své úvahy ohledně jeho nesmrtelného díla.

Budeš-li kdy potřebovat můj život, přijď a vezmi si jej.
Nic není lehčí, než klamat a pomlouvat.
Važ si sebe, nedávej rukám volnost, když je mozek líný.
Nové lži se poslouchají lépe než staré pravdy.
Stručnost je sestrou talentu.
Bojíte-li se samoty, nežeňte se.
(Citáty z děl A.P. Čechova)

Mezinárodní festival Čechova v Moskvě ukázal, že z obrovského tvůrčího dědictví Antona Čechova, což je téměř 900 děl, jsou i nadále nejatraktivnější jeho hry:
„Racek“ (Čajka, 1896), „Strýček Váňa“ (Ďaďa Vaňa, 1897), „Tři sestry“ (Tri sjostry, 1901) a „Višňový sad“ (Višňovyj sad, 1904)

A nová vlna zájmu vynesla na povrch také nescénické žánry spisovatelova díla: povídky, novely, deníky a dokonce „laboratorní“ poznámky z jeho zápisníků.
Čechov ale zdaleka není námětem pro činohru, ale jeho postavy k nám promlouvají v opeře, baletu nebo dokonce jsou viděny na cirkusových představeních.

A.P. Čechov je neporovnatelným malířem života, jehož dílo je blízké nejen ruskému člověku, ale každému člověku vůbec“, zmínil se o něm Lev Tolstoj.
Čechov tolik zaníceně mluví o krásné beznadějnosti našeho života, tvrdí známý divadelní režisér Lev Dodin, o jeho tragickém rozporu s našimi přáními a o tom, jak je třeba zachovávat přitom věrnost sobě, lidské důstojnosti. Není proto náhoda, že zůstává nejen v Evropě vedle Shakespearea nejčastěji inscenovaným autorem.

Jeho geniálnost se projevuje tím, že skutečně zásadní myšlenky vložil do obyčejných, srozumitelných vět.

„Milé sestry, náš život ještě neskončil. Budeme žít! Hudba hraje tak vesele, tak radostně, a zdá se, že ještě trochu času a my se dovíme, proč žijeme, proč trpíme…
Kdybychom to věděly, kdybychom to věděly!“
(Tři sestry)

„Za dvě stě, tři sta let bude život na zemi nepředstavitelně krásný, úžasný. Člověk takový život potřebuje, a jestli ho zatím nežije, tak by ho měl tušit, očekávat, snít o něm, připravovat se na něj, a proto musí vidět a umět víc než viděl a uměl jeho děd a jeho otec.“

(Tři sestry)

Anton Čechov – stručné charakteristiky hlavních her:

Ivanov (1887)
Tragédie unaveného intelektuála v depresi. První velká hra, téma ztráty smyslu života a společenského tlaku.

Racek (1896)
Manifest nového divadla. Umění, láska, zklamání mladých talentů, symbol racka znamená zničená krása. Tragikomedie o divadelním světě.

Strýček Váňa (1897)
Promarněné životy na venkovském statku. Marnost, iluze, láska bez návratu a každodenní dřina. Nejintimnější a nejdojemnější Čechovova hra.

Tři sestry (1900)
Touha po lepším životě („Do Moskvy!“). Nuda provincie, marné naděje, rezignace a víra v práci a budoucnost. Asi nejvíc filosofická hra.

Višňový sad (1903)
Konec staré šlechty a příchod nové doby. Smrt višňového sadu znamená symbol konce jedné epochy ruské historie. Směs komedie a tragédie, nostalgie a pokroku.

Jednoaktovky (nejznámější)

Medvěd – Bouřlivá komedie o lásce z nenávisti.
Námluvy – Absurdní fraška o manželství a majetku.
Svátky (Jubilej) – Satira na byrokracii a chamtivost.
Táňa (Labutí zpěv) – Dojemný monolog starého herce.

Mimořádná inscenace podle Čechova, Medvěd (1961). V hlavní roli Jan Werich.

Česká televize v hlubokém socialismu uvedla také Námluvy (1961). Vzácný klenot české televizní tvorby, který Česká televize uvádí bohužel maximálně jednou za jedenáct let /poprvé jsem tuto inscenaci viděli v roce 1999 v rámci celodenního archivního vysílání.
Ukázka toho, jaký skvost lze vytvořit na malé ploše s minimálními náklady.

The post Anton Pavlovič Čechov. Dodnes hrané divadelní hry ve kterých skvěle hrál i Jan Werich first appeared on Čítárny.

Arnošt Lustig (*21. 12. 1926, Praha – †26. 2. 2011, Praha) byl slušný člověk a spisovatel, který celý život čerpal ze svého šíleného pobytu v německých koncentračních táborech Terezíně, Osvětimi a Buchenwaldu.

Arnošt Lustig (1926–2011) prošel jako šestnáctiletý chlapec Terezínem, Osvětimí (Auschwitz-Birkenau) a Buchenwaldem. Z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau).  Otec mu zahynul hned po příjezdu do Osvětimi (kvůli brýlím a věku ho poslali do plynu). Během těch let, kdy s ním bylo nakládáno jako s nečlověkem přišel téměř o celou rodinu, ale nakonec se mu podařilo uprchnout z transportu smrti.

Mezní zážitky, do kterých se dostal za nacistického Německa, ho trvale poznamenaly a staly se hlavním tématem jeho dlouhé řady knih. Jsou plné vnitřní síly a odhodlání, víry v lidskou důstojnost.
Lustig psal nejen o hrůze, ale i o tom, jak si lidé v pekle uchovávali zbytky lidskosti, lásku, humor, vzájemnou pomoc nebo naopak zrady.

Po válce vystudoval novinařinu a pracoval v několika denících a rozhlase; mimo jiné byl i zpravodajem z izraelsko-arabské války. Poté pracoval jako reportér a režisér Československého rozhlasu, redaktor týdeníku Mladý svět a scenárista na Barrandově.
V roce 1968 emigroval.
Žil krátce v Izraeli, potom v Jugoslávii a od roku 1970 v USA. Do Česka se vracel pravidelně v posledních dvaceti letech.

„Život není to, co chceme, ale to, co máme a vydržíme.“
Z knihy Dita Saxová

Mezi jeho nejslavnější knihy patří:
Noc a naděje (1958) – povídky z Terezína
Démanty noci (1958) – povídky včetně „Tma nemá stín“ (útěk z transportu)
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1964) – novela o vzpouře v transportu do Osvětimi
Dita Saxová (1962) – o poválečném životě přeživších
Nemilovaná (Z deníku sedmnáctileté Perly Sch., 1979/1991) – deníková forma z Terezína

„Člověk je zvíře, které se denně polidšťuje. A tu lidskost můžeme ztratit během několika vteřin. To ukázaly koncentrační tábory.“
A o ponížení: „Ponížení je to nejhorší, čeho se může člověk od člověka dočkat. Ponížení, ač nejsem soudce ani moralista, pokládám téměř za rovnocené vraždě.“

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou patří k nejsilnějším a nejintenzivnějším čtenářským zážitkům.
Odehrává se v transportu smrti do Osvětimi. Skupina Židů (včetně mladé tanečnice Kateřiny Horovitzové) je nacisty donucena účastnit se „divadelního“ představení pro esesáky – mají hrát „radostný“ život v táboře.
Kateřina se však rozhodne pro radikální vzpouru: místo poslušnosti volí důstojnou smrt a symbolicky se pomstí na svých trýznitelích.
Je to příběh o poslední lidské svobodě – volbě, jak zemřít, když už nelze žít.

„Místnosti, jak každý zasvěcený věděl, panoval rabín Dajem z Lodže, který se nepřestával nikdy modlit, ani když mrtvolu Kateřiny Horovitzové nesli a uložili na slamník vedle ostatních mrtvých.
A když ji tam položili, řekl rabín Dajem tiše, ale tak, aby to slyšeli všichni:
‚Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.‘
A začal se modlit za ni, za všechny, kteří už nemohli, a za ty, kteří ještě mohli.“

VIDEO // ARNOŠT LUSTIG O KNIHÁCH A PSANÍ
Hostem Zuzany Vlčkové je spisovatel Arnošt Lustig.
Témata rozhovoru: Poslední tvorba, podpora mladých autorů, úspěchy na mezinárodním poli a zklamání z neproměněné nominace na prestižní Man Bookerovu cenu 2009.

The post Arnošt Lustig psal o německém nacismu, o koncentrácích, ve kterých čekal na smrt first appeared on Čítárny.

Karel Moudrý Kryl. Jako filozofická báseň v próze o velkém českém básníkovi je kniha napsaná legendárním komentátorem rozhlasové stanice Svobodná Evropa, blízkým přítelem Karla Kryla, Karlem Moudrým.
Autor vydává svědectví o Krylovi (12. dubna 1944 – 3. března 1994) a jeho době s nebývalou mírou osobního zaujetí.

Kniha skáče mezi časovými rovinami, místy a myšlenkami – od Mnichova přes osobní krize až po reflexe o svobodě, osamělosti a morálním postoji. Kryl je v ní ústřední postavou, ale ne jedinou. Moudrý ho líčí jako složitou, často mučivou osobnost – básníka, rebela, člověka s andělem (či andělem s polámanými křídly), který v exilu bojoval sám se sebou i s okolím.

Je to jedno z nejintimnějších svědectví o Krylovi z pera člověka, který ho dobře znal osobně (ne jen z pódia).
Zachycuje atmosféru českého exilu v Mnichově 70.–80. let – radost z práce proti režimu i těžkosti emigrantského života (osamělost, alkohol, konflikty, touha po domově).

Kryl v exilu bojoval nejen s režimem, ale hlavně sám se sebou.
Nálady se střídaly od euforie při psaní a vysílání až po hlubokou frustraci z „všech, co ho serou“ (kolegové, šéfové, Američani, ale i vlastní život).
Kniha je plná následujících drobných, intimních momentů:

„Legenda, což Kryl do konce života popíral a tvrdil
za a) že si vymejšlím,
za b) že kecám,
si se mnou ťukla a pravila:
‚Všechno mě sere. A všichni mě serou. Volný, Jezdinský a tak dál. A taky mě…‘ Legenda se opatrně rozhlédla, ‚serou i ty Američani. Jakou máš hodnost? Kapitán?‘
A Kryl se spokojeně zachechtal.“

Moudrý vysvětluje, že Kryl si zakládal na tom, že byl jediný, kdo od začátku tvrdil, že určitý člověk (Minařík) je fízl (agent StB). Všechny „nové“ příchozí v rádiu proto ironicky oslovoval jako „kapitáni“ (narážka na hodnosti v tajných službách). Ptával se jich: „Už tě povýšili?“

Karel MOUDRÝ Kryl | Vzpomínky Karla Moudrého na život v exilu, na práci ve Svobodné Evropě a zvláště na Karla Kryla.
Vydáva Práh, 2010

Ukázky z knihy

V létě neméně požehnaného roku, jakož jsou i požehnány roky jiné, L. P. 1984, jsem seděl v recepci Radio Free Europe/Radio Liberty, v mnichovské Oettingenstrasse, na samém okraji Anglické zahrady, mnichovského divu světa. Co by kamenem dohodil je proslulá Čínská věž, postavená u příležitosti jakési světové výstavy, a okolo ní neméně proslulá zahradní restaurace neboli Biergarten bei Chinesische Turm.
Co by ještě menším kamenem dohodil je naproti rádiu neboli rozhlasové budově, jak říkával Třešňák Vlastimil, tenisový klub TIVOLI, kde se scházela parta bohatých Mnichovanů, aby zvolna pinkala žluté míčky přes síť v lítých turnajích pro šedesátníky a více, aby zde trénovala v pinkání vlídných míčků podávaných přes síť vysloužilým matadorům tenisových kurtů, playboyům, kteří se živili tenisovým trenérstvím a míčky neméně vlídně vraceli, také přes síť, s obdivnými výkřiky:
„Milostivá ráčí mít nádherný bekhend!“
„Vašnosto, Váš forhend je čím dále tím lepší!“
Nebo – nevraceli míčky, dovedně se s nimi strefovali doprostřed sítě a bezmocně máchali raketou ve vzduchu:
„Milostivá má zkrátka nechytatelné podání… Letošní pohár vám nemůže uniknout!“
Oba body ve vesmíru – pivní zahrada u Čínské věže a tenisový klub s klubovou malou restaurací, kde pivo, nápoje a jídlo roznášel Portugalec Augusto (portugalsky Augušto) – sehrály v našem trojúhelníku s vrcholem rozhlasové budovy významnou roli. Zvláště na jaře a v létě a v podzimech, jež, povedou-li se Mnichovu, nelze jich zapomenout, jak by řekl Ignát Herrman, asi.
Seděli jsme s mou ženou Dášou v recepci, v kožených klubovkách a čekali na personálního šéfa Kamila Benu. Ze skleněných dveří se vyřítila poměnší postava a divoce se kolem sebe rozhlédla.
„Ty seš ten novej?“ zařvala divoká postava a zapíchla vzduchem prst směrem k nám.
„Jo,“ hlesl jsem.
Ivan Diviš, neboť to byl on, jak se posléze ukázalo, přiklekl k mé ženě Dáše, která se nestačila divit ve všech údivech, přicházejících s Divišem v celých příbojových vlnách.
Scéna vypadala jako: Cyrano pokleká k Roxaně.
„Milostivá,“ vykřikl Ivan naléhavě, „milostivá, odveďte si jej domů. Prý sem chce nastoupit! Musím vás varovat: to není rozhlas, to jsou solné doly!!!“
Obrátil se ke mně, povstal, scéna: praotec Čech se chystá promlouvat k zástupu věrných.
„A ty di na tenis, čeká tam na tebe Kryl, je na tebe zvědavej. A my jdeme, milostivá, do cafetééérie na kafe a on jde na tenis.“
Tak jsem šel na tenis za legendou, kterou jsem ještě nikdy neviděl živou, a měl jsem trému, neboť jsem nevěděl, jak se s legendami zaobchází.
Branka s nápisem TIVOLI zaskřípala, legenda seděla u stolku před dřevěnou klubovnou a popíjela bavorské pivo a vypouštěla modravé obláčky tabákového dýmu k modré obloze, v košili modrobíle pruhované.
„Budeme si tykat,“ rozhodla a pokynula rukou, v níž hořela cigareta v pověstné višňové špičce. „Dej si pivo, to platím já. Augušššto!!! Dej nám dva obstlery, ty taky platím já.“
Na židli jsem usedal s jistotou, že s legendou si už tykám, čímž legendárnost dost utrpěla.
Legenda, což Kryl do konce života popíral a tvrdil za a) že si vymejšlím, za b) že kecám, si se mnou ťukla a pravila:
„Všechno mě sere. A všichni mě serou. Volný, Jezdinský a tak dál. A taky mě…“ Legenda se opatrně rozhlédla, „serou i ty Američani. Jakou máš hodnost? Kapitán?“
A Kryl se spokojeně zachechtal.
Jak jsem o pár dní později pochopil, byla i to součást jeho legendy. Nesmírně si zakládal na tom, že byl jediný, kdo od začátku tvrdil, že Minařík je fízl a všichni „noví“ byli tudíž „kapitáni“, což občas oživoval dotazy: „Už tě povýšili?“
Jak patrno, metoda byla naprosto spolehlivá. Když se mýlil, dobře, mýliti se je lidské, kdyby mu to vyšlo, byl prozíravý jasnovidec.
Ostatně, jak jsem já pomlouval jeho, i ve své tvorbě prorokoval vždy s jistotou, že „to dopadne blbě, tedy nejhůře, jak to dopadnout může“, a tudíž se nemohl mýlit. Když to dopadlo o trochu lépe, dobře, volal radostně, což byly jeho okamžiky triumfu:
„Copak jsem ti to neříkal?“
Dodnes, když se tak kolem sebe dívám, vidím Kryla často, jak se spokojeně chechtá a praví ke mně:
„No, copak jsem ti to neříkal?“
„Budeš sedět s náma, tedy se mnou a Pepíkem Jedličkou v kanceláři,“ pravil Karel, který již nebyl legenda, ale kolega. „Tak si dáme ještě pivo, platím já, kapitáne,“ a zase se zachechtal tak spokojeně, že jsem řekl:
„Ty jseš vůl, já nejsem kapitán.“
„To jeden nemůže nikdy vědět,“ pravil rozšafně a pobaveně, čadil z višňové špičky, mlsal pivo a zase se rozesmál vlastním vtipem:
„Nebo tě třeba nepovýšili.“
„Na nás se před chvílí vyřítil nějakej člověk a řval, že jsou to tady solné doly…“ ozval jsem se.
„Tak to byl Diviš,“ řekl s jistotou Karel Kryl a já si pomyslel, že tady si užiju.
V čemž jsem se v zásadě nemýlil.
Za hodinu jsem seděl uctivě u psacího stolu velkého spisovatele Josefa Jedličky, který skláněl hlavu se svatozáří zbytku vlasů nad papírem a psal. Stěna za ním byla polepená různými obrázky.
Josef Jedlička dopsal, pohlédl na mne velkými brýlemi se silnými obroučkami a já v rozpacích, abych nějak navázal kontakt, jsem řekl:
„Jéje, vy máte rád Dostojevského?“ A pohlédl jsem směrem k portrétu velkého archeologa ruské duše.
Josef Jedlička nehnul brvou, díval se na mě zkoumavě jako profesor u zkoušky, když s klidem – já mám, studente, čas, a to jsem zvědavý, pane kolego, co z vás ještě vypadne – pravil klidně a s apodiktickou jistotou Sokrata:
„A kdo by neměl?“
A já věděl, že tady si nejenom užiju, ale že to bude stát za to.
Ani v tom jsem se nemýlil.
Vítej v klubu, neznámý hrdino. Čeká tě jenom peklo solných dolů.
Antické masky se na jednu stranu usmívaly, na druhou plakaly.
Tak jak to už v životě chodí.
Nicméně, tak začala nejlepší léta mého života.
Viděl jsem najednou obrázek, který mě už nikdy neopustil.
Jdu po mostě k rádiu a potkám Jedličku, Kryla, Diviše.
„Kam jdeš?“ ptají se.
„Ále, musím támhle rozbít jedno vokno kamenem.“
Začali by se shánět po svém kamenu a vytáhli by z kapsy praky – a když bychom to okno rozsekali a šli spokojeně původním směrem k rádiu, teprve pak by se zeptali, proč jsme to okno vlastně museli rozbít. Nebo spíš – ani by se neptali.
Já bych se jich v podobném případě také neptal.
Pádnost a nevyhnutelnost důvodu není třeba dokládat slovy.
David se s Goliášem také nebavil, než ho praštil šutrem.
—

Do týdne nedožitých šedesátin Karla Kryla vstoupila Viola Fischerová, manželka spisovatele Josefa Jedličky, neprávem zapomínaného, jak psávám a říkám pokaždé. Byl geniální, pokud máme právo razítkovat tímto razítkem neorazítkovatelné. Byl geniální jako Ivan Diviš. Chcete-li, Karel Kryl.
Genialita je individuální. Jako otisky prstů. Kdesi jsem teď četl, že mozek je složitější vesmír než vesmír nad námi. Tak si s tím poraďme, že.
Viola vstoupila do děje u příležitosti natáčení pořadu o Josefovi a vstoupila tam v kavárně Louvre na Národní třídě nad Redutou, kde Karel hrával pro sto zbylých věrných, když opadly časy sportovních stadionů. Viděl jsem ho tady naposledy hrát a bylo to intimní, komorní a spokojené. Dvacet skalních s námi šlo k Medvídkům přes ulici a Karel povídá:
„Pojď si sednout do rohu a povídat si.“
Sedli jsme si do rohu a povídali si a skalní fanoušci, kteří jej doprovázeli na každý koncert a možno-li na každý krok, mu nosili fotografie k podpisu.
Tahle tetě, tahle strýci, tahle naší Marušce.
Až přišla, položena na stůl jako karta nekonečného mariáše, fotka, s kterou Karel praštil a zařval:
„Pudly nepodepisuju.“
Na fotce byl pudl. Asi také příznivec. Podpisu se nedočkal. Psí život.
A tak jsem vstoupil do Louvru, prvorepublikově rozzářené kavárny a za mnou se ozvalo:
„Tady.“
A za mnou stála Viola, la femme fatale české literatury, vzpomínka na budoucnost, věčně krásná ženská; poslednímu plamínku hrává Mozart na Bertramce, když švindluje v útěku před dokončením overtury k Giovannimu.
A zlehka se vrací staré časy, jako do té kavárny Louvre, kde v patře šumí fontána a visí tam velký olej z pařížského Louvru se skleněnou pyramidou. Srdečné pozdravy zednářů zasílá, řeknu si a užíváme si číšníka, z nějž číšník nikdy nebude, neboť ten mladý muž se tváří jako ten fakan Milouš ze Saturnina, uražen tímto světem, jemuž dopřál potěšení šlapat po něm svou podrážkou.
A jdeme ještě za Týn, do Literární kavárny a vzpomínáme na Petra Kabeše, jak říkával Ivan Diviš – jeho korunního prince – a povídáme si o Josefovi, nekorunovaném rektorovi Univerzity Karlovy, renesančním vzdělanci, jemuž bolševický osud dopřál štěstí živit se po fabrikách. Když mohl občas učit, končívaly vzestupy na společenském žebříčku krkolomnými pády.
…………

The post Karel Moudrý Kryl. Vzpomínky z exilu. Jedinečná biografie o Karlu Krylovi first appeared on Čítárny.

Znáte legendární rýmovačku, kterou  napsal svého času filosof Egon Bondy (20. 1. 1930 – 9. 4. 2007)?
“Všechno je v prdeli, ve všední den i v neděli, jenom ty filmy sovětský, ty jsou vědecký.“
A kdoví, co si myslí v tom nebytí, když pozoruje, jak se dnes část pseudointelektuálů snaží znovu ideologizovat českou kultúru. Možná by hlavy dnešních demokratických monarchů opět namočil do jednoho ze svých výroků, že politika je nejnudnější věc na světě.

Bondy jako zenový mistr v galoších a igelitkou v ruce
Ať se to někomu líbí nebo ne, byl velkým znalcem kompozice a stylu a vždy byl otevřený ke svým žákům. Nemilosrdně a úpřimně. Nahrazoval tak často nezkušenost a blábolství docentek literatury, které by samy potřebovaly navštěvovat jeho hodiny.
Bondy často říkal: “Spisovatel potřebuje samotu a sitzfleisch, neboli plechový zadek.” Měl rád vytrvalost a zanícenost pro práci.

V 70. letech 20. století se stává guru psychedelické skupiny Plastic People of the Universe, která zhudebnila řadu jeho textů.
Sám napsal  na 40 básnických sbírek, vyšlo mu přes 20 knih s prózou, vydává řadu filosofických a politologických esejí, překládal Fromma, Lao-c´, Morgensterna, Ferlinghettiho.

„Výkon a spotřeba – to jediné se cení
Ve světě v němž sněj o uplatnění
a kdo nevěří na to omámení
moc brzo zjistí že už člověkem není
je jen nástrojem k upotřebení“
(z básně „Největší radost mám z projevů pana prezidenta“.
Ze sbírky Dvě léta 1991)

Bondy a kulturní Bratislava
Znal ji jako své galoše. Za 15 let ji dokonale prolezl jako samozvaný kulturní hvězdopravec a zanechal po sobě nesmazatelné stopy. Větší než dnes zanechávají všechny kulturní instituce dohromady. Tvrdil, že umění je nejen středobodem, ale samotným smyslem života. A podle toho se i choval. Ačkoliv byl až do konce života modernistou, sám se považoval za prvního postmodernistu v Česku i Slovensku, a možná i na celém světě. Těžko říct, do jaké míry takový názor štval ostatní, ale on jen potvrzoval to, co tvrdil a žil podle toho. Dodnes žijí lidé, kteří nezapomínají na jeho skvělé domácí hudební seance.

Filozof Bondy
Podle Ericha Fromma byl jeden z největších filozofů 20. století. Cituje ho dokonce v Mít či být. V 60. letech Bondy velmi intezívně komunikuje s Frankfurtskou školou a také dost svých textů napsal Bondy v němčině, kterou po stránce textové ovládal naprosto excelentně. Škoda, že v té době nemohl svobodně cestovat po Evropě.
Sám aktivně překládá Ericha Fromma. V Lidových novinách vychází překlad jeho knihy Budete jako bohové. (1993)

Na počátku žili lidé jako divá zvěř. Bil se každý s každým, protože každý jednotlivec měl jiný názor (– jiná kritéria pro posuzování věcí, jak skutečně hezky filosoficky říká Mo Ti). Výsledek – žádný pokrok, hlad a bída, egoismus, nemilovali se navzájem, zkrátka chyběl jim stát. Aspoň tolik rozumu měli, že to nakonec poznali a zvolili si podle vůle boží nejctnostnějšího muže za vůdce. No a ten už dodělal všechno ostatní. Zřídil byrokratickou hierarchii od zdola nahoru k samým Nebesům.
Aby bylo blaho všech lidí zajištěno v úplnosti, nikdo už neměl mít vlastní názor. Vlastní názory – to byl přece ten důvod, proč se lidé ve zvířecím stavu nemilovali všeobjímající láskou. Stát je teď naprosto totalitní, nad byrokracií sedí absolutní vládce pro blaho lidu. Každý musí poslouchat bezprostředně nadřízeného a řídit své chování podle něho.
Každý, jak uslyší něco špatného – tj. něčí vlastní názor – musí to okamžitě hlásit. V zájmu nařízené všeobjímající lásky jsou nejpřísnější tresty. Naprosto zásadně je přípustný v celém státě, v celé společnosti, jen jediný názor, jediné kritérium.
Pak bude trvat blaho na zemi. – Jeho koncepce je stále znovu ohřívaná polívka. Když někdy vládnoucím povolí nervy, řeknou, že přece smí být jen jeden názor, sami, dobrovolně, bez nucení, do televize.
Bondy: Čínská filosofie

Bondy obdivovaný a zatracovaný
Bondy se ve svých textech nikdy neztotožnil s komunistickým režimem a stal se jeho vytrvalým kritikem. Současně však v letech 1952-1955, 1961-1968 (krycí jméno „Klíma“), 1973-1977 (krycí jméno „Mao“) a 1985-1989 (krycí jméno „Oskar“) spolupracoval se Státní bezpečností. Jak, ale dodnes nevíme.

Velké výhrady ale měl Bondy také k politické situaci po roce 1989. Angažoval se v levicovém hnutí (strana Levý blok, příspěvky do Haló novin aj.), psal politologické eseje. Hlásil se svého času k trockismu, později k maoismu, blízko měl i k anarchismu.

Měl řadu následovníků a obdivovatelů, ale byl často zatracován a záměrně nechápán především těmi, proti kterým vystoupil.
Z Prahy, mimo jiné, odchází zhnusen konfliktem s prezidentem Havlem a celkovým směřováním nové politiky po roce 1989.

Egon Bondy Webové stránky >>

 

NOVÝ VĚK  (Úryvky z novely ze 17. století)

Uprostřed vírů mlhy kráčel rychle Mojše od Malé Strany k Starému Městu. Most byl prázdný, jen v půli cesty stál ohromný kříž. Jda kolem něho, Mojše si znova přečetl hebrejský nápis kolem hlavy Ukřižovaného: Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh zástupů. Uklonil se a znovu pocítil prudké tušení radosti. Všelicos se už trousilo mezi lidmi v ghettu, ale dnes měl přijít posel. Nebylo pozdě, ale na svátky Chanuka je už brzo tma. Křesťané se chystají na svoje Vánoce, v uličkách Starého Města blikala v oknech světla a z hospod se šířil hluk a zpěv.
Mojše tedy raději zvolil cestu přes dvorky a sklepy u Pinkasovy synagogy.
Přijde skutečně čas, kdy i my se budeme veselit? – pomyslel si Mojše. To snad ani není možné. Ale je-li to pravda?!
Za rohem byla židovská hospoda, kde nocovali pocestní. V místnosti bylo jakžtakž polosvětlo, ve výklenku ve zdi svítila menora, osmihranná a ze starého cínu, na které byly rozsvíceny teprve čtyři svíčky. Ale kolem stolu seděli muži v kožiších s hlavami těsně u sebe. Mojše se vecpal mezi ně.
A pořád zpívá a zpívá, říkal právě jeden z nich.
Přišel? – zeptal se tlumeně Mojše.
Přišel!
A je to tak?
Je. Co jsme nevěřili, to se stalo.
Rozhlédl se kolem sebe a viděl, že i ostatní muži jsou u vytržení a někteří starci pláčou.
Už odešel?
Ne. Je u vrchního rabína. Ale ještě se vrátí a čekáme tu na něj.
…
Velkorabín Áron Šimon Spira stál v rohu světnice a dával najevo svou nespokojenost a malou úctu k hostu, jež dosud stál v plášti a cestovním klobouku vprostřed sváteční světnice.
Nevěřím ničemu, jak jsem už to dříve vzkázal do Jeruzaléma, řekl velkorabín. Pamatuji se dobře na rok tisíc šest set čtyřicet osm! Všichni věřili, že se v Zoharu píše, že tento rok bude rokem vykoupení. Místo toho – největší krveprolití, jaké kdy náš národ postihlo. Dodnes tu žijí mezi námi zmrzačení uprchlíci z Polska, kde jich Chmelnický dal podřezat statisíce. A toho jmění! – vykřikl rozhořčeně.
Právě jsem se vrátil od soudu, pokračoval Spira. Svědčit proti nějakému křesťanskému lumpovi. Musel jsem stát v koutě, mezi nohama trnitou větev a jednali se mnou jako se psem. Verbež! A ucpávali si nosy, aby mi ukázali, že smrdím. Já! Já, který mám jmění víc jak stovka těch jejich okrejzlíkovaných soudců dohromady!
Velkorabín přecházel po světnici, jako by se k návštěvníkovi ani nechtěl přiblížit.
Však ten váš Šabataj je také pěkný pták! Nemá ani grešli, jak jsem slyšel, a chodí se žebráky a nádeníky po Smyrně jako nějaký ten jejich Ježíš, z kurvy syn. Cožpak takhle vypadá mesiáš? Kdyby skutečně přišel židovský král, přišel by nejdříve k nám, nejdřív bychom to věděli my, nejdřív by se poradil s námi – ale ten? Pchá! Že zpívá žalmy? To je toho! Kde má vojsko?
Návštěvník mlčel.
Jděte, vykřikl Spira, a buďte rád, že vás nepředám úřadům. A zmizte z města. V mé obci nebudete šířit žádné bludy, to nedopustím!

V POTOCE, KDE PLAVE MÁ HLAVA
Trochu nadnesená aby mohla dýchat
havran letí seshora a vrána zprava
budou mou hlavu chytat
Hlava se sama chytá za hlavu
havran je na ní a tahá z ní vlasy
Vrána se topí – volá: uplavu!
a uplave asi
Havran se na vránu vysral: co by s ní dělal
hlava se po vodě točí a otáčí
Něco takovýho jsem hledal
řek havran na tom koláči
Kolem potoka kde moje hlava plove
roste rákosí a na něm rákosník
jsou tam rosničky a žížaly a havran klove
a tam kde není most je převozník
Převozník se postavil když viděl moji hlavu
jak plove s havranem se strany na stranu
a praštil do ní veslem neb byl v právu
a hlava včetně havrana jsou v pánu

Dny se líně táhnou
Pomalu se k hrobu
Takto ubírají 

Ani hrom nepraští
Do těch hovad Všechno
Na ně zapomnělo

TOLIK JSEM VŽDYCKY SNIL O VELIKÉM DÍLE
že teď když jsem vytvořil jeho karikaturu
ani její směšnost nepoznávám
a kochám se v myšlenkách na její prodlužování

Mezi dvěma velkými karikaturami oddávám se kontemplativní lyrice
ať se svět strojí k válkám
v nichž jsem započítán v tisíci miliónech mrtvol i já
dobrodiním generálního štábu ponechávaný dosud při výkonu
svého hnidopišství
jako ostatní při své užitečné práci ve prospěch lidstva
a kladu svou pokroucenou sexualitu na roveň nevinně popraveným
perzekvovaným a umučeným
na Sibiři ve Španělsku a v Jižní Americe
kde Martynov pěje že se nám zachtělo písní
a Neruda o cibuli a dřevorubci
nemluvě ani o těch co opěvají ženu lásku a lidství

Bezpochyby je veškeré básnění onanie
a nechť je proklet ten kdo je vymyslel
a nechť je proklet ten kdo v něm pokračuje
a nechť je proklet ten kdo je čte

Neboť ukolébávám vás v iluzi že tvořím čin
když píši o vraždách a že se proti nim vzpouzím
když píši o svobodě a že pro ni žiji
když mluvím o člověku a že na něj myslím
Avšak činem to není Je to jen řeč
a skutek jak správně říkají utek

Statisíce básní byly a budou napsány
a prostí lidé se chvějí
zbožností nad velikostí ducha
nad vznešeností lidského rodu
Já ale vím a opakuji vám
že je to nejhorší podvod páchaný
na dětech z mateřské školky
Ohavnost spuštění je lidská poesie
neřestná kamufláž příjičných vředů
pozlacený nočník
kolínská stříkaná na lejno

Prašivý stud cítím když tohleto píši
protože to píši místo abych nepsal
Neboť jen přikapávám kolínské do nočníku
kroutím břichem jako tanečník v baru pedofilů
abych jim dodal něco kultury
něco šarmu něco tragičnosti
místo abych je kopl do prdele
spáchal sebevraždu
nebo si k nim přisedl do party – však jiný nejsem

Podlost s níž dovede být člověk naivní
je bezmezná
Ale nejvyšší je podlost básníka
komedianta jenž chce sklízet potlesk
a sklízí ho
neboť dodává vznešených citů

(Básně od ledna 1960 do června 1963)

Pobíhají v jeskyni
Tisíce zvířat
Dávných časů
Sedím před obrazem
ve tmě sotva dýchám

Byly to časy
Kdy člověk žil v
I se sebou samým?

Zmýlili se učenci starověku
že beztřídní společnost
bude?

Za krátký čas
Nebude třeba ani Tajné bezpečnosti
Tak budeme zblblí
Zabijem se sami

ČETL JSEM
že od začátku pouze našeho letopočtu do roku 1900
bylo na světě 18 miliard lidí
Těch kteří pro nás něco udělali za tu dobu
jsou řádově jen tisíce
Na každého kdo něco tvoří
je minimálně jeden milion netvořících
jen vegetujících
byť i oni žijí lidský život s láskou a zklamáním
jídlem pitím souložením
sraním a nějakou prací k obživě
a mají problémy
Jak vzácní jsou tvořící
a potřebovali by všechnu ochranu
ale nikdy se jim jí nedostane
Ostatní lidi je v hloubi nemají rádí
a tak je nechávají jak na vydrholci
Těch pár nás kteří tvoříme
jsme blázni kvůli pánubohu
25.2.1979
(básně z let 1979 – 1982)

ZE SABÍRKY OŽRALA PRAHA

NA ULICI
Po ulici choděj esenbáci
kteří dělají těžkou práci
Nad hlavou mi lítá éro
a já mám u jména numero
v seznamu na policii
neboť nedělám a jenom piji
Na domě mi visí plakát
na něm je Stalin – má modrej kabát
potom tam taky stojí
že se nás Truman bojí
Za vejkladem vidím srnce
a elektrický hrnce
U řezníka je uherskej salám Stojí tisíc korun
s babou jsem se hádal vo rum
u pultu v Metru
Měla díru ve svetru
pustili radio: že se v Ostravě dělá
líp než se dělalo včera
Vokolo jdou na špacír vojáci
to jsou pane junáci
oficíři maj epolety
aby bylo v armádě víc osvěty
Všichni shlédněte film Štědré léto
jak mysleli že to nejde a jde to
V půl šestý hlásej na ulici zprávy
že se maj přihlásit zdravý
že maj jít do výroby
pokud to nejsou veřejně činný vosoby
Taky nedostanou žádný lístky
tak to maj jistý

V PRDELI
Všechno je v prdeli
ve všední den i v neděli
Jenom ty filmy sovětský
ty jsou vědecký

NA UMPRUMU VISÍ STALIN
jak ho maloval Salvador Dali
Má veliký fousy
těma to nabrousí
Pod nim choděj Umprumáci
maj nový flaušáci

NA FILOSOFICKÝ FAKULTĚ
jsem se polekal
seděl jsem tam na schodech
a šel kolem Dočekal
To je skutečná vosoba
to nejni jen kvůli rýmu –
a je hrozně sympatickej
voku mýmu

STARÝ MĚSTO
Starý Město to je moje
to mi nedá pokoje
Už mě tu znaj esenbáci –
to se mně vyplácí
Taky mě znaj putykáři
těm se dobře daří
Když jsem vožralej klusám
vokolo svatýho Husa
Jindy zas mám náladu
honit tady parádu
Vezmu si svý malý perka
poskakuju jak veverka
Mám americkej uzel
ten mně sluší tůze
Kdo mě zná tak kouká
že mám v hlavě brouka
Kdyby Starý Město nebylo
to by mě zabilo

Viděl jsem Paní sobů
Kopyty tepala sluneční paprsky
Nad zemí se nesla
Paní sobů štíhlá a ohebná jak luk
Běžela po ledových pláních
Paní sněhu

Tak jsem viděl dívku
Paní sobů jež na chvíli přišla mezi nás
Šla po slunečním paprsku
Byl to deštivý den
Šla pryč a zůstávala stejně velká

Stejně velká
Neboť i když šla pryč
Naše duše zůstávaly při ní
Naše duše si odváděla sebou
Pro svoji krásu

VÁNOČNÍ STROM REPUBLIKY
Věnováno dr. Hrabalovi
Pod Vánočním stromem Republiky
žrali dva esenbáci fíky
přivezený z Afriky
Stáli tam voba dva na mraze
přes den napadaly po Praze
na sníh saze
Pak přišel primátor Vacek a mluvil
jeden tajnej za ním hulil
nakonec se ulil
Pamatujete si soudruzi
na ty předválečný hrůzy
kdy všechno měli jen ti druzí?

JARO LÉTO PODZIM ZIMA
čí je to vina? –
Jaro léto
podzim
zima
(klasická poezie GreenDealu )))

NEDALEKO DVEŘÍ
poletuje peří
zatím se k večeři
šeří
Sestra nudle měří
možná že snad věří
že venku na keři
je korejské příměří

SÁM
jdu po ulici
po Národní třídě

EPITAF
Teď už ležím v hrobě
teď už je pozdě

The post Egon Bondy. Zenový mistr v galoších a s igelitkou v ruce stále živý first appeared on Čítárny.

Asimov, jeden z nejplodnějších autorů všech časů, by se v lednu 2015 dožil pětadevadesátky; tedy pokud by neodešel 6. dubna 1992 následkem ataku AIDS. Ač o svém postižení věděl již od roku 1989, v životopise tragédii striktně zamlčuje a jeho manželka pravdu o ní vyzvonila teprve deset let po jeho smrti.

V téže autobiografii “Já Asimov” líčí Asimov (2.1. 1920 – 6.4. 1992) i osudnou operaci z roku 1983, kdy se podrobil trojnásobnému bypassu srdce.
Transfuze sice tenkrát byly již monitorovány, ale bohužel nikoli dostatečně důsledně, a jak Isaac vzpomíná, těsně po zákroku nedokázal ovládat jeden prst, takže prý po nemocnici hulákal: „Vemte si zpátky přemostění a vraťte mi malíček!“

A v knize zastřeně dodá:

„To jsem ještě nevěděl, že při napojení na přístroj udržující krevní oběh došlo k poškození ledvin.“
Jeho paní byla přitom lékařkou a osobně dohlížela, aby Asimoc v příštích letech nevyhazoval léky, které měl brát. „A vždy stranila doktorům,“ durdí se Asimov, „ačkoli ji měla loajalita stavět spíš na mou stranu; proti nim. Bůhví proč je tak úzkostlivá? Stačí mráček a mám na sebou deštník. Ulice se orosí, nazuje mi galoše. Přituhne, nasazuji čepici; o křížovém výslechu po každém mém zakašlání ani nemluvě! A navíc mi doktor stále vyhrožuje, že na mě podá žalobu za porušení pacientského tajemství.“

Jen malý kousek dál pokračoval ještě zplihleji:

„A pak přišly dni s pocitem vygumování a třeba 17. listopad 1989 jsem celý strávil v posteli. Chyběla mi energie, ale to byl jen symptom něčeho, co bych si nepřipustil, ani kdybych to tenkrát věděl. Nicméně mě dojalo, když lékař přišel až k nám domů. Byl to důkaz, že je přítel? Určitě; a vím, že profesi naprosto oddán, takže mám dozajista obrovské štěstí být právě v jeho péči.“

Zároveň Asimov obdržel nabídku na souhrnné vydání svého beletrického díla, přičemž se nemohl zbavit pocitu, že něco podobného se dělává teprve po smrti. Na oslavě svých sedmdesátin se pak i rozpovídal o svých fantaziích z dnů osudné operace tepen, za což jej odměnili smíchem. Ale dcera slzela. Jen ona.

„Vaše chlopeň možná dál selhává kvůli infekci,“ sdělili Asimovovi a to již pochopil, že jej budou znovu „otevírat“ a že se podruhé ocitne na přístroji udržujícím krevní oběh.
„Pusť se do životopisu,“ navrhla vtom jeho paní a Mistr jen dodává: „To jsem udělal. A ona? Po celou dobu nemoci zachovávala zdání optimismu a teprve tato výzva ji usvědčila z pocitu, že chci-li biografii dodělat, musím si pospíšit.“

Nejprve však ještě napsal detektivku do svého cyklu Černí vdovci, která vypráví (nikoli náhodou) o jistém incidentu, k němuž došlo během hospitalizace po přemostění tepen.

„Proč píšeš povídky?“ rozčílila se paní Asimovová, když to zjistila, a v epilogu jeho pamětí dodává, že se manželovy „srdeční a ledvinové potíže stále zhoršovaly“ a chtěl si ještě před smrtí svou autobiografii prohlédnout.
„To se však už nemělo stát.“

Asimov vyrůstal prvé tři roky v Rusku a jako jediný ze vsi přežil epidemii. „Byl jste zázračné dítě?“ ptávali se ho později. „Byl,“ odpovídal, „a stále ještě jsem.“
Číst a psát se naučil bez cizí pomoci, ještě než šel v pěti letech do své první americké školy, ve které užasl. Užasl, jak se čtením a psaním ostatní zápolí. To on ne. Jemu stačilo všechno vysvětlit jen jednou, měl takřka fotografickou paměť. Učebnice zdolával pokaždé za pár prvních dní a zbytek pololetí každého vesele přesvědčoval o své chytrosti, za což byl šikanován.

„Přesto jsem se léta nesmířil s faktem, že bych měl svůj oslnivý intelekt tajit. Ale přece jsem se začal držet zpátky, a tak dnes mám i přátele. Ze školy však ani jediného.“ A ptá se, proč vlastně bývá dětský atlet předmětem obdivu, zatímco duševní schopnosti terčem nenávisti.
„Chápou snad už děti podvědomě, že je to mozek a ne svaly, co lidi definuje, a že ty nešikovné děti prostě jenom nejsou sportovně založeny, ale ty hloupé ani nejsou hodny označení člověk?“

Asimovovi bylo šest, když tatínek koupil cukrárnu, a bylo mu devět, když k ní byl uvázán. Skoro totiž nezavírali a on se tou pracovní dobou pak vlastně řídil až do smrti. A protože byl maximalistou, nenudil se již ani v krámě plném čtiva, které jej smířilo se vším.
Ale čtivo samozřejmě prodávali, tak se musel naučit číst rychle, a štěstí jej potkalo také v tom, že zrovna zanikly tzv. nickcarterovky, aby je nahradila zlatá éra science fiction.
Matka brávala Asimova i do knihovny a ta se stala prvním místem, kam pak směl i sám. A poněkud osamělou bytostí doplněnou především knihami vlastně taky již zůstal. Zato…

Byl dítě – a znal už zpaměti Illiadu a přečteného měl i Shakespeara.

„Jen si nepamatuji, kdy jsem poprvé četl Hamleta a kdy Krále Leara. Má hlava asi uvěřila, že je zná odjakživa.“

Dickensovy Pickwicky prý přelouskal šestadvacetkrát, ale úplně vynechal beletrii dvacátého století a nikdy se k ní nevrátil.

Zda taky něco vyvádět s dětmi? Ani nic vyvádět nechtěl. „Pomyšlení na něco takového mě plnilo odporem,“ píše. „Vzpomínám radši na letní odpoledne, kdy se obchod nehýbal, a já – rodičům k ruce – sedával před krámem a četl. Z knihovny jsem chodil s knihami v podpaží, ale jednu jsem rovnou vždy hltal. Výstředník! říkali matce a ona mě peskovala, což jsem ignoroval. Život je přece báječný (chápal jsem) a dni tak bezstarostné, jste-li šťastni, a souhra myšlenek s představivostí dalece předčí souhru svalů a šlach. A tak se mi stala četba stavem až neuvěřitelné blaženosti, a chci-li si dnes vybavit chvíle klidu, vyrovnanosti a rozkoše, vzpomínám právě na ona líně se vlekoucí odpoledne, kdy jsem s knihou v klíně jen a jen tiše obracel stránky. Už nikdy nepřišlo nic, co by se dalo porovnat s těmito chvílemi pokojného štěstí.
A dnes? Čtu po celých strukturách, takže mi unikají překlepy. Ideální korektor by asi měl být lehce dyslektický.“

V osmi letech se Asimov spřátelil s jedním chlapcem vyprávějícím příběhy, ale ten se bohužel odstěhoval. V jedenácti začal i proto psát. A co ještě je třeba mladému spisovateli?
Zlomené srdce? Podle Asimovových pamětí došlo i na to, a to jedinkrát. Bylo mu dvacet a „dospěl jsem k závěru, že život nemá smysl. Byl jsem si naprosto jist, že se už nikdy nedostanu z deprese,“ vzpomíná, „a zvláštní, že si nepamatuji, že bych se kdy vzpamatoval. Ale zlomené srdce vám dá imunitu a já jsem po té zkušenosti už vždycky pečlivě dbal na to, abych se nikdy nenechal unést emocemi a měl city k mladým ženám pod kontrolou.“
Zajímavé, že?

„Dnes je mi právě osmnáct,“ napsala mu po letech jedna čtenářka, „sedím u okna, dívám se do deště a přemýšlím o tom, jak moc Vás miluji.“
„A kde jste byla, když mi bylo dvacet a byl jsem sám?“ reagoval a dodává: „Je neuvěřitelné, jak se kolem mě teď, když jsem už starý, shlukují mladé dívky. Kde jste byly dřív?“

Zase taková záhada to však není, přiznává. „V prvních dvaadvaceti letech jsem totiž prakticky neopustil cukrárnu a své rodiče, tedy s výjimkou školní docházky.“
A později? Všude před ním vyvstávaly problémy s muži, kteří stáli hierarchicky nad ním.

„Vyšel jsem pouze s takovým šéfem, který mě neobtěžoval, a nikdy jsem nedospěl do stavu opravdového klidu, dokud jsem se neocitl na volné noze. Jednoduše nejsem stavěný na to, abych byl zaměstnancem, nicméně ne ani na to, abych byl zaměstnavatelem. Nikdy jsem třeba neměl sekretářku; interakce zdržují a lepší je vše si obstarat sám.“

„Obstaral“ si tak postupně patnáct doktorátů a ještě jedno je příznačné. Při pokusu studovat ekonomii se nedostal přes první stránku skript.
Regulérní věta to není, usoudil. A bylo to ještě horší; nezvládl ani šachy. Již od dětství si navíc natolik navykl vidět řešení hned, že krachoval také jako vědec. Neměl trpělivost, zato ale byl chodícím slovníkem. Ne, nikdy v ničem se nestanu specialistou, pochopil a v laboratoři v jeho přítomnosti samy padaly zkumavky a selhávala veškerá chemická činidla.

O to víc exceloval při přednáškách, kde řečnil spatra a tak skvěle, až by mohl slušně vydělávat jen tím. Bavilo jej to.
A přece k stáru ignoroval pozvání z celého světa. „Kdybych chtěl být jen trochu něčím jiným, musel bych omezit psaní,“ a to nepřicházelo v úvahu.
Ne že by ho nepřitahovala i jiná zaměstnání, ale…

„Jedno je zvláštní. Nikdy jsem neviděl ani jediný pořad o lékařích, který by ve mně vzbudil sebemenší touhu být jedním z nich. To spíš naopak.“
Zato psaní se mu stalo dokonalým anestetikem a bavilo jej víc než co jiného. „Je to ta nejuspokojivější práce na světě,“ říká. „A kdybyste si měl vybrat mezi psaním a ženami?“ „Můžu psát tucet hodin denně – a neunavím se.“

Jeho smysl pro humor byl pověstný. Mohlo být kýmkoli řečeno cokoli a vždycky se to stalo přihrávkou Asimovovi na smeč.

„A kdyby vám už zbývalo jen šest měsíců?“ „Psal bych rychleji.“ Odjakživa prý toužil umřít uprostřed psaní „s nosem vklíněným mezi klávesy“.

A jak vlastně psal?
Občas čerpal z P. G. Wodehouse (1881-1975) a nechal se inspirovat jeho slavným Jeevesem. Něco vytěžil z Agathy Christie, jejíž detektivky měl za ty nejlepší. Ale jinak? Byl původní a stále ve střehu. Psaní se dokázal oddat kdykoli. Schéma každé své knihy měl navíc před očima dopředu, a přestože sám svou vůli označoval za slabou, pokaždé dílo dopsal. A bez problémů; ne, žádné vyrušení jej nikdy nemohlo rozhodit. A pokud ano, pokaždé hned klidně pokračoval. Uměl se dokonale soustředit a v pohodě pracoval třeba na tuctu projektů naráz.

A jeho stinné stránky?
Asimov obyčejně nevydržel spát víc než pět hodin a šlo o workoholika, jistě, ale je to v jeho případě slabé slovo. Litoval každé ztracené čtvrthodiny, stále sledoval čas a nakonec napsal skoro pět set knih. Stal se tak nejplodnějším americkým autorem.

„Je-li hezky a musím se ženou do zoo, stejně srdce nechám v klávesnici. Není nad plískanice.“
„Ale já po tvém boku cítím depresi,“ vyhodnotila to vlažně jeho první žena a na dotaz, jaký byl táta, opáčila jeho krásná dcera: „Hrozně zaměstnaný.“
„A konverzace se mnou?“ „Poslouchám monolog.“

Asimov je tedy rekordmanem, avšak byl i mistrem recirkulace svých povídek v dalších a dalších antologiích.
I tak nenapsal nikdo na světě víc knih na rozličnější témata a víc sbírek esejů. Nepromarnil nikdy nic, vše publikoval. Public or perish! cítil, i vzniklo postupně čtyřicet dílů edice Jak jsme přišli na, sedmdesát jeho publikací o astronomii a dvacet dalších z oblasti historie. Zde začal prací o vlivu Franklinových výzkumů blesku na americkou revoluci a nakonec dal dohromady celou Asimovovu chronologii světa (1991). Ale vydal i po dvaceti knížkách o biologii a fyzice, šestnáct z oblasti chemie, jedenáct na zeměpisná a geologická témata, sedm na témata z matematiky atd. Chronologie vědy (1989) má přitom rovných sedm set stran. Sestavil i Slova vědy, Slova z mytologie a Slova na mapách a dvě publikace o pojmech z Bible, kterou navíc anotoval! Nadšen obdobně anotovanou Alenkou matematika Martina Gardnera okomentoval i Gullivera a dokonce kompletního Shakespeara.

„Což nestojí ani za komentář,“ vyhodnotily onu práci svého času pohrdavě Timesy ústy jednoho profesora.
„Je dobrý tak pro teenagery,“ shazovali ho i jiní.
„Megaloman. Muž s nestvůrným egem.“

Hlavu si s těmi urážkami nelámal a nejvíce jej prý bavilo vymýšlení tzv. ušákových detektivek.
Šlo mu to – a jeden z jeho pátračů asi inspiroval Spielberga, když pomáhal doladit „lidský“ profil poručíka Columbo! A jeden Asimovův robot se zase stal vzorem pro ušatého Spocka ze Star Treku. A cyklus románů Nadace?
Ne, není úplně původní (a psán na podkladě dějin starého Říma), ale stal se nepochybně i modelem pro Lucasovy Hvězdné války.

S Arthurem Charlesem Clarkem a Robertem Ansonem Heinleinem tvořil Asimov po léta tzv. Velkou trojku a stal se příkladným monumentem sci-fi žánru.
A přece zůstal i krajně konzervativní. „Nejspokojenější jsem, dělám-li něco špatně, ale po svém,“ říkával a někdy ještě dodal: „Má kariéra se chýlí ke konci, tak mi dejte pokoj a nevšímejte si mě.“

V zacházení s technikou byl ovšem beznadějný. Neuměl ani jezdit na kole či nastavit řádkování na počítači.
První verze delších textů psal „pro jistotu“ na stroji a byl „choulostín“ se sklonem odvracet se od všeho nepříjemného. „Zacpávám si uši, stočí-li se špatně hovor, anebo rovnou mizím,“ přiznává a onu úzkostnost svádí na vlastní obrazotvornost.

Co by pak šlo vytknout jeho knihám?
Až na souboje myšlenek jsou často bez napětí. A přece extrémně čtivá. Jednou to i vysvětlil. Svou vlastní teorií mozaiky a tabulového skla.
Barevná okna katedrál propouštějí světlo ve fragmentech, ale nevidíme skrz, a toť ekvivalentem neprůhledně poetické tvorby, která se špatně čte.
Oproti tomu tabulové sklo podle Asimova není ani krásné, ani vidět, nicméně skrz ně se můžeme volně dívat. „A i nápady plynou o ten typ skla volněji z autorovy mysli do vaší. Dostal jsem řadu dopisů od lidí, kteří četbu k smrti nenáviděli, ale jen do chvíle, kdy narazili na některou z mých knih,“ kasá se. „Poprvé v životě díky mně tito lidé odhalili, že čtení může být zábava.“

A že Asimov nemá styl?
A že jediný jeho poetický odstavec (finále povídky Soumrak, 1941) připsal kdysi jeho redaktor? Inu, zkuste psát absolutně bez příkras. Je to nejtěžší. On to však uměl a stěží je napodobitelný.
„Pointa krátké povídky má být jako jehla vypálená z foukačky,“ vyjádřil se jen krátce před svou tragickou smrtí. „Bodne – a na dlouho ve vás zanechá účinek.“

Je fakt, že měl pro psaní i další dispozici, která ho zvýhodňovala. Nesnášel volný prostor.
Až panicky se taky bál létat a disponoval i hlubokou averzí k cestování. Odmítal dokonce i propagační cesty, a když jedinkrát v životě přistál v Africe, nestála mu za vystoupení.
Ale v Jižní Americe se aspoň postavil na molo. Obecně ovšem býval sužován obavami, že zabloudí nebo přijde pozdě. Radši byl doma a vůbec nejradši za staženými žaluziemi. Psal, psal, nerad vycházel i jen z bytu a záviděl Neronu Wolfovi. Byl to muž pohroužený totálně sám do sebe.

„Mé absolutní zaujetí psaním okolo mě vytváří hřejivý, umělý svět, který mě chrání před oslepujícím sluncem drsného světa venku,“ napsal a v Ocelových jeskyních (1954) využil vlastní neurózy k líčení podzemního města bez oken. „Líbí se mi být sám, i když se umím chovat i nesmírně družně a zábavně, je-li mi ve společnosti dovoleno obstarat všechno mluvení.“

„Je tu víc psychologie než v celém cyklu Nadace i s cyklem o Robotech dohromady,“ poznamenal za nás už Ivan Adamovič (Ikarie 8/96) na adresu Asimovovy autobiografie a srovnal ji s vlastním životopisem Kurta Vonneguta (1922-2007). „Asimov je chytrý, ale z Kurta cítíme moudrost,“ shrnul to lapidárně. Asi má pravdu. U Asimova má věda vždy přednost před psychologií i dějem.

Oxfordský slovník ho dokonce uznává za tvůrce hned tří nových pojmů.
ROBOTIKA. POZITRONICKÝ. PSYCHOHISTORIE.
„Jak je známo,“ chlubil se, „prví výzkumníci raket byli silně ovlivněni povídkami H. G. Wellse. A stejně jsou dnešní experimentátoři robotiky ovlivněni mnou.“
To, že se stal již zaživa klasikem, ovšem opět nahrávalo jeho ješitnosti. „Pro vězně, ať už provedli cokoli, si najdu vždycky špetku soucitu, zejména čtou-li mé knihy; což mě zároveň přesvědčuje, že možná byli odsouzeni neprávem,“ nechal se Asimov slyšet a jeden kritik o něm napsal: „Ano, je velmi neskromný, nicméně k tomu má zatraceně dobré důvody.“

A kdyby nic jiného, zformuloval (už v jedenadvaceti letech) pověstné zákony robotiky.
1. Robot nesmí ublížit člověku či nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.
2. Robot musí poslechnout příkazy člověka. Krom případů, kdy jsou v rozporu s prvním zákonem.
3. Robot musí chránit sebe. Krom situací, kdy to bude v rozporu s prvním anebo druhým zákonem.

U méně se ví, že ony poučky aplikoval i na lidi. V tom případě je první ze zákonů obdobou zákona robotiky, ale druhý a třetí jsou jiné:
2. Pokud to neohrozí lidi, musíme jako lidé dávat robotovi příkazy, které chrání existenci robotů.
3. Pokud to neohrozí lidi, nesmíme ublížit robotovi anebo nečinností umožnit, aby byl poškozen.

„Jenže lidem – na rozdíl od robotů – zásady nevnutíte,“ uzavírá Asimov odevzdaně a robotické zákony už asi zůstanou jeho nejcitovanějšími slovy. Přesto mu to nestačilo a těch pět set knih možná taky ne.
„Často si kladu otázku,“ napsal totiž krátce před smrtí, „zda jsem od onoho definování těch zákonů udělal kdy něco, co by ospravedlnilo mou další existenci.“

Doporučená četba: Já, Asimov (česky 1996)

The post Já Asimov. Víc jak stoletý Izák, zázračné dítě. Proč v životě hra pokračuje i po matu first appeared on Čítárny.

Hans Christian Andersen (1805-1875) se narodil v nuzném příbytku na ostrově Fynu v městě Odense v království Dánském, starší pradleně a mladému nemocnému ševci roku 1805 dne 2. dubna. Rodina živořila nejen na periférii města, ale i na okraji společnosti.

Chlapec míval krásné sny o lepším životě, bohatství a vznášel se ke slávě. V reálném světě zatím jel jak po skluzavce jen a jen dolů. Jako jedenáctiletý musel, z důvodu úmrtí otce, přerušit školní docházku a jít pracovat do místní továrny.  Nevlastní sestra se začala živit prostitucí. Děda byl něco jako obecní blázen.

Když se mu naskytla příležitost, opustil domov a vydal se do Kodaně. Do velkého města dorazil jako čtrnáctiletý chlapec. Nevíme co bylo, ale jisté je, že hocha se ujímají příznivci a mecenáši a díky nim může studovat a i odmaturuje.

Hans neustále touží po slávě a lesku. Bídy a bahna si už užil dost. Píše a píše. Divadelní hry, básně, cestopisy… a úspěch nikde. Kdo ví, kdy ho napadlo napsat pohádku. Napsal jich sto padesát šest a každá byla stupínkem k jeho literární slávě a nesmrtelnosti.

Člověk Hans Christina Andersen zemřel čtvrtý srpnový den roku 1875.
Den jeho pohřbu byl v celé zemi vyhlášen dnem národního smutku a jeho rakvi se uklonil i král Christian IX.

Po zmrzlé zemi
kroky cinknou
Cínový vojáček
hrdě stojí
Osud je chladný
vločky letí
sazemi z tanečnice
začouzený

Hans Christian Andersen (2. 4. 1805 – 4. 8. 1875) – bývá zvykem mluvit o něm jako o pohádkáři, ale jeho příběhy nelze označit jen slovem pohádka a dost – jsou i satira, bajka, fantazy i psychologické studie lidských vztahů ve zkratce.
Andersen je občas úplně unesen klasickou tragédií a vkládá ji do pohádek – Holčička se sirkami a Statečný cínový vojáček – jsou sice krátké, ale splňují všechna kritéria tragična. Zlo se zde přihodí obyčejné chudé holčičce a cínovému vojáčkovi – jehož tragický osud začíná už při odlévání, kdy se na něj nedostalo dost cínu a on má jen jednu nohu. Krátké pohádky vyvolají pocit soustrasti a velkého smutku a určitou katarzi. Po letech se zřejmě každému vybaví ten pocit zoufalství a i určitého mrazení z velkého autorova podvodu – dítě nečeká, že pohádka nedopadne dobře, cítí se oklamáno.
Nejsou to prostě pohádky, ale krutý život, takový jaký ho Hans jako kluk dobře znal. V takovém životě nejsou dobré konce, ale smrt.

Pohádky a mýty, ale i vymyšlené povídky jsou, dalo by se říci, manuálem pro různé situace, co nás v životě potkají – radí nám, jak bychom se asi kdy měli zachovat. Zároveň nás mají vychovávat a i varovat.
Dítě, ovšem i dospělý, čte či poslouchá a vidí, že co se mu děje není nic nového a jako jsou vzorce pro matematické výpočty, tak jsou vzorce pro lidské chování a trochu ho toto poznání uklidní. Právě Andersenovy příběhy takové jsou – Ošklivé káčátko, Stín, Divoké labutě, Sněhová královna, Starý dům …

Nejznámější je asi pohádka O malé mořské víle či žence, která se zamiluje do člověka a lásce obětuje úplně vše – tady už při čtení cítíme, že je to sepsané varování – “pozor, tento vzorec nefunguje!”
Proč její příběh dojímá a pořád oslovuje tolik lidi a láká k dalšímu zpracování i dnešní umělce? Jazyk příběhu je archaický a místy naivní a poplatný své době. Jenže zde nejde o stylistiku a slovní požitek.  Je to příběh o silné lásce a osamění, který se stal určitým memem. Christian ho napsal vlastně o sobě, autor je samozřejmě ve všem, co napíše, v tomto případě máme i dalo by se říci “vědecký” důkaz.

Bibliografka Jackie Wullschlager napsala o H. CH. Andersenovi knihu – životopisnou studii.
Uvádí neoddiskutovatelná fakta – záznamy z jeho deníků a písemnosti. Asexuální Andersen se platonicky zamilovával a objektem lásky byli hlavně muži. V nikdy neodeslaném dopise své lásce – Edvardu Collinovi, píše „Chřadnu kvůli Tobě jako kvůli krásné Kalábrijské nevěstce…“ Ovšem Collin absolutně odmítal jeho lásku – a Andersen se stal nešťastnou mořskou vílou.

Ono se opravdu v životě někdy přihodí, že potkáte někoho, kdo se dotkne vašeho srdce a vyvolá tu “Lásku”. Je to krásný okamžik. Opravdu krásný. Jen do chvíle, než zjistíte, že ten dotyk jste si asi vyvolali sami a onen člověk se tváří, že nechápe o jakém vztahu, že to hovoříte? Ne, on žádný vztah nechce. Vy pak můžete podle povahy buďto brečet, trápit se, urážet se, dělat jako, že se nic neděje, a také si můžete myslet, že když vy milujete, dotyčný třeba začne taky. Nezačne, ono vůbec nic nezačne, co může vzniknout ze vztahu – nevztahu? Nic. A nutit někoho jiného do citu prostě nejde. Tak život nefunguje.

Andersen byl na tolik chytrý, že toto vše věděl a smutnil si jen sám pro sebe. Psal dopisy, které neodesílal.
Prostě si asi tak v hlavě urovnával své pocity. Neobjevil Ameriku, kolik lidí před ním a po něm se takto vyrovnává s trápeními, nejen s neopětovanou nešťastnou láskou. Je tak jednoduché napsat dopis nebo dialog, za sebe, ale přitom se maskovat za literární postavu.

Malá mořská víla je o pocitu, že strojíte najednou sami, uvnitř divné prázdno a pošpinění lhostejným nezájmem a zradou, ale láska z vás neodchází. Kdyby nějaký opravdový vztah vznikl, odžil by se a třeba i zanikl, takhle je to takové zvláštní. Bylo – nebylo.

Hans Christian Andersen nedbal na svůj vzhled a oblékal se velmi nedbale. Jeho starý, otřepaný plášť znal celý Kodaň.
Jednou, když Andersen procházel ulicemi Kodaně, zeptal se ho nějaký kolemjdoucí:
– Ten ubohý předmět na vaší hlavě nazýváte kloboukem?
Velký pohádkář se neztratil a klidně se zeptal kolemjdoucího:
– A ten ubohý předmět pod vaším kloboukem nazýváte hlavou?

Z textu pohádky cítíte, jak si víla vyčítá všechno, že asi nebyla dost hodná, že … ne, nemůže přijít na to, co způsobilo obrat u člověka, kterému věnovala svůj opravdový cit a on ho, zdálo se, si vzal a pak zahodil.
Stydí se a pláče a snaží se něco napravit, pochopit. Co způsobilo, že odešel za jinou? Vždyť na ni ze začátku byl tak hodný, tak pozorný… copak to mělo znamenat? Copak to nebyla z jeho strany také láska? Skutečně si nevšiml, že ho víla miluje?
To se nikdy nedozvíte, princ nic nevysvětluje. Ne víla, on je v příběhu vlastně ta němá postava – on je přeci vyvolávač víliných nadějí. Jeho mlčení je logické, prince autor nezná, a tak nevíte, co cítí, ale náznaky hovoří o sebestředném sobci, který naletí na pozlátko “té druhé”. Jenže to o něm píše vlastně víla, jaký opravdu je, nevíme. Proč by měl být sobecký? On se o lásku víly neprosil, on ji měl přeci „jen“ rád jako bytost, ne ženu. Princ nic netuší o dohodě s čarodějnicí. Víla tady je ta, co nic nepochopila a naříká na špatném hrobě. Nebohá pohádková bytost je vlastně stalker, narve se do princova života a chce jeho lásku, protože se do něj bláznivě zamilovala.

Naštěstí Andersen – víla ví, že nemůže člověka, do kterého se vášnivě zamiloval k ničemu přinutit, a že objekt lásky není zlý, když ji neopětuje.
Odpustil si tedy literární krutost, netušíme jak princovo manželství “s tou druhou” normální ženou dopadne, není ani probodnut a milující víla neumírá. Ono se opravdu v běžném životě na nešťastnou lásku neumírá, nezemřel ani pohádkář.

Víla nakonec sice neumírá, ale na Zemi už taky nežije, je větrnou neviditelnou bytostí utěšitelkou jiných.
Chtěl tím Andersen říci, že tu osudovou Lásku s vyvolávačem nadějí potkáte asi jen jednou za život a to setkání vás změní? Možná. Hlavním mementem samozřejmě je, že nemá smysl se sebeobětovat, jako to udělala smutná malá víla. To skutečně není vzorec pro život. Cítíme to a podvědomě chceme, aby se víla rozhodla jinak – vzala nůž a bodla… Jenže proč? Lásku si vysnila jen ona, zač bodat prince? Za co? Že chtěl jen kamarádku? Čili autor je soudný, nestane se tak, ona se stává vyvolenou bytostí vyvolávající úsměvy úlevy, takže ji nemusíme až tak litovat. Nemusíme? A co prince? Vše je tak tragické.

fotoblogy
http://peoplerium.blogspot.cz/
http://vasagita.blogspot.cz/

The post Hans Christian Andersen. Chudý chlapec, pro něhož plakal i samotný král first appeared on Čítárny.

H.CH. Andersen napsal pohádku „Ošklivé káčátko“ o vnitřní kráse, která je vyšší než vnější krása. Sám vypravěč vysvětluje, že labuť je skutečný aristokrat, který se náhodou ocitl obklopený obyčejnými lidmi. Nejzajímavější na tom je, že Andersen touto labutí popsal sám sebe, protože za svého otce upřímně považoval krále Christiana VIII. !!!!! Koneckonců sám Andersen se jmenoval Hans Christian.

Hans Christian Andersen, syn ševce a pračky, žil v chudobě tak odpudivé, že neměl žádné přátele kromě (!) syna krále Christiana Fredericka .
Jak Andersen napsal ve své autobiografii, od svých 5 let byl pravidelně přiváděn na hrad v Odense , aby si hrál s princem . Přátelství s Frederickem pokračovalo až do dospělosti a Andersen byl jediný, kromě příbuzných, kdo se zúčastnil jeho pohřbu.

Andersenovi životopisci se domnívali, že to, co napsal o své rodině, byla fikce, ale nedávno historik Jan Jorgenson zjistil, že v roce Andersenova narození měli tehdejší dánský princ Christian a aristokratka Elisa Laurvig nemanželské dítě a byl poslán do pěstounská rodina.
Královská rodina pomáhala ševcovu synovi dlouhá léta. Hans Christian byl nucen školu opustit, ale poté mu královská rodina zaplatila další studium a později dostal práci v Royal Theatre of Copenhagen .

Hans Christian Andersen nebyl vynikající student, navíc byl o 7 let starší než jeho spolužáci, škádlili ho a učitelé se smáli synovi negramotné pračky, která se měla stát spisovatelkou.
Svá léta studia označil Andersen za nejtrpčí v životě a to, co musel vytrpět, bylo popsáno v pohádce o ošklivém káčátku.

Ale již první kniha přinesla autorovi úspěch, v Anglii byl nazýván „největším žijícím spisovatelem“ a „kachny a kuřata“ , kteří uráželi mladého Andersena, dostali přesně to, na co měli díky svému nízkému původu nárok – neudělali nic.

Andersen možná vytvořil jen příběh o svém vysokém labutím původu, ale když zemřel, členové dánské královské rodiny byli přítomni na jeho pohřbu.

Ošklivé káčátko

Byla jednou jedna kachna. Ta kachna žila na ostrůvku uprostřed jezera, které lemovaly vysoké topoly. Jezero bylo domovem více kachních rodin, ale také labutí, žab a rybiček. Kachna se už náramně těšila na svoji vlastní rodinku a představovala si, jak i ona bude hrdě po jezeře plavat a za ní půjdou v zástupu malá káčátka. Seděla na vajíčkách a očekávala, že se brzy vylíhnou.

A opravdu se zanedlouho začalo z vajíček ozývat ťukání. Jedno za druhým začala vajíčka praskat a malé zobáčky se pomalu prodíraly na svět. Máma kachna je přitom povzbuzovala hlasitým kvákáním. Šest vajíček se už vylíhlo a malá káčátka pobíhala sem a tam.

Zářila jako malá žlutá sluníčka. Jedno hezčí než druhé. Byla hned nedočkavá a zvědavá, co je čeká za rákosím, ale máma kachna je zobákem pokaždé zastavila. Čekala ještě na poslední, sedmé vejce. Bylo o něco větší než ostatní vajíčka a káčátku se z něho na svět jaksi nechtělo. Až za hodnou chvíli se konečně i z posledního vajíčka ozvaly dlouho očekávané zvuky. Na vajíčku se nejdříve vytvořila malá prasklinka, až nakonec úplně prasklo a na svět se prodrala další hlavička.
Velká a šedá jako popel z uhlíků. Novorozené káčátko bylo celé jaksi velké, nemotorné a těžkopádné. Po zářivě žlutém peří nebylo ani stopy.

Hned, jak se ostatní káčátka naučila mluvit, začala se šedému káčátku posmívat. Říkala mu, že je ošklivé.
Máma kachna si jen povzdechla a doufala, že za pár dní i toto poslední káčátko zežloutne a bude jako ostatní.
Když šla kolem nich stará husa, hlasitě zakejhala: „Jaká pěkná káčátka. Tedy až na to poslední. To je škaredé a nemotorné. Měla by ses ho zbavit, kachno.“
„Ani nápad. Jednoho dne i z něho vyroste krásná kachna. A ať je jaké chce, je přece moje,“ oponovala jí máma kachna.
Káčátko si jen smutně povzdechlo a se skloněnou hlavou kráčelo za ostatními. Když přecházely přes dvůr, všechna zvířátka se mu posmívala, šťouchala do něho a neustále mu dělala naschvály. Káčátko to jednoho dne už nevydrželo, odpojilo se od ostatních a zamířilo do křoví u jezera. Raději chtělo být o samotě. Bylo velmi smutné z toho, že je ošklivé. Pokaždé, když se podívalo na hladinu jezera, vidělo tam šedý těžkopádný obraz. Kráčelo smutně podél jezírka, když najednou narazilo na rodinku divokých kachen.

Když káčátko vidělo, že divoké kachny jsou stejně šedé jako ono, poprosilo je, aby se mohlo k nim přidat. Divoké kachny souhlasily. Nikdo se mu už neposmíval, a dokonce si našlo i několik kamarádů, se kterými plavali na krátké výlety po jezeře. Jenže jednoho dne se divoké kachny vydaly na dlouhý let do teplých krajin.

Obloha už dávno nebývala tak slunná a listy na stromech se pomalu ztrácely a poletovaly ve vzduchu. Také vítr každým dnem silněji foukal. Káčátko si ale netrouflo na tak dlouhý let a zůstalo u jezera osamocené. Toulalo se po okolí a opět se cítilo nepochopené a škaredé. Dny byly stále chladnější a deštivější. Déšť celé dny bičoval chabý úkryt, který si káčátko postavilo. Na dvůr se vrátit nechtělo, protože nestálo o další posměšky a urážky od ostatních obyvatel dvora.

Ale brzy přišla krutá zima. Namísto listí už ve vzduchu poletoval sníh. Vítr byl mrazivý a ošklivé káčátko se celé třáslo zimou. Schoulilo se v křoví a už už se zdálo, že úplně promrzne, když v tu chvíli kolem procházel sedlák. Uviděl na zemi nehybné káčátko, zdvihl jej, zabalil do deky a odnesl domů.
V teple u pece káčátko ihned ožilo. Dali mu najíst a napít a sedlákovy děti si s ním začaly hrát. Za chvíli však jedno z dětí dostalo nápad, že si zahrají na lov. Káčátko se vylekalo a uteklo skrz pootevřené okýnko z pokoje. Venku panovala pořádná zima a hlubokým sněhem se téměř ani kráčet nedalo. Káčátko se uchýlilo do nedaleké jeskyně a tam přečkalo zimu ve společnosti skřehotajících netopýrů, kteří mu naháněli strach.

Zakrátko už slunce začínalo každým dnem stále víc hřát a příroda se opět postupně probouzela. Ošklivé káčátko už netrávilo dlouhé dny v jeskyni, ale toulalo se po okolí doufajíc, že si najde nějakou potravu. Jak tak jednoho dne plavalo po jezeře, které už téměř celé roztálo, potkalo labutí rodinku. Krásné labutě s dlouhými bílými krky klidně plavaly po hladině.
„Zase se mi jen vysmějí, že jsem ošklivé,“ říkalo si v duchu. Ale jedna z labutí mu náhle řekla:
„A ty proč neplaveš s námi? Rádi tě přijmeme mezi sebe.“
Káčátko nemohlo uvěřit vlastním uším. „Jak to, že mě chcete vzít mezi sebe? To jistě jen proto, abyste se mi mohli smát, jak jsem ošklivé. A to já raději samo budu po světě chodit.“
Říká jim. „Ale kdeže ošklivé. Vždyť se jen podívej na sebe do jezírka,“ odvětí labuť.
Káčátko se po chvilce váhání podívalo na hladinu. A tentokrát nemohlo uvěřit vlastním očím. Ze ošklivého šedého káčátka je teď krásná bílá labuť.
Spokojená se přidala ke své nové rodince. Když potom plavaly u břehu, běžela vedle nich skupinka dětí a jedno z nich křičí: „Podívejte, podívejte! Přišla k nám nová labuť. A je snad nejhezčí ze všech!“

Mladá labuť si hrdě plavala v jezírku a byla v té chvíli nejšťastnější na světě. A to je konec pohádky o tom, jak ze ošklivého káčátka vyrostla nádherná bílá labuť.
Ačkoliv káčátko mělo o sobě špatné mínění, nebylo nikdy ošklivé, bylo jen jiné než ostatní.

The post Hans Christian Andersen vypráví jak vznikla pohádka Ošklivé káčátko a kdo byl jeho otcem first appeared on Čítárny.

Stanisław Lem (12.9. 1921- 27.3. 2006), velmi uznávaný polský scifi spisovatel vnímal velmi citlivě projevy tuposti ve společnosti. Měl k lidské stupiditě velmi kritický, sarkastický a pesimistický postoj. Viděl ji jako hluboce zakořeněnou, nebezpečnou a často rozhodující sílu v lidských dějinách, společnosti i ve snahách o poznání vesmíru.

Známé jsou například jeho výroky:
“Hloupost, když se množí, nepřestane být hloupost, stává se to jen směšnější.” 
„Dokud jsem nezačal používat internet, nevěděl jsem, že je na světě tolik idiotů.“
„Nikdo nečte; pokud někdo čte, nerozumí; pokud rozumí, okamžitě zapomene.“

Stupiditu Lem nechápal jen jako nedostatek inteligence, ale jako tvrdohlavost v ignoranci, setrvávání u chybných představ navzdory důkazům.
Lem stupiditu považoval za jednu z hlavních hybných sil dějin (zmiňoval se rád o fiktivní knize s názvem: Hloupost jako hnací síla dějin (Stupidity as the Driving Force of History). Stupidita obyčejného člověka je sice neškodná, ale stupidita mocných nebo vůdců má tragické důsledky (války, totalitní systémy, selhání velkých projektů).
Byl skeptický k lidské schopnosti překonat vlastní omezení.
Často ukazoval, jak inteligence sama o sobě nechrání před hloupostí. Naopak, tzv. inteligentní lidé nebo systémy se chovají občas nejhloupěji (citát z knihy Fiasko).

Lem viděl lidstvo jako směsici geniality a neuvěřitelné stupidity.
Byl ale pesimista. Podle něho technologie a věda pokrok urychlují, ale neodstraňují základní lidské chyby (agresi, sobectví, ignoranci). Naopak je často zesilují.
Nejvíc se tento názor projevuje v knihách:

Fiasko (1987)
Lemův poslední velký román je možná nejsilnější výpovědí. Mise k cizí planetě selže především kvůli lidské stupiditě, byrokracii, špatné komunikaci a neschopnosti přiznat chybu. Ukazuje, jak i vysoce inteligentní vědci a technologové opakují stejné chyby.

Solaris (1961)
Lidská věda a rozum selhávají před nepochopitelným inteligentním fenoménem (oceánem), který symbolizuje názor, že systém, který nadobudne jistou míru složitosti se stává inteligentním. Svým způsobem nejvíc objevné filosofující Lemovo dílo.
Vědci se utíkají k pseudovědeckým nebo mystickým vysvětlením, což Lem ironizuje jako projev lidské omezenosti a hlouposti.

Kyberiáda (1965)
Satirické, humorné povídky, kde konstruktéři, roboti Trurl a Klapaucius často zesměšňují lidskou hloupost, antropocentrismus a touhu po moci. Absurditu a humor slouží k odhalení lidských slabostí. Mají také podtitul bajky pro kybernetický věk

Hvězdné deníky (1957)
Sbírku humorných a groteskních povídek o kosmickém cestovateli Ijonu Tichém. Lem zde s velkou chutí paroduje lidskou aroganci, byrokracii a neschopnost pochopit „to jiné“.
Kniha se stává slavnou až v 70ých letech 20. století.

O jeho kritickém pohledu na kulturu a vlivu stupidity se dovídáme v jeho rozhovoru z polského przeglad-tygodnik (20.12. 2005)
Jedná se o jeden z posledních velkých rozhovorů s Lemem (zemřel 27. března 2006).
Lem v něm mluví o budoucnosti lidstva, velkém neklidu z vývoje světa, hrozbě nukleárního konfliktu a celkovém pesimismu.

Ve “Světě na hraně” tvrdíte, že je naše kultura v desolátním stavu. Říkáte: “Rozmytí hranice mezi uměleckým dílem a smetím, mezi kumštem a lajdáctvím, se mi jeví jako jeden z hlavních znaků naší epochy”.

Stanislaw Lem: Myslím si to stále. Je to obzvlášť dobře vidět v současném výtvarném umění, ve kterém z rozmanitých skvrn, rozteklin a čert ví čeho ještě, se dělá umělecké dílo. Jednou jsem byl v Berlíně na výstavě nazvané Nad vodou. V galerii stálo okolo 200 plných kbelíků vody – a to bylo vše. Já něco takového vůbec za umění nepovažuji. Nikdo mi nenamluví, že v kaňce udělané na plátně je nějaký hluboký smysl. V užitém umění se objevují židle na kterých se nedá sedět a nádobí ze kterého se nedá jíst.
Světovým bestsellerem se stala série o Harry Potterovi, kterou bych možná i četl, pokud by mi bylo 8, ale ne už 10 let – a u nás jsou z toho celí pryč dospělí. Veřejná televize ohlupuje lidi a táhne je k nejnižším instinktům.
Na obrazovkách je nejvíce seriálů v podobě Velkého bratra – nejhloupějšího pořadu, jaký si můžete představit. Je to znepokojující, měl jsem na medicíně přednášky z psychologie, ve kterých vykládal vyučující o úchylech, mezi jinými o skoptofilii, což je šmírování.

Jaký je váš postoj k masové kultuře?
Stanislaw Lem: Zakaluje mozek, ořezává představivost, a vybočuje vkus. Samozřejmě, ať si na okraji existuje, ale ne aby masová patlanina vytlačila kvalitní umění, které se stává čím dál tím víc elitářské až nakonec, pokud se nic nezmění, se v této patlanině potopí.
Dnes se mne ptali žurnalisté, který polský vědec by mohl obdržet Nobelovu cenu. Odpověděl jsem: žádný. Neboť od časů Marie Sklodowské, která ostatně musela odjet za hranice, se žádný vynikající vědec neobjevil. Už dlouho, pokud chce talentovaný Polák něčeho dosáhnout, odjíždí na Západ. V kultuře je to stejné.
V literatuře máme jen kmety. Já jsem kmet, Rozewicz, Milosz a také Wiška Szymborska… Samozřejmě je spousta píšících lidí, protože knížku může dnes vydat kdekdo. V módě jsou obzvlášť paničky mýtomanky, snažil jsem se číst Gretkowskou, ale nešlo to. Množství totiž neznamená kvalitu.

Na obrazovce převažují akční filmy, plné násilí a agrese. Myslíte, že to má vliv na zvyšování kriminality?
Stanislaw Lem: Ano. V Americe zakázali promítání filmů, ve kterých jsou scény teroristických útoků, vyhazování staveb do vzduchu atd. Já bych se vůbec nedivil, pokud by se ukázalo, že se útočníci na WTC a Pentagon něco na ně nadívali. Světové kino a televize dnes ukazují hotové instrukce, jak se má vraždit, krást, znásilňovat a organizovat atentáty. Žádné řečičky psychologů mě nemohou přesvědčit, že agrese v médiích nemá vliv na agresi v životě.
Dobré “mladé” literatury jsem si nevšiml. Možná, že jsou současní umělci neschopní a nebo považují všechno pěkné a moudré za rozebrané. Úpadek kultury a umění mě velice trápí… Andrzej Wajda a profesor Geremek mě pozvali na konferenci o tom, jak zachránit polskou kulturu, ale já jsem tam nejel, protože kulturu nelze zachránit žvaněním.

Jakou literaturu čtete pro potěšení?
Stanislaw Lem: Od 12ti let čtu jenom vědeckou literaturu. Na beletrii už nemám čas.

Tady nás klamete! Kdo se probouzel uprostřed noci a listoval v knihách, aby našel autora sonetu “Nemilovat těžko a milovat…”?
Stanislaw Lem: (Smích) No, to jste mě nachytala. Že bych o tom vyprávěl mému sekretáři (Fialkowskému)?

Samozřejmě. Říkal jste také, že čtete Lesmiana, Slowackého, Slonimského, Boya, Pruse – na jiné si nevzpomínám.
Stanislaw Lem: Když jsem byl mladý, tak se kolegové z medicíny divili: Doktor, a píše básničky. Mysleli si, že to není normální. Naštěstí jsem nechal psaní básní, protože byly příšerné, ale láska k poezii mi zůstala. Nyní čtu po večerech Norwida… Předtím jsem procházel Tuwima a zjistil jsem, že jeho lyrika je zvětralá ale jeho žertovné básně jsou vynikající.
Přečetl jsem také nové dílo Milosza “To”, pln podivu jsem mu napsal gratulaci.

zdroj: http://www.przeglad-tygodnik.pl/
Website Stanislw Lem >>

The post Stanislaw Lem vtipně a přesně o masové kultuře, umění a nekonečné lidské stupiditě first appeared on Čítárny.