„Jsme tím, co si pamatujeme. Bez paměti mizíme, přestáváme existovat, naše minulost je vymazána, a přece věnujeme paměti jen málo pozornosti…“

Hlavní témata autobiografické knihy:

Dětství v Missouri (narození ve Florida, Missouri; život v Hannibalu na Mississippi).
Rodina (matka Jane, otec John a jeho neúspěšné spekulace s pozemky v Tennessee, bratr Orion).
Chudoba po otcově smrti (1847), práce tiskařského učně, novináře, pilotování na Mississippi.
Dobrodružství na Západě, začátky literární kariéry, cestování (podklad pro Naivní cestovatele / The Innocents Abroad).
Manželství s Olivií Langdonovou, děti (tragické ztráty Langdona, Susy a později Jean), literární sláva i finanční problémy.
Portréty přátel a současníků, kritika politiky, náboženství, lidské přetvářky a společnosti.
Závěrečné diktáty z posledních let života (včetně smutku po smrti dcery Jean).

Jak psal Twain svoji autobiografii?

Twain odmítal klasický chronologický životopis „od kolébky k hrobu“. V roce 1904 v Florencii konečně objevil metodu, kterou považoval za jedinou správnou:

„Začněte v žádném konkrétním období svého života; toulajte se volně celým svým životem; mluvte jen o tom, co vás právě zajímá; zahoďte to ve chvíli, kdy hrozí, že zájem vyprchá, a přejděte k nové a zajímavější věci, která se mezitím vetřela do vaší mysli. A udělejte z vyprávění kombinovaný deník a autobiografii.“

Od ledna 1906 (ve věku 70 let) ležel obvykle v posteli v hedvábném županu, opřený o polštáře, a diktoval stenografce. Přítomen býval i Albert Bigelow Paine (jeho pozdější životopisec a literární vykonavatel), který sloužil jako publikum.
Twain to miloval – v dopise příteli napsal:

„Uhodil jsem na to! A dám ti to – tobě. Nikdy nepochopíš, o jaký požitek jsi přišel, dokud nezačneš diktovat svou autobiografii.“

Diktoval často dvě hodiny denně. Materiál narůstal velmi rychle (celkem téměř půl milionu slov). Některé části psal už dříve (od 70. let 19. století), ale ty považoval za „falešné starty“.

Twain výslovně požadoval, aby velká část textu vyšla až 100 let po jeho smrti. Věděl, že teprve jako mrtvý bude moci mluvit naprosto upřímně, bez ohledů na živé osoby a veřejné mínění.
V předmluvě píše, že hovoří „ze záhrobí“, protože teprve tehdy může být „tak upřímný a volný jako v milostném dopise“.

Mark Twain / Autobiografie I / z angličtiny přeložil Roman Tadič / 480 str., váz., obrazová příloha / Volvox Globator 2016
První svazek celkem třídílných pamětí, Volvox Globator postupně vydá i zbývající dva.
Některé kapitoly vyšly ještě za jeho života v časopise North American Review (1906–1907), kompletní a necenzurované vydání (3 svazky) vyšlo až v letech 2010–2015.

Knize se časem budeme věnovat více.

Samuel Langhorne Clemens (1835–1910), známý jako Mark Twain,
byl muž, který viděl Ameriku a lidskou povahu bez jakýkoliv příkras.

Narodil se 30. listopadu 1835 v zapadlé vesničce Florida v Missouri a vyrůstal v říčním městečku Hannibal na Mississippi. Otec zemřel brzy, rodina upadla do chudoby a mladý Sam vystřídal práci tiskařského učně, novináře, zlatokopa a především lodivoda na veletoku. Právě odtud pochází jeho slavný pseudonym – „mark twain“ znamenalo bezpečnou hloubku dvou sáhů. Tyto zkušenosti mu daly ostře pozorovací oko a neúprosný smysl pro realitu obyčejných lidí.

Twainovo myšlení bylo od počátku ironické, skeptické a antihypokritické.
Nesnášel předstírání, moralizování a prázdnou autoritu – ať už šlo o politiku, náboženství, rasismus nebo americký „pokrok“. Humor pro něj nebyl pouhou zábavou, ale zbraní: břitkou, přesnou a často bolestivou.

V knížkách jako Dobrodružství Huckleberryho Finna nebo Naivní cestovatelé dokázal současně bavit i odhalovat pokrytectví společnosti.
V pozdějších letech se jeho pohled ještě ztemněl a po osobních tragédiích (smrt manželky a dcer) a finančních krachách se z něj stal téměř misantrop, který v Dopisech z planety Země a autobiografických diktátech nemilosrdně analyzoval lidskou blbost a krutost.

Jeho způsob myšlení byl asociativní, svobodný a nechronologický.
Odmítal klasické životopisy „od kolébky k hrobu“. Preferoval proud vzpomínek, anekdot a úvah, které se řídily tím, co ho právě zajímalo.
Věřil, že skutečný život člověka se odehrává v hlavě – v „vichřici myšlenek“ – a že jen smrt dává autorovi právo mluvit naprosto upřímně.
Proto trval na tom, aby jeho autobiografie vyšla sto let po jeho smrti: chtěl promluvit „ze záhrobí“ bez cenzury a ohledů.

Mark Twain zemřel 21. dubna 1910 jako legendární humorista a jeden z nejvýznamnějších amerických spisovatelů. Jeho myšlenky a pohledy na tento svět ale zůstávají stále aktuální.

Výpisky z knihy:

„V této autobiografii budu mít na paměti skutečnost, že hovořím ze záhrobí. Doslova hovořím ze záhrobí, protože až kniha vyjde tiskem, budu už mrtvý.
Hovořím ze záhrobí spíše než živým jazykem z dobrého důvodu: mohu odtud mluvit svobodně. Když člověk píše knihu o soukromí svého života – knihu, která se má číst ještě za jeho života – zdráhá se promluvit celou svou upřímnou myslí…
Zdálo se mi, že bych mohl být stejně upřímný, volný a bez zábran jako v milostném dopise, kdybych věděl, že to, co píšu, neuvidí žádné oko, dokud nebudu mrtvý, nevnímající a lhostejný.“

„Narodil jsem se 30. listopadu 1835 v téměř neviditelné vesnici Florida, okres Monroe, Missouri. Předpokládám, že Florida měla méně než tři sta obyvatel. Měla dvě ulice, každou dlouhou pár set yardů; zbytek byly jen cesty s ploty z kolejnic a kukuřičnými poli po obou stranách.“

„Život nespočívá hlavně – ani z velké části – ve faktech a událostech. Spočívá hlavně ve vichřici myšlenek, která neustále vane člověku hlavou.“

„Jak nepatrný dílek lidského života tvoří jeho činy a jeho slova! Jeho skutečný život se odehrává v hlavě a zná ho jen on sám… Životopisy jsou jen šaty a knoflíky člověka – životopis samotného člověka napsat nelze.“

Citáty Marka Twaina vystihující jeho myšlení a pohled na svět.

Člověk je jediný otrok. A jediný živočich, který zotročuje. Byl vždycky otrokem v té či oné formě a vždycky tím či oním způsobem držel jiné otroky v poddanství. V dnešní době vždycky někdo dělá otroka jinému za mzdu, za tu vykonává za jiného jeho práci; jako otrok má pod sebou nižší otroky za menší mzdy a ti opět vykonávají jeho práci za něho. Vyšší živočichové jsou jediní, kdo výlučně pracují sami na sebe, a sami se tak živí.

Zkoumal jsem povahu a sklony “nižších živočichů” (takzvaných) a srovnával jsem je s povahou a sklony člověka. Dospěl jsem k pokořujícímu poznatku, neboť mě nutí, abych se zřekl své viry v Darwinovu teorii o vzestupu člověka od nižších živočichů, poněvadž se mi teď zdá, že tahle teorie by měla být nahrazena teorií novou a pravdivější, a ta nová a pravdivější by se měla jmenovat Sestup člověka od vyšších živočichů.
Mark Twain, Proklaté lidské plemeno

Váš nepřítel i přítel spolupracují na tom, aby ranili vaše srdce: Jeden vás pomlouvá, druhý vám klepy donáší.

Člověk je jediný tvor mezi živočichy, který se umí červenat, a je také jediný, který k tomu má mnoho důvodů.

Láska je to, čemu se po svatbě říká omyl.

Nejlepší místo, kde najdete pomocnou ruku, je na konci vlastního ramene.

Nezajímá mě, zda vivisekce přináší prospěšné výsledky pro lidstvo, nebo ne… Bolest, která se tím způsobuje zvířatům, která ji snášejí nedobrovolně, je základem mé nenávisti k ní a je postačujícím ospravedlněním této nenávisti, aniž bych si musel zjišťovat další fakta.

Je to všechno sen – groteskní, pošetilý sen. Neexistuje nic než ty. A ty jsi jen myšlenka – bludná myšlenka, zbytečná myšlenka, myšlenka bez domova, bloudící osaměle prázdnými věčnostmi!

Člověk je jako měsíc – má svou temnou stranu, kterou nikomu neukáže.

Uvědomil jsem si, že mnozí lidé, kteří nashromáždili v penězích víc miliónů, než kdy mohou spotřebovat, projevili zuřivý hlad po dalších a že beze všech skrupulí okradli nevědomé a bezmocné o jejich ubohý majeteček, aby částečně ukojili svůj apetyt.
Poskytl jsem stovce rozličných druhů divokých i krotkých zvířat příležitost, aby si nashromáždila obrovské zásoby potravy, ale žádný živočich toho nevyužil. Veverky, včely a někteří ptáci si udělali zásoby, ale přestali, když si nasbírali dost na zimu, a nedali se přesvědčit ani donucením, aby zásoby zvětšovali. Mravenec předstíral, že si hromadí zásoby, aby napravil svou otřesenou reputaci, ale mě neoklamal. Znám mravence.
Tyhle experimenty mě přesvědčily, že existuje jeden rozdíl mezi člověkem a vyššími živočichy: člověk je hrabivý a lakomý, kdežto oni ne.
Mark Twain, Dopisy z planety Země

The post Mark Twain. Proč jeho autobiografie mohla vyjít až po 100 letech? first appeared on Čítárny.

Když v září 1984 v pražské nemocnici na Karlově náměstí zemřel Jan Zábrana, jen několik lidí jemu nejbližších vědělo, že po sobě zanechal nejen jedno z nejobsáhlejších a nejhodnotnějších překladatelských děl v české literatuře našeho století, doprovázené eseji a úvahami o překládaných autorech, ale i velké množství dosud nepublikovaných vlastních textů.

Dvousvazkový výbor z deníků, zápisků a textů Jana Zábrany z let 1948 – 1984 s názvem Celý život je uspořádán do sedmi oddílů.

První oddíl je výborem z deníků, které si Zábrana vedl v Humpolci v letech 1948 – 1949.
Druhý oddíl přináší nejzajímavější články publikované spolu s básněmi a prvními překlady v cyklostylovaném školním časopisu Výkvět, vydávaném po válce humpoleckým reálným gymnáziem.
Třetí oddíl je výborem ze zápisků z 1. poloviny 50. let, vzniklých po Zábranově příchodu do Prahy a dochovaných v různých sešitech spolu s převážně dosud netištěnými básněmi.
Čtvrtý oddíl tvoří zápisky ze sešitu z roku 1966.
Pátý oddíl připomíná dva texty, které Zábrana publikoval v letech 1968 a 1969 v reklamní brožuře Klubu přátel poezie a v Sešitech pro literaturu a diskusi.
Šestý oddíl je nejrozsáhlejší. Tvoří jej výbor ze 127 modrých sešitů formátu A5, do kterých si Zábrana v letech 1970 – 1984 zapisoval vše, co pro něj bylo podstatné, a kterým dal název Disiecta membra. (Ukázky z tohoto oddílu vycházely v roce 1991 na pokračování v Literárních novinách pod názvem Modré sešity.)
První svazek výboru Celý život zahrnuje prvních 45 sešitů, sešity 46 – 127 jsou obsaženy ve svazku druhém. Ten je zakončen sedmým oddílem, obsahujícím Zábranovy zápisky z nemocnice v Motole a na Karlově náměstí až do září 1984.

Jan Zábrana | Celý život (1+2) | Výbor z deníků  29. dubna 1948 – 5. listopadu 1976 | 5. listopadu 1976 – červenec 1984
Uspořádali Dušan Karpatský a Jan Šulc, vydal Torst, 1992

Výpisky z knihy…

vidět generaci, která plave v hnoji a tváří se přitom jako štika v rybníce

Nekrolog nad mou generací (možná nad poslední) by možná – nevím, možná – měl znít: víra tvá tě zahubila. Napříště přežijí jen ti, kteří žádnou víru v nic mít nebudou nebo budou ochotni se jí kdykoli odříct, vzdát se jí, obětovat ji.

Zkuste říci, co je život. Nepovede se vám to. Je nedefinovatelný. A slepíte-li definici, bude to schéma bezobsažné jako smrt sama, a ne podstata života. A s poezii to nemůže být jinak. Verše nemusí být poezií. A často nám některá místa v románech rvou srdce víc než deset sbírek veršů. A dnes je vůbec složité psát básně. Neznamená to, že musíte říci věci, které ještě nikdo neřekl. Není takových věcí a citů. Nejvýš se na vás může žádat, abyste něco vyslovil tak, jak to ještě nikdo neudělal.

Propagovat českou barokní literaturu a obdivovat se jí – to je totéž jako propagovat a cenit si výtvory „spisovatelů“, kteří nerezignovali na možnost „zůstat spisovateli“ ani po sovětské invazi v roce 1968 a vydávají i v té černočerné džungli cenzury. Barokní literatura, trpěná oficiální katolickou cenzurou, je artefakt zasluhující si stejného morálního odplivnutí jako kolaborantská literatura, trpěná cenzurou loutkové vlády, dosazené sovětskými okupanty zjara 1969. Ten, kdo tohle nevidí a idealizuje si českou barokní „literaturu“, je hlupák nechápající utrpení a zotročení jen proto, že tenkrát nebyl zotročen on sám… Zasluhuje tedy málem, aby byl zotročen dnes, v době svého života…

Jen se kochejte odérem růží, vyrostlých z hnoje katolické cenzury… Jste ve stejné situaci jako ti, kdo se za dvě stě let budou (budou?) esteticky kochat výplody Donáta Šajnera a Miroslava Floriana… Nevidět zotročení jen proto, že k němu došlo dávno a netrpěl jsem jím já – to je něco, pro co nikdy nenajdu omluvu…

Přežije vždycky jen chamraď,
jen chamraď, jen chamraď,
zahyne vždycky, co mám rád,
co mám rád, co mám rád…

OÚNZ… Samozřejmě neznamená obvodní ústav národního zdraví, ale: Odevzdej úplatek, nebo zemřeš!
Naivitou připomíná „výklad“ slova MUKL, který mi v 60. letech po amnestii podávali přátelé mých rodičů, stejně jako oni čerstvě navrácení z basy: Muž určený k likvidaci…
Jak tenkrát všechny tyhle hrátky prožívali! Jak ještě – někdy v půli životů – počítali s tím, že se něco změní, že křivdy budou odčiněny, že někdo narovná to, co zlomil. Nic, nic, nic už je v druhé půlce cesty nečekalo, jen šeď, stárnutí, kompromisnictví, nakonec jen vděčnost, že ti, kdo jim kdysi zničili existenci, je koneckonců nechají vedle sebe, nějak neodplaceně, skromně existovat…

Nevnucuj světu svou vizi sebe sama, nechtěj, aby akceptoval názor, který máš o sobě ty sám…
Kočka je mačka, ale sračka je sračka. (můj komentář k celoročnímu televiznímu kursu slovenštiny)

Svět se zkazil… zkazil se a zahnil jak špatně zaletovaná konzerva. Všechno se proměnilo v aušus… Poměr k práci, konzumácká zpitomělost stále aušusovějšími výrobky… Všechno šlo do háje, všechno. A když přemýšlím o příčině, nevidím jinou než ten bezprecedenční atomový pat visící nad světem od konce 40. let.

Zjara 1961, tři měsíce před smrtí, vysvětloval Hemingway A. E. Hotchnerovi, kterého omylem pokládal za svého přítele, ačkoli to byl ten nejhorší had, kterého si mohl hřát na prsou, proč se pro něho stal život nesnesitelným: „What does a man care about? Staying healthy. Working good. Eating and drinking with his friends. Enjoying himself in bed. I haven’t got any of them, Hotch. Do you understand, goddam it? None of them…“ Ten, kdo se celý život proklamoval za tvrdého chlapíka, za chlapáka, který se hned tak nevzdá, který dokáže bojovat doposledka jako jeho stařec s rybou, tady de facto říká, že život ztratil cenu a nemá smysl, pokud přestal být příjemný. Podle téhle argumentace by k zoufalství na tomhle světě stačilo zestárnout a onemocnět nějakou tou vleklou, nevyléčitelnou nemocí, která po padesátce postihne každého druhého…

Včera dopoledne, 7. června, jsem v redakci v Lidovém nakladatelství asi hodinu mluvil se Stanislavem Kolíbalem. (Známe se z druhé poloviny 50. let od Jana Vladislava, ke kterému tehdy chodíval, ale neviděli jsme se snad patnáct let.) Znám málo lidí tak milých, jako je on. To, co vykládal, historky, jaké se při setkání vykládají – nebylo ani tak zajímavé samo o sobě, ale úhlem, ze kterého o tom vyprávěl.
Říkal, že se mu líbil Andrej Platonov (četl můj překlad Zrození mistra), a pak se mne ptal, jestli náhodou neznám knížku Vlas od Osipa Dymova, která vyšla za první republiky u Floriana ve Staré Říši, a jestli nevím, co to bylo za spisovatele. Pár informací jsem mu mohl říct, na tuhle knížku mě před lety upozornil Láďa Dvořák, sehnal jsem ji pak v antikvariátě; z nějakých dějin ruské literatury vím, že Dymov byl emigrant.
Pak jsme mluvili o starých českých překladech Remízová a říkal jsem mu, že si léta toužím přečíst aspoň jednu báseň od Gronského, mladého milence Mariny Cvětajevové, který zemřel (neštěstí? sebevražda?) ve 30. letech a o němž všichni psali, že to byl velice talentovaný básník, ale od něhož se mi nikdy nikde nepodařilo najít ani verš (zda vydal knížku, se mi nikdy nepodařilo zjistit).
Kolíbal mi vyprávěl celou historii malíře Vyleťala, který sedí v base…
Kolíbal přinesl clo redakce obálku na knížku Pohádky pro dvě uši, proto tam byl.

Já, člověk jako já, si představuje peklo jako místnost plnou lidí, ve které je neustále zapnutý televizor a z níž je na jediný okamžik zakázáno odejít. Jan Zábrana

Když se v překladu – v nějakém složitém kontextu nebo z jiných důvodů – vyskytne slovo, které se nedá přeložit, musí je překladatel svého čtenáře naučit. Uvést je – pokud je nevysvětlí – v takových souvislostech, že i ten nejméně „vnímavý“ čtenář (vždycky je třeba počítat s „nejméně vnímavým“ čtenářem) pochopí, oč jde, případně i proč se takové slovo – takové místo – nedalo přeložit jinak.

Chyť se jednou za řiť,
přestaň s city!
Chytře se v tom zařiď
na dožití…
(devíza kulturních kolaborantů)

Nevnucuj světu svou vizi sebe sama, nechtěj, aby akceptoval názor, který máš o sobě ty sám…
Nevnucuj, nechtěj…

Včera jsem náhodou – když jsem něco přerovnával v komoře – našel staré číslo Plamene (11/1967), v kterém doktor píše v odpovědi na jakousi anketu to, co mi o svém vztahu k Babelovi mnohokrát říkal: „Byl bych velice ochuzen, kdybych se nesetkal se zářivým a tragickým spisovatelem Isaakem Babelem a jeho Rudou jízdou, ve které jednou ranou se směšuje oslava člověka s jeho bídou, Isaakem Babelem, který svoji lidskou a občanskou a uměleckou pravdu říkal, byl by za ni zaplatil cokoliv, jeho Rudá jízda je pro mne maximem toho, co lidský duch dokázal; nemohu nikdy číst více než jednu povídku a pak zavřít knížku a naslouchat, jak mi bije srdce a jak mi pracuje rozum na plné obrátky. Někdy si myslím, že lze umřít na bolest, kterou způsobuje Babelovo slovo. Tohle říkám uváženě a je tomu alespoň pro mne tak.“

Muži ověšení šperky,
ženy prolité alkoholem,
svítání nad benzínovými nádržemi,
žvaniví fízlové a básníci němí,
smog všech muzeí a deficitní hnůj,
sbohem světe, kterému jsem říkal: můj!

Opravdu – žít do sedmdesáti proto, abys dospěl k tomu, že jediné dvé věci, které jsou na tomto světě reálné, jsou Peníze a Smrt. Poznal jsem v životě tolik starců – a kde byla všechna ta tisíckrát ožvaněná moudrost? Jediné dvě věci, na které po sedmdesátce slyšeli, byly Peníze a Smrt.

Nakonec uvidíte, že poezie není řemeslo a že je třeba riskovat vše. Vezměte si kteréhokoli moderního básníka. K těm máme nejblíž. A uvidíte, že je to zoufale odvážný tanec po laně nad propastí. Nestoupnout vedle, v tom je vše. V tom je je tajemství básníka. Všechny originální a nové verše jsou na jemné hranici kýče a vulgárnosti. Utečete-li od této hranice co nejdále, ztratí verš život a to je cesta mezi pavučiny a příhrady knihoven. Nedejte si pozor, překročte toto lano, padáte do hlubiny a jsou z toho texty k šlágrům. Jen vydržíte-li věčně kráčet mezi naprostou nemohoucností a naprostou neschopností, bude z vás básník

Dneska by ještě všech pět oblíz
po lásce, z které zbyl jen obrys.

Kdepak, to není ono.
Hovno je vždycky jenom hovno.

The post Jan Zábrana. Celý život. Nadčasové Deníky z let 1948 až 1984 nebo z dneška? first appeared on Čítárny.

Ray Douglas Bradbury (22.8. 1920 – 5.6. 2012) byl geniální, ale zcela jistě by se podařilo odhalit nějaký nedostatek. Není k tomu důvod, ale třeba překladatelka Ludmila Kosatíková má sice Raye taky ráda, ale vadí jí jeho sklony k sentimentalitě a absence smyslu pro humor. Tento názor sdílejí taky další čtenáři, nicméně 99% těch, co Raye Bradburyho poznali, ho adoruje a sleduje.

Lidé se ptají: “Kam chodíte na svoje nápady?” Je to všechno tady… Tady o ně nikdy nebudu mít nouzi…
(Ray Bradbury vystupující ve vlastním TV seriálu)

Raymond Douglas Bradbury se narodil 22. srpna 1920 v městečku Waunegan v Illinois.
Kulturní matka Bradburyho často brala za ruku do kina a odmalička plnila synka starými bájemi (nejen severoevropskými). Hrůzný herec bezpočtu tváří Lon Chaney zase pětiletého Raye ohromil ze stříbrného plátna. Zamiloval si taky cirkus, kouzelníky a zrovna tak divadlo.
Bradbury jako chlapec SNIL nad psanými knihami, které by nikdy nespálil, a zrovna tak miloval barevné komiksy. Na rozdíl od spolužáků jimi nepohrdl a čistě na mylnou chviličku je zahodil. Potom ale Bucka Rogerse zase vytáhl z odpadkového koše a vícekrát už si dospíváním sebrat nic nenechal.

Když mu bylo dvanáct let, přestěhovali se do Tusconu, stát Arizona. Už tehdy byl Bradbury i hercem a pracoval pro rozhlas! A začal psát. Když mu bylo třináct, odjela rodina za prací do Kalifornie.

V osmnácti ukončil školní vzdělání a stal se spisovatelem přiživujícím se zprvu jako kamelot.
S budoucí manželkou se Bradbury seznámil v nakladatelství a vzali se roku 1947, kdy i debutoval pochmurnou knihou Temný karneval.

Slavná Marťanská kronika vyšla poprvé roku 1950, v Anglii pod titulem Stříbrné kobylky, a 451° Fahrenheita bylo časopisecky uveřejněno jen rok poté.
Následovala řada titulů obsahujících na půl tisícovky dalších literárních děl.
Ta díla se už šedesát roků prodávají “na” slavné jméno, ale autor na to naprosto nehřeší.

„Byla to rozkoš – pálit. Pozoroval s obzvláštní rozkoší, jak jsou předměty pohlcovány, jak věci černají a jak se mění. Když svíral v dlaních mosaznou trysku, toho obrovského hada, který plival na svět jedovatý petrolej, krev mu bušila ve spáncích a jeho ruce byly rukama podivuhodného dirigenta řídícího veškeré symfonie žáru a ohně, v nichž mizí cáry a zuhelnatělé zbytky dějin…“

„Nemusíte pálit knihy, abyste zničili kulturu. Stačí, aby je lidé přestali číst.“

Ray Bradbury / 451 stupňů Fahrenheita
překlad Jarmily Emmerové a Josefa Škvoreckého

Už roku 1962 taky knižně vydal výbor ze tří vlastních dopisů s titulem Podstata tvůrčího psaní: Listy mladému, ctižádostivému autoru, a podstatu svého neskutečně předvídavého románů o pálení, ale i všeobecném ignorování literatury přetavil roku 1972 též do divadelní hry Sloup ohně (česky ve Světové literatuře 1980/6, stejnojmenná povídka česky vyšla roku 1993 v souboru Sloup ohně a jiné povídky).

Roku 1981 vyšly rovněž Kompletní básně Raye Bradburyho
a připomínám Mistrův zábrus do říše hard-boiled fiction: Zatímco sborník Vzpomínka na vraždu (1984, česky 2002) oprášil povídky už z let čtyřicátých, román Smrt je vždycky osamělá (1985, česky 1992) se stal novinkou, byť někomu jistě i poněkud nudnou.
Další verše Bradbury knižně vydal roku 1987 v publikaci Smrt pro mě má své ztracené kouzlo.

Kdybychom byli vyšší
Ray Bradbury

Plot, po němž jsme kráčeli mezi lety,
nás klidně pohupoval.
Bylo to místo napůl v nebi, kde
v zeleni listů a v příslibu broskví
jsme natahovali ruce, abychom se dotkli
a téměř se dotkli nebe.
Kdybychom se mohli natáhnout a dotknout, říkali jsme,
naučilo by nás to nikdy, nikdy nezemřít. Bolestně jsme toužili a téměř jsme se toho dotkli;
náš dosah nikdy nestačil.
Kdybychom jen byli vyšší
a dotkli se Boží manžety, Jeho lemu,
nemuseli bychom odejít s těmi,
kteří odešli před námi,
kteří, krátcí jako my, stáli tak vysoko, jak jen mohli,
a doufali, že natahováním se vysoko si uchovají svou zemi,
svůj domov, svůj krb, své tělo i duši.
Ale oni, stejně jako my, stáli v díře. Ó, Thomasi, bude jednou Rasa stát opravdu vysoko
přes Prázdnotu, přes Vesmír a všechno?
A, odměřeno raketovým ohněm,
nakonec natáhne Adamův prst
jako na Sixtinském stropě,
a Boží ruka sestoupí z druhé strany,
aby změřila člověka a shledala ho Dobrým
a darovala mu Den Věčnosti? Na tom pracuji.
Krátký muž, Velký sen, vysílám své rakety
mezi svýma ušima,
v naději, že palec Dobra stojí za libru let.
Toužím slyšet hlas, který zavolá zpět po univerzální promenádě:
Dosáhli jsme Alpha Centauri!
Jsme vysocí, Ó Bože, jsme vysocí!

Ray Bradbury (1920–2012) báseň If Only We Had Taller Been poprvé ji veřejně přednesl 12. listopadu 1971 na sympoziu v Jet Propulsion Laboratory (NASA) v Pasadeně. Den předtím, než sonda Mariner 9 vstoupila na oběžnou dráhu Marsu. Později vyšla ve sbírkách jeho poezie, například v knize When Elephants Last in the Dooryard Bloomed (1973)

Počínaje rokem 1964, kdy se objevila v nákladu pouhých 280 výtisků Bradburyho povídka Chodec, je taky autorem mnoha cenných bibliofilií.
Tak např. divadelní hra Plán rytmu času vyšla roku 1965 nákladem čtyřiceti výtisků, verše Noemův a Achabův přítel (1971) byly vydány nákladem 485 výtisků a pamflet Syn Richarda III. (1974) nákladem čtyř set výtisků.
Z roku 1977 pochází tři sta číslovaných a autorem osobně podepsaných kusů knížky Tak tohle podkroví byla luka zelená.
Z roku1980 je pro změnu limitovaná edice knihy Poslední cirkus a poprava na elektrickém křesle a Bradburyho poéma Je tedy všecko láskou? Ano, ano! (1981) existuje v nákladu dvou set třiceti autorem signovaných výtisků.

Naprostá dokonalost vede k totální prázdnotě.
Lidské myšlení běží šíleným tempem – nebo se pokorně sune ve strojích tvořených člověkem.
(Ray Bradbury)

Objektem literárních analýz.
Roku 1952 připravil spisovatel a editor William F. Nolan Revue Raye Bradburyho a roku 1975 ji přetavil v nezbytného Průvodce Rayem Bradburym zahrnujícím třeba i faksimile různých dosud nevydaných Mistrových prací.

Roku 1977 přišel pak Georgie Edgar Slusser s Bradburyho kronikou a Martin Harry Greenberg se roku 1980 stal editorem sebraných kritických esejů o Bradburym.
Biografie Mistra sepsali kupř. David Morgan (1986), Wayne L. Johnson (1988) či William F. Touponce (1989).

Poznámky ke 451° Fahrenheita dodal roku 1974 v taktéž knižní podobě Joseph Blakey a knižní studii o téže knize vytvořil roku 1994 Samuel J. Umland.
Roku 1987 vznikl díky Walteru Jamesi Millerovi i knižní “kritický komentář” k Marťanské kronice.
O Bradburym dramatikovi pak napsal knihy (1977, 1989) Ben P. Indick, a tak bychom mohli pokračovat, ale Bradbury zůstane i schopným autorem bezpočtu televizních a více než deseti filmových scénářů počínaje známým Hustonovým filmem Moby Dick (1956).
Roku 1959 adaptoval i román Petera Viertela Bílý lovec, černé srdce – o africké epizodě života svého přítele, režiséra Johna Hustona (pobývali spolu při práci na Velrybě asi půl roku v Irsku), nicméně pozdější film Clinta Eastwooda (1990) využil jiný scénář.

Filmy podle jeho knížek…
Vůbec prvním filmem dle Bradburyho ale zůstane pověstná Příšera z hloubky dvacet tisíc sáhů (1952) natočená na podkladě krátké povídky Žabí roh, a jak se nejen zdá, právě ten film inspiroval Godzillu (1954).
Tím fakticky i celý nový filmový subžánr, za jehož zrodem tedy Ray Bradbury taky stojí:
A Ray Harryhausen, nepřekonaný mistr triků (nar. 29. 6. 1920), zůstává i dál jeho přítelem!

Podle Bradburyho povídky Meteor byla natočena i další známá sci-fi let padesátých Přišlo to z vesmíru (1967) a sám Francois Truffaut se pak roku 1967 ujal 451° Fahrenheita.

Počínaje učebním Příběhem spisovatele (1963) vznikla ovšem taky řada filmů o Bradburym samém vč. dílu cyklu Mistři fantasy (Ray Bradbury: americká ikona, 1997) a hezký krátký dokument (s ukázkou z televizní adaptace známé povídky Jezero).

Nejznámější a nejdůležitější filmové adaptace knih Bradburyho:

It Came from Outer Space (1953)
Sci-fi film režiséra Jacka Arnolda. Vychází z Bradburyho námětu/treatmentu (původně „The Meteor“). Jeden z prvních 3D filmů Universal Pictures.

The Beast from 20,000 Fathoms (1953)
Volně založeno na povídce The Fog Horn. Klasický monster-movie s stop-motion animací Raye Harryhausena.

451° Fahrenheita / Fahrenheit 451 (1966)
Režie: François Truffaut. Nejslavnější filmová adaptace stejnojmenného románu. Hrají Oskar Werner a Julie Christie. Existuje i novější televizní verze z roku 2018 (režie Ramin Bahrani).

The Illustrated Man (1969)
Režie: Jack Smight. Adaptace sbírky povídek Ilustrovaný muž. Hlavní roli hraje Rod Steiger.

Marťanská kronika / The Martian Chronicles (1980)
Třídílná televizní minisérie (NBC). Režie Michael Anderson. V hlavních rolích Rock Hudson, Bernadette Peters a další. Bradbury sám byl s výsledkem spíše nespokojený.

Something Wicked This Way Comes (1983)
Režie: Jack Clayton (produkce Disney). Podle stejnojmenného románu (česky často Sem přichází něco zlého nebo Karnival temnot). Bradbury se podílel na scénáři. Hrají Jason Robards a Jonathan Pryce.

The Electric Grandmother (1982)
Televizní film podle povídky I Sing the Body Electric.

The Halloween Tree (1993)
Animovaný film (Hanna-Barbera). Bradbury napsal scénář a namluvil vypravěče. Podle stejnojmenné knihy.

The Wonderful Ice Cream Suit (1998)
Komedie podle Bradburyho povídky/hry. Režie Stuart Gordon.

A Sound of Thunder (2005)
Sci-fi film podle slavné povídky Zvuk hromu. Režie Peter Hyams (kriticky spíše negativně přijatý).

The Ray Bradbury Theater (1985–1992)
Televizní antologický seriál, ve kterém Bradbury sám psal scénáře k desítkám svých povídek.

Různé krátké filmy a epizody (např. adaptace pro The Twilight Zone, Alfred Hitchcock Presents apod.).

https://www.youtube.com/watch?v=QAFGUEUVweU

The post Ray Douglas Bradbury. Neobyčejná biografie geniálního spisovatele first appeared on Čítárny.

JUDr, Klára Samková. Být dcerou středoškolské profesorky češtiny, to je v podstatě na diagnózu. Je to trvalé postižení, asi něco jako hrb nebo kratší noha, se kterou už nikdy nic nenaděláte a vlečete si ten náklad životem ať chcete nebo ne. Neb ledva jste odrostli plenkám, začaly být na vás páchány pedagogické experimenty.

Co se přístupu k literatuře týká, byla u mne situace ještě horší, než by se dalo u standardního dítka standardní středoškolské profesorky očekávat.
Především máma měla kromě svého skutečného otce i „adoptivního otce“, totiž svého milovaného učitele, jistého Antonína Zhoře. Ten ji provázel od základní školy i po středoškolská studia a připravil ji na příjmačky vysokou – obor dějin umění – tak skvělým způsobem, že ačkoliv byla z buržoazní rodiny převelice pochybného původu a psal se začátek 50. let, tak uspěla. Posléze se mu odvděčila za jeho péči i tím, že studium své druhé vysoké školy, jednooborové češtiny, zakončila diplomovou prací na téma jeho vlastní literární tvorby.

Takže jednou z prvních knížek, které jsem přečetla, byla samozřejmě jeho knížka pro malé děti „Námořník Pepík a opička Rrra“.
A následovaly další: „Kouzelník učedníka Čáryfuka“, „Poctivý Abe“ – o Abrahamu Lincolnovi, „Tvrdohlavá Marie“ o Marii Curie, „Betty“ o Boženě Němcové a „Kulhavý šermíř“ o malíři Jaroslavu Čermákovi. Už ten výčet osobností, o kterých psal, byl zajímavý. A ti lidé byli zajímaví i pro mne, i když mi bylo možná tak deset, možná i méně.

Huria hledá cestu do nebe na severu, podle maorských legend

Jak čas plynul, došlo i na další literaturu, povětšinou z rodinné knihovny. Pamatuji se na první knížku, kterou jsem přečetla úplně celou a dle vlastního výběru. Jmenovala se „Huria hledá cestu do nebe“.
Napsala ji jistá Barbara Markéta Eliášová. Obecní sirotek z malé vesničky Jiříkovice u Brna. Od čtrnácti let se živila jako posluhovačka. Měla však neobyčejný dar na jazyky. V roce 1912 se vydala přes Vladivostok do Japonska, kde se naučila japonsky, jako první Češka absolvovala kurzy ikebany. O svých zážitcích a následných cestách snad přes celou zeměkouli napsala řadu knížek. To jsem samozřejmě jako malé děvče o autorce nevěděla, mně úplně stačil příběh malé Hurii, maorského děvčátka, kterému umřela maminka a ona se vydala od novozélandských břehů na malé loďce ji hledat, protože podle maorských legend nebe je na severu – a na severu je moře. Před utonutím ji zachránil japonský parník, na kterém pak cestovala a seznamovala se s dětmi nejrůznějších národností.
Samozřejmě nejvíc se mi líbila Biddy – aboriginské děvčátko, které bylo shledáno nevychovatelným a jako takové je ta laskavá anglická dáma, která o ně chtěla pečovat, vracela zpět jejímu kmeni v Austrálii.
V knížce proběhl dialog mezi onou dámou a ošetřovatelkou, která měla na starosti Huriu a byl zakončen pro mne zhola a naprosto nepochopitelnou větou, kterou měla ona Angličanka vypustit z úst: „Jste tu velmi laskavi… vždyť anglický kapitán by mě ji vůbec nedovolil do této třídy….“ To jsem opravdu nechápala. Tedy – chápala jsem, že parník měl různé třídy pro různé cestující: ve vlaku přece byly také třídy – to jsem znala. Ale proč by něco nedovolil anglický kapitán a japonský to dovolil a proč se to vztahovalo k tomu, že Biddy byla z australského kmene?

Vůbec jsem to nechápala… Bylo mi osm a poprvé jsem se setkala s jevem, který nejsem schopna pochopit ani dnes – s rasismem.
Stejně jako mi Bůh nenadělil schopnost dívat se na různé lidi různě a místo toho je – pro dnešní dobu naprosto neprakticky – posuzuji jen dle jejich srdce, dopadla jsem i s chápáním sociálních přehrad. Tady to dopadlo ještě hůř: i já jsem totiž, stejně jako Cedrik Errol, tedy lord Fauntelroy, pokládala všechny přátele hlavní dětské postavy za veskrze kladné osoby a upřímně jsem trpěla, když měl malý chlapec vyměnit společnost skvělého místního hokynáře za nudné bohaté anglické panství.

Obě tyto dětské knížky byly mými rodiči v podstatě schvalovány, zejména když zde panovala naděje – jak se posléze ukázalo, zcela neopodstatněná – že ze svých naivních představ o tom, jak by to mělo na světě vypadat, vyrostu.

Skutečná hrůza však moje rodiče zachvátila, když jsem se takřka zpaměti naučila… ano… „Příběh opravdového člověka“ od Borise Polevoje.
Ano, já chápu, že to je ideologická sračka, zneužitá ke komunistické propagandě. Ale kromě toho, že to byl zneužitý příběh, to byl… příběh. Příběh velmi lidský, příběh vypravující o silné vůli překonávající takřka nemožné překážky. K překonání překážky pak stačilo jenom… vytrvat. To byl pro mne důležitý vzkaz.

S postupem doby, jak sílil můj pubertální odpor vůči rodičům a tím i neochota naslouchat jejich doporučením, změnila máma taktiku a začala… trousit…
Knížky se objevovaly na nejneuvěřitelnějších místech. Odložené u záchodu. Jakože zapomenuté na podestě schodiště, občas nějaká jakože vypadla z knihovny, otevřela se a tudíž, jak praví klasik, když se už knížka otevře, tak vzdělanec si stránčičku dvě přečte…
Takhle jsem absolvovala celou světovou klasiku a využívala jsem k tomu ještě jednu zvláštní informační stezku, o které povím za chvíli.

Asi nejdůležitější knížkou, kterou mi máma nastražila do cesty, byl „Mipam, láma s paterou moudrostí“.
Knížka, která nejenom vyprávěla o tak vzdálených zemích, jako je Tibet, ale především mluvila o soucitu…

Moji dětští hrdinové už byli všichni: maorská Huria, malý Američan lord Fauntleroy, tibetský lama Mipam a sovětský letec Alexej Maresjev.

Aby byla sbírka úplně komplet, měla bych ještě dodat Vinnetoua, ale ten mne sám o sobě tak neuchvátil. Při jeho četbě mne však zaujala jedna věc.
Pamatujete si, jak hned v prvním díle, když je Old Shatterhand svázán a u ohně jako zajatec pozoruje Vinnetoua, jak ten čte? A jak je nesmírně udiven, že čte Hiawathu od Longfellowa? No to mě teda zajímalo, proč byl tak udiven! Opravdu ta knížka existuje? Pamatuji si velmi přesně, jak jsem se v Mahenově knihovně v Brně na tehdejší Gagarinově, dnes opět Kobližné, probírala lehce ohmatanými kartotéčními lístky.

Robinson Jeffers. Legenda americké poezie, muž, který z kamene tesal básně

A jak jsem po Longfellowovi objevila Robinsona Jefferse, Walta Whitmana, Edgara Alana Poa, Ralpha Waldo Emersona…. a potom, protože básník jako básník taky Achmatovovou, Achmadulinu, Mandelštama, Lermontova, Jesenina, Jevtušenka, zbožňovanou Marinu Cvetajevu.

Nu a dál? Dál už jsem jen četla. S postupem doby stále méně a méně beletrie. Stále více a více odborné literatury. Právo, psychologie, ekonomie, biologie, historie. A občas, sem tam, výlet do nebe.
Muriel Barberyová: S elegancí ježka
Zadie Smithová: Sběratel autogramů (já vím, že obecně jsou „Bílé zuby“ považovány za lepší, ale mně se Sběratel autogramů prostě líbí víc)

Záhadná dívka s pomeranči. Gaarderova nejčtenější kniha desetiletí

Jostein Gaarder: Dívka s pomeranči.
A někdy, zcela výjimečně…

Tělo je ohrádkou duše
a duše je sen těla
časem si někam kluše
stará Bela
Hvězda bdělá…

(z básně „Stará Bela“, Jan Šimek, sbírka Prázdná sláma)

Časem jsem také začala knihy psát. A psát taky o tom, co čtu. A jezdit na přednášky po obecních knihovnách. Nu – a to je tak všechno… Snad jen… že v průběhu let jsem své dceři nastražila do cesty pár knížek. A dobrý večer je ten, kdy není slyšet vůbec nic, jen stříbrná lžička občas cinkne o okraj čajového šálku. A kužel světla dopadá na stránku. A pak už nic.

Více článků na blogu: Klára Samková >>

The post Sečtělá Klára Samková. Její rozečtené a milované knihy aneb za všechno může četba v dětství first appeared on Čítárny.

Heda Bartíková (*27. 3. 1944) se podílela asi na třicítce titulů a většinu prostě sama napsala. Žije Na Malovance a publikuje od roku 1977. Knižně debutovala deset let poté. mezi nejznáměji knihy asi patří Profesionální muž (s Vladimírem Páralem, 1995). 
Dneska si budeme povídat o zajímavých rozhovorech a vlastně o životě vůbec…

ROZHOVOR: HEDA BARTIKOVÁ SI VYPRÁVÍ S IVO FENCLEM

Zajímala by mě spousta věcí, ale nejprve se zeptám, kdy asi podruhé vyjde váš a Páralův Profesionální muž?
To víte, že o druhé vydání Profesionálního muže bych stála. Moc. A samozřejmě tu může být, pokud se najde nějaký nakladatel, který bude ochotný knihu uvést na trh.

A to by se jednalo o aktualizovanou verzi?
Ano; vždyť od té doby, co kniha v roce 1995 vyšla, se v Páralově literárním i osobním životě mnoho změnilo.

Vznikala bez problémů?
S Vladimírem Páralem (10.8. 1932) jsem se svého času setkala na jedné party a tam jsem ho požádala, zda bychom spolu mohli udělat jeho životopis. Tenkrát nás seznámil můj kamarád Tomáš Kolowrat.
Vladimír Páral řekl: „Nejdříve uděláte se mnou rozhovor, pak se uvidí, zda nám to spolu půjde.“
A bylo rozhodnuto. Rozhovorů jsem s Vladimírem Páralem udělala několik (vyšly např. ve Story, v Sazce a v Blesku) a poté Mistr prohlásil: „S vámi, paní Hedo, půjdu až do pekla!“ Ale o peklo při práci na životopisu rozhodně nešlo. Naopak. Nazvala bych ten čas Páralovým příměrem Radost až do rána. Vždyť při každém setkání mi nosil kytici růžových růží a svazek petržele. Růže pro krásu, petržel pro zdraví.

Bylo hodně těch setkání?
Scházeli jsme se dvakrát týdně u něj nebo u nás doma. Jeho dvornosti a důvtipu i nevšední obraznosti jsem si užívala naplno. Pokaždé jsem měla připravené otázky, na které Vladimír odpovídal bez zaváhání a velmi květnatě. Někdy, třeba když šlo o vzpomínání na jeho již zesnulou ženu Marii, jsem byla svědkem velkého dojetí a slz. Naopak, když se jednalo o erotiku, stala jsem se svědkem toho, že mistr okamžitě nadmíru ožil a jeho oči byly plné jisker. S Vladimírem Páralem dodnes zůstáváme dobrými přáteli.

Ale vy jste realizovala stovky rozhovorů. Jakpak třeba vzpomínáte na Jaroslava Foglara? Interview s ním je dnes i součástí knihy Důvěrné rozhovory.
V letech 1985 až 1997 jsem pracovala jako redaktorka v beletristickém oddělení nakladatelství Olympia a měla jsem na starosti dobrodružnou literaturu – díla Karla Maye, Jaroslava Foglara i dalších autorů. Kromě toho jsem panu Foglarovi, skautským jménem Jestřábovi, chystala podpisové akce, na které se vždycky těšil, a chystala jsem mu i mnoho křtů a tiskových konferencí. Pokaždé v takových chvílích pil pomerančový džus a potrpěl si na to, aby byl dokonale učesaný a oblečený. Měl s sebou vždy několik tužek a pečlivě a neúnavně podpisoval příznivcům své knížky. Obdivovala jsem jeho vitalitu, jeho vstřícnost vůči svým čtenářům. Často jsem za ním jezdila do jeho žižkovského bytu a do tamní klubovny, ať už kvůli korekturám, nebo kvůli rozhovorům, kterých s ním vyšlo vrchovatě, např. i rozsáhlé materiály v Xantypě či ve Story. Rád prohlašoval: „Žižkov a jeho temné, křivolaké a kopcovité uličky ve mně vyvolávají sentimentalitu a také mi vnukají nápady pro další příběhy.“

Jaroslav Foglar, třebaže neměl peněz nedostatek, byl velice šetrný a obracel každou korunu, protože prožil útrapy války a hlad a bídu a dokázal si vážit jídla. Například láhev piva měl natřikrát. Oběd, který mu vozila sociálka, nadvakrát. Velmi rád vzpomínal na maminku, která umřela ve sto dvou letech.
Říkal: „Moje maminka byla úžasná, jedna z nejhodnějších maminek, které se kdy narodily.“
Poslední roky, od června 1995 trávil čas v Thomayerově nemocnici v Praze-Krči. Při každé návštěvě si přál, abych mu jako každá návštěva přečetla jednu kapitolu náhodně vybranou z jeho právě znovu vyšlé foglarovky. Důvodem bylo, že špatně viděl. Na pravé oko už vůbec a ve druhém se mu zrak rychle zhoršoval. Knihy psal na stroji víceméně popaměti a pak věty kontroloval lupou. Po skončení přečtené kapitoly vždy prohlásil: „Ani po letech bych v textu nic neměnil.“
Na otázku, kterou knihu má nejraději, odpověděl: „Dobrodružství v Zemi nikoho.
Texty vznikaly na jedné vysoké skále za Pikovicemi, kam jsem se vyškrabal a pozoroval odtud kraj kolem Sázavy. Psal jsem tam s nesmírnou chutí.“
Jaroslav Foglar zemřel v roce 1999 ve věku nedožitých dvaadevadesáti let.

Máte stejně jako on silný vztah k Praze?
V Praze jsem se narodila, žiji poblíž Petřína a mám v blízkosti mnoho zamilovaných míst, nevyjímaje Loretu, náměstí Pohořelec, samotný Petřín anebo Chotkovy sady s Letohrádkem královny Anny, zpívající fontánou či pískovcovou jeskyní věnovanou Juliu Zeyerovi s mramorovými sochami z jeho děl, například Radúz a Mahulena.
Několik pražských míst, která mají pro mne svou výjimečnost, souvisí právě s Jaroslavem Foglarem. Je to Kampa, kam jsem s ním jednoho jarního dne zašla a kde mi ukazoval, kde často psal – bylo to na lavičce u Karlova mostu. Psával také na opuštěném dětském hřišti, tam snad vznikala většina jeho knih, a ve vilové čtvrti na Kleovce na Vinohradech nebo pod Pražským hradem.

Jak vznikal váš (rovněž knižně vydaný) rozhovor s Františkem Kožíkem?
Moje maminka Hedvika Hříbalová mně často četla z jeho díla Největší z Pierotů. Byla jsem zvědavá na tohoto skvělého spisovatele, takže jsem si s ním velmi složitou cestou nakonec domluvila schůzku. Působil jako mírný člověk, rozvážný, měl akvamarínové, hloubavé oči, dokonale spisovnou řeč, uhlazené způsoby, a přesto působil velmi přirozeným dojmem. Jaký bych mu dala přívlastek? Laskavý.
Když jsme ukončili oficiální část interview, dopili kávu z míšeňského porcelánu, dojedli pocukrovanou mramorovou bábovku a poděkovali si za vstřícnost, pokynul mi, abych s ním zašla na balkón. Poslechla jsem. Pan Kožík ukazoval směrem k rozkvetlé růžové magnólii na své zahradě se slovy:
„Rád se dívám do tajemných květů této divoucí krásy a mám pocit, že jsem se ocitl v době, kdy ženy nosily lehce se vlnící krinolíny a byly tak něžně stydlivé.“
Pak si povzdychl a pohladil mne po rameni. Romantický zážitek, který si ráda znovu a znovu vybavuji.

Jak vznikly vaše rozhovory s Milošem Zemanem?
Potkali jsme se na křtu knihy Profesionální muž, kam zavítal se svou ženou Ivankou. Krátce nato jsem ho navštívila v Lidovém domě; psal se rok 1995 a byl předsedou ČSSD. Pohostil mě výbornou kávou a skvělými makovými koláči a počastoval mne hojným množstvím bonmotů. Byl na mne velmi přívětivý a na všechny otázky odpovídal bez mrknutí oka vtipně a moudře.
Na dotaz „Jakou nejlepší radu jste kdy dostal?“ odpověděl: „Ve filmu s Járou Cimrmanem. Když chceš překonat nějakou překážku, tak ji přeskoč, ale nepodlézej.“
Na otázku „ Co byste si dal do erbu?“ odpověděl: „Jako znak knihu, jako heslo to, které v této republice zastával už první ministr financí Alois Rašín: „Blaho republiky – nejvyšší zákon.“
Další moje otázka zněla: „Co považujete v životě za nejdůležitější?“ Odpověděl: „Nestydět se za sebe.“

Mohla byste připomenout i pár dalších osobností, které jste vyzpovídala?
Rozhovor jsem dělala například s profesorem Josefem Švejcarem (1897-1997), s Miloslavem Šimkem, Miroslavem Mackem, s překladatelkou Jaroslavou Moserovou, s Janem Cimickým, s kreslířem Petrem Urbanem i galeristou Miro Smolákem, se skladatelem a dirigentem Varhanem Orchestrovičem Bauerem, s Ester Kočičkovou, Lubou Skořepovou, Luďkem Sobotou, Jiřím Krampolem, Vladimírem Rážem, se skromným Radovanem Lukavským, s textařem Pavlem Vrbou, s Ivetou Simonovou anebo Milanem Drobným.

Který probíhal nejvtipněji? Který byl nejroztodivnější?
Nejlegračnější byl rozhovor s Tomiem Okamurou v jeho luxusním bytě, protože nám do povídání kecal jeho veliký robot. Dodám jen, že každá robotova připomínka byla trefa do černého.
Nejroztodivnější rozhovor jsem zažila s Janem Saudkem. Nejprve v jeho vile v Braníku a posléze ještě v ateliéru na Žižkově. V Braníku se projevil jako exhibicionista, když předváděl svaly a vyprávěl o svých mocných orgasmech a ženách, kterým toto privilegium poskytl. Velký frajer… Ale na Žižkově jsem jej poznala ve zcela jiné roli; jako nadmíru citlivého, vnímavého a ohleduplného muže, který z lidských bytostí nejvíce miloval svého bratra Káju.

A ten nejsmutnější rozhovor?
Přičítám ho Josefu Bekovi, s kterým jsem se sešla na konci dubna 1995 v malé pražské kavárně v Klimentské ulici. Jeho halasný smích se nesl prostorem a nic nenasvědčovalo tomu, že je takto slyšet naposledy. Popíjel bylinkový čaj a vzpomínal na Hradec Králové, kde v prosinci 1918 začala jeho životní pouť, ale krátce nato jej odvezla sanitka do jedné pražské nemocnice, kde 5. května 1995 zemřel. Ten náš rozhovor byl poslední, který mohl poskytnout. Ještě se těšil na májové dny plné lásky, ale už se jich bohužel nedočkal.

Nechme však být interview, s výjimkou tohoto. Změňme téma. – Odkdy píšete své pověstné hrůzostrašné povídky? Kdy to začalo?
Po maturitě, tedy v mých osmnácti letech, kdy jsem se seznámila se schizofrenní dívkou Danielou. Ta si ve svém druhém já říkala Rebeka a v takových okamžicích krásně malovala, ovšem byly to obrazy plné hrůzy; temné, depresivní. Já jsem k nim psala hororové básně a úvahy. Měly jsme velké úspěchy v médiích, pořádaly jsme dokonce i výstavy.
Později mne oslovil šéfredaktor časopisu Maska, zda bych v něm chtěla vést Černou kroniku a zda bych tam nepsala hororové a detektivní povídky. Byla jsem tím nadšená a mnoho let jsem tak činila. A nezůstalo jen u tohoto média, přidala se další a další a posléze mě s detektivní a hororovou tematikou vyšly také knihy.

Zrovna tak jste autorkou mnoha veršů. Vaše nejnovější sbírka Na půl žerdi je už pátá. Jak jste začínala s poezií?
Již na základní škole, ale psala jsem verše určené výhradně spolužákům a byly následovně nevalného typu:
Mirka sirka dikobraz
vylezla si na obraz,
pak s obrazu spadla
a hned tam zvadla

A potom?
Pak bylo dlouhé období, kdy jsem se zamilovávala, a právě o svých láskách jsem napsala mnoho milostných veršů. První básně mi otiskla Tvorba v roce 1977 a poezii jsem vlastně psát nikdy nepřestala.
Jste i členkou Obce spisovatelů České republiky. Nikoli však jen jí.
Jsem taky ve výboru Klubu autorů literatury faktu, čehož si velmi vážím; protože se setkávám s lidmi stejné krevní skupiny, kteří mi imponují. Ale hlavně proto, že KALF dává prostor dalším, i mladým autorům. A to například díky pravidelným setkáváním v Letohradě či prostřednictvím soutěží. Ať už se jedná o každoroční Soutěž Miroslava Ivanova, o Soutěž E. E. Kische nebo o Soutěž J. Golla. Jsem také členkou české pobočky mezinárodní organizace AIEP, soustřeďující a podporující autory dobrodružné a detektivní literatury, a patřím mezi dlouholeté členy Syndikátu novinářů ČR.

Které knížky vás ovlivnily v dětství? Které jste si oblíbila později?
Jsou jich spousty. Jako dítě jsem milovala Exupéryho Malého prince. Díky tatínkovi, spisovateli Aloisovi Hříbalovi, který mně před spaním předčítal básničky, jsem obdivovala francouzské prokleté básníky – P. Verlaina, Ch. Baudelaira, A. Rimbauda.
V pubertě jsem četla Haškova Švejka, ale také např. velmi těžký román norského spisovatele Knuta Hamsuna Hlad nebo Nanu Emila Zoly. Později se přidali Scott Fitzgerald – Velký Gatsby a Něžná je noc, dále Boris Vian – Pěna dní a Srdcerváč, a nově Octave Mirbeau – Zahrada muk.

Máte i mezi svými vlastními knihami některou oblíbenou?
Každou, která vyjde, považuji za své jako by právě narozené dítě, a mám nesmírnou radost. Ale kdybych měla některé dát přívlastek nejoblíbenější, byla by to sbírka poezie Utajenky.

Jak se díváte na literární tvorbu své dcery?
Uznávám ji, fandím jí, protože dokážu i objektivně posoudit, že jde o básnířku talentovanou s neotřelými nápady a mladou metaforikou. Ale hlavně svou dceru Markétu obdivuji, že se dvěma dětmi, které vychovává sama, a při těžké nemoci neztratila poetický pohled na svět – a píše verše dál. Její sedmiletý syn Karel Julián zřejmě zdědil rodinný talent, protože také píše. Bude to náš pokračovatel. Mnohdy mne překvapí, jak jsou jeho sloky krásné i nápadité a přesahují myšlení tak malého dítěte.

Co byste ještě chtěla napsat?
Hodně, hodně básní; hodně, hodně detektivek i hororů. Dále chystám knihu rozhovorů. Mám už jich na svém kontě přes tisíc. A v neposlední řadě chci dokončit rozepsaný román, jehož hrdinkou je Jana Samuela z Černého hradu. Děj se odehrává v temné době třicetileté války a prolíná se až do současnosti.

The post Heda Bartíková. To nejlepší z tisíce jedinečných rozhovorů a knih first appeared on Čítárny.

Alexandr Puškin začal psát román ve verších v roce 1823, když mu ještě nebylo 24 let!!! a dokončil ho až o osm let později, v letech 1830-31 v Boldinu. Už ve své době neměl román konkurenci. Dnes je Evžen Oněgin jedno z nejslavnějších děl ruské i světové literatury. Nejchytřejší román o nudě a zmeškané lásce, jaký kdo napsal.

Dílo vycházelo ve své době po kapitolách, jako napínavá série a byl velmi populární.
Čtenáři s napětím čekali na další díl. Toho Puškin využil a se zvláštní škodolibostí na závěr všechny šokoval.
Traduje se, že si pravděpodobně řekl:
„“Ай да Пушкин, ай да сукин сын!“
„Ach ano Puškin, ach ano zkurvysyn!“
“Cукин сын“ se ale v té době používal jako humorný výraz obdivu, něco jako „sakra dobrý“
Pak se ale zjistilo, že tento výrok ve skutečnosti řekl až po napsání tragédie ve verších „Boris Godunov“. ))

Puškin (26.5. 1799 – 29.1. 1837) byl ve své době skutečným tvůrcem nového ruského románu a jazyka.
Filologové odhadují Puškinovu slovní zásobu na 21,2 tisíce slov. Toto je v menším měřítku a založeno pouze na jeho dílech. V životě používal určitě ještě více slov.
Už při závěrečné zkoušce recituje svou báseň Vzpomínky v Carském Sele, která naprosto ohromí a dojme tehdejšího patriarchu ruské poezie Děržavina.
Je to také jedno z prvních realistických děl ruské literatury, které popisuje životy současníků a každodenní detaily bez idealistického romantismu či sentimentu.

Puškin a Deržavin. Obraz Repin. 1911.

Car Mikuláš I. po osobním rozhovoru s Alexandrem Puškinem 8. září 1826 v Moskvě, krátce po korunovaci a po propuštění Puškina z vyhnanství) večer téhož dne na plese prohlásil:
„Dnes jsem dlouho mluvil s nejchytřejším (умнейшим) člověkem v Rusku.“

Puškinův román ve verších je nesmírně propracovaný Jak v detailech, postavách a prostředí, tak svou strukturou.
Dodnes uchvacuje čtenáře svou promyšlenou a složitou kompozicí, množstvím témat, neuvěřitelně přesným popisem detailů každodenního života a hloubkou postav vykreslených s bezkonkurenční dovedností. A to vše napsáno s lehkostí génia.

Mimochodem Puškinův génius spočívá také v jeho filigránské schopnosti rýmovat.
Jeho rýmy jsou přirozené a samotný verš zní v ruštině mimořádně harmonicky.
„Evžen Oněgin“ není jen veršovaný. Každý řádek má svou vlastní jasnou vnitřní strukturu, kterou básník v celém románu sleduje.
V literární vědě se dokonce objevil termín oněginskaya strofa.

Oněginská strofa

Unikátní veršová forma, kterou Puškin vytvořil speciálně pro román Evžen Oněgin.
Základní charakteristika je 14 veršů (stejně jako sonet)
jambický čtyřstopý verš (většinou 8–9 slabik)
Velmi specifické rýmové schéma: aBaB ccDD eFFe GG
Velká písmena = ženské rýmy, přízvuk na předposlední slabice
Malá písmena = mužské rýmy, přízvuk na poslední slabice)
Puškin v ní dokázal spojit lehkost, ironii, vyprávění i hluboké myšlenky. Strofa je zároveň pevná i pružná a dovoluje rychlé střídání tónů od vtipu k melancholii. Působí velmi přirozeně, téměř jako mluvená řeč.
Dodnes se považuje za jeden z největších formálních vynálezů ruské poezie a mnozí básníci se ji později snažili napodobit.

a- Můj strýc byl mužem cti a v době,
B- kdy opravdu se roznemoh,
a- všem lidem vnukal úctu k sobě,
B- což bylo nejlepší, co moh.
c- Kde lepší vzor se vidět udá?
c- Můj Bože, jaká to však nuda,
D- s nemocným sedět noc i den
D- a na krok nedostat se ven!
e- Jaká to přetvářka v mém věku,
F- baviti položivého,
F- podušky rovnat pod něho
e- a chmurně nad přípravou léků
G- vzdychat a přitom myslit zas:
G- Kdy konečně tě vezme ďas?

(Překlad Josef Hora)

Rýmové schéma této strofy:
a B a B c c D D e F F e G G
Rozdělení strofy podle rýmů:
aBaB – střídavé rýmy (začátek, uvedení myšlenky)
cc – sdružené rýmy
DD – sdružené rýmy
eFFe – obkročné rýmy
GG – závěrečné sdružené rýmy (pointa)

Děj románu Evžen Oněgin je napínavý.

Evžen Oněgin, znuděný petrohradský šlechtic, se po smrti strýce stěhuje na venkovské panství. Seznámí se s mladým básníkem Vladimírem Lenským a sestrami Larinovými – Olgou (Lenského snoubenkou) a Taťanou.
Taťana se do Oněgina zamiluje a napíše mu milostný dopis. Oněgin ji ale chladně odmítne a z vesnice odjede.
Po čase na plese, kam dorazí na pozvání Lenského, začne Oněgin flirtovat s Olgou.
Lenský vyzve Oněgina na souboj a ten ho zabije.
Oněgin odjíždí a dlouho cestuje. Po letech se v Petrohradě znovu setká s Taťanou, teď už vdanou za vlivného knížete.
Oněgin se do ní zamiluje a prosí o její lásku. 
Puškin skrze Oněgina Taťáne píše své pozdní vroucí vyznání. Je to dopis zkušeného a dospělého muže, kterého poprvé v životě zaslepilo milostné vzplanutí.
Taťana ho ale odmítne a zůstává věrná manželovi.

Oněginův dopis Taťáně

„Já tuším vše: vás urazí
mé tajemství, jež se vám vzdává.
A vaše hořkost pohrdavá
se v hrdém zraku odrazí.
Co chci? Proč spěchám odhaliti
vám duši svou tím dopisem?
A jaký podnět, může býti,
pro zlobný posměch dávám v něm!
Když tenkrát maně jsme se střetli,
já, zahlédnuv váš úsměv světlý,
té něze bál se věřiti,
a známé city popíraje,
i když má volnost ponurá je,
přec nechtěl jsem ji ztratiti.
A co nás rozloučilo dále…
Nebohý Lenskij v oběť pad…
Všeho, co miloval jsem stále,
já musel jsem se tehdá vzdát;
všem odcizen a cizí všemu,
já viděl v klidu, volnosti
náhražku štěstí, radosti!
Jak zmýlil jsem se ke zlu svému!
…

Slavný Taťánin dopis Oněginovi zná každý Rus.

Ne-li celý, tak alespoň pár vět. Mladičká dívka ponořena do světa knih, se zamiluje do Oněgina, který se náhodou ocitne v jejich vesnici. Tuší, že by neměla podlehnout, obává se z jeho strany podvodu, ale přesto nechává rozhodnutí v jeho rukou.
Cynický Oněgin si jejího postoje nesmírně cenil a nakonec její lásky skutečně nezneužil.

Taťánin dopis Oněginovi.

Já píši vám – co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla,
a věřte nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář i hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci.
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my …. Z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme…

Překlad Josef Hora

Vychutnejte si originál!

Письмо Татьяны к Онегину

Я к вам пишу — чего же боле?
Что я могу еще сказать?
Теперь, я знаю, в вашей воле
Меня презреньем наказать.
Но вы, к моей несчастной доле
Хоть каплю жалости храня,
Вы не оставите меня.
Сначала я молчать хотела;
Поверьте: моего стыда
Вы не узнали б никогда,
Когда б надежду я имела
Хоть редко, хоть в неделю раз
В деревне нашей видеть вас,
Чтоб только слышать ваши речи,
Вам слово молвить, и потом
Все думать, думать об одном
И день и ночь до новой встречи.
Но, говорят, вы нелюдим;
В глуши, в деревне все вам скучно,
А мы… ничем мы не блестим,
Хоть вам и рады простодушно.

Víte u jakého dopisu Puškin skutečně vycházel?

Druhá rovina románu Evžen Oněgin je dokonalou „encyklopedií ruského života“.

Označení “encyklopedie ruského života” poprvé použil Vissarion Grigorjevič Bělinskij, nejuznávanější literární kritik Ruska 19. století. A ujalo se.
V románu o délce 24 000 slov (něco přes 200 stran veršů) se Puškinovi podařilo podat ucelený obraz o tom, jak Rusko žilo v první čtvrtině 19. století. Podařilo se mu popsal skutečný šlechtický stav, život rolníků, petrohradskou vysokou společnost i starou moskevskou šlechtu. Ale mimořádně povedené jsou i jeho lyrické pasáže přírody. 

V Puškinově románu se střídají všechna roční období a krajiny středního Ruska.
Pro každý takový obraz nachází autor neuvěřitelně lyrický, ale přesto lehce zapamatovatelný popis.

Onoho roku prodloužila
se pohoda až přes podzim.
Zem po zimě už zatoužila.
Až se třetím dnem lednovým
však napad sníh. Když za svítání
se Táňa zadívala k stráni,
vše bylo bílé, všude sníh
po střechách, plotech, po větvích.
Ves třpytila se stříbrem zimy;
za oknem, na něž dýchl mráz,
se ozval sborem stračí hlas
a vrchy měkce zvlněnými
proudilo světlo, tančil jas.
Konečně zima, zima zas.
…

Sníh tál již v teplém dechu jara,
z hor hrnuly se bystřiny
a z kalných vod se táhla pára
nad zatopené lučiny.
To usmívá se se snem v líci
příroda na rok svítající
a modrý jas jde od nebes.
Průzračný ještě dýše les,
zelení zachmýřený celý,
pestří se vyschlá údolí.
A pilná včela do polí
již letí z voskové své cely.
A noc co noc z tmy vyklíčí
do ticha tlukot slavičí.
…

Pojď, půjdem k vrchů polokruhu,
kde k řece běžíc, bystřina
proplétá po lukách svou stuhu.
Tu dole lípa začíná,
tu zpívá slavík noci, máji,
až plané růže nedýchají,
a jenom pramen v ticho zní.
Tu vidíš kámen náhrobní
růst pod vetchých dvou sosen prahy.
Poutníku, zastav se a čti:
„Vladimír Lenskij tady spí,
smrt smělých skosila ho záhy.
V ten a ten rok, v let toliku.
Spi klidně, mladý básníku!

(překlad Josef Hora)

Puškinovy aforismy z románu:
Jeho časté psychologické až filosofické postřehy se stávají známé aforismy.

„Čím míň jsme uchváceni ženou,
tím více se jí líbíme.
Tím lehčeji v síť nastraženou
ji lstivým slovem chytíme.“

„Snívám a letům není návratu.“

„Zvyk je nám dán shůry:
on nahrazuje štěstí.“

„My všichni jsme se učili po troškách
něčemu a jaksi.“

„Být lze rozumným člověkem
a myslet na krásu nehtů.

K čemu marně se přít s věkem?

Zvyk je despota mezi lidmi.“

„Kdo žil a myslel, ten nemůže
v duši nepohrdnout lidmi.“

„Proč tenkrát jenom navštívil jste nás?
V té osamělé vsi, v té poušti samé
bych byla nikdy nepoznala Vás,
i neznala bych hořké mučení…
Byla bych muže jiného si vzala
a hodnou, věrnou manželkou se stala.“

Proč číst Evžena Oněgina?
Protože je to nejchytřejší a nejvtipnější román o nudě a zmeškané lásce, jaký kdy kdo napsal.

Puškin vytvořil nadčasový typ „zbytečného člověka“ (Lišnyj čelověk Oněgin), který ovlivnil celou ruskou literaturu.
Napsal jeden z nejpůsobivějších milostných dopisů světové literatury (Taťánin dopis),
Vytvořil z ruské zimy, plesů a venkova živý, ironický a dojemný obraz,
Dokázal se povznést nad lidskou hloupostí i tu vlastní.

Evžen Oněgin se čte i dnes jako moderní román, který vás osloví nejen hloubkou příběhu.

Kniha zdarma:  A.- Puškin / Evžen Oněgin >> pdf

The post Alexandr Puškin. Evžen Oněgin. Proč číst slavný světový román? first appeared on Čítárny.

Pohádka nás provází od dětských bačkůrek co posluchače až po babkovské bačkory, kdy jsme dozráli k roli vypravěče pro své vnoučky. Pohádku jsme si počlověčili a jako souputnici životem jsme jí přiznali právo na svátek v kalendáři. V městě Jičíně stanovili ten svátek podle pohádkového počítače číslem sedm, a tak se tam slaví svátek pohádky po sedmero dní. Vypráví Marie Kubátová (8.8. 1922 – 6. 6. 2013).

Ten svátek zařadili do mezidobí, kdy se rok sklání od prázdninových blaženství ke školním škamnám snad proto, aby se dětem nestýskalo, a tak se tam v zámeckém nádvoří i po šíři a délce náměstí odbývají velké pohádkové hrátky.

Každým rokem tam dávají svátku jiné užitečné heslo na prapor. Letošní patnáctý už pohádkový svátek vzdává v záhlaví poctu dětským hrám. Jako přizvaný host-pohádkář kladu sama sobě otázku, jak je to se vztahem spisovatele k pohádce: vždyť si s pohádkou vlastně celoživotně hraju.

Otvírám tedy pohádkový šatník a probírám se garderobou, jak jsme pohádku všelijak šatili a převlékali od pohádky vyprávěné, předčítané, čtené, dramatizované až po televizní večerníčky, a zda nám – garderobiérům ty hrátky s pohádkovými látkami určovaly jaké zákonitosti. Zpytuji svědomí návratem do vlastních dětských let.

Co je pohádka a co je pohádková vyprávěnka? 

Zalistuji paměťovým záznamníkem přivolám si veselého strýčka. Když si povyprávěl s dospělými o svých zážitcích, kdy jako stavitel stavěl s firmou Škoda cukrovary pro perského šacha, vracel se jakoby domů k nám dětem a vyprávěl pohádku o Karkulce. Vlastně nevyprávěl, on s námi tu pohádku hrál. Přibral nás jako poradce, co všechno má Karkulka poskládat do košíku, až půjde vinšovat babičce k svátku.

A my jsme radili bačkory, aby babičku nezábly nohy, a šišku salámu, protože má babička z lesní chaloupky na nákup daleko, a hašlerky proti kašli, až jsme dospěli ke zlatému hřebu: přece víno, aby měla co svátečního pro gratulanty!
A tak košík voněl dobrotami, že to vyčenichal i vlk. Kdepak by slupnul babičku, ta má staré kosti. Vlk si vyčíhal, až půjde babička do kuchyně parádit s Karkulkou dort, hup oknem do světnice čumákem do košíku a baštil, co tam bylo, salám, řízky, hašlerky i s pytlíkem, a po těch hašlerkách měl v puse tak větrno, že vyzunkl i víno. Panečku, to je u lidí onačejší pití než voda ve studánce, kam laně chodí pít pod javorový kmen!

A pak se skulil do babiččiných peřin a spal. Kdepak jako zabitý: chrápak, jako když pilou cirkulárkou řeže, až to slyšel i pan myslivec. A tu jsme se už hurónským řevem i my posluchači radovali, jak se horor přesmykl ve velikou legraci, když myslivcův pes Brok vytáhl ožralého vlka z chaloupky ven a šup s ním do vlčí rokle. A nejinak to bylo s pohádkou o neposlušných kůzlátkách. Darmo si vlk dával vyklepávat jazyk do tenká, aby měl hlásek jako zlatovlásky vlásek. Strýček předváděl vlka skuhravého, šišlavého, a kůzlátka si zatím v kozí chaloupce hrála na schovávanou.

Tak se mi vyprávěná pohádka zapsala do paměti jako barevné i zvukomalebné čarokouzlo. Teprve když Dítě rozum bralo“, jsem chápala, že strýček nevyprávěl nám, ale sám sobě vracel své klukovské dětství a kus domova, po jakém se mu stýskalo na cestě za chlebem po dalekých zemích. Stejně tak Josef Lada půjčoval své rodné Hrusice za domovinu svým bubákům a hastrmanům.

Tak se vlastně vyprávěná pohádka stává promítacím plátnem vypravěče samotného, mapuje místo, kde se narodil, kde slýchal první písničky, i cesty kudy šel, co nabral do svého vandrovního uzlu a co neodmyslitelně nosí v sobě jako pečeť domova. V tatínkových pohádkách vjížděl na kolbiště na velocipédu rytíř Dousek z Opřetic a naši měli vyhráno. Nejspíš měl můj tatínek v oněch Opřeticích kdysi kamaráda.

Když jsem pak později mapovala v pohádce duši svého domova v Krkonoších, zapsala jsem co údaj o vypravěči korálkářských pohádek takovéto svědectví sociální:

„U nás se, paničko, nevyprávěly pohádky podaremně. Vyprávělo se, aby i malá chasa vyderžala seděť u koral. Korejtko s koralema na klíně, do rukou jehly a navlíkalo se, pokavad nebyl spelněnej oukol. Pak mohla bejť tepervá zaklená princezna vysvoboděná. A pikoly byly kalý, samý potřebnosti: dobejť kohát, naštípať dříví, srounať dříví v ježku, nadělať šindele – na to bylo princátko krátký.
Musel přijít Honza. A v těch pohádkách dal pan král na královskou svatbu zabít kozu a na stůl přišla pro lepší panstvo putylka  kořalky, pašovaná z Prajska, a ženich s nevěstou dostali sedmipodlahovou kaši a tou se museli k sobě prokousať.“

Neboť takové byly rozměry i slovní zásoba vypravěčova bytí.

POHÁDKY V RÁDIU

Čte-li babička s brýlemi na nose malému posluchači pohádku jako uspávanku na dobrou noc, neznamená to víc než neboj se, jsme tu s tebou babička, knížka i pohádka. Spinkej. A usnou pokojně předčitatelka i posluchač.
Pohádky čtené v rozhlase mají své specifické kouzlo: hlas herce předkládá v pohádce kulturu mateřského jazyka, zvuková hudební kulisa pozdvihuje příběh do onačejších světů a malému posluchači se otevírá zlatá brána do pohádkových říší. Může si vlastní fantazií vykouzlit, jak všichni v té pohádce vypadali: Zlatovláska má vlasy jako sluníčko zářivý a visejí dolů kudrnatý jako maminčin asparágus.“

POHÁDKY V TELEVIZI

Převyprávět pohádku pro televizní večerníček je úskalí pro autora, který má jako svůj nástroj jazyk a vypravěčské gusto:
Musíš se vejít do rozměrů pořadu a mít na paměti, že mnohé poví obraz. Takže – zhusti děj, neplýtvej slovy, nemáš sólo part, pracuješ v týmu. Režisér, výtvarník, kostymérka, kameramani a co já vím, kdo všecko ještě. Pohádkář si vymyslí skřítky, kteří slouží v pohádkovém lese jako Hajajové, uspavači zvířátek, co přespávají zimu, a výtvarník vymýšlí stroj, na jakém se vyrábějí sny.

Pohádky podle výtvarníka
Dětský divák, odchovaný stavebnicemi dřevěnými i firmou LEGO, sleduje, jakými technickými kumšty se z monstra vyrábí sen: aha, nejdřív se vyposlechne, jaký sen by si spáč přál, a pak se to namaluje jako obraz, obraz se strčí do stroje, zatočí se klikou postaru nebo se stiskne tlačítko a tomu stroji vypadne z huby sen i v ochranném obalu bleděmodrého polštářku. Ten si spáč dá pod hlavu a už to je.

Jenže dramaturg hlídá příběh, spád děje i jeho motivaci.
A tak podsouváme pohádce kousek své člověčiny: každý máme sen, který se vznáší nad skutečností jako přání, a zkušenost vmontuje do příběhu i náš strach, který závistivec nastraží snu překážku, aby se o ni kobrtalo. Výtvarník ošatí toho závistivce jako myšku s hryzavými zoubky. Tak ty si, spáči, hovíš na modroučkém polštářku, přespíš zimu a hlad, a já se pachtím za drobečky a ještě ve strachu z kočky. A ocitáme se v příbuzenství bajkaře Ezopa. Ježek si přeje, aby byl ve snu ne ježatý, ale kadeřavý, kudrnatý, na bodliny trvalou ondulaci, a had aby se neplazil po zemi, ale měl křídla. Dítě si prožívá čarování s pohádkou a jen my dospělí rozumíme, proč vy bubákujete v lese, vždyť hejkat dovede i sůva. Vy si zasloužíte bubákovat v onačejším díle, přemalujte výrobcům snů jejich obrazy v čmáranice! Dokážete, aby se sen nedosnil.

Zkušenost dospělých rozumí, jak to se sny chodí. Ale dítě věří vírou blažených, že pohádkové království má své zákony, a prvním z nich je, že dobro vítězí.

O pohádkovém svátku v městě Jičíně platí po sedmeru dní pohádkový zákoník. Není to desatero přikázání, vždyť dětské počítadlo má jen pět prstů. Vstupme do pohádkového království a počítejme:

Zákon prvý. Za paleček, dobro vítězí nad zlem. Draku, marš do boudy, čert do pekla a Honza budiž spravedlivým králem.
Zákon druhý za ukazováček: Nic není v pohádkovém království zadarmo. K Šípkové Růžence se musíš prosekat trním.
Zákon třetí, za prostředníček: Spravedlivému pomáháme. Holoubci pomáhají Popelce přebírat hrách.
Čtvrtý zákon, za prsteníček: Němé tváři se přiznává právo na řeč. Protože jinak by si nerozuměl kocour v botách se svým pánem a zlatá rybka s rybářem.
Pátý zákon, za malíček, přikazuje, aby kouzelné pomůcky sloužily spravedlivě, ubrousek aby prostíral hladovému a obušku, z pytle ven na darebáka! A my vypravěči pohádek přejme malým posluchačům, aby si na svém prstíčkovém počítadle přenesli zákoník pohádkového království, až jeho zlatou bránu vykročejí přes práh dětství do světa, jaký je.

Ráda bych si přenesla ke svému psacímu stolu prsteníčkový čtvrtý zákon, který je patronem dorozumění mezi světy.

Píši-li pohádku pro předškoláky, učím se mluvit jazykem, jakému ti malí rozumějí. Píši-li pro školáky, usedám s nimi do školních lavic a poslouchám, odkud kam sahá jejich zásoba slov. Je to, jakoby spisovatel pobýval ve světě o kolika patrech a v každém tom patře bohatne o poznání, tak jako tovaryš na vandru nabývá moudrosti pro svoje řemeslo. Nežádám od pohádkového dědečka sedmimílové boty na takový vandr. Tam se musí krůček po krůčku a jazyk smáčet, tak jako se pije ze džbánu moudrosti. Ochutnávat lahodu mateřské řeči a přát si, aby v tom džbánku nektaru neubývalo. Aby zůstalo i pro děti našich dětí.

Vybavuje se mi obrázek, rodinný stůl, celá rodina u oběda. Maminka už odklízí talíře  a otec se noří do novin. Maminka tehdy neřekla po hospodyňsku, táto, polož noviny a trochu si povídej s dětmi. Zazpívala mu jen tichounce písničku, jakou si přinesla z rodné dědiny zpod Bílých Karpat:

„Prindi, Janík premilený, prindi k nám,
já ti za klobuček pierko dám..“

Než dospěla písnička k růžičce červenej a rozmarýnu zelenému, odložil otec noviny i problémy velkého světa a vrátil se jako náš tatínek ke svým dětem: tak děti, co bylo dnes ve škole?“ Aspoň tak. A lidová písnička, trezorek na něhu, mu to připomněla.

A tak si jako pohádkářka i jako babička opatruji ve svém babičkovském kapsáři klíček od zlaté brány, kterou se vstupuje do království dětí.

Napsala Marie Kubátová.

The post Marie Kubátová a pět základních zákonů psaní pro děti v knihách, televizi i rádiu first appeared on Čítárny.

Truman Capote. Jeden z nejgeniálnějších spisovatelů všech dob (1924-1984), jehož také známe z komedie Vražda na večeři (1976), nám na Čítárny už samozřejmě přispět nemůže, připomeňme však pár jeho neotřelých myšlenek a postřehů.
OPRAVDU neotřelých, neboť Truman Capote celý život světu připomínal, že umělci jsou „jiní než normální lidé – a že podstatná část jejich ceny pramení právě z toho, že se chovají tak, jak se jim právě zachce“ (James Michener).

Rodiče Trumana Capoteho se rozvedli, když mu byly čtyři. Většinu dětství pak trávil putováním mezi domovy příbuzných. Už ve čtyřech jej sestřenice naučila číst, od osmi zcela vážně literárně tvořil – a chodil jenom do speciálních škol. „Do šestnácti už jsem byl hotový spisovatel,“ řekl později.
A nikdy v životě neměl literárního agenta, a přece prodal svou první knihu už v sedmnácti: přímo nakladateli. Stal se tehdy i vůbec nejmladším člověkem, který kdy pracoval pro časopis The New Yorkem a…

„Neznám nikoho jiného, komu by byla věnována taková publicita, aniž by o to jakkoli usiloval,“ chlubil se dodatečně.
„Dávno už se s tím nedá nic dělat. Začalo to, už když mi bylo těch šestnáct. Life o mně otiskl velký článek: Zázračný autorský objev! – a od té doby je to hotová věc. Když se jednou proslavíte, jste slavný – a nic s tím nenaděláte.
Každý, kdo chodil do školy, ostatně musel číst aspoň jednu z mých povídek. Jsou ve všech učebnicích, hlavně Vánoční vzpomínka, a každý, kdo prošel jakýmkoli novinářským kursem, četl i můj román Chladnokrevně. Je to kniha používaná v kursech pro budoucí novináře a učitelé skutečně potřebují aspoň jednu knížku, u níž si budou jisti, že ji studenti dočtou až do konce – prostě proto, že má vyprávění spád.
Skutečný důvod, proč ji používají, je ten, že je dobře napsaná a velmi použitelná při vyučování. Chladnokrevně četlo jen ve Státech patnáct milionů lidí, i když…
Tolik se prodalo výtisků, jenomže málokterý výtisk četl jen jeden člověk!“

A teď už dejme místo názorům:

O vysoké škole: Poslední, co by mě napadlo, by bylo plýtvat časem na to, abych chodil na vysokou. I bez ní jsem věděl, co chci dělat. Do sedmnácti jsem měl přečteno fantastické množství knížek a byl uznávaný autor, neměl jsem důvod tam tedy chodit. Jediný důvod, proč to udělat, je, že se chcete stát lékařem anebo právníkem – anebo něčím jiným ve SPECIALIZOVANÉM oboru. Ale pokud chcete být spisovatelem a už JSTE spisovatelem, tak nemáte důvod studovat.
Tou nejlepší školou mi ostatně byla práce v New Yorkeru a těžko bych se na vysoké dověděl to, co jsem se naučil za dva a půl roku tam. A kromě toho, stejně jsem pak dostal spoustu akademických titulů.

Truman Capote a jeho názory na jiné autory:

Kerouac:
To není psaní, ale popisování papíru.
William Burroughs:
Norman Mailer se domnívá, že byl Burroughs génius, což je absolutně směšné. Myslím, že neměl ani špetku talentu.
Joyce:
Přijde mi jako hodně kuriózní autor. Mám strašně rád jeho povídkovou knížku Dubliňané, je opravdu jedinečná. Ty povídky jsou udělány skvěle a jsou to ty nejlepší věci v anglicky psané literatuře. Ale přesto se mi nelíbí ani jedna z jeho dalších knížek.
Updike:
Talentovaný hoch. Píše nádherně – ačkoli o ničem. Nesnáším ho! Nudí mě všechno, co se ho týká. Je jako kapka rtuti na dlani. Utíká sem a tam, uniká nepochopitelně mezi prsty. A je tak afektovaný! Jen klopotně skládá slova do vět¨a jste si toho neustále vědomi – až úplně ztrácíte kontakt s příběhem. Ty jeho věty se tak kroutí – a to jeho texty naprosto ubíjí. A řekl jsem mu to: jak hrozně se mi jeho psaní nelíbí. Asi si myslel, že mi přeskočilo. Ale jenom jsem se nudil, když jsme spolu jednou seděli na pódiu.
Philip Roth:
Docela zábavný, když přijde na návštěvu.
Heller:
Hlavu 22 jsem nikdy nebyl schopen dočíst: nudilo mne to. Už ta látka se mi nelíbí, nemám rád nic, co má něco společného s vojáky.
Gore Vidal:
Nikdy nenapsal jediný román, který by byl ke čtení – s výjimkou Myry Breckinridgeové, která se dá jakž takž prolistovat. Ta jediná nese aspoň nepatrné stopy originality. Ale jeho romány: Jsou neuvěřitelně špatné. Ale mnou je Vidal posedlý. Žárlí, protože nikdy nenapsal nic, co by si lidi pamatovali.
Carol Oatesová:
Směšné monstrum, co by mělo být veřejně sťato před zraky desetitisíců. Nejodpornější stvoření v Americe. Napsala mi několik neuvěřitelně obdivných dopisů, ale vsadím se, že v Americe není jediný známější spisovatel, jemuž by nenapsala. Je to ale křivé stvoření.
Držitel Nobelovy ceny William Golding:
Nýmand! Pán much? Ten román je jednou z největších literárních krádeží naší doby. Golding dostal tu cenu za to, že kompletně vykradl román Vichřice na Jamajce. Téma, zápletku – i charakteristiky postav.
Graham Greene:
TEN měl dostat Nobelovu cenu! Vždyť ASPOŇ JEDNU báječnou knihu napsal: Brightonský špalek. Neuvěřitelně krásný, dokonalý román a má ty nejlepší čtyři závěrečné odstavce, jaké jsem kdy četl v celé moderní literatuře.
Nabokov:
Myslím, že to byl umělec.
Fowles:
Tomu to píše. Strašně se mi líbil Sběratel a kdyby autor vypustil prostřední část líčenou očima té zajaté dívky, šlo by o mistrovské dílo.
Jean Cocteau:
Byl můj přítel, krásný člověk, neskonale velkorysý a velmi, velmi laskavý, ale možná talentovaný až v příliš mnoha směrech.
Virginia Woolfová:
Nemůžu přijít ani na jedinou její věc, která by se mi líbila: kromě kritických článků. Ale její eseje miluju – a taky deník.
Borges:
Příliš okrajový spisovatel. Je velice dobrý, líbí se mi, ale je velice okrajový.
Vzpomínky na Afriku od  Karen Blixenové:
Naprosto dokonale napsané. Skvělá spisovatelka!
Flaubert:
Vždy se staral víc o styl než o obsah a podle mého názoru mu sama paní Bovaryová mohla být ukradena. Záleželo mu na tvaru, ano, byl to velký stylista.
Dostojevskij:
Génius – až právě na styl. Četl jsem ho v ruštině a styl je otřesný.
To třeba Turgeněv, ten má styl!
Twain:
Zlý člověk. Připadá mi až neskutečné, že zrovna on mohl napsat Toma Sawyera a Huckleberryho Finna, když patřil k těm nejzkaženějším lidem na světě a napsal jednu z nejotřesnějších pornografických knih, které kdy v Americe vyšly. No, a napsal i spousty dalších dost podivných věcí.
Hemingway:
Stařec a moře je hrozná kniha. Strašně se mi nelíbí. Ale napsal asi devět dobrých povídek, to ano – i když je nepočítám k nejlepším americkým. Ostatně si nemyslím, že by něco z toho, co Hemingway napsal, patřilo ke špičce. Byl to velice zlý člověk. Třeba o mně… se zmínil nejmíň tisíckrát ve svých drobných textech. Jednou napsal pro New York Times článek jakoby o basketu, ale na každém pátém řádku se otřel o mne. Nevím proč, nikdy jsme se nesetkali! Ale nepopírám, že jsem ho odjakživa nemohl ani cítit a neměl jsem rád nic, co s ním souviselo. Byl pro mne nepřijatelný jeho způsob jednání, nesnášel jsem pózu, do níž se s oblibou stylizoval. Nicméně se domnívám, že byl až neuvěřitelně zranitelný a citlivý, a to do takové míry, o jaké se třeba mně nikdy ani nezdálo. Sám jsem citlivý pokud jde o jiné lidi, ale nejsem citlivý k sobě samotnému.

O ostatních lidech:
Vedu si osobní seznam mimořádně opovrženíhodných jedinců. K dnešnímu dni je na něm asi 4000 jmen.
O Andy Warholovi:
Když jsem byl ještě dítě a on chodil na střední školu, byl mnou posedlý. Pořád mi psal – až dokud mu to nezatrhla matka. A když přišel do New Yorku, stával často před naším domem. Jen tam celé dny stál a čekal, až vyjdu ven. Chtěl se se mnou spřátelit, povídat si! Dohnal mě málem k šílenství – ale zažil jsem víc lidí, kteří mnou byli takhle posedlí.
O skutečném géniovi:
Je docela možné, že šachista Bobby Fischer… je génius.
O spisovatelově mozku:
Myšlení umělce pracuje horečně, přímo zběsile a mnohem rychleji a citlivěji než u jiných lidí. Řekněme, že zatímco většina lidí má 10 vjemů za minutu, umělec jich má kolem 60 anebo 70. A právě proto spisovatelé tak často pijí nebo užívají prášky: aby se zklidnili a utišili na chvilku tu šílenou mašinu, která se bez zastávky žene vpřed. Vím, že to dělal můj přítel dramatik Tennessee Williams. Musel užívat sedativa a pít, protože jeho mysl byla jedna z nejvnímavějších a nejhorečněji pracujících na světě. Nemohl proto ani spát.
O vnímání:
Sám mám dvojí. Vidím dobré i špatné současně. Ale abych řekl pravdu, myslím si, že špatného je víc. Ale dobro se tu a tam taky najde.
O rozjíždění se k práci:
Každý den jsem strašně nervózní, když se mám pustit do psaní. Trvá mi to dost dlouho, než se přinutím začít. Jakmile jednou začnu, postupně se uklidním, ale udělal bych všechno na světě, abych mohl tu práci ještě chvilku oddálit. Ořezávám si pět set tužek, ostřím je znovu a znovu, až z nich nic nezbude. Přesto se mi daří pracovat každý den tak čtyři hodiny. Zápasím zkrátka, abych se dostal na odrazový můstek a nenávidím chvíli, kdy už skutečně musím začít. Ale jakmile odstartuju, už je to dobré.
O psaní povídek:
Pro člověka, který povídku OPRAVDU UMÍ NAPSAT, je to vůbec ta nejtěžší literární forma. Ale většina lidí to neumí, takže u těch je to samozřejmě jedno. Napsat skutečně mistrovskou povídku vyžaduje značné sebeovládání – a přesnost. O povídky se pokouší spousta spisovatelů, ale málokdo ví, jak vlastně mají vypadat.
O diktafonu:
Nadiktovat skutečné literární dílo mi připadá nemožné. Henry James to musel ze zdravotních důvodů praktikovat v poslední třetině života a všimněte si, že je na první pohled poznat, která jeho stránka byla nadiktovaná: jsou nesrovnatelně komplikovanější. Obdivuji ho proto, že dokázal nadiktovat tak skvělý román jako Utažení šroubu.
O psaní rozhovorů:
Celé tajemství dobrého rozhovoru je v umění vynechat z něj sebe.
O psaní filmových scénářů:
Jsou jediným, co se mi píše opravdu snadno. Co je přitom náročné, nejsou dialogy, ale kompozice. Právě stavba příběhu je totiž hrozně těžká, a proto mají v Hollywoodu takový úspěch nejrůznější podivíni. Nikdy v životě jste o nich neslyšeli, ale umějí konstruovat. No, a já má pro konstrukci taky cit.
O kriticích:
Zásadně nepíšu do redakcí a bez ohledu na to, co o mně uveřejnili, si nikdy nestěžuji. Mám takovou zásadu: nikdy nic nevysvětluj a nikdy si nestěžuj. A nikdy také nehodlám kohokoli žalovat. Aspoň mám pak pocit, že si i já mohu dělat, co uznám za vhodné.
O dopisech:
Jednou z prvních věcí, kterou jsem publikoval, byl článek o herci Marlonu Brandovi. Jeho ale rozčílil až do té míry, že dalších dvacet let nikomu neposkytl rozhovor. Poslal mi také velmi dlouhý a hustě psaný dopis a vím, že byl moc rozzuřený: ale to je taky všechno, co k tomu mohu říct. Nikdy si totiž dopisy neschovávám, všechno jde rovnou do kotelny a dokonce je všechny ani neotvírám. Mám je doma narovnané na hromádky a připravené ke spálení. Přicházím tak bohužel i o spoustu šeků.
Novinář Lawrence Grobel:
Napsal jste vůbec někdy o někom článek k jeho spokojenosti? Capote: Musíte vědět stejně dobře jako já, že to není možné (smích). Je to zcela vyloučené. Leda snad kdybych pracoval pro společnost zabývající se rozesíláním gratulací.
O citových vztazích:
Na světě neexistuje člověk, kterého byste nezískali, jestliže skutečně chcete a soustředíte na to všechny síly. Musíte ho však chtít víc než cokoli jiného. K partnerovi se ovšem pak musíte chovat velmi pozorně a být mu i dobrým přítelem. Pokud se nedokážete s člověkem, kterého milujete, i přátelit, nechte to plavat. Stejně by to bylo k ničemu.
O ženách:
Znám několik skvělých spisovatelek, ale prosadily se ženy někdy v něčem jiném?
O střelbě:
Jsem opravdu dobrý střelec. Nevystřelil jsem sice ani jednou za posledních sedm let, ale skutečně výborně střílím z pistole a mohl bych to zkusit třeba hned. Kdybyste mi házel do vzduchu plechovky, trefil bych osmatřicítkou všechny dřív, než dopadnou na zem.
O tetování:
Ono je tou jedinou věcí společnou všem masovým vrahům: má ho 80% jich. S valnou většinou lidí, kteří se dají tetovat, není podle mne něco v pořádku. Vždycky je tu nejmíň jedna ošklivá historka, škraloup, drobnost ze kdysi. Každopádně je to varovné znamení. A u většiny je tetování i znakem pocitu méněcennosti: chtějí se identifikovat jako siláci.
O penězích:
Ani jedinkrát jsem v životě nebyl v situaci, že bych musel něco udělat pro peníze. Sám nevím, jak je to možné, když uvážím, jak nákladný život vedu. Jsem ovšem, pravda, nejlépe placený americký spisovatel.
O šťastných dnech:
Nejlepší je středa. Úterý a čtvrtek jsou taky dobré. Zbytek je diskutabilní.

O herečkách a hercích:

Greta Garbo:
Byli jsme dobří přátelé a neznám nikoho, koho by neupoutala. Měla neuvěřitelný smysl pro humor a nádherně se smála, ale byla hodně bázlivá. Znal jsem ji celé roky, než jsem si to uvědomil, jak hodně se bojí.
Jodi Fosterová:
Na ni jsem odpradávna velký fanda. Mám dům ve Švýcarsku, a tam jsem viděl její první filmy, které se v Americe nikdy nedávaly, i báječný muzikál Bugsy Malone (1976), kde ona zpívá písničku Jmenuju se Tallulah. Připadalo mi to kouzelné. Většině mých přátel se to nelíbilo, ale já z toho byl nadšený.
Meryl Streepová:
Vypadá jako kuře. Podle mne nemá špetku nadání.
Rod Steiger:
Nejhorší herec všech dob. Zvracím, už když slyším jeho jméno. Jeden z nejhorších šmíráků na světě.
Robert De Niro:
Nikdy ho ve filmu nepoznám, takže nevím, kdo to je. Pro mne je neviditelný. Neexistuje. Neznám nikoho, kdo by stál za víc.
Woody Allen:
Velmi nadaný, ale hrozně nevyrovnaný. Určitě bych nešel lán světa, abych viděl nějaký jeho film.
Ronald Reagan:
Byl mnohem inteligentnější, než si většina lidí myslí, a často mne dokázal rozesmát.

O hudebnících:

John Lennon:
Toho jsem měl moc rád. Znali jsme se jen trochu, ale měl jsem ho moc rád. Byl velice, velice inteligentní. Citlivý a strašně dobrosrdečný člověk. Zato tu jeho Japonku jsem nemohl vystát, vždycky byla šíleně paranoidní. Ta nejprotivnější osoba pod sluncem. Neuvěřitelná ženská.
Bob Dylan:
Toho jsem nikdy neměl v lásce, vždycky jsem ho považoval za podvodníka. Jen další prospěchář s velmi cílevědomým a důsledným uvažování, který přesně ví, co chce, a jakými prostředky toho dosáhne. A jak je neupřímný! Nikdy jsem nechápal, proč ho mají lidi rádi. Vždyť vůbec neumí zpívat.
Rolling Stones:
Keith Richard má z nich sice největší talent, ale je úplně mimo. Byl jsem s nimi na turné, asi dva týdny. Mick mě pozval. Ale brzy jsem jich měl plné zuby a do smrti nechtěl slyšet jejich nahrávku ani cokoli, co by mi je třeba jen vzdáleně připomínalo, prostě jsem zjistil, že jsou všichni nějak na hlavu. Lítali tím jejich letadlem a hned po koncertě se tam do jednoho okamžitě zlinkovali – čímkoli, co bylo první po ruce. Letuška nebo kdo chodila uličkou s podnosem plným pilulek a čekalo se, že to budete polykat a zapíjet tequila sunrise a vepředu seděl člověk sice proslavený svými dokumenty, ale natáčel pornofilmy, v kterých účinkovali nejrůznější členové osazenstva, Rolling Stones nevyjímaje, a to zpravidla s někým cizím, koho naložili tam, kde předtím hráli. Bylo to jako sedět čtrnáct dní v pornokině. A Mick je otrava – ale všichni jsou nudní. Kdybyste viděl Micka vystupovat živě tolikrát jako já, řekli byste o jeho schopnostech jenom: „Není to obdivuhodné, že je schopen říkat a dělat stejné věci znovu a znovu s tak precizní přesností?“ Jejich koncerty se vůbec, ale ani o vlásek nelišily. Vše do puntíku stejné. Až do posledního úderu bubnu, písmenka textu, pohybu ruky. Ta totální absence improvizace, kdy jen předstírají, jak celý čas improvizují a odvazují se, je úmorná. Ale myslím, že Jagger je nebývale hbitý, energický, ostražitý a mazaný obchodník. Jakmile sleze z jeviště, vytáhne z kapsy kalkulačku. A je stejně spořádaný jako třeba vy. Ale pak je tam ještě jeden takový strašný sluňák, bože můj, ten je tak strašně ulízaný! Vždycky mě bavilo sledovat, jak přišel do práce – uhlazený jako prodavač z oddělení klobouků u Brooksů. Pak vlezl do své šatny, převlékl se do svého hávu a vyšel připravený na scénu. Při koncertu šílí a s divokým nasazením se odvazuje, ale když to skončí, odpochoduje jako cínový vojáček do šatny, navlíkne si svůj šedý obleček a zcela inkognito odpluje s davem – k východu.

Capoteho definice literatury:
Klepy. A nic víc. Ty jsou aspoň určitě základem. Veškerá literatura jsou klepy. Od životopisů přes eseje až po povídky a romány.
I třeba Gulliver: tím, jak komentuje dobovou společnost, a když začnete zkoumat Alenku v říši divů, tak se nejdřív doberete klepů o incestu – a potom klepů o znásilňování dětí. O té knize by se dal napsat esej, z něhož by Lewis Carroll vyšel jako úplná stvůra.

Lehoučký, ale zásadní rozdíl mezi dobrým psaním a skutečným uměním podle Traumana Capoteho:
Thackeray byl dobrý spisovatel – a Dickens velký umělec. Colette byla dobrá spisovatelka – a Proust velký umělec…Grobel: William Faulkner o tomhle řekl, že dobrý spisovatel musí být naprosto nemilosrdný. Capote: Nno, on byl každopádně naprosto neukázněný. Nepatřím k jeho obdivovatelům! A nikdy na mne neměl nejmenší vliv. Dobrá je ale třeba jeho povídka To večerní slunce. A hodně se mi líbí román Srpnové světlo. Ale většinou je Faulkner matoucí. Nevážím si ho. Znal jsem ho moc dobře, hodně jsme se přátelili. Tedy přesněji řečeno: tak, jak se s ním mohl přátelit ten, kdo nebyl čtrnáctiletá nymfička. Jedině ta totiž mohla být jeho nejlepším kamarádem.

A na závěr o pravdě: Někteří lidé si pravdu o sobě samých – anebo tom, co někdy provedli – nepřipustí, dokud je opravdu tvrdě nezmáčknete.

Poznámka: Kniha Lawrence Grobela Rozhovory s Capotem (1996), ze které jsme citovali, vyšla česky právě před deseti lety v nakladatelství Petrov – v překladu Aleny Přibáňové.      

The post Truman Capote a jeho názory na světové autory. Veškerá literatura jsou jen klepy first appeared on Čítárny.

Jaroslav Seifert vydání své memoárové knihy Všecky krásy světa uvádí citátem Alberta Camuse: „Nemáme čas být sami sebou, máme jen čas být šťastni”. Kniha obsahuje i šestnácti fotografií od Josefa Sudka.

Soubor krátkých próz je poskládán z desítek malých příběhů, které jsou zrcadlem skoro půlstoletí české poezie, milované Prahy, vzpomínek na přátelé, dospívání, zrání, první lásky… O svých memoárových textech Seifert říkával, že nepíše paměti, ale vzpomínky rozdrobené „do malých příhod a příběhů, většinou rozmarných, ale i teskných a pochmurných“.

Titul této knihy Jaroslav Seifert (*23. 9. 1901 – †10. 1. 1986) převzal od svého přítele Karla Teigeho:

„Krása umění je z tohoto světa. Úkolem umění je vytvářeti analogické krásy a vyzpívati závratnými obrazy a netušenými rytmy básní všecky krásy světa.“

Ve vzpomínce Šampaňské od krále Fuáda Seifert píše:

„A Všecky krásy světa, to byla jedna z myšlenek uměleckého programu poetistického, který tenkrát Devětsil vyznával. A není zapotřebí se tedy omlouvat, že jsme se tento program snažili plnit nejen ve svých básních a obrazech.”

Kniha je rozdělena do čtyř oddílů:
Co všechno zavál sníh, Éós, bohyně ranních červánků, Noc na Uhelném trhu a Obloha plná havranů.
Je možné, že původním úmyslem bylo členění do čtyř ročních období, počínaje zimou.

Kdo četl ví, jak krásnou češtinou se Seifert vyjadřuje, jak neskonale příjemné a jak inspirativní je jeho vzpomínání. Knihy vídívám u svých přátel a věru, hřbety mají tuze ošahané. Existuje snad lepší doporučení?

Všecky krásy světa je také závěrečná báseň Seifertovy básnické sbírky Samá láska z roku 1923.

Jaroslav Seifert / Všecky krásy světa / Československý spisovatel, Praha 1982

Ukázka:

Vždycky jsem míval rád silnou a jako smetana hustou vůni nočních fial. Na vrchu Žižkově bývaly jich plné záhony. Sedával jsem tam a zuřivě snil. A do sešitu čmáral verše. Z té vůně fial mě někdy rozbolela i hlava. Marně jsem se po letech vracel na ta místa. Všechno tam bylo jiné. Chtěl jsem pohladit opěradlo lavičky, popsané i poškrábané kapesními noži, a podívat se, nejsou-li opět pod lavičkou ztracené vlásenky, ale lavička tam už nebyla.

Malíř a smrt.

Už dávno kdosi konstatoval, že v Paříži je možno žít i ze vzduchu. Nezkoušel jsem to, ale patrně je to docela možné v tom krásném městě. Malíř Alén Diviš k tomu dodával, že je tam také možno žít i z vůně růží a ptačích zpěvů v Lucemburské zahradě. A tomu můžete věřit. Zkusil to.

Mnoho let před válkou zanevřel totiž malíř Diviš na Prahu a odjel s prázdnýma rukama i s prázdnou kapsou do Paříže. Zapadl mezi tisíce pařížských malířů z celého světa, kteří tam zkoušeli s různým úspěchem malovat a žít ze vzduchu. Ti, kdo Diviše z těch let v Paříži znali, nepamatují se, co tehdy už maloval. Jsou někteří, kteří říkají, že nic. Sám o tom nikdy nehovořil. A z čeho tedy byl živ? No, také z toho vzduchu.
Časně ráno musil si však každého dne pospíšit, aby do pařížské tržnice přišel ve chvíli, kdy prodavači se zbavují včera neprodaných a povadlých zbytků zeleniny či jiných už neprodejných potravin. Z tohoto odpadu je prý možno docela dobře se nasytit a jakžtakž přelstít žaludek. To je ten pařížský vzduch. Někdy to dá dost práce. Nebyl tam sám v těch halách.

Takových jako on bylo tam víc. Někdy se tam potkával i s Františkem Tichým.
Ani s ostatními potřebami nedělal si žádné starosti. Módními doplňky pohrdal. Někdy nenosil ani punčochy, ba ani spodní prádlo. Kalhoty a kabát měl na nahém těle.
Smával se tomuto způsobu oblékání. Ale dokládal, že tak chodily i modelky do jedné kavárny na Montparnassu, aby se nemusily oblékat, když si z ateliéru odskočily na černou kávu. Bohaté Američanky pak je ochotně napodobovaly a sedávaly tam s nimi také nahé, ale zato v drahých kožiších.
Navíc však Diviš zarputile nosil černý tvrdý klobouk, kterému se říkalo bouřka.
Nasbírané zbytky potravin odnášel si pak do svého ateliéru. Špeluňka, ve které spal a pracoval, nesla toto jméno zcela neoprávněně. Nic si nevymýšlím, říkal to sám. Tam si žalostná sousta aspoň poněkud na primusu upravil. To byl ovšem určitý luxus, protože ostatní spolykali vše hladově na místě.

Ať tedy žije umění kuchařské, jedno z velkých umění Francie, které tak proslavilo pana Savarina.
Konec této třeskuté idyly udělala však válka. Alén Diviš ještě spolu s ostatními Čechy, kteří v té době žili v Paříži, byl zatčen a dopraven do La Santé, věznice proslulé i ve francouzské literatuře. Byli tam s ním i Adolf Hoffmeister a Antonín Pele.
Ať žije Francie, ať žije československofrancouzské přátelství!

Z La Santé odvezli je do koncentračního tábora na Martinique, odkud se jim podařilo utéci, a tak se na počátku války dostali všichni tři až do Ameriky. O té cestě mi však mnoho nevyprávěl.
V New Yorku, dík tamním Čechům, prožil Diviš celou válku. Začal tam opět malovat a měl dokonce úspěch. Trpký pobyt v La Santé nebyl totiž tak docela marný. Maloval pro Američany drobné oleje, kterými si vlastně vzpomínal na stěny pařížského vězení. Na stěnách byly nakresleny i vyryty nejrůznější kresby. Byly tam šibenice, tváře dozorců, nahé ženy, různé nápisy, monogramy i symboly a kresby ženského pohlaví. V olejových barvách na plátně dopadly pak tyto kresby zajímavě a malířský nápad s tak exkluzivní tematikou měl úspěch. V Americe prý Diviš prodal slušný počet těchto obrazů. Aspoň říkal.

Když válka skončila, po malém otálení poděkoval soše Svobody za pohostinství a navrátil se, nikoliv však do Paříže, ale domů do Prahy. Říkám domů. Žádný domov tu neměl, musil si jej teprve vyhledat. A tehdy jsem se s ním seznámil. V ateliéru Jana Baucha v Bubenči. Diviš byl už i na pohled příjemný, sympatický člověk, postavy nikoliv drobné… Jak by to byl jinak všechno vydržel a ve zdraví přežil!
Pozval mě do svého ateliéru v Plynární ulici v Holešovicích.

Ateliér měl v předměstském ošuntělém činžáku. Jeho zařízení bylo rovněž ošuntělé a chudé. Ale ateliér to byl. Měl okno ve střeše! Dvě bedny, na kterých spal, byly pokryté dekami, uprostřed malířský stojan a na něm pověšený klobouk a plášť a pod stojanem na zemi paleta a málkastna. To všechno známe.
Zato na rozviklaném stole stávala láhev cizí provenience, s vínem, jehož chuti jsme za války dávno odvykli, a něco ze vzácných cizích lahůdek, u nás už téměř neznámých. Krabice fíků, francouzský sýr a konzerva humrů. Něco měl ze svých zásob, něco mu posílali přátelé z USA.

Po svém návratu, jen se rozhlédl, dal se opět do práce. Namaloval ještě několik obrázků z La Santé, pak nakreslil asi třináct barevných kreseb k Erbenovým Svatebním košilím. Adolf Hoffmeister mu zahájil výstavu v melantrišské výstavní síni na Václavském náměstí. Výstava nebyla veliká, ale zato všechny obrazy prodal. Napsal jsem mu k výstavě pár veršů.
Barevné ilustrace k Erbenově básni, to bylo to nejlepší, co v těch letech z jeho rukou vzešlo.
Kresby s básnickým textem vydal později v nakladatelství Vyšehrad v pěkné úpravě Františka Tichého. Malíř však láteřil, že reprodukce nejsou pravdivé. Byly tištěny jen ofsetem a barvy tenkrát po válce nebyly prvotřídní. Ale i tato publikace měla svůj úspěch a byla záhy rozebrána.
Vladimír Holan byl kresbami okouzlen. Obdiv vedl ho dokonce k výroku, že Erbenův text nedosahuje umělecké úrovně kreseb. Myslím, i když mě tyto kresby rovněž zaujaly, že je Holan přece jen přecenil.

Patrně tato Erbenova balada přivedla pak Diviše k pochmurnému ovzduší lidského zmaru a smrti. Počal malovat Smrt. Maloval ji zaujatě, jako jiní malíři malují portréty svých milenek.
Vstoupil jsem do jeho pracovny a ze zdi dívaly se na mě prázdné očnice lidských lebek. A hned mi jeden uhel daroval. Byly na něm lidské kosti s lebkou, jakoby vyorané z půdy bojiště. Už jsem si doma na tu kresbu důvěrně zvykl.
Veršíky improvizované k výstavě měly svou malířskou historii. Dost podivnou. Nebyly valné a neříkám to ze skromnosti. Líbily se, pokud vím, jen dvěma lidem. Malíři a úředníku z kulturního oddělení amerického vyslanectví, který uměl dost slušně česky a koupil si jednu z Divišových uhlových kreseb. Byla na ní útlá ženská lebka a nový majitel byl přesvědčen, že se lebka sladce usmívá. A požádal mě, abych mu své verše pod tu kresbu opsal. Verše jsem musil opsat tuší a opisoval jsem je dost nerad a neochotně. Z pofidérních veršů jen pro zajímavost cituji pár slok.

Malíř může malovat i hlínou,
hlínou z hrobu nebo každou jinou.
že kreslit tmou i popelem
to, co viděl ve snu probdělém.

Malíř, malíř, malíř do třetice
maluje i čoudem, zhaslé svíce,
barvou, pro niž nemá básník slova,
ticha modrá, ticha sametová.

Ale pak jsem nelitoval. Američan mi poslal láhev tehdy vzácné whisky a dva kartóny kamelek.
Jindy zas seděli jsme s Divišem v ateliéru sice na rozviklaných židlích, ale zato před lahví nádherného vína z okolí Bordeaux. Bylo husté, ale přitom hedvábné. Ještě dlouho nosil jsem na jazyku tu vzácnou chuť.

Když tu někdo zazvonil.
Byla to jeho dobrá přítelkyně sochařka Hedvika Z. Přijela na motorce z obce poblíž Prahy. Jezdila motorkou jako o závod. A na zádech měla velký těžký pytel.
„Aléne, dej sem kus papíru, já to vysypu,” povídá a spustila pytel s ramena a vysypala jeho obsah. Bylo to několik lidských lebek, všemožné hnáty a kosti a příslušné čelisti plné zubů. Všechno bylo ještě plné vlhké hlíny.
„To mi dal hrobník u nás. Rušili část starého hřbitova.”
Diviš zajásal. Až dosud maloval svá umrlčí zátiší podle chladných a mrtvých fotografií. Teď měl skutečné modely. A jak pěkné a trpělivé!
Ať žije malíř Alen Diviš! Toto zvolání je, žel, už opožděné.

Diviš umřel, smutně a zbytečně. Umřel v motolské nemocnici. Chodívali jsme tam na fialky, které rostly u jejího plotu.
Už tam nerostou.
Postihl ho infarkt. Nebyl ani zlý, všechno mohlo dobře dopadnout. Zabila ho však jeho vlastní dobrota.
Vedle něho ležel těžší pacient. Nechodící, jak říkají sestry. Nemocný se v noci probudil a zvonil na sestru. Snad zvonek nefungoval, snad sestra byla zaměstnána jinak… Zvonil marně a sestra nepřišla. Nemocný usedavě naříkal. Diviš, který se probudil, slezl proto z postele, vzal svého souseda do náručí a odnesl ho na toalety. Pak ho zas přinesl nazpět, uložil a sám klidně ulehl. Do rána byl mrtev.

Vzpomínal jsem na jeho ateliér. Na stole v té době stála možná svíčka, přilepená na obrácené sklenici od kompotu, a vedle byla nedopitá láhev s vínem a sklenka od hořčice.
Co však asi dělali jeho přátelé s pytlem lebek a kostí, pohozeném v koutě jeho smutného a prázdného ateliéru, to opravdu nevím.

Hedvábný šáteček.

Ženy se opravdu změnily. Zdráhám se soudit, zda k lepšímu či horšímu. Každá doba vytváří své mravy a mladí lidé s údivem se ohlížejí do minula. Samozřejmě že později stejný překvapený pohled dětí spočine i na jejich počínání. A tak nač zatracovat a proč chválit! Takový je život!
Jednou k nám zavítal milý pan rada a tvářil se o něco veseleji a snad trošku i mimořádně. Měl něco na srdci.
Měl a začal. Říkával nám občas chlapci.
“Chlapci, jsem už starý člověk.”
Bylo mu kolem šedesáti, ale tenkrát to bývalo už stáří.
“Nedávno se mi zdálo o Nedbalovi. Horlivě mě zval na svůj koncert. Tuším kam. Něco vám svěřím a poprosím dr. Píšu, aby to uschoval. Ať s tím pak naloží, jak uzná. Není to nic důležitého, ani tajemného, zač bych se musil po své smrti zvlášť stydět. Sám zahodit to však přece nechci. Ale byl bych rád, kdyby to u nás doma nikdo nenalezl.”
A vytáhl z aktovky starou úřední obálku s firmou ministerstva kultury a z ní vyndal složený hedvábný kapesníček. Byl už maličko zažloutlý. Když ho rozprostřel na redakčním stole, bylo na něm vyšito několik květů vlčích máků a uprostřed mezi nimi byl vystřižen otvor obkroužkovaný rovněž červeným hedvábím.
“Když jsem byl mlád,” pokračoval pan rada, “zamiloval jsem se do hezké dívky. Byla opravdu moc roztomilá. Ale právě tak jako byla roztomilá, byla i nesmělá. Raději vám řeknu hned, že jsem si ji nevzal. Rozešli jsme se, ale rozchod nebyl dramatický. Pokud se pamatuji, nezavinil to nikdo z nás, ani já, ani ona. A tak si mohu vzpomínat docela pěkně. Ona snad také. Žije a byla prý šťastně vdána. Proto ten šáteček nechci surově zahodit. Měli jsme se upřímně rádi.
Chodili jsme spolu již delší čas a pokoušel jsem se u ní o něco víc než o pouhé nesmělé líbání. Narazil jsem však na rozhodný odpor, který až překvapil. Neustal jsem však v prosbách a naléhání a dorážel jsem na ni znovu a znovu. Však to znáte. Muži jsou takoví surovci a mají ošklivý zvyk, že neustávají ve svém toužení a nic na světě je nemůže odradit od milostné brutality. Ale dívenka vzdorovala a vzdorovala.
Přemýšlím-li o mužském počínání, zdá se mi, že když se žena zamiluje do ženy, je to sice nenormální, ale vlastně mnohem krásnější a jemnější. No ale to vždy není dost možné!
Prosil jsem ji tedy, aby mi aspoň prozradila, proč se tak usilovně a podle mého docela nerozumně brání. Dlouho se mi nechtěla svěřit, ale nakonec mi přece jen celá rudá pošeptala do ucha, že se hrozně stydí. Byl jsem ihned na koni a nakonec jsem ji přece jen umluvil. Přislíbila, ale musel jsem se zaručit, že budu mít zavřené oči a ještě že ji přikryji klín kapesníkem. A tak se také stalo. Ostatně i zloději používají při svém lupu kapesníku, aby nezanechali otisky prstů. V tom okamžiku zazněly všechny pražské zvony a ozývaly se velebně dlouho a několikrát. Samozřejmě že jsem je slyšel jenom já. Ale ujišťuji vás, že se opravdu ozvaly.”
Toto jsem panu radovi ochotně věřil. Mně se stalo něco podobného.
Seděl jsem s Halasem v překrásné letní kavárně na brněnském Kolišti. Bylo léto a pod plachtou otevřené kavárny vanuly krásné vůně sadu a nám s Halasem bylo něco mezi dvaceti a třiceti lety. Byli jsme stejně staří. Seděli jsme u dřevěného zábradlí kavárny, podél kterého se vlnilo tenkrát nedělní korzo. I šel kolem milovaný Jiří Mahen, zahlédl nás, opřel se nonšalantně lokty o zábradlí a bavil se s námi. Také nonšalantně, když pojednou zpozoroval klubko rozesmátých děvčat, které dobře znal. Byly to mladé baletky z nedalekého divadla, kde přísně šéfoval. Ty dívky jsme také znali. Vídali jsme je a nesměle se za nimi ohlíželi.
Mahen se náhle utrhl, udělal krok, vzal jednu dívku za ruku a povídá: “Věruško, tohle je mladý lyrik z Prahy. Dívá se na tebe jako Tristan na Isoldu, pojď a dej mu pusu.” Jakpak by neposlechla pana šéfa!
Také já, když jsem ucítil její rty na svých, uslyšel jsem ze stromů nade mnou zazpívati náhle anděly. Žel jenom krátce. Bylo to však krásné! A jejich píseň zaslechl jsem také jenom já sám…!
Pan rada pokračoval.
“Za nějaký čas přišla dívenka a přinesla mi tento šátek, abych si jej schoval. A tak už jej schovávám přes čtyřicet let!”
Vložil šáteček do staré obálky a dal ji Píšovi. A Píša vše uschoval do hluboké zásuvky psacího stolu.
Pan rada J. na ten Nedbalův koncert přece jenom šel. Zemřel zanedlouho. Byli jsme s Píšou na jeho pohřbu v kostele sv. Šimona a Judy na Františku u nemocnice milosrdných bratří a já napsal k jeho jménu do Práva lidu pár veršíků.
Před krátkou dobou zavolal jsem paní Píšové a mezi jiným jsem se nenápadně zeptal, zda v Píšově pozůstalosti nenašla hedvábný šáteček pana rady J. Šáteček s červenými máky.
Ženy jsou chytré. Mnohem chytřejší, než se domníváme. Pokud jde o chytrost, říkával Píša, na jednu ženu nestačí tři chlapi.
“Nenašla. Ani mi o něm neříkal. Ale je-li to něco erotického, vemte na to jed, že to Toníček po jeho smrti spálil.”

The post Jaroslav Seifert. Všecky krásy světa. Bezesporu klenot české literatury first appeared on Čítárny.

Miroslav Horníček. Mám rád jeho humor, který kdysi vnutil jak čtenářskému, tak televiznímu publiku. A šlo to. Například nesmírně populární Hovory H nebyla žádná laciná zábava. Jak nám dnes chybí, v době primitivních bavičů s puštěným smíchem na pozadí… aby lidé věděli, čemu se mají smát. Nápověda pro smích. Jaké ponížení diváka.

Naštěstí existuje spoustu záznamů s Werichem, Kopeckým, Sovákem a mnoha dalšími a také několik velmi dobrých knih, které tady budou další stovky let.

Asi nejznámější je kniha Dobře utajené housle, o které si Horníček myslel, že její sláva tak nějak odsunula na vedlejší kolej knihy další.
Jablko je vinno, Chvála pohybu, Listy z Provence, Jak hledat slunce, Pětatřicet skvělých průvanů nebo S paní ve spaní etc.

Jedna z posledních knih, kterou ale celou nenapsal, je záznamem rozhovorů s Janem Hůlou, Zpověď na konci cesty.

Zpověď na konci cesty / Jan Hůla / nakladatelství Formát, 2000

Ukázka / výběr:

Jaké předměty jste měl nejraději? Český jazyk, dějepis?
Možná, že dějepis, protože jsem měl určité období, kdy jsem vášnivě rád četl historické romány. Když se později staly knížky Aloise Jiráska povinnou četbou, tak už jsem je měl všechny přečtené. Pak však následovalo období, kdy jsem nenáviděl všechno hodnotné. Takoví byli v Evropě pouze dva – jistý Joseph Goebbels a já. Nesnášel jsem slovo kultura. V té době jsem přečetl celou červenou knihovnu. U své tety v Klatovech, která ji měla kompletní. Oblíbil jsem si hlavně román Koho nikdy nezranila láska. Je tak dojemně krásný a pitomý. Nacházím tam komické prvky, které mne rozesmávají dodnes. Ten mám doma.

Jednou jsem o něm mluvil v televizi a jeden posluchač mi ho poslal. Náhoda však změnila můj přístup k literatuře. Jednou jsem si v městské knihovně v Plzni popletl číslo a místo nějakého škváru se mi dostala do rukou Nezvalova knížka „Dolce far niente“. Začetl jsem se do prvních stránek a pak jsem knížku ještě v jakési horečce dočítal v městském parku v Lochotíně. Odtud jsem pak ihned doběhl domů, sedl na okno a napsal svou první lyrickou prózu a poslal ji do studentského časopisu. Pepík Königsmark, který časopis vedl, mi dokonce odpověděl, ačkoliv mohl povídku rovnou hodit do koše. Napsal mi, abych psal dál a četl moderní autory. Nezval úplně proměnil moje myšlení a city.
Měl jsem tehdy pocit, že se stal jakýsi krásný zázrak. Od té doby jsem četl celou moderní literaturu: Halase, Holana, Seiferta, Olbrachta. Četba mi zabírala dost času. Na školu ho moc nezbývalo.

Pane Horníčku, jaké knížky patřily v raném dětství k vašim nejoblíbenějším?
Vyrůstal jsem v papírnictví dědečka Vojtěcha, který prodával nejen papírnické zboží, ale také noviny i časopisy pro dětí: Cvrčka, Kulíška, Dobrodružný svět a v něm jsem si přečetl na pokračování román pana Gallopina Aeroplánem kolem světa. A já jsem se tehdy styděl přiznat, natož to říci jiným, že odtud pramení moje láska k Francii. Ten osud francouzské posádky jsem sledoval jako kluk velice pečlivě. Všude, kde letadlo přistálo, hráli Marseillaisu a vlála francouzská vlajka. Hrdinou té knížky byl pařížský uličník Fifi. Bylo to kouzelné a dojemné. Později jsem si přečetl slavný román Jeana Paula Sartra Slova, v němž mluví o románu pana Gallopina. A tak jsem si říkal, když se k lásce k tomuto příběhu může přiznat Sartre, tak já také. To byla první moje knížka, kterou jsem si přečetl.

Vy jste v mládí knížky dostával, nebo jste si je půjčoval?
Nejdříve jsem knížky dostával a pak jsem byl pilným návštěvníkem plzeňské městské knihovny. Měl jsem období, kdy jsem miloval ty nejstrašlivější kýče. Červenou knihovnu jsem přečetl celou ve svých třinácti letech. A najednou se to zvrátilo a já jsem začal číst, jak už jsem říkal, Vítězslava Nezvala. Přede mnou se náhle otevřela fantastická krajina literatury, české i cizí. Ten zážitek bych přál každému mladému chlapci, aby překročil pomyslný práh a před ním ležela dodaleka, doširoka otevřená krajina literatury.

Vy jste četl kýče a nestydíte se za to. Myslíte si, že pro umělce může být literatura tohoto druhu prospěšná?
Nevím, jestli může být prospěšná, ale rozhodně nemůže ublížit. Nevěřím, že by někoho například neblaze poznamenala na delší dobu nebo dokonce navždy.

Dostával jste knížky například pod stromeček?
Budete se divit, ale nedostával. Vyrůstal jsem v živnostnické rodině a tam se knížky o Vánocích jako dárky nedávaly. Pod stromečkem jsem nacházel praktické věci jako boty, šály nebo čepice…

Vraťme se ještě k Nezvalovi. To byl autor, kterého vaši vrstevníci znali?
Já jsem jej poznal jako prozaika „dolce far niente“ a vůbec jsem netušil, že je to básník. Psal se rok 1935 a Nezval ještě nebyl pro většinu studentů z tehdejších středních škol pojmem. Já jsem si dokonce myslel, že je to hudebník, protože v jeho sbírkách byla taková přemíra hudebních metafor a termínů, že jsem si říkal, to je určitě muzikant. Pak jsem pochopil, že jde o básníka. Tehdy jsem také objevil Jiřího Wolkera, Františka Halase a Jaroslava Seiferta. A ten objev poezie byl pro mne fantastickým zážitkem, na který nemohu zapomenout.

Vy jste říkal, že nemáte rád Osudy dobrého vojáka Švejka. O jakou knihu českého nebo světového humoru byste naopak nerad přišel?
Mám rád ze světové humoristické klasiky pochopitelně Tři muže ve člunu od Jeroma Klapky Jeroma. Tam je přece ta nádherná scéna, kdy George usnul a zbylí dva kumpáni mu přisunuli k posteli vaničku s vodou, aby do ní ráno, až se probudí, skočil. A ta scéna je popsána tak civilně a krásně, že představuje čítankový příklad suchého anglického humoru. Miluji samozřejmě texty Jamese Thurbera a Woody Allena. A z českých autorů? Určitě bych nerad přišel o knížky Karla Poláčka. To je takovej moudrej, klidnej, židovskej humor.

Podobně jako vám. Vy jste člověkem mnoha uměleckých profesí. Kromě hraní ve filmu a na divadle jste napsal řadu knížek. Která z nich je vaším nejmilejším dítětem?
Vydal jsem jednadvacet knížek, ale že by byla některá z nich mým oblíbeným dítětem, nemohu říci. To je jako kdybyste měl jednadvacet dětí. Tak je budete mít všechny rád.

Když vyšly Dobře utajené housle, prodávaly se pod pultem. Vycházela další a další vydání. Ta knížka měla obrovský úspěch. Čím si to vysvětlujete?
Nevím, plno lidí mi o této knížce napsalo krásné dopisy. Získal jsem mnoho čtenářů, ale myslím si, že obliba této knížky trošku škodí dalším mým knihám. Čtenáři si říkají: „Dobře utajené housle už to nejsou.“ Samozřejmě, že nejsou.

Jaký je váš literární vkus?
Různorodý. Říkám si, že vkus má být různorodý i v jídle. Člověk má mít rád škubánky i kaviár. A podobný je i můj vkus, co se týče knížek. Mám rád Woodyho Allena, Thomase Manna, Dostojevského, Pagnola, to jsou autoři, k jejichž knížkám bych se rád vracel, ale už se mi špatně čte.

V kolika letech jste četl Zločin a trest?
To mně bylo asi dvacet. Zločin a trest je možná knížka, které si nejvíce cením ze všech románů světové literatury. Byla také mnohokrát zfilmována, jednou dokonce se Zdeňkem Štěpánkem. Ale všechny ty filmové verze končí Raskolnikovovým odsouzením a jeho vyhnáním na Sibiř. To není skutečný, pravdivý konec Dostojevského příběhu, ten najdete jenom v románu, kdy se Raskolnikov objeví na Sibiři mezi jurtami domorodců a dobytkem, který se tam pase stejně jako za dob Abrahámových. V tomto místě spojil Dostojevskij Raskolnikův trest se Starým zákonem a hrdina románu si uvědomuje své vykoupení trestem. Tahle Dostojevského knížka na mne ve dvaceti letech neuvěřitelně silně zapůsobila.

To je ten správný věk pro četbu této knížky. Myslím si, že právě v tomto věku nalézají mladí lidé v této knize spoustu odpovědí na řadu otázek, které je trápí.
Pokud mají vůbec potřebu otevřít knížku. Obávám se, že dnešní mladí lidé, a neberte to tak, že ze mne mluví přemoudřelý stařec, příliš nečtou. Stačí jim video, televize, počítačové hry. Otevřít knížku je pro ně příliš velká námaha.

Vy jste však v době svého mládí nejen knížky pilně otevíral, ale dokonce psal také povídky…
Nejprve jsem si psal sám pro sebe do šuplíku. Poprvé se mi podařilo umístit moje povídky v novinách po maturitě, když už jsem byl úředníkem plzeňské nemocnice. Pomohl mi profesor chemie Felix Vondruška, který mne doporučil jednomu redaktorovi a ten otiskl mou první povídku. Od té doby jsem psal asi do tří plzeňských deníků povídky do nedělní přílohy. Psal jsem je pod pseudonymem, takže jsou naštěstí neidentifikovatelné.

Jako student plzeňské reálky jste se setkal s Vladislavem Vančurou. O čem jste si spolu povídali?
Moje první role byla v jeho hře Učitel a žák. A já jsem hrál učitele, kterému mělo být podle Vančurovy poznámky padesát. Muselo to být směšné. Poděkoval za pozvání na premiéru, napsal, že nepřijede, ale zároveň vzkázal, že jestli se někdo z nás mladých zajímá o literaturu nebo dokonce píše, tak aby se u něho zastavil. Napsal jsem mu, že píšu povídky, a on mne pozval k sobě na Zbraslav. Strávili jsme spolu asi dvě hodiny při krásném rozhovoru. Měl jsem s sebou svoje povídky, on je odsunul stranou a říkal, že by rád věděl, než je začne číst, zda jsem vyznavačem nějakého speciálního směru v literatuře.
„Ano,“ řekl jsem hrdě, „realismu“. Strašně se rozčílil a říkal, jak může dnešní mladý člověk vůbec vyslovit slovo realismus. A já blbec ho začal poučovat, že nemám na mysli měšťanský realismus 19. století. A on se ptal: „A jaký tedy?“ A já odpověděl: „Socialistický realismus.“ Ptal se: „Co teď čtete?“ „Život Klima Samgina od Maxima Gorkého.“ Chtěl mne zřejmě vyprovokovat a tak řekl: „Toho pána neznám.“ Doporučil mi Joyceova Odyssea, velice těžkou knížku, nad kterou žasl i Šalda, který si s ní nevěděl rady. Mám ji ve dvou překladech doma. Přečetl jsem ho jednou celého. Byla to velice náročná četba. Potom se podíval do mých povídek a říkal: „Tady ten odstavec probouzení člověka je napsaný docela dobře, tohle už je slabší.“ A ptal se, píšete jenom povídky? Když jsem přisvědčil, tak mi doporučil, abych se pustil do nějaké delší věci. „Chápejte psaní tak, že i pozvání k obědu bude pro vás nepříjemné vyrušení. To je můj případ. Musíte sedět, psát a psát.“

Vy jste poznal tuším kromě Vladislava Vančury také nositele Nobelovy ceny za literaturu básníka Jaroslava Seiferta?
Ano, a považuji za velkou čest pro sebe, že jsem se s tímto básníkem svého mládí sblížil a měl možnost ho poznat. Připravoval, jsem večer jeho poezie ve Viole, Seifert k nám chodil, a moc hezky jsme si spolu vždycky popovídali. A po tom večeru poezie říkal: „Horníčku, já mám pocit, že vy nerecitujete, nýbrž vyprávíte své zážitky, které jste skutečně prožil.“ Byla to pro mne moc velká poklona.

The post Miroslav Horníček. Zpověď na konci cesty o knihách, které četl a měl rád first appeared on Čítárny.