Chrám plný květů, výběr ze tří staletí japonských haiku ve výběru a překladu Antonína Límana představuje právě takovou knížku, kterou si čas od čas vezmete z knihovny, přečtete si několik haiku, prohlédnete několik maleb haiga, na chvíli se přenesete někam úplně jinam, potěšíte se a knížku zas opatrně dáte do knihovny. A určitě zas přijde chvilka, kdy si celý rituál zopakujete.

Antonín Líman sám v předmluvě píše:

„Tak jako zen, haiku je především „Cesta“, duchovní hledání, kde prvotní je prozření a uvědomění, záznam zkušenosti až druhotný.“…
„Předkládám českému čtenáři výběr z toho nejlepšího, co v Japonsku za více než tři sta let mistři haiku vytvořili…“

Antonín Líman

A Robin Heřman dodává k ilustrační části:

„Je-li haiku verbalizovanou formou vrcholně vybroušeného specificky japonského vnímání světa, pak haiga je jemu analogickou formou grafickou.“

Chrám plný květů je v češtině dosud největší výbor z japonských haiku představuje třistaletý vývoj jedinečného žánru.
V knize najdeme osm set vybraných básnických skvostů od sedmdesáti osmi autorů, počínaje zakladatelem žánru Bašóem(17. století) a konče modernisty (20. století).

Vyd. nakladatelství DharmaGaia a Česko-japonská společnost, 2011

Ukázka z knihy:

Macua Bašó: Na první velkou cestu se Bašó vydal na podzim roku 1684 a nazval ji Poutí počasím ošlehaného kostlivce (Nozaraši kikó). Na cestě z Eda do Kjóta prošel asi dvanáct provincií a navštívil Velkou svatyni v Ise. V roce 1687 se vydal na pouť do svatyně Kašima asi padesát mil od Eda, aby zde obdivoval dožínkový měsíc. V Kašimě též navštívil svého zenového mistra Buččóa, u kterého studoval.

Cestovní deník z této pouti se jmenuje Návštěva v Kašimské svatyni (Kašima kikó). Hned nato se začal připravovat na další pouť, tentokrát do severních provincií. Doprovázen Sorou, vyšel Bašó z Eda na jaře 1689. V Úzké stezce do vnitrozemí (Oku no hosomiči)popisuje básník, jak se s ním ve Fukagawě rozloučili jeho žáci a příznivci. Po cestě navštívili svatyni v Nikkó, lázně v Nasu a na tichomořském pobřeží obdivovali krásu Macušimy. Z Hiraizumi, městě známém poslední bitvou vojevůdce Jošicuneho se vydali na západ do Sakaty na pobřeží Japonského moře.

Tady napsal Bašó jedno ze svých nejznámějších haiku o rozbouřeném moři a Mléčné dráze nad ostrovem Sadó. Deník z této cesty (Úzká stezka do vnitrozemí, česky DharmaGaia 2000). představuje vrchol Bašóovy tvorby a nejlepší příklad jeho hlubokého vcítění do kulturní krajiny a do neosobního majestátu divoké přírody. V devadesátých letech pobýval často v Příbytku padajících tomelů u svého milého žáka Mukaie Kjoraie. Tyto pobyty ho inspirovaly k napsání Deníku ze Sagy (Saga nikki). V roce 1691 vydal svou nejlepší sbírku, která představuje vrchol jeho básnické tvorby, Opičí kabátek (Sarumino).

Jeho poslední cesta vedla do rodného Uena, do Kjóta a posléze do Ósaky, kde též zemřel, obklopen věrnými žáky a příznivci. Na této cestě jej doprovázel syn mnišky Džutei, Džiróbei. Bašóovo poslední haiku je smutné: „Na cestách nemocen, mé sny se toulají pustým močálem.“

Můj letní plášť –
ještě jsem nevychytal
všechny vši

Cikáda zpívá –
o říši smrti nemá
ani potuchy

Jak měkkýš
se skořápkou škeble
loučím se s podzimem

V bílém svítání
blýskla se bílá rybka
cípkem závoje

První ledová sprška –
i opička touží
po slaměném kabátku

Z Eda nesu
na vějíři malý suvenýr –
horský vánek z Fudži

Na lodi v zálivu Akaši:
V hliněném džbánu
sní chobotnice
svůj krátký letní sen

Co chvíli
přitáhne obláček a dá nám
oddechnout od měsíce

Pán z Luny
nemá kde bydlet –
měsíc mu zmizel v dešti

Do stmívání
nad mořem bílý záblesk –
výkřik divoké kachny

Pod sakurou
polévka rybí salát
a na všem okvětní lístky

Jarní vánek
čechrá květy sakur –
usmívají se jako já?

Když rozkvetou
stařenky sakury
vzpomínají na mládí

Jaro už odchází
ptáci pláčou
i ryby mají oči plné slz

Nesnaž se být jako já
jak meloun rozťatý
na dvě stejné půlky

Jak vzácný člověk –
i bez toho šlehnutí blesku
je osvícen

Obsah knihy Chrám plný květů:

Předmluva (Antonín Líman)
Haiga neboli obrazové haiku (Robin Heřman)

I. Deset starých mistrů
Macuo Bašó (1644 – 1694), Josa (Taniguči) Buson (1716 – 1783), Kobajaši Issa (1763 – 1827), paní Kawai Čigecu (1634?–1718), paní Den (Kaibara) Sutedžo (1633–1698), Ihara Saikaku (1642–1693), paní Kaga no Čijo (1703 – 1775), Koniši Raizan (1654–1716), Óšima Rjóta (1718–1787), Uedžima (Kamidžima) Onicura (1660 – 1738).
II. Bašóovi žáci
Hattori Ransecu (1654 – 1707), Kagami Šikó (1665 – 1731), Kawai Sora (1649–1701), Morikawa Kjoroku (1656 – 1715), Mukai Kjorai (1651 – 1704), Naitó Džósó (1662 – 1704), Nozawa Bončó (1640?–1714), Oči Ecudžin (1656 – 1736?), Sugijama Sanpú (1647 – 1732), Šida Jaba (1662 – 1740). Tačibana Hokuši (? – 1718), Takarai (Enomoto) Kikaku (1661 – 1707).

III. Zenoví mniši a mistři
Kadžiwara Hašin (1864 –?), Ikkjú Sódžun (1394-1481), zenový mistr Taigu (Jamamoto) Rjókan (1758-1831) .

IV. Busonovi žáci a současníci
Paní Enomoto Seifu (1731–1814), Hajano Hadžin (1677–1742), Hori Bakusui (Ikedaja Heizaburó, 1718–1783), Inoue Širó (Masaharu) (1742-1812), Jamamoto Inan (1736–1795) Jokoi Jajú (1702–1783), Jošida Rjúsui (asi 1691–1758), Jošiwake Tairo (+1778), Kaja Širao (1738–1791), Kató Kjótai (1732–1792), Kurojanagi Šóha (1727–1771), Macumura Gošun (Gekkei) (1752–1811), Miura Čora (1729–1780), Nacume Seibi (1749–1816), paní Tagami Kikuša (1753–1826), Takai Kitó (1741–1789) Takakuwa Rankó (1726–1798), Takebe Sóčó (1761-1814)). Tan Taigi (1709–1771),

V.  Pětatřicet moderních mistrů haiku (19. – 20. století)
Akutagawa Rjúnosuke (1892–1927), Hašimoto Takako (Jamatani Tama, 1899–1963), Hošino Tacuko (1903–1984), Hošino Cubaki (1930 – ), Iida Dakocu (1885–1962), Iida Rjúta (1920–2007), Išida Hakjó (1913–1969), Išihara Jacuka (1919–1998), Jamaguči Seiši (1901–1994), Jošino Jošiko (1915 – ), Kacura (Niwa) Nobuko (1914 – 2004), Kató Šúson (Takeo, 1905–1993), Kawabata Bóša (1897–1941), Kawahigaši Hekigotó (1873–1937), Kubota Mantaró (1889-1963), Masaoka Šiki (1867 – 1902), Majuzumi Madoka (1965– ), Micuhaši Takadžo (1899-1972), Mizuhara Šúóši (1892–1981), Murakami Kidžó (1865–1938), Nacume Sóseki (1867–1916), Nagai Kafú (1879–1959), Nakamura Kusatao (1901–1983), Nakamura Teidžo (1900–1988), Ogiwara Seisensui (Tókiči, 1884–1976), Ozaki Hósai (1885–1926), Saitó Sanki (1900–1962), Sugita Hisadžo (1890–1946), Takahama Kjoši (1874–1959), Takano Sudžú (1893–1976), Takešita Šizunodžo (1887–1951), Taneda Santóka (Šóiči, 1882–1940), Tomita Takuja (1979– ), Kaneko Tóta (1919–), Uda Kijoko (1935–   ).

VI. Od počátku japonské poezie k sedmnáctislabičné básni haiku (Denisa Vostrá a Antonín Líman)
Bibliografické poznámky
Rejstřík autorů haiga (Robin Heřman)

Doporučujeme další knihy Antonína Límana:
Krajina japonské duše
Mezi nebem a zemí
Věčný polštář z trávy
Kouzlo šerosvitu
Paměť století Ibuse Masudži

The post Chrám plný květů, tichá knížka haiku pro občasné začtení v bravurním překladu Antonína Límana first appeared on Čítárny.

Alexandr Blok ve své (kdysi slavné) poémě Dvanáct symbolicky zachytil bourání starého společenského systému během revoluce v roce 1917, kdy proběhla Velká říjnová revoluce v ruském Petrohradě.

Bylo to 21. ledna 1918, kdy Alexandr Blok začal pracovat na básni „Dvanáct“, která je vrcholem jeho básnické tvořivosti
Báseň byla vytvořena pod vlivem dvou revolucí roku 1917 a také eseje Ernesta Renana „Život Ježíše“, ve kterém je Kristus zobrazen jako revolucionář.
Básník žijící v porevolučním Petrohradě byl inspirován „hudbou revoluce“. Byl to tak silný, téměř horečnatý tvůrčí nápor, že se mu podařilo napsat básni za několik dní a dokončit ji 29. ledna 1918.

Avšak po dvou revolucích ve společnosti byly cítit jak duchovní vzestup, tak i únava z válečných dnů.
V lednu 1918 pokračovaly zásahy a loupeže na ulicích, začínalo období zkázy a navíc existovala obava z přicházejících německých vojsk na Petrohrad: válečný stav byl vyhlášen o něco více než rok později – v květnu 1919. A to vše za podmínek pronikavého zimního chladu.

Báseň „Dvanáct“ byla publikována 3. března 1920. O dva měsíce později vyšla jako kniha.
A. Blok se stal příznivcem sovětské moci a vyzýval literární komunitu k podpoře bolševiků a k poslechu „hudby revoluce“. Mnoho jeho známých a přátel se od něj odvrátilo, protože nesdíleli jeho revoluční nadšení, neboť pro mnohé se revoluce stala tragédií a zánikem dřívějšího světa.
Někteří příznivci bolševické moci byli také znepokojeni. Znepokojovala je nejednoznačný konec a zpodobnění rudých vojáků jako lupičů. Někteří se domnívali, že báseň je otevřenou parodií.

Na konci života byl básník zklamán revolucí a bolševiky a v roce 1921 v předsmrtném deliriu požadoval od své ženy, aby slíbila zničit všechny výtisky básně.

„Nikdy v životě mi nebylo tak smutno jako když jsem jel z Porchova – s Lidou – v kočáru mlynářky – smutno až k sebevraždě. Každý dům v té zatracené vesnici se zdál být vytvořen z nudy – a to vše se změnilo v dlouhou touhu po Alexandru Blokovi. Ani jsem na něj nemyslel, ale cítil bolest kvůli němu…
Každý dům, pokřivený, šedý, říkal: „A Blok není. A Blok není potřeba. Mně je bez Bloka dobře. A já ani nechci vědět, kdo je Blok“.
A bylo cítit, že všechny ty zvrhlé domy ho skutečně sežraly – tj. to nebyl jen pocit, ale skutečnost: viděl jsem světlého, opáleného, krásného člověka, jak ho dusí malé domky, kde jsou vši, švábi, okurky, pálenka a – porchovská, pálenková nuda.
A tu jeho odsouzenou chůzi – a vždycky neúmyslnou důstojnost – dokonce i když nakoukl do Domu spisovatelů, aby si vzal šálek čaje nebo sendvič – celou tu nenapodobitelnou atmosféru Bloka jsem si připomněl – a bylo mi strašné, že ho nemáme.
V hrobě je jeho hlas, jeho písmo, jeho úžasná čistota, jeho rozkvetlé vlasy, jeho znalost latiny, němčiny, jeho malé elegantní uši, jeho zvyky, lásky, „jeho dekadentnost“, „jeho realismus“, jeho vrásky – to vše pod zemí, v zemi země.“
K.I. Čukovskij po smrti Bloka v roce 1921

Poéma Dvanáct je ale dodnes součástí povinného čtení v ruských školách.

Alexander Blok (1880-1921)
je dodnes populární ruský básník, kultivovaný bohém a přívrženec socialistického ideálu rovnosti.
Psát začal jako pětiletý, za života se stal klasikem ruské literatury XX. století. Jedním z největších představitelů ruské symboliky. Symbolismus nakonec opustil.

Poslední vydání knihy Dvanácť A. Bloka 

A. A. Blok: “Dvanáct“ v překladu Václava Daňka

1.
Černý večer.
Bílý sníh.
Vichr s větrem.
Člověk beznohý je vích.
Víchr s větrem
chodí božím světem!
Vzdouvá vichr s větrem
sněžný svět.
Pod sněhem je led.
Na klouzačku
nelez teď –
ouha, nebožáčku!

Z okna k oknu přes dláždění
visí na drátě
v plátěném plakátě
“Všecka moc Ústavodárnému shromáždění!”
A babka čte až bolí hlava,
nich nechápe a poplakává
…že se jim plejtvat chce na tydle plagáty?
bylo by na onučky pro chlapce,
jsou bosí, nahatý…

Babička – slepička
se přerousala po pláni.
– Panenko svatá z nebíčka!
– Do hrobu přivedou nás bolšáni!
Uhni z cesty!
Vichry s mrazem svádí los!
Stojí buržuj na rozcestí,
do límce si balí nos.
A kdo je tohle? – Dlouhý vlas
a přitlumený polohlas:
– Zradili!
Zahubili Rus!
Pisálek asi – rodilý
Zlatoúst…
Ejhle… a po příkopě
šosatec… zadkem vpřed…
Hej, bráško pope,
co teď?
Kdepak máš to světlo,
které lidem kdys
z tvého pupku kvetlo
jako krucifix?

K dámě dáma v persiánu
ulicí se plouhá:
– To nám dalo, dalo ránu…
Ouha!
Uklouzla… jak široká tak dlouhá.
Nekoukej!
Tahej, pofoukej!
Vítr až běda
fouká rád.
Poráží, zvedá
sukně a vlasy,
sápe se, tasí
na plakát
„Všecka moc Ústavodárnému shromáždění“
a roznáší hlasy¨
…my taky měly shromáždění…
…pod lampou…na dláždění…
…a projednaly…
…jó a protokolovaly…
Za číslo – pětku – za noc – dvaciáš!
…a za míň nejdu – nedáš – tak si maž…
…jsem na to…zejtra až!

Je pozdní večer.
Ulice bez lidí.
Jen jeden nechleba
z mrazu se neklidí.
A vítr vešel…
Tuláčku, zebe?
Tak pojď blíž…
zahřeju, když mě políbíš…
Chleba!
Ach, co ty víš?
Zmiz!
Černé, černé je nebe.
Zloba, zoufalá zloba
od srdce sočí…
Černá je zloba, svatá je zloba…
Ostříží oči,
vám přišla doba!

2.
Tancuje vítr, bodá sníh.
Dvanáct jich kráčí po pláních.
Vintovky černých řemenů
v planoucích pláních plamenů…
Kšiltovky v uchu, špačky v čelistech,
chybí jen rudý trestanecký cejch!
Svobodu, svoboděnku…
Bez kříže, bez kata!
Rra-ta-ta!
Zima, hej kamarádi, sklenku!
–A Katka s Vaňkou v kutlochu…
Na stehně cpe si punčochu!
– Váňuška, ten je bohatej…
– Byl Vaňka náš, je voják z něj!
– Vaňko, ty kurvo, buržouste,
má holka pro tě neroste!
Svobodu, svoboděnku!
Bez kříže, bez kata!
– S Vaňkou je Katka nahatá . . .
– S kým? S kým je nahatá?
Rra-ta-ta!
V planoucích pláních plamenů
ručnice černých řemenů…
A revoluční držte krok!
Nepřítel číhá na útok!
Neboj se bráško, vintovku si zkus!
Ať vodprásknem tu starosvatou Rus –
na kříž napjatou,
doškatou,
prdelnatou!
Bez kříže, bez kata!

3.
Vyletěli chlapci z hnízda,
k rudé gardě budou brát,
k rudé gardě budou brát…
Škoda chlapců nastokrát!
Ach ty hoře přehoře,
živořeníčko,
ucouranej hacafráčku,
rakušácká flintičko!
Na popy a na buržuje
požár světa nastupuje,
rozfouknem ho do všech stran –
panebože žehnej nám!

4.
Křičí vozka, křepčí bič.
Vaňka s Katkou fičí pryč –
na trojce je lucernička,
dvojitá je oj…
oj – do nebíčka!
Ve vojenském plášti Váňa
s cukrblikem tuli…pána
kroutí, kroutí černý knír.
Kruť si, nakrucuj si,
špásuj, pošpásuj si!
Vaňka, ten má ramena,
Vaňka, ten se pane má!
Hloupou Katku olizuje,
železo si kuje…
Zvrátila se do bryčky,
vycenila perličky…
Ach ty Káťo, či jsi Káťa…
boubelatá…

5.
Čí to byla kudla, Káťo,
co ti sjela po krčku?
Vod čeho tam skrejváš, Káťo,
pod ňadýrkem jizvičku?
Nožky, tančete,
nejhezčí jste na světě!
Samá krajka bejvala jsi,
kdopak ti je kupoval?
S lampasama trajdala jsi
a teď trajdej se mnou dál!
Se mnou trajdej teď,
ať se točí svět!
Bejval, Káťo, oficírek,
dostal kudlu do těla…
Sáhni, holka, do vzpomínek,
snad jsi nezapomněla?
Nezapomínej,
postýlku nám ustýlej!
Za kamaše s miňonkama
drahej s tebou bejval špás…
Čupr kadet byl tvůj fláma,
teď si s uchem zavdáváš?
Zavdávej a hřeš,
odpuštění dostaneš!

6.
Za trojkou sněžná oblaka
a vozka křičí, huláká…
Stůj! Stůj! Andrjúšo, tak se hni!
Petrucho, z boku nadběhni!
Trach-tararach-tach-tach-tach-tach!
K nebi se svíjí sněžný prach…
A koně s Vaňkou mažou dál…
A ještě jednou! Salvou pal!
Trach-tararach! Už naposled
jsi cizí holce hlavu splet!
Upláchnul, syčák, bůhvíkam…
Však já ti to zejtra spočítám!
A kde je Katka? – Pod vrbou.
Spí s prostřelenou kotrbou.
Hej, Katko, slyšíš? – Ani bú…
Tak si leť mrcho do limbu!
A revoluční držte krok!
Nepřítel číhá na útok!

7.
Plným krokem jde dál dvanáct,
na řemenech ručnice.
Ten co vraždil, skleslý hranáč,
schovaný je do límce.
Kam tak chvátá, na co myslí,
pohroužený do kroku?
Jako kdyby ztratil smysly
s ženským šátkem na krku.
– Hele, bráško, proč tak schlíple?
Šlapeš jako rasův pes!
– Hele Peťko, kuješ pikle
nebo Katku lituješ?
– Kamarádi, kluci zlatý,
dyť já měl tu holku rád,
noci černý, chocholatý,
chodil jsem s ní protloukat…
Měla v očích čerty z pekla,
z ničeho snad nikdy strach,
měla pihu, z jamky kvetla
tam v těch krásnejch jablíčkách,
proč jenom…já mrcha vzteklá…
pitomě ji zabil… ach!
– Zaraž kliku, Petře, kuš ty!
Co jsi… baba nebo chlap?
– Vylejvat si svinskou duši,
to je z deště pod vokap!
– Držet krok se, chlapče, musí!
-–Nevylízej z řady, šlap!
– Nebude se s tebou dneska
nikdo párat, to snad víš?
Doba je beztak těžká,
eště na nás čeká kříž! –
Petr řadu vyrovnává,
stejným krokem šlape dál…
Pozvedla se bujná hlava,
opadává všechen žal…
Muzikanti, marš!
Napijem se na kuráž!
Petlicujte petlice,
hladová jde ulice!
Věšte zámky visací,
vypáčí je bosáci!

8.
Ach ty muko, mučenko,
krásně rozkvítáš
k smrti až!
Dobu, dobičku
protřískám, protřískám…
Hlavu hlavičku
povískám, povískám…
Ořech oříšků
rozlouskám, rozlouskám…
Kudlu, kudličku
polaskám, polaskám…
[zapráskám!
Buržujům, vrabcům, zapráskám, zapráskám!
Pustím červenou
pro mnou milenou
nepřebolenou…
Lehké odpočinutí dejž jí, ó Pane…
Žalm!

9.
Nad Něvou zmlkly hlučné hlasy,
potichu šumí hladina.
A policajt už neobchází.
Flámujte, chlapci, bez vína!
A buržuj stojí na rozcestí
a do límce si balí nos.
Lísá se k němu, hladem vřeští
prašivý hafan, schlíplý chvost.
A buržuj stojí, hladem štvaný
jak pes, jak němá otázka . . .
Starý svět, hafan vypráskaný
ptá se s ním, kdo je polaská…

10.
Přiletěla metelice,
metelice metelic!
Ani na krok do temnice
není vidět vůbec nic!
Sníh se kroutí v kornoutech,
sníh se zvedá ve sloupech…
– Konec světa, Spasiteli!
– Huba se ti, Petře, telí!
Už tě někdy spasil ten
malovanej spasitel?
Kdy ti dojde do kotrby,
proč jsou naše ruce v krvi?
Nebo je máš zbrocený
pro zradu svý Kačeny?
– Revolučních drž se kroků!
Nepřítel chce do útoku!
Jen vpřed, jen vpřed, jen vpřed –
a náš bude svět!

11.
Tak jde všech dvanáct do daleka
bez boha pod čely,
A nic je nepoleká
a všecko oželí…
S nabitými ručnicemi
nepříteli do tmy vstříc…
Zapadlými ulicemi,
kudy křepčí sněžný bič…
Stahování vichrem k zemi
do závějí metelic…
S rudou vlajkou
v rytmu slok.
Duní dálkou
pevný krok.
Přesnou rankou
střílí sok…
Metelí se dnem i nocí
do všech očí
sněhomet…
Jen vpřed, jen vpřed, jen vpřed –
a náš bude svět!

12.
…Mocným krokem táhnou dálkou…
Kdo je to tam? Z díry lez!
To jen vítr s rudou vlajkou
roztancoval v čele ples…
V čele strmá hradba sněhu.
– Kdo je to tam? Z díry lez!
Vzadu pokulhává v běhu
hladový a chorý pes.
– Stejská se ti po bodáku?
Čuchni si, však ucítíš!
Starej světe, prašiváku,
vytřepu ti duši – zmiz!
…Krvelačně cení držku –
neutíká – číhá – štváč –
vlčí skrčku – ničí skrčku…
– Hej ty tam, stůj, co jsi zač?
– Kdo tam rudou vlajkou mává?
– K čertu, tma jak v brlohu!
– Čí to byla asi hlava,
co se zdejchla na rohu?
– Máš to marný, neupláchneš,
polez, žádný, hlouposti!
– Vzdej se živej, bráško, skápneš,
slyšíš?, prst je na spoušti!
Trach-tach-tach! Jen echo vzlíná
v ulici, kde výstřel ztich…
Ještě dlouho meluzína
posmívá se v závějích…
Trach-tach-tach!
Trach-tach-tach…
…Mocným krokem táhnou dálkou,
pes jim do zad pohlíží.
V čele s krvavou jdeš vlajkou
metelicí chráněný,
kulkou neporaněný,
sněžnou bouří, něžnou chůzí
pod korunkou bílých růží
závějemi do chýší
s nimi… Kriste Ježíši!

The post Alexandr Blok a jeho slavná poéma Dvanáct first appeared on Čítárny.

Abbé Prévost, jezuitský novic, spisovatel, voják a cestovatel se narodil na Den bláznů prvního dubna 1697 ve francouzském Hedsinu. Každý aspoň trochu vzdělaný člověk ho zná, protože četl jeho Manon Lescaut. Hru o sedmi obrazech z roku 1731, kterou vynikajícím způsobem přeložil  Vitězslav Nezval.

Manon Lescaut je příběh půvabné a naivní dívky Manon a a chudého rytíře Des Grieux.
Ve své mladistvé hlouposti přijímá Manon obdiv a dary bohatých Duvalů, přesvědčena o tom, že pomáhá svému chudému rytíři.
Silný příběh, který začíná jako milostná fraška a končí jako tragédie.

Celá báseň >>

Výpisky z Manon Lescaut:

Manon, podobná andělům,
Manon, pro niž zlořečím svým přátelům,
Manon. Milenko! Ach Manon! Dítě…
Manon, ach Manon, Manon! Miluji tě!

Čím to, že já, Manon,
tak šťastna jsem?
Čím to, že já, Manon,
se líbím všem,
co na mně lidé mají?
Mě nezajímají,
jen jeden, jen jeden, jen jeden…
Čím to, že já, Manon,
si přesto všímám jich?
Čím to, že já, Manon,
si tropím z nich ráda smích?
Každý mi něco slíbí,
mně se však, mně se líbí
jen jeden, jen jeden, jen jeden…
Čím to, že já, Manon,
ač je mi šestnáct let,
čím to, že já, Manon,
mám opustiti svět?
Vždyť život trvá chvíli,
ach, vždyť ten život milý
je jeden, jen jeden, jen jeden…

xxx

Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu.
Manon je moje umřít pro krásu.

xxx

Pojď ke mně, já to věděla,
že dodnes mohou se dít divy,
že jednou potkám anděla
a že ten anděl bude živý

xxx

Kořím se Manon tvému jménu
Jsi jako voda bez kamenů
Jsi štíhlá jako vosa v pase
Budu tě líbat bez prstenů
Což nevychází z tebe zář
Kdo hledá v lásce jenom změnu
Je ďáblův muž a otrokář

Když pastýř svoje ovce pase
Píská si přitom kantilénu
Tak jako slunce líbá stěnu
Tak jako s květy líbává se
Já pohroužím se do ebenu
Noci jež padla na polštář
Kdo hledá v lásce jenom změnu
Je ďáblův muž a otrokář

Ty bílý rozvlněný klase
Ty který hoříš bez plamenů
Ó kdykoli se rozpomenu
Na skřivánka vždy rozzpívá se
Ach jsi to ty ty bez hřebenů
A měsíc na okně ten lhář
Jenž podplácí tě za tu scénu
Je ďáblův muž a otrokář

Bůh nezatratil Magdalénu
Bůh neodvrátil od ní tvář
Však ten kdo kupuje si ženu
Je ďáblův muž a otrokář!

The post Manon Lescaut. Prévostova hra z roku 1731 a vynikající Nezvalův překlad first appeared on Čítárny.

Básník Vladimír Holan byl v české poezii mimořádný zjev. Byl autorem, který nešel po povrchu reality, ale snažil se dostat k jádru lidské existence a života vůbec. Tím nevytvářel jednoduchou poezii, ale velmi hlubinnou lyriku, která svou naléhavostí bude oslovovat další stovky let.

Jeho rozsáhlé a mnohotvárné dílo zahrnující hermetickou lyriku, stejně jako dokumentární epiku vybízí nejen české, ale i zahraniční badatele uchopit je v jeho celistvosti.

Přinášíme monografii francouzského bohemisty Xaviera Galmiche Vladimír Holan, bibliotékář Boha (Praha 1905-1980), jejímž cílem je postihnout jednotnou vývojovou dynamiku Holanova díla, a to spíše v proměnách žánrů než podle chronologie.

Autor Holanovo dílo zasazuje do společensko-historického kontextu a v řadě studií a drobnohledných interpretací ukazuje, jak se dílo konfrontované s dramatickými dějinnými událostmi 20. století proměňovalo od avantgardních, posléze neosymbolistních a orfických počátků v letech třicátých přes poezii-dokument a narativní formy až k “metafyzickému existencialismu” Noci s Hamletem let šedesátých. Xavier Galmiche je profesorem české literatury na pařížské Sorbonně Paris IV při katedře Slovanských studií a věnuje se také překladatelské činnosti.
Francouzské publikum díky němu mohlo poznat nejen Vladimíra Holana, ale také Bohumila Hrabala, Bohuslava Reynka, Antonína Sovu, Jiřího Weila, Karla Hynka Máchu či Jana Amose Komenského.

Xavier Galmiche / Vladimír Holan, Bibliotékář boha / Praha 1905 – 1980, nakladatelství CDK

Vladimír Holan (1905-1980) vystudoval gymnázium, po maturitě pracoval jako úředník a redaktor, od čtyřicátých let 20. století již výhradně píše. Od poetických básní jako např. Blouznivý vějíř (1926) se později mnohem více zabývá lidským bytím a duchovními přesahy týkající se samotné existence. Jako autor, který si vydobyl uznání, se projevil až v roce 1937, sbírkou Kameni, přicházíš….
Další sbírky jsou toho jedinečným dokladem. riumf smrti (1930), Vanutí (1932), Oblouk (1934), Kameni, přicházíš… (1937), Září 1938 (1938), Lemuria (1934-38), Terezka Planetová (1943), Cesta mraku (1945), Dík Sovětskému svazu (1945), Rudoarmejci (1947), Panychida (1945), Prostě (1949), Mozartiana (1963), Příběhy (1963), Bez názvu (1939-48), Na postupu (1943-48), Noc s Hamletem (1964), Asklépiovi kohouta (1970), Bolest (1949-56), Na sotnách (1967). pro děti napsal milého Bajaju (1954).
Překládal poezii z francouzštiny, španělštiny, ruštiny, polštiny a němčiny (např. Rilkeho, Baudelaira, Ronsarda, Słowackého a Lermontova.

Listopadová vichřice

Plískavé kaňky vran… Ne pastelové hrudky.
Kde kýchlo jezírko v brčál a v léto,
tam dělí nás teď hrubší zrak a prudký.
Čečulka prstu kodrcá po takovéto
stěně, již potočitý odlesk větru stíní.
Kde obsah, sloh též pad… Strom švestkový pad nyní,
jako by sklouz po vlastní pecce v jíní.
(Kameni, přicházíš)

Ó kniho…

Ó kniho, napětí a tlaku! Ano,
neslyším, neslyšíš.
Vnitřní vedení zpřetrháno,
je zpřetrháno již.

Ach, byli velcí, tišší nežli hromy,
u kterých potom směl a smí
dech mízy dolů, takže stromy
začly kvést pod zemí.

Co my však, kniho!… Havran klová
sráz vykřičníků, jež tě vzněcují
nejdelší nocí v roce slova,
kde kopec kopcuje a věci věcují!
(Kameni, přicházíš…)

Milostná píseň

Na obzoru své vůle chci teď zprohýbat
tvůj pohled na krajinu
a v horách nastalých o malbu dechu dbát,
bys lehce šla v jich stínu.

Záření chůze tvé chci do skal zhasnouti,
by krok se v propast zasnil,
a jako ztrátu tebe přijmouti,
jako bych všechno vlastnil.

Chci ruce rozsvítit, když únavou by snad
závěs tvých víček temněl,
a jako nález tebe odevzdat,
jako by Bůh nic neměl.
(Vanutí)

Smrt umírajícího v sadě

Mlčím vás, jabloně! A vítr očí vzdouvá
plachty mých víček v starost o dva sněhy,
před jejichž bělostí pohled mé krve couvá,
zapřen do rány něhy.

Ležím kříž odříkání. umřít! A přec tu je
zachvění údivu, jež vlní dech můj sem.
Podobně dar se ještě pohybuje
na citu přijatém.

V radostném smíření, že země všemu předcházela,
bys křídla obhájil, můj dech se zvedá teď, můj rod.
Mlčící jabloně! slovo jablka ústa má bys chtěla –
k vám z lože sestupuji, přicházím – – A přece od.
(Vanutí)

Chlapec

Po celou noc padala na sadě jablka,
zatímco sousedův chlapec umíral…
Byl to on, který ti druhdy řekl:
“Pane, jste cizinec?” Řekl jsi:
“Proč se ptáš?” Řekl: “Máte
moc času ve svých očích …”
Řekl jsi: “Ty jsi já, když jsem
byl mlád!” Řekl: “Já budu vy,
teprve až zestárnu … Ale víte co,
pojďme na poštu a odtamtud
si zatelefonujeme, kdy vlastně jsme …”
(Vanutí)

Chorá láska

Na kovadlině vody, tkvěním znaven již,
kuje si oblak v krok sandály přesvětlé.
Ó jaro v kladivu! Ale až v červnu zříš
lekníny, jiskry odlétlé.

A ještě odněkud ten rozmach kladiva
dopadá v srdce tvé a mé.
Snad vzejde květ, jejž jiskra rodívá,
kdy ale, nevíme.
(Vanutí)

Báseň

Je pohádka (proč není?)… o tobě…
Že potají, chtíc kdysi na ples jít,
jsi půlnoc připouštěla k plaché podobě
těla, z níž úsvit jen smí pít,

že plody copů střáslas pod květy
rozvité tušením, jež ví,
jak mají ňadra sládnout do věty,
již někdo vysloví,

že kroky váhání zažehly v tobě jas,
jenž zvábil do koberce tmu.
Z nočního stínu v srdci svém nesoudilas
na lůnu rozumu.

Je pohádka… A právě proto snad,
že její skříň jsi otevřela, věř!…
uzřelas pak před sebou, nahou odtud, odevšad,
kterak bráněním samoty prorost se ve tvůj připravený šat
šípkový keř, šípkový keř.
(Oblouk)

Předjarní svítání

V oblaku oble ozáblém
ruměná trpkost letíc,
neví si rady, bloudí v něm
jak víno v břiše světic.

Kde dvousamičný hořák plál,
tam vlastní plod jej tráví.
Sníh ve spánku se odkopal:
je vidět nohu trávy.

Co jedí sochy?… Rampouch slét
a na vrabce se rozstřík ve sny.
Už brzy čmelák vnoří v květ
sacharometr přesný.
(Záhřmotí)

The post Vladimír Holan, meditativní básník české poezie first appeared on Čítárny.

Walt Whitman byl jedinečný a dodnes ne zcela pochopený básník. Stébla trávy je Whitmanova jediná básnická sbírka a celoživotní dílo. Obsahuje 396 básní. Sbírku doplňoval a přepracovával celý život.

Jeho dílo je mimořádné, ale přesto se do jisté míry dá porovnat s dílem českého velikána Otokara Březiny.
Témata obou géniů byly v mnoha místech podobné. Místy až bolestné hledání kdo jsme a kam směřujeme v prostoru který jen tušíme a s vírou v lidství. Whitman byl ale daleko větší optimista než Březina. Byl tím dokonce tak pověstný, že Gilbert Keith Chesterton si z něho trochu utahoval: „Svatý František v své chvále všeho dobrého byl schopen okázalejšího optimismu než Walt Whitman.“

Silně humanistická Whitmanova výpověď, prostupující celé jeho dílo, nabývá v době narůstajících jediných pravd a mediálních masáží nové souvislostí.
Whitmanovo dílo se čte pomalu a zvolna se vstřebává. Komentovat jeho básně? Skoro každý čte něco jiného, jakoby jeho myšlenky byly určeny do jiného času, který ještě nenastal. Osobně cítím z jeho veršů silnou magnetizující sílu, která prostupuje vědomím mého dechu, jak se Whitman snažil (ať už vědomě nebo podvědomě) pojmout energii celého vesmíru svým prožíváním smyslového, jednoduchého a podstatného. Skrze jeho slova proráží prapodstata, obklopující veškeré naše bytí.

Karel Čapek o něm napsal:

“Vskutku není možno představiti si větší vzdálenosti, než je mezi lyrikou symbolickou, tak vágní, tajnou a intimní, a mezi poezii Whitmanovou, jež mluví jako veřejný řečník stojící uprostřed všech a všeho, přítomný a na všechny strany se rozhlížející.“

Sám Walt Whitman píše:

“Co je nejprostší, nejlevnější, nejbližší, nejsnazší, to jsem Já, Já který zkouším své štěstí, který vydávám, abych tím víc dostal nazpět, přikrašluji sám sebe, abych sám sebe dal prvnímu, kdo po mě vztáhne ruku, nežádám nebe, aby kvůli mně sestoupilo, sám je provždy štědře rozdávám.“

Jedna z jeho myšlenek, která charakterizuje Whitmanův pohled na svět a lidstvo:

„Takto bys měl konat: Miluj zemi a slunce a zvěř, opovrhuj bohatstvím, dávej almužnu každému, kdo si o ni řekne, zastávej se hlupců a bláznů, věnuj své příjmy a práci druhým, nenáviď tyrany, nepři se o Bohu, k lidem buď trpělivý a shovívavý, neskláněj se před známým ani neznámým nebo před mužem či muži, jednej upřímně se silnými nevzdělanými osobami a matkami od rodin, čti tyto stránky na otevřeném povětří v každém období každého roku, přebírej si vše, co tě učili ve škole nebo kostele, neb co ti řekly knihy, opusť vše, co zraňuje tvou duši a ty sám budeš velkou básní a dosáhneš nejbohatší plynulosti nejen slov, ale i tichých linek rtů a tváře a řas a každičkého pohybu tvého těla.“
TYTELL, John. Nazí andělé. Olomouc: Votobia, 1996

Jeden z posledních překladů vyšel v roce 2018. Walt Whitman / Listy trávy / Překlad Ondřej Skovajsa a Hana Lundiaková / Vydal Malvern 2018.
Jedná se o první český překlad původního vydání Leaves of Grass (1855) Walta Whitmana.
Obsahuje i pasáže, které v pozdějších vydáních sám básník vyškrtal nebo poupravil.
Český čtenář může přečíst i Whitmanovu rozsáhlou předmluvu, proslulý a vlivný poetický manifest.

Walt Whitman. Místo, kde se narodil.  >>

Výpisky z knihy:

Překlad Jiřího Koláře se Zdeňkem Urbánkem:

„ŘEKLO mi dítě Co je to tráva? a přineslo mi jí plné hrsti.
Jak jsem měl odpovědět tomu dítěti, když sám to nevím?
Myslím, že je to vlajka mé bytosti, utkaná ze zelené látky
naděje.
Nebo, myslím, je to kapesník Páně,
Voňavý dárek a památka naschvál upuštěná,
Se jménem majitele v některém cípu, abychom jej uviděli,
Povšimli si a ptali se Čí je to?
Nebo, myslím, tráva sama je dítě, děťátko zrozené vegetací.
Nebo, myslím si, jediný hieroglyf
A znamená: Klíčím právě tak v širých jako v útlých písmenech,
Rostu mezi černým jako mezi bílým lidem,
Kanuka, Tuckahoa, člena kongresu, negra vítám stejně
A dávám jim stejně. (…)“

xxx

V tobě, čtenáři, pulsuje život a hrdost a láska taková jako ve mně,
a proto jsou tobě určeny tyto mé zpěvy.

Nezavírejte přede mnou své dveře, pyšné knihovny,
neboť přináším to, co chybělo na vašich nabitých policích,
ale čeho je nejvíce třeba,
stvořil jsem knihu,
její slova nejsou ničím, její směřování je vším,
je to svébytná kniha, nespjatá s ostatními, nevyhmataná intelektem,
ale vy, věci skryté a nevyslovené, prostoupíte každou její stránku.

Sám o sobě zpívám, o pouhé jednotlivé bytosti.
O všem tělesném od hlavy až k patě zpívám,
ne pouze podoba tváře, ne pouze mozek je hoden opěvování, tvrdím.
O životě nesmírném svou vášní, svým tepem a silou,
radostném, stvořeném pro činy nejsvobodnější, zpívám.

Hodně vzdorujte a poslouchejte málo.
Jak někdo jednou uposlechne bez ptaní, je plně zotročen.

Já nepohnutelný, pohodlně rozkročen v přírodě,
nechť vzdoruji noci, bouřím, hladu, posměchu, nehodám a příkořím,
tak jako vzdorují stromy, tak jako vzdoruje zvěř.

Zpívám o jedinci,
v jedinci zanechávám ducha revolty.
(Ó skryté právo na povstání! Ó neuhasitelný, nezbytný ohni!)

Sebe slavím a o sobě zpívám.
Lelkuji a svádím k tomu svou duši,
lelkuji a zlehka se nakláněje, pozoruji mečík letní trávy.
Můj jazyk, každý atom mé krve je stvořen z této hlíny, z tohoto vzduchu,
já, právě sedmatřicetiletý, při výtečném zdraví teď začínám
a doufám, že nepřestanu, dokud nezemru.
A troufám si hovořit jakkoli riskantně,
sám příroda, bez zábran, s původní silou.

Vzduch nevoní, nemá chuť destilátu, je bez pachu,
je však navždy určen mým ústům a já po něm prahnu,
vyběhnu na lesní stráň, ze všeho svlečen a nahý,
a přímo šílím po jeho dotecích.

Hra světla a stínu na stromech za houpání ohebných větví,
rozkoš být samoten v polích či na stráních,
pocit zdraví, trylky letního poledne, můj zpěv, když vstanu z lůžka
a setkám se s ranním sluncem.

Poznáš, z čeho se rodí básně,
poznáš dobrotu země i slunce,
nic pak už nevezmeš z druhé a třetí ruky,
ani se nebudeš dívat očima mrtvých,
ani se nebudeš živit přízraky z knih,
ani mýma očima se nebudeš dívat,
ani ode mne cokoli nepřevezmeš,
do všech stran budeš naslouchat
a všechno procedíš sítem své vlastní duše.

Nikdy nebude více dokonalosti, než je nyní.
Nutkání a nutkání a nutkání a nutkání,
stále to tvořivé nutkání světa.
Z temnot vystupují stále množení, stále pohlaví, stálá životní líheň.
Dále to obohacovat nemá smysl, to cítí učenec i prosťáček.
Já, znaje dokonalý řád a míru věcí, když přou se, mlčím, jdu se vykoupat,
naplněn obdivem sám nad sebou.

Obklopují mě darmošlapové a věční vyptávači,
lidé, jež potkávám,
to všechno ale – to nejsem já sám.
Stranou všech těch tahaček a rvaní stojí mé skutečné Já.

Pro mne je muž, kdo má svou hrdost a palčivě cítí svá ponížení.

Voli, kteří tak řinčíte svým jařmem a řetězem nebo stojíte v listnatém stínu,
co to říkají vaše oči?
Zdá se mi, že je to víc než všechno,
co jsem černé na bílém přečetl za celý život.
A neříkám želvě, že je bezvýznamná proto, že není ničím jiným,
a sojka v lesích se nikdy neučila škály, ale pro mne trylkuje docela obstojně
a pohled kaštanové klisny vyhání ze mne veškerou hloupost.

Co je nejprostší, nejlevnější, nejbližší, nejsnazší, to jsem Já,
já, který zkouším své štěstí, přikrašluji sám sebe.

Nářky a podlézání zabalte s prášky pro invalidy.
Proč bych se měl modlit? Proč bych měl být zbožný a dbát na ceremonie?
Vím, že jsem bytelný a zdravý.
Vím, že jsem nesmrtelný,
vím, že mou dráhu nemůže opsat kružidlo tesaře,
vím, že nezaniknu jako ohnivé klikyháky,
které děti vřezávají do noci řeřavým prutem.
Vím, že jsem vznešený,
nenutím svého ducha, aby se ospravedlňoval nebo aby byl pochopitelný,
vidím, že přírodní zákony se nikdy neomlouvají.
Jsem, jaký jsem, to stačí.
Jeden svět je si toho vědom a pro mne ten největší, a to jsem já sám.

Přimkni se úže, noci s nahými prsy – přimkni se úže, přitažlivá a žírná noci!
Noci jižních větrů – noci několika obrovských hvězd!
Tiše se sklánějící noci – šílená nahá letní noci.

Směj se, ó smyslná země, vydechující svěžest!
Země dřímajících a rozplývajících se stromů!
Země po západu slunce – země se zamlženými vrcholky hor!
Země pod křišťálovým dštěním úplňku, jehož se právě dotkl úsvit!
Země jasu a stínu, které žíhají říční proud!
Země s holubí šedí mraků, kvůli mně zářivějších a čistších!
Ty oblá pádící země – země hýřící jabloňovými květy!
Usmívej se, tvůj milenec přišel!

Co dobrého dálo se kdysi nebo co dobrého děje se dnes, není takový div,
ale znovu a znovu je div, jak může někdo být podlý.

Nedávám si ubrousek na ústa,
hovořím se stejnou jemností o střevech jako o hlavě a srdci,
soulož pro mne není o nic odpudivější než smrt.

Jsem božský skrz naskrz a posvětím všechno,
čeho se dotknu nebo co se mě dotýká,
pach těchto podpaží je voňavější než modlitba,
tato hlava je více než chrámy, bible a všechna vyznání.

Jitřní úsvit v mém okně mě oblaží víc než metafyzika knih.
My také vzcházíme oslniví a úžasní jako slunce,
sami sebe nacházíme, má duše, v klidu a svěžesti jitra.

Svou hlavní přednost ti odpírám, odpírám toho se vzdát, co skutečně jsem,
obsáhni celé světy, ale nikdy se nesnaž obsáhnout mne.

Psaní a mluvení mou hodnotu nedokáží
a pouhým sevřením rtů zahanbím pochybovače.

Věřím, že pouhý list trávy není méně než denní konání hvězd
a že mravenec je stejně dokonalý a také zrnko písku a vajíčko střízlíka
a ropucha je veledílem dokonalosti
a vyšlehlá ostružina by mohla zdobit nebeské síně
a každý nepatrný kloub mé ruky zahanbí složité stroje
a kráva žvýkající se svěšenou hlavou předčí nádherné sochy
a myš je takový zázrak, že stačí ohromit sextilióny nevěřících.
Myslím, že bych se mohl vrátit a žít se zvířaty, jsou tak mírná a soběstačná,
stojím a dlouho, dlouho se na ně dívám.
Nepotí se a nenaříkají na život,
neprobdí na lůžku celou noc v pláči nad svými hříchy,
nehnusí se mi řečmi o povinnostech k Bohu,
žádné z nich není nespokojené, žádné z nich není posedlé mánií po majetku,
žádné z nich si nekleká před druhým, ani před svým předchůdcem,
který žil před tisíci lety,
ani jediné na celé zemi není úctyhodné nebo nešťastné.
Ukazují mi, co máme společného, a já to uznávám,
ukazují mi některé mé vlastní rysy a ona sama je zřejmě také mají.

Skvrnitý jestřáb padá střemhlav a obviňuje mě, že lelkuji a žvaním.
Já také nejsem zkrocen ani trochu. A také já jsem nevysvětlitelný.
Vyrážím barbarský svůj skřek nad všechny střechy světa.

xxx

Stébla trávy, přel. Kolář, Urbánek, Odeon, Praha 1969

Já přirozený

Já přirozený, Příroda,
Milující den, stoupající slunce, přítel, s kterým jsem šťasten.
Paže mého přítele volně visící přes mé rameno,
Stráň bílá květy horského jeřábu,
Táž za pozdního podzimu, odstíny červeně, žluti, hnědi, purpuru
a světlé i temné zeleně,
Hustý povlak trávy, zvěř a ptáci, osamělý neupravený břeh, planá jablka, oblázky,
Krásné odkapávající úlomky, nedbalý seznam jedné věci za druhou, jak jsem je k sobě náhodně přivolával nebo na ně myslil,
Skutečné básně (neboť co nazýváme básněmi, jsou pouze obrazy),
Básně noční osamělosti a lidí, jako jsem já.
Ta báseň plaše skloněná a neviditelná, kterou stále nosím u sebe a kterou nosí u sebe všichni muži
(Vězte jednou provždy, prohlašuji to úmyslně, kdekoli jsou muži jako já, tam jsou naše mužné, číhající mužské básně),
Myšlenky lásky, šťáva lásky, vůně lásky, povolnost lásky, úponky lásky a stoupající míza,
Paže a ruce lásky, rty lásky, falický palec lásky, prsa lásky, břicha přitisknutá a slepená láskou,
Země ryzí lásky, život, který je životem teprve po lásce, Tělo mé lásky, tělo ženy, kterou miluji, tělo muže, tělo země,
Něžné předpolední vánky vanoucí z jihozápadu,
Chundelatý čmelák, bzučící, toužebně poletující nahoru a dolů, svírající vzrostlý ženský květ milostnýma pevnýma nohama, svíjející se na něm a dělající si s ním, co chce, rozechvěně a pevně se k němu připínající, dokud není uspokojen;
Vlhkost lesů za časných hodin,
Dva spící ležící za noci blízko sebe, jeden s paží napříč pod pasem druhého,
Vůně jablek, aroma rozemnuté šalvěje, máty, březové kůry,
Chlapcovy tužby, žhavost a tíseň, když mi potají sděluje, co se mu zdálo,
Mrtvý list ve svém spirálovitém víru a tiše, smířeně padající k zemi,
Beztvará bodnutí, kterými mě bodají výhledy, lidé, předměty,
Soustředěné bodnutí, kterým se bodám sám, bodající mne, jak vůbec může někdo někdy bodnout,
Citliví, všeobsáhlí, dole převislí bratři, s kterými sbližují jen výjimečná tykadla, jen ta vědí, kde jsou,
Zvědavý tulák ruky toulající se po celém těle, ostýchavé
stažení masa tam, kde prsty konejšivě spočinou a samy zatrnou, Čirá tekutina uvnitř mladého muže,
Palčivé, těžkomyslné a bolestné leptání,
Muka, dráždící neuklidnitelný příliv,
Záliba v tomtéž, co cítím, záliba v tomtéž u jiných,
Rdící se a rdící mladý muž a rdící se a rdící mladá žena,
Mladý muž, probouzející se hluboko v noci, horká ruka, snažící se potlačit, co by jej přemohlo,
Mystická milostná noc, podivné, zpola radostně vítané záchvěvy bolesti, vidiny, horečky,
Tep bušící skrze dlaně a chvění obkličující prsty, mladý muž celý uzardělý, zrudlý, zahanbený, podrážděný;
Dorážení mého milovaného moře na mne, zatímco ležím nahý a svolný,
Veselí dvojčat batolících se v trávě na slunci, a matka nikdy neodvracející své bdělé oči,
Kmen ořechu, skořápky a zrající nebo dozrálé, protáhlé a zaoblené ořechy,
Neporušenost rostlin, ptáků, živočichů,
Nízkost, kterou bych spáchal, kdybych se skrýval nebo zjistil, že jsem necudný, když přece ptáci ani zvěř se nikdy neskrývají a nezjišťují, že jsou necudní,
Veliká čistota otcovství, rovná veliké čistotě mateřství,
Přísaha plodit, kterou jsem složil, mé dcery jako Adam svobodné a svěží,
Lačnost užírající mne ve dne v noci hladovým hlodáním, dokud nenaplním, co vydá chlapce, kteří se postaví na mé místo, až se mnou bude konec.
Zdravé odpočinutí, utišení, uspokojení,
A tento hrozen náhodně ze mne samého utržený,
Vykonal své dílo – bezstarostně jej házím, aby padl kamkoli.

xxx

Ukázka z knihy (překlad Ondřej Skovajsa):

SKVĚLÉ jsou mýty . . . . i pro mě jsou rozkoš,
Skvělí jsou Adam a Eva . . . . i já se za nimi otáčím a akceptuju je;
Skvělé jsou národy na vzestupu i národy, které padly, a jejich
básníci, ženy, mudrci, vynálezci, vládci, válečníci a kněží.

Skvělá je svoboda! Skvělá je rovnost! Jsem jejich stoupenec,
Kormidelníci všech národů, vyberte si každý svoje plavidlo
. . . . kam se plavíte vy, plavím se já,
Ve svalech svíráte život nebo smrt . . . . dokonalá věda patří
vám . . . . mám ve vás absolutní důvěru.

Skvělý je dnešek, a nádherný,
Je dobré žít v této epoše . . . . žádná lepší nikdy nebyla.
Skvělé jsou porodní bolesti a ponory a triumfy a pády demokracie,
Skvělí reformátoři i se svými chybami a křikem,
Skvělá smělost a risk námořníků na nových výpravách.

Skvělý jsi ty sám a já sám,
Jsme stejně dobří a špatní jako ti nejstarší a nejmladší a kdokoli jiný,
Co dělali ti nejlepší a nejhorší, můžeme dělat i my,
Co cítili . . necítíme to sami?
Co si přáli oni . . nemáme stejná přání?

Skvělé je mládí a stejně skvělé je stáří . . . . skvělé jsou den a noc;
Skvělé je bohatství a skvělá je chudoba . . . . skvělá je exprese a skvělé je ticho.

Mládí veliké zdravé a milující . . . . mládí plné krásy a síly a fascinace,
Víš ty, že i stáří se může vydat za tebou? Stejně krásné a silné a fascinované?

Rozkvetlý a překrásný den . . . . den obrovského slunce, skutků, ambic a smíchu,
Noc přichází těsně za ním, s miliony sluncí a spánkem a uzdravující tmou.

Bohatství v hojnosti a v krásných šatech a v pohostinnosti:
Ale co bohatství duše – kterým je upřímnost, poznání, hrdost a všeobjímající láska:
A co muži a ženy, jejichž bída je bohatší než bohatství?

Exprese v řeči . . písmem anebo ústy, pamatuj, že i ticho mluví,
Muka nejmučivější úzkosti a chlad nejchladnějšího pohrdání slova nepotřebují,
Opravdová adorace se obejde bez slov a klečení.

Skvělý je nejskvělejší národ . . hvězdokupa sobě rovných národů.
Skvělá je zeměkoule a to, jak se stala tím, čím je,
Dovedete si představit, že to tímto skončí? . . . . a že se růstu vzdá?

Pochopte přece, že od nynějška nás čeká stejně dlouhá cesta
jako od dob, kdy ji halily jen vody a plyny.

Skvělá je hodnota pravdy v člověku,
Hodnota pravdy v člověku trvá napříč všemi změnami,
Je nevyhnutelně v člověku . . . . on a ona se milují a jsou pořád spolu.

Pravda v člověku není diktum . . . . je nezbytná jako zrak,
Bude-li jedna duše, bude pravda . . . bude-li muž anebo žena, bude pravda . . . .
Bude-li fyzický svět anebo etika, bude i pravda,

Bude-li rovnováha anebo vůle, bude i pravda . . . . zbude-li
na zeměkouli vůbec něco, bude i pravda.
O pravdo zeměkoule! O pravdo věcí! Rozhodl jsem se tlačit všude za tebou,
Rozezvuč hlas! Přejdu pohoří anebo se vrhnu do moře za tebou!

Skvělý je jazyk . . . . kraluje všem vědám,
A v něm je plnost a barevnost a tvar a rozmanitost zeměkoule
. . . . a mužů a žen . . . . a všech vlastností a procesů;
Je skvělejší než bohatství . . . . je skvělejší než domy anebo lodě
anebo náboženství anebo obrazy anebo hudba.

Skvělá je anglická řeč . . . . znáte řeč stejně skvělou?
Skvělé je anglické plémě . . . . jaké plémě má tak nesmírný osud jako Angličani?
Matka tohoto plemene se musí ujmout nové vlády nad zemí,
Tato nová vláda povládne jako vládne duše a jako láska
a spravedlnost a rovnost, které vládnou duši.

Skvělé je právo . . . . skvělých je těch několik starých mezníků
práva . . . . je stejné ve všech dobách a nebude narušeno.
Skvělé jsou svatby, obchody, noviny, knihy, volný trh,
železnice, parníky, mezinárodní pošta a telegraf a burzy.

Skvělá je Spravedlnost,
Spravedlnost není ustanovována zákonodárci a zákony . . . . je v duši,
Nařízeními se neproměňuje o nic víc, než se proměňuje láska
anebo pýcha anebo gravitační zákony,
Je neměnná . . . . nezávisí na vůli majorit . . . . majority tak jako
tak nakonec stanou před stejným chladným a exaktním tribunálem.

Spravedlnost, to jsou velicí rození právníci a vzorní soudci . . . .
je to v jejich duších,
Je to dobře roztříděné . . . nestudovali pro nic za nic . . . . skvělé
zahrnuje i to míň skvělé,
Vládnou na nejvyšší úrovni . . . . dohlížejí nad všemi epochami
a státy a administrativami.

Vzorný soudce se nebojí ničeho . . . . mohl by stát tváří v tvář Bohu,
Před vzorným soudcem všichni ustoupí . . . .
život a smrt ustoupí . . . .
nebe a peklo ustoupí.

Skvělé je dobro;
Nemám představu o tom, co je zač, o nic větší, než o tom,
co je zdraví . . . . ale vím, že je skvělé.

Skvělá je špatnost . . . . často ji obdivuju stejně, jako obdivuju dobro:
Říkáte tomu paradox? Určitě je to paradox.

Věčná rovnováha věcí je skvělá a věčný rozvrat věcí je skvělý,
A v tom je další paradox.

Skvělý je život . . a skutečný a mystický . . veškerý a kdekoli,
Skvělá je smrt . . . . Stejně jako život drží všechny části
pohromadě, tak i smrt drží všechny části pohromadě;
Říkám se stejnou jistotou, jako že se hvězdy po splynutí se
světlem znovu navracejí, že smrt je stejně skvělá jako život.

 

The post Walt Whitman. Geniální Stébla trávy psal a zdokonaloval celý život first appeared on Čítárny.

Puškin přednáší svoji báseň v Carsko-seljském lyceu. Bylo to 20. ledna 1815 se konala zkouška, na níž jedním z examinátorů byl slavný básník Gavril Romanovič Deržavin. Ten je dodnes považovaný za most medzi klasicizmem 18. století a zlatým věkom ruské literatury 19. století. Právě zde došlo k jedinému setkání dvou velkých básníků. Deržavinovi bylo v té době 72 let, Puškinovi 16 let.

Na zkoušce byli přítomni také šlechtici, úředníci, vysocí důstojníci, církevní hodnostáři a metropolitní šlechta.
A mladý lycejník Saša Puškin přednesl před „zkoušecí komisí“ svou báseň – „Vzpomínky na Carsko-selo“:
Básně nadchly Deržavina: „Neumřel jsem. Hle, kdo mě nahradí“.

Puškin na toto legendární setkání vzpomínal:
„…volal mě a chtěl mě obejmout… Hledali mě, ale nenašli“.
Puškin na tuto důležitou epizodu svého života nezapomněl a o několik let později píše:

Moje studentská cela
Náhle se rozzářila: múza v ní 
Otevřela hostinu mladých vynálezů…
A svět ji přivítal úsměvem;
Úspěch nás poprvé povzbudil;
Starý Deržavin si nás povšiml
A na smrtelné posteli nás požehnal.

Později Ilja Repin namaloval obraz o této události.
Puškin recitující svoji báseň před starým Děržavinem, 1911

Vzpomínky v Carském Selu

Tmavý plášť halí kraje i dřímající nebe,
v tichu spícím leží údolí i háje,
šedá mlha vnikla do lesa,
sotva šumí potok v dubinách,
dech sotva vanul na listí usnulém,
a měsíc tiše jako labuť pluje
řidkým stříbřitým oblakem.

Pluje — v bledém svitu kruh se tvoří
kolem věcí, alej starých lip se leskne,
vidět vrch i luh.
Vidím, jak s topolem se splétá mladá vrba,
jak se odrážejí v skle kolísavých vod,
cáricou na poli se skvěje lilie hrdá,
rozkošná kvete o závod.

S kamenných vrchů vodopády stékají
řekou šumivou,
a tiché jezero tam pleská o najády
se svou vlnou lenivou.
Tam zas v té tichosti ohromný balvan hrozí,
opřen o svahy,
nese se ku chmárám.
Či ne tu pokojné dni trávívali bozi?
Či ruské Minervy to chrám?
Není to severa raj noční — překrásný
carskoselský sad,
kde někdy, porazivše lva Ruska,
orel mocný šel s potěšením spočinout?

Bože! Jak utekly ty časy drahocenné,
kdy za panování Velké Ženy
to Rusko šťastlivé a slávou ovenčené
kvetlo pod krovem tichosti.
Tu každý krok mi v duši rodí
vzpomínky zaniklých let,
tu vzdychne každý Rus, když okem vůkol hodí:
„Je všechno pryč, už Velké není.“

V myšlenky pohroužen nad břehy travnaté
sedí a mlčky ve větru zbystrí sluch,
a roky předešlé se zamihnou
a s nimi v uchvácení tichém duch.

On vidí: Vodou obklíčený,
nad skalou tvrdou, mechovatou,
se vznáší pomník, rozkřídlený
naň mladý orel přisedl,
a těžké řetězy a blesků křivé střely
sloup hrozný na třikrát dokola objaly,
na jeho podnoží valy,
co zašuměly, se v lesklou pěnu ulily.

V ponurých sosnách husté stíny
vyzdvihly prostý památník,
ó, břehy kagulské, co mrzkých pohanění,
co slávy málo v tobě vznik!

Navěky žijící vy Rusky-Veličiny,
učené na bojích uprostřed nepohod!
Ó, pomocníci vy a druzi Kateřiny,
řeč půjde o vás s rodu v rod.

Ó, doba hlučná zbranných sporů
nám ruskou slávu stlumočila,
zrela, jak Suvorov, Rumjancev,
jak Orlov, Slovanů hrozní potomci,
blesky Perunovy se do vítězství hnali!

O smělých nájezdech jich světem šel chýr,
Petrov i Deržavin jim hymny zpívali
na strunách hromozvučných lýr.

Čas pryč je na památky hojný.
Dni století jsou nového.
Zas nové urážky a nový úžas vojny, —
trpět je úděl živého.

Zas lstivý, drzý je cár korunovaný,
zas krvavý meč stíská dlaň,
bič světa zasvištěl a v lítém boji
zas vzplanul hrozné žáře plamen.

Bystrými potoky sem běží nepřítel
a zas — povodeň.
Step chmurná před nimi jak v hlubokém snu leží,
zadymila se krví zem,
pokojné vesnice a města zas v mlze vzplály,
v žhavém rouše zažářil nebes kruh,
a opět po lesích se lidé poskrývali,
hrdzně marně v poli pluh.

Bez překážek se vrah k nám řítí,
ruší a ničí vše v prach,
čmoudění Bellony a stíny zahynulých
se spojily, v hromadách do temné mohyly
se za plukem pluk valí
a lesy hltá je už nocí stíněné…

No, slyšet volání. Už jdou v mlžné dáli!…
Čut zvuk meče a brnění.
Bojte se, nepřátelské řady:
Rusi se dali do práce
a mladý se starým na pole vojny spěchá,
jejich srdce pomstou hoří.

Ty tyrane, ty se třes! Ty přestaneš tu vládnout,
vidíš, jak bojovník se v řeku mění
chtěje buď vítězit, nebo v bitvě padnout
za víru, za cara.

Sápu se rozbujnělé koně,
údolí vojskem poseté,
za pomstou, za slávou se vlní řady zvonné,
nadšením prsa zohřátá.

Letí na hostinu, chce kořist mít meč smělý,
a boj se rozhořel, vrch začal hromem bít,
v povětří zhoustlém už sviští meč i střely,
a stříkla krev na štít.

Už srazili se. Rusi zvítězili,
Gal pyšný běží, by se skryl,
a nebes držitel v té předvečerní chvíli
herosa lúčem ovenčil.

No vraha nesrazil tu vojvoda náš šedý,
i když krev v borodinská pole lil,
ach, nejsou pláně jejich už koncem pýchy, biedy:
na baštách Kremlu stojí Gal!

Vy, místa Moskvy přeradostná,
kde za chlapeckých mých let
jsem trávil zlatý čas tak lehce, bezstarostně,
kde nepoznal jsem smutku, bídu,
vy hleděly jste též na nepřítele kraje,
vás oheň požíral a krev vás zalila,
ó, že jsem nemohl se pomstít, umřít též já,
jen duše hněvem sálala.

Kde stohlava je Moskvy krása,
ty překrás rodné země,
kde předtím veleba bašt hrdých se vzpínala,
tam teď jen sutiny.

Moskvo! Ve výzoru ti strašný smutek leží!
Není panských, carských paláců,
ty lehly popelem, jsou temné věnce věží,
a padly domy boháčů.

I tam, kde radost místo měla,
v stinných lesích, zahradách,
kde květy voněly a lípa šuškala,
tam uhlí teď, popel, prach.

V hodiny tiché a letní noci krásné
búřlivá veselost už nezalétí tam,
břeh ohněm blýská se a lesík při něm jasní,
mlčení — bez života…

No potěšením nechť ti je,
má drahá všech ruských měst:
Záhuba cizinců! Už na jejich spupné šíje
udeřila, mstíc se, boží pěst.

Hleď: Krev teče jich jak potok v stepích sněhu,
když bez ohlédnutí v bázni běží pryč,
když hlad, smrt vítají je v zoufalém tom běhu
a nahání je ruský meč.

Vy jste se báli vždy jejich zloby,
Evropy silná plemena,
ó, Gali lupičští, i vy jste padli v hroby,
je konec hrůzy, strašení!

Kde jsi ty, štěstí syn, kde vítěz od Bellony,
co víru, pravdy hlas a zákon brával v plen,
co hrdě myslel si, že mečem zruší trůny?
Zmizel jak ráno strašný sen.

Rus v Paříži! Kde pochodeň msty?
Galie! Hlavu skloň!…
Leč hrdina s úsměvem si žádá smíření,
olivu zlatou nese on.

V dálce hřmící vřesk vojny ještě hučí,
a Moskva smutná je jak step v mlhách pod večer,
on nepříteli ne skázu — spásu nabízí
a zemi dobročinný mír.

On — důstojný vnuk Kateřiny!
Ó, proč nemohu svůj cit, jak básník,
patřící k slovanské družině,
mocí Aonid vyjádřit!

Kdyby mi Apollón dar básnický vnukl
a nalil do hrudi,
já tebou nadšený bych do lýry
nebeskou harmonií bil
a zasvítil do časů tmy.

Skald ruský, co jsi s vytržením ospíval
kdysi vojny, boj!
Nech v kruhu přátel se srdcem vzplanutým
zahřmí zas tvůj nápev!

Nech znova hrdinův hlas ladný
k poctě znejí,
na strunách třesoucích ty v duše oheň vtrhni,
nech mladý bojovník zas vzkypí a se chvěje,
když slyší bojovný tvůj hlas!

Čteno na zkoušce 8. ledna 1815.

The post Alexandr Puškin čte před Deržavinem svou báseň Vzpomínky v Carském Selu first appeared on Čítárny.

V knize Rút se vypráví Věra Provazníková o setkání Bóaze, rodáka z Betléma, s Rút, cizinkou z moábské země. Básnířka, malířka a spisovatelka Věra Provazníková (17.1. 1947 – 5.1. 2023) na toto téma napsala výjimečnou báseň.

Ale vraťme se ještě k příběhu z knihy Rút:

Na začátku příběhu přichází Ruth o svého manžela. Bez muže následuje svou tchyni do oblasti Betléma, aby se začlenila do izraelského lidu a připoutat se k Bohu.

Po přestěhování se Ruth setkává s Bóazem. Ten, jako majitel polí vidí, že Ruth sbírá zbytek úrody na jeho polích a hledá jídlo. Doma se Ruth od své tchyně dozvídá, že Boaz je příbuzný Elimelecha. Podle židovského zvyku má „právo vykoupení“, to znamená, že se může oženit s manželkou některého ze svých příbuzných, aby zplodil potomstvo.
Ruth skutečně stráví noc pod jeho “pláštěm”. Pak mu nabídne mu sňatek s tím, že nechává volbu zcela na něm.

Poté, co svým způsobem lstivě vyřeší právní problém, Bóaz si vezme Ruth za manželku. Její víra a věrnost umožnily toto spojení. Jejich vzájemný respekt umožňuje překonat všechny společenské překážky. Jejich spojení je požehnáno Bohem, který jim dává syna Obeda, dědečka krále Davida. Rut a Boaz tak zaujímají své místo v Kristově genealogii.

Ilustrace Bohuslav Reynek: Ruth a Booz

Ruth a Booz
Věra Provazníková

Co oni mají – čím se modlí stoh
a pokleká tráva – nemá než je

Už ohnuli pramen v němém úsilí
a drží pohár přímo na ráně

Už – prořezání stříbrem –
zlatě se zajizvili

Už jim vítr do očí vmetl
písek zrn
Už postavili klas,
rozváli bláznovu mouku
a s dlaněmi na sobě čekají
až se upeče chléb –

Už poznali trvání i déšť
i věrnost šípů
které se chvějí v luku nemožného…

Kraj si navléká dva prsteny
na pravici tmy

Oheň si lehá – popel stává

Soumrak se prodírá trním
a unáší i slunce
menší než krůpěj únavy
na čele Booze…

Keř vzpomínek se ježí
a vítr rozhoupá bolavé šípky –

Jen na krok snu bylo by k Ruth,
ale spánek nepřichází.

Vždyť Ruth – ukrytá jako plamen
v slámě,
svírá kohouta bdění

A jak poplašně ji v prstech bije
kohoutí krev,
nepoznává se s hodinou…

The post Věra Provazníková. Ruth a Booz. Báseň o příběhu z knihy Rút first appeared on Čítárny.

Torquato Tasso (1544-1595) patří mezi nejvlivnější evropské básníky, ačkoli dnes se může zdát jeho odkaz spíše zapomenut. Co by také mohlo být našemu myšlení cizejšího než Itálie šestnáctého století, utužení katolicismu na úkor renesance (Tasso se narodil jenom chvíli před začátkem Tridentského koncilu), dvorská kultura a návrat k rytířským příběhům, ba oslava křižáckých tažení?

Romány ve verších dávno vyšly z módy, o eposech ani nemluvě.
Ostatně rýmovaný verš vůbec to nemá dneska snadné – a Tasso nepatří mezi mistry Dantova formátu, jeho pravidelná oktáva (stance) o vzorci ABABABCC střídající desetislabičný a jedenáctislabičný verš může snadno připomínat drhnoucí, poněkud mechanický mlýnek.
Co by tedy mohlo být na Tassově vrcholném díle, Osvobozený Jeruzalém, které je tak rozsáhlé, že se už prakticky vydává jen ve zkrácené formě (kde jsou nudnější pasáže převyprávěny prózou), tak vlivné a zajímavé, že by mělo mít smysl se k němu vracet ještě i v našem století?

Zmiňme se nejprve o básníkově životě.

Pocházel z rodiny básníka a diplomata Bernarda Tassa.
Jeho matka umírá ještě před synovou pubertou. Potom se dostává do Padovy na studia práv a setkává se tu s mnoha významnými muži své doby.Už v roce 1562 pak vychází jeho epos Rinaldo, zapojuje se také do diskusí o povaze básnictví svým traktátem Rozpravy o básnickém umění. Odklání se přitom od poněkud dogmatického aristotelismu Sperona Speroniho elegantním argumentem, že románový epos ve verších je moderní umění, které nemůže podléhat starým normám.Kolem roku 1560 Tasso začal psát Osvobozený Jeruzalém.
O pět let později vstoupil do služeb kardinála d´Este a jeho osudy se spojily s ferrarským rodem d´Estů. Byl výborně zabezpečen, měl přízeň vladařů, ale jeho život byl plný napětí. Již v pastorále Amanta, kterou napsal a režíroval, se projevuje silná touha po krásném, přirozeném věku, který je bohužel nedosažitelný.

Tasso se prostě nenarodil pro svou dobu, i když ta mu relativně přála. On sám se s ní však nedokázal vyrovnat.
Naplno se to projevilo v letech po dopsání Osvobozeného Jeruzaléma (1575). Jeho autor najednou měl silné pochyby o pravověrnosti své básně, pochyboval dokonce i o sobě.Dvakrát sám od sebe předstupuje před inkvizici, dvakrát byl inkvizicí upokojen, že všechno je v pořádku. Ale Tassovi to nestačí, pochybuje o tom, zda ho církev bere vážně. Všechno ústí v choromyslné záchvaty, díky nimž básník končí na sedm let uvězněn se svatoanenském špitálu ve Ferraře.

Podle Goethovy hry Torquato Tasso či podle Leopardího narážek za tímto žalářem byla Tassova nepovolená láska k vévodově sestře Eleonoře.
Zdá se ale, že jde o romantickou licenci a že ferrarský vladař měl pragmatičtější důvody (těžko mu např. mohlo být vhod, že se na jeho dvoře jen tak svobodně pohybuje agresivní blázen, který sám sebe obviňuje z hereze, a tím vrhá stín na celý ferrarský stát).Další Tassova tvorba je nevýznamná.

Roku 1586 byl propuštěn ze špitálu, bloudí po Itálii, píše náboženské básně a znovu se snaží přepracovat svůj Osvobozený Jeruzalém.
Zemřel v době, kdy jeho jméno stoupalo na vrcholek slávy.Tassova nespokojenost, ba strach ze svého největšího díla má, podle mého názoru, zcela racionální jádro.

V Osvobozeném Jeruzalémě se totiž spojuje ve zvláštní, silné jednotě exotika východních mágů a čarodějů s romantickou, vášnivou láskou a vůbec se smyslovou krásou přírody i lidí.
Po dějové stránce by Tassův epos nejspíše zapadl do toho, čemu se dnes říká fantasy.

S katolickou vírou má společný jen vnější rámec, který lze pominout bez velké škody na díle samotném. Množství podivuhodných epizod poskytuje hodně potravy pro naši fantazii, ale zároveň – a to je důležité – i citovou a morální hloubku. I když je dobro a zlo již předem jasně rozděleno, i když všechno spěje ke šťastnému dobytí (osvobození) Jeruzaléma, nad celým eposem se vznáší silná melancholie, protože jeho ústředním tématem jsou vlastně rozjitřené city, vášeň, bolest a nenávist.

Fantastický obraz, nereálná země kdesi za horizontem vší banality dala básníku možnost rozvinout naplno v představách to, po čem toužil, totiž cit překotný, prudký, smyslný a proměnlivý.
My dnes na jedné straně žijeme v jakémsi šťastném romantickém kýči vztahu dvou milenců, jak by měl vypadat, na druhé straně v cynické znalosti životních pokušení, svobody si jich užívat a platit daň v podobě niterné prázdnoty.Fantasy nám podává neobyčejné světy, které mohou zaujmout naši fantazii, jež v běžném, tvrdě realistickém životě spíše umírá.

Co je však největším zdrojem schopnosti žít i běžný život v neobyčejném světě, to je cit.
Možná jsme jako Tasso ve vězení své doby, která city uznává jen navenek, v kýči, ale stále méně je dokáže opravdu prožít.
V tom ohledu je Osvobozený Jeruzalém, myslím, velmi současný.Tak jako kdysi, tak i nyní kultivuje traumatickou potřebu, aniž by vedl jako Goethův Werther ke krizi a k sebevraždě. Během romantismu mohl být tichý, fantastický Tassův svět zapomenut, neboť cit, až v abnormální a hrané míře, patřil k reálnému životu (odtud i ty sebevraždy).

Ale romantismus postupně odezněl a záliba ve fantasy není, jak se zdá, dnešním návratem kamsi na začátek 19. století, ale reakcí na poušť rozumu, civilizační moci a pragmatismu.
Chceme vidět svět barevněji.
Ano, a v tom právě spočívá poselství Osvobozeného Jeruzaléma.

Autor: Boris Cvek / Téma

The post Torquato Tasso, polozapomenutý básník a Osvobozený Jeruzalém first appeared on Čítárny.

Jan Neruda napsal Písně Kosmické z roku 1896 jako reakcí na dobu plnou nesmírných objevů. Ve společnosti je cítit velkou změnu po všech stránkách. Je to doba, kdy se ve společnosti objevuje Teslova a Edisonova elektřina (Edison první elektrárna – 1882). Je to doba stejně hektická, jako doba plná nových převratných technologických objevů o sto let později.

Koneckonců Nerudova touha po nových vědeckých objevech přinesla první ovoce už v jeho 29 letech, kdy přiváží z Francie do Čech vědecko-fantastický román Pět neděl v balóně Julese Verna jako “literární kuriozitu”.

Janu Nerudovi vděčíme také za to, že už v roce 1869 vyšel první překlad Julese Verna do češtiny, román Cesta kolem Měsíce.

Jan Neruda měl také dobré znalosti o tehdejší astronomii. Jejím základům vyučoval i bratry Fričovy, kteří založili slavnou Hvězdárnu v Ondřejově. 

Jan Neruda ve vesmíru:
Jako zajímavost uvádíme i to, že astronaut z českými kořeny Andrew Feustel, který se v roce 2009 účastnil mise STS-125, vzal na palubu raketoplánu Atlantis do vesmíru českou vlajku a české vydání Písní kosmických z roku 1916.

Písně kosmické (38 básní) byly jeho poslední básnickou sbírkou.
Nadčasové dílo obsahuje žalozpěvy a hymny, které byly a jsou nejvíc propagovány v době, která je pro český národ svízelný. Jsou oslavou nezdoleného lidského ducha a nekonečné touhy po objevování.

Jan Neruda : Jak lvové bijem o mříže

Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí spjatí.

Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
“Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci*,
jimž hrouda nohy víže!”

My přijdem! Odpusť, matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cvalá.

My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí!

My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!

Věřte, že také hvězdičky

Věřte, že také hvězdičky
mnoho, ba mnoho bolí,
každá si s námi naříká
slzavé na oudolí.Mají svou drsnou lopotu,
točí se, běží, svítí,
sto tisíc mil vám přeběhnou
pro kousek živobytí.Do únavy se lopotí,
trýzní svá zlatá těla,
kosmický prach si stírají
ze vznešeného čela.

Čím člověk já ve světů kruhu jsem?
Mně skromnost má jazyk víže, –
však pohleďte někam ke dvoru,
hned znáte, kdo sluha, kdo kníže.

Já Slunci a Siriu říkám „ty“,
a ony? – Vzdor skvělé záři
vždy pokorně stojí opodál
se služebným úsměvem v tváři.

Seděly žáby v kaluži

Seděly žáby v kaluži,
hleděly vzhůru k nebi,
starý jim žabák učený
odvíral tvrdé lebi.

Vysvětloval jim oblohu,
líčil ty světlé drtky,
mluvil o pánech hvězdářích
zove je „Světa krtky“.

Pravil, že jejich hvězdný zkum
zvláštní je mírou veden,
dvacet že milionů mil
teprv jim loket jeden.

Tedy že, řekněm pro příklad
– věříme-li v ty krtky -,
k Neptunu třicet loket je,
k Venuši jen tři čtvrtky.

Rozmluvil se pak o Slunci
– žáby jsou divem němy -,
ze Slunce že by nastrouhal
na tři sta tisíc Zemí.

Slunce že velmi slouží nám,
paprskovými klíny
štípajíc věčnost na rok a
směnkové na termíny.

O kometách že těžká řeč,
rozhodnout že to nechce,
míní však, že by nemělo
soudit se příliš lehce.

Nejsou snad všecky nešťastny,
nejsou snad zhoubny všecky,
o jedné ale vypráví
sám rytíř Luběněcki:

sotva se její paprsky
odněkud k nám sem vdraly,
vskutku se v glinské hospodě
hanebně ševci sprali.

O hvězdách potom podotknul,
po nebi co jich všude,
skoro že samá slunce jsou,
zelené, modré, rudé.

Vezmem-li pak pod spektroskop
paprslek jejich světla,
že v něm naleznem kovy tyž,
z nichž se i Země spletla.

Umlknul. Kolem horlivě
šuškají posluchači.
Žabák se ptá, zdaž o světech
ještě cos zvědít ráčí.

„Jen bychom rády věděly,“
vrch hlavy poulí zraky,
„jsou-li tam tvoři jako my,
jsou-li tam žáby taky!“

Vzhůru již hlavu, národe,
k nebi své zdvihni oči!
Viz: jsou tam i malé hvězdičky,
kol nichž se velké točí!
Toť prostě tím: ty maličké
z jadrného jsou fládru,
ale ty velké a poslušné
jen z plynových jsou hadrů.

Troufám, že při té myšlénce
srdce ti povyskočí –
nuž – buďme tou malou hvězdičkou,
kol níž se velké točí!
Jde to, ach jde! Jen každý hleď
k vlastnímu dobře jádru:
bude-li každý z nás z křemene,
je celý národ z kvádrů!

Přijdou dnové, léta, věky, věků věky.
Kolem Slunce mdlobou hasnoucího
kroužit budou planet mrtvoly.
Země bude siná, tichá, němá.

Dávno bude po všech lidstva synech –
v prach a jíní rozpadla se těla,
dávno bude po všech slávy činech –
touha někam v vesmír odletěla;
dávno po srdci i jeho bolu,
dávno dohořelo milování,
jásot odvanut i žalování,
dávno, dávno, poslední co píseň
zoufalou svou vzduchem chvěla tíseň –
všechen život v mraznou ztuhnul plíseň,
bol i radost v kámen ztuhly spolu.

K příkrovnímu, lhostejnému nebi
povrch Země příšerně se šklebí,
Zem je samá dlouhá, hlubná vráska.
Mrazný éter do povrchu pere,
šklebinou se k Země nitru dere –
Země puká tiše, nezapraská,
Zem se trhá tiše, beze zvuku,
Zem je němá, dožila svou muku. –

Přejdou dnové, léta, věky, věků věky.
Šerou prostorou jak černá rakev
Země krouží slabnouc, slabnouc v letu,
jak když orel těžce postřelený
ve spirále děsně obrovité
dolů letí – letí – letí –

Dopadne Země k Slunci zpět,
ze Slunce šlehne plamů květ
jak života na úsvitě,
a vzdálené hvězdy a širý Svět
zví, že se tu naposled – naposled
líbají matka a dítě.

Ty věčné hlasy proroků,
že také mrtvi budem,
nuž ano, ano, víme to –
my Světa nepřebudem!

Co rozkvétá, to odkvétá,
co vzešlo, zase chřadne,
a Zem i s lidstvem rozkvětlým
jak bílá růže zvadne.

Však proto smrti myšlénkou
my srdce nezbodáme!
My vyžijem a dožijem
a Světu příklad dáme!

Dřív Světa původ seznáme
a sil všech tajné zdroje,
dřív na dno časů sestoupnem
a sečtem světů roje!

Před žádnou, žádnou záhadou
své šíje neskloníme,
o nebes klenby nejzazší
svým duchem zazvoníme!

My umřem, avšak dříve si
hrob vystelem slávou,
Svět celý musí nad hrobem
stát s obnaženou hlavou.

The post Jan Neruda a jeho nadčasové Písně Kosmické. Jak lvové bijem o mříže first appeared on Čítárny.

Jiří Orten, proč o něm píši? Že nejsem velkým příznivcem české poezie, to asi není třeba zvláště připomínat, ani to, že považuji naše vlastní myšlení nad naší literaturou za bezkontextové a vyžadující zásadní revizi v následujících desetiletích. To nemohu udělat já, který si za svůj úkol beru snad jen to vzbudit povědomí o a touhu po kontextu.

Na druhé straně některým úvahám o české poezii se nedá vyhnout, ať už jsem se věnoval Zahradníčkovi, Zábranovi, Jirousovi, anebo nyní také Jiřímu Ortenovi (31.8. 1919 – 1.9. 1941).

Všichni tito čtyři básníci nepatří do hlavního proudu „svědomí“ národa, jejich verše jsou velmi osobní a až nepříjemně pravdivé, vydlabávající člověka z jeho pohodlného důlku, na němž každý sedí v koloniích stejnostejných bytostí a říká mu hnízdo.
Jen těžko se v české poezii hledá poctivost, slova nad ní jednoznačně vítězí. A zejména dnes, kdy po Holanově vzoru jsou to už jenom slova, už ani hezká nebo uchvacující, ale esoterická, ba přímo nelidská slova, je třeba se vracet k básníkům, jakým byl Orten, jehož si – jako ale i třeba Komenského nebo Husa nebo Havlíčka – stačila maloměšťácká společnost zdomácnit ve formě bezduchého, nerozumějícího uctívání. Málokdo nicméně usvědčuje dnešní poezii z prázdnoty, zbytečnosti a rouhání tak jako Jiří Orten.

Předně, Ortenova poezie směřuje k niternosti, je reflexí jeho prožitků v tragickém životním údělu.
V žádném případě nerezignuje na srozumitelnost, ostatně je psána právě jako svědectví, nikoli jako pouhý zručný výtvor někoho, kdo stojí stranou a jehož život je banálně pohlcen ve vlnách konzumní společnosti. Orten věří v člověka víc než v dílo, a v tom je – tak jako třeba Rimbaud – věren prastaré tradici, jejíž stopu psali už Sofoklés, Dante nebo Goethe a Shakespeare.
Nepřeženu, když řeknu, že jeho básně jsou modlitbou (některé tak výslovně nazval), a to ne disonantní, nýbrž ladně rýmovanou a melodickou. Modlitba je tu výraz jakési naivity, ne však ve špatném smyslu.
Zpočátku je v Ortenově poezii patrný, pro českou poezii typický, důraz na slova, na omamný háv, v němž se ale mnoho neskrývá.
Takové básně stojí zejména na efektních obrazech a přirovnáních, např. báseň Listopad (vycházím z výboru Jiří Orten: Veliké stmívání, Odeon Praha 1987). Ale už tu vítězí sevřenost nad žvanivostí, už tu je jasně citelná kontemplativní, vážná atmosféra, které byl za kmotra František Halas.

Ortenova naivita zraje s tím, jak hledá únik. Není to únik před svědomím nebo před vlastní integritou, naopak je to únik k nim před tvrdým doléháním vnějšího světa.
Jako žid byl Orten za nacistické okupace diskriminován, postaven mimo společnost (k tomu připočtěme, že Češi ve svém antisemitismu stáli často proti židům na straně nacistů) a čekala ho další perzekuce. K tomu zbylé dny svého života, který se nakonec uzavřel kvůli tragické nehodě, nestrávil v osobním štěstí. Rozešel se svou dívkou, což ho traumaticky poznamenává. Jak velký kontrast oproti dnešku, kdy už umíme „zacházet“ s láskou jako s něčím, co je v prvé řadě třeba přežít bez úhony, ať už pomocí pragmatických rad („však on se najde někdo jiný“, „přece si nebudeš kazit víkend“, „zvaž, kde jsi učinil chybu, a pouč se pro příště“) nebo pomocí psychofarmak.

Ač Orten určitě nebyl tradiční věřící, jeho niterný svět se neobejde bez víry, že je to hloubka, čistota prožitku, co vítězí nad vnější hrůzou – odtud to zrání naivity, jež plyne ze zraňování, z napětí mezi absurditou smrti a utrpení na jedné straně a hledající vírou, jež nemůže, byť zmučená na dně kobky, přistoupit na jejich vítězství.
Tento postoj by měl být důvěrně známý každému člověku, který skutečně trpěl a byl natolik ušlechtilý, že šklebící se grimase hrůzy vzdoroval před pádem do cynismu a rezignace. A přesto ho dnes všichni chtějí ukřižovat jako něco nedospělého, smějí se slzám a smějí se víře, protože pro ně je všechno, co by mohlo snad být opravdové, a priori kýč – a pláčou jen nad nízkými dotacemi na jejich „kulturu“.
Člověk a poezie už nesplývají, poezie je skupinovým zájmem blbečků, kteří dávno nemají co říci člověku. Slova zvítězila nad existencí. Ne tak u Ortena!

Jeho nevyžilá naivita je jeho silou, což se ukazuje třeba vrcholně ve slavných devíti elegiích.
Zde se spojuje obraznost a mistrovství slova s hloubkou vnitřního prožitku, s napětím mezi nitrem a vnějškem. A není tu žádného dozrání a přetavení, není tu úspornost: Orten využívá úzkého prostoru kouta, do nějž byl zatlačen, aby řekl všechno, dokud je čas to říci. Dychtivost a chvat vítězí nad delším usebráním. Básník nedospěl a dospět nemohl, jeho naivita zůstává dětskou, ne však dětinskou (dětinští jsou mnohem spíše starší básníci dneška, kteří se snaží vypadat, jako by ani stáří ani smrti nebylo – jako by ta tisíciletí kontemplace lidského údělu byla smetena ze stolu jenom proto, že oni nikdy nedospěli, protože nevstoupili do těžkého boje o vlastní duši, ale duší vždy pohrdali jako Čapkovi mloci).

Nebudu rozebírat jednotlivé Ortenovy básně. Nebylo by to spravedlivé vůči němu a jeho osudu. Je příliš ovlivněn poezií svých českých předchůdců, nepodařilo se mu vymanit se z tohoto vlivu a více se opřít o světový rozhled – na druhou stranu je v naší poezii málo tvůrců s tak osobním svědectvím, jehož doušky obnovují člověka v člověku zvláště v této vyprahlé době neosobních lidí.

Číst Ortena doporučuji každému, kdo ještě někdy v hloubi nitra přece jen nepřestal věřit, že současnost je posledním slovem dějin.
A také každému, kdo v poušti té dnešní poezie už přestal chápat, proč byla poezie po tolik staletí tak hluboce ceněna a proč by neměla být zapomenuta.
Jestli čtenář zároveň s nadšením pro Ortenovy tak osobní básně bude cítit i hluboké pohrdání dnešní literární komunitou, pochopí, proč jsem napsal tuto recenzi.

SEDMÁ ELEGIE

Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.
Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,
aby se zavřely. Poproste rozpadání,
aby vám přečetlo list o mém rozpadu.
Smrt mlčí před verši. A já v nich před vás jdu
tak mlád, tak krutě mlád a ponejprve zralý,
že ve své mladosti podobám se již králi
zašlého království. Vy jste přec věděla,
co křídel chybí nám k rozletu anděla,
jak krví smějeme se a jak krví pláčem.
Nalezl jsem svůj pád. A chci vám říci, na čem.

Jedenkrát na nebi (to píši o Bohu)
ťala se průzračnost o rudou oblohu
a krvácela pak a šla a zapadala.
Snad to byl jenom sen, ve kterém se mi zdála
maminka s tatínkem, domov a oba bratři,
snad to byl jenom sen, ve kterém člověk spatří
sám sebe ve vodě, pod koly v rybníce,
snad to byl jenom sen, zrcadlo měsíce,
neměl se mi však zdát, když jsem se neprobudil,
neměl mne zanechat v plameni, který studil!
Pád Boha. Jaký pád! Potom je chlapec sám,
bez blahé mocnosti, jež umí překážkám
snižovat výšiny, jež umí blížit dálku
a peklo zavírá na vůni, na fialku,
potom je chlapec sám a procítá a jde
za skutečností zel. Myslí, že nenajde.

Čas neléčí, když nechce. Čas je šarlatán.

Jedenkrát na ženě, milostné ze všech stran,
pád zdál se nepadat: to píši o Narcisce.
Všechno se vznášelo. A nevýslovně blízce
k nám štěstí mluvilo. Byla to mluva ta,
co nikdy nemůže být větrem odváta,
byla to ona řeč, ta drahá mateřština
rtů, rukou, očí, těl a milenčina klína,
v níž k loži sklání se nádherné bezpečí,
byla to ona řeč, jež mluví bez řeči.
Co chtěla Narciska, když stála před zrcadly
a věci kolem ní dotčeny rychle chladly?
Jak Narcis, její stín, nic, nic už nechtěla
než sebe uvidět bez duše, bez těla
v zrcadle průhledném; shledávala jen slova
o kráse tvrdosti, tvrdší než démantová,
toužila zvěděti o sobě v cizích snech.
Nebyla pramenem. Tonula v pramenech!

Ach, odkud vyvěrá to, čím tu odtékáme?
Čí noci probdělé se položily na mé
a rozšířily se, že místo nestačí?
Nalezl jsem svůj pád. A na čem? Na pláči!

Padaly slzy mé, padaly do močálů,
padaly na živé království běd a žalu,
padaly nestoudně, Karino, píši vám,
poproste náhrobek, jejž deštěm omývám,
připadám si jak déšť, jenž prší na váš hrob,
připadám si jak pláč, bez času, bez podob,
píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.

Znám jednu holčičku. Je jako polibek,
jenž ještě schovává se v ústech, nesmí dále,
protahuje se jen na slunci, jež je malé,
nepálí, dává pít: usínat na ňadrech.
Je mladá jako zem. Je lehká jako dech,
jak rané lupení, jak jitro, jako štěstí.
Znám také krásné dny. Kam mne však mohou vésti?
Vy jste to věděla? A víte, Karino?
Znám také velkost žen: čekání matčino,
zda jednou vrátí se k ní její smutný syn.
Znám také svoji zem. Znám radost bez příčin.
Znám věrnost, ano, znám, leč nevím právě, kde je.
Znám náhlá procitnutí z muk a beznaděje –
a je to málo, znát, a je to málo, chtíti,
je málo, zradu znát, když nelze odpustiti.

Smrt mlčí před verši, hle, ještě o tom sním.
Před jakou bouří mlčí? Před čím strašlivým?
Co pochopíme tam? Co se tam nerozpadá?
Co i tam umírá? Co i tam věčně padá?
Milenky? – Nechtěl jsem, nechtěl jsem nemlčet,
odpusťte Narcisce, odpusťte hřích a svět,
rozsviťte svíčku; tak; a modlete se za zem,
aby ji prosinec nezkrušil příliš mrazem,
aby jí duben dal, co květům náleží,
aby jí byla noc praporem na věži,
jenž vlaje do světla, když nastává čas hvězd,
aby ji milenci chválili za bolest.

Tak mlád, tak krutě mlád a zralý ponejprve,
směji se do krve a pláči kapky krve,
a Bohem opuštěn a Boha opustiv,
píši vám, Karino, a nevím, zda jsem živ…

Autor: Boris Cvek / Téma

The post Jiří Orten. Nadšení pro jeho básně a úsměvy nad dnešní literární komunitou first appeared on Čítárny.