Mirko Hanák (26.06. 1921 - 4.11. 1971) patřil mezi naše nejúspěšnější ilustrátory knih o přírodě. Snad to zapříčinily sudičky, že při svém prvním prohlédnutí spatřil líbeznou krajinu, rozprostřenou kolem tehdejšího Turčianského Svatého Martina. Také další místa jeho pobytů v Kroměříži, v Olomouci či prázdniny u babičky ve Skaličce u Zábřehu mu nabízela v lukách, na březích potoků a říček nebo v hlubokých lesích nejeden zážitek a nejedno citové dobrodružství.
Pak do jeho života zasáhla válka. Jako příslušník „ročníku 21“ byl po dvouletém studiu na Škole umění ve Zlíně povolán na práci v Německu. Pracoval v továrně u Kapfenbergu, odkud o Vánocích 1944 uprchl se svým kamarádem, malířem Čestmírem Kafkou.
Po osvobození Československa se přihlásil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Domů se teď vracel do Jeseníků, kam se jeho rodiče přestěhovali. Tam měl svůj ateliér a také vlastní revír. Sám se kdysi vyznal: „Je mnoho lidí, kteří milují přírodu a neběhají s flintou po lese, ale tvrdošíjně lpím na zjištění, že jsou chvíle a místa, na kterých se potkávají jen lovci. Vím zcela bezpečně, že nebýt pušky, celá moje práce by se jistě ubírala jinými cestami. Prožili jsme spolu věci, které mi připadají krásné a důležité, že o nich musím vypovídat.“ Jeho lovy se totiž stále více měnily v lovy beze zbraní, jeho výpovědí se stala kresba a malba.
O Hanákových návratech na lovecké stezky se mezi jeho kamarády vědělo, takže téměř od začátku dostával ilustrační úkoly, ve kterých mohl uplatit nejen svůj vztah k přírodě, ale také její znalost a neselhávající optickou paměť.
Když pak ještě pro sebe objevil tajemství soudobého čínského akvarelu, zcela se oprostil od tehdy preferované popisné hmoty. Po raných ilustracích loveckých povídek od ruských autorů Skrebického, Prišvina, Aramileva či Biankiho nalezl svůj osobitý výtvarný výraz.
Tuto proměnu můžeme názorně sledovat na dvou ilustračních cyklech pro knihu Karla Nového Rybaříci na Modré zátoce z let 1953 a 1963. V tom druhém už uplatnil vedle znalostí a optické paměti svůj zážitek, umocněný poezií a docenil čaromoc barvy.
Vedle knih Karla Nového, které vycházely rovněž v cizojazyčných vydáních, rád doprovázel svými kresbami a akvarely knihy pro mládež od Jaromíra Tomečka. Vyžádal si jej také ředitel Státního nakladatelství dětské knihy Bohumil Říha a Rudo Moric, který tehdy vedl nakladatelství Mladé letá.
Již osvědčenému ilustrátorovi byly zadávány knížky světových autorů E. T. Setona, Felixe Saltena, Jacka Londona, Henryho Williamsona, s nimiž do ilustrací vstupoval i dramatický akcent. Ale Mirko Hanák nezapomínal ani na nejmenší děti, kterým v obrazově koncipovaných leporelech bez textu přibližoval domácí zvířátka, obyvatele lesů i zvířátka z celého světa. Také ona se dočkala zahraničních reedic a nejednou podnítila naše i cizí autory ke slovesnému doprovodu.
Ačkoliv Mirko Hanák říkal, že může kreslit jen to, co viděl a co zná a někdy si dokonce posteskl, že je v kontextu současných výtvarných snah jeho tvorba poněkud konzervativní, měl o ní zbytečné pochyby.
S hlavním proudem své generace souzněl především poetickým viděním světa. Díky této schopnosti se stal také vynikajícím ilustrátorem veršů pro děti – ať už v knížce Kristy Bendové, v překladu Zdeňka Kriebla Trnky brnky na ty hrnky nebo v Bačkůrkách z mechu od Mileny Lukešové. Mimo jiné tu v propojení textu s obrazem osvědčil svou schopnost vnímat knihu jako svébytný estetický celek.
Značnou představivost prokázal umělec i v ilustracích pohádek. K nejkrásnějším patřil Modrý pták od Marie d´Aulnoy, který se také dostal k mnoha zahraničním čtenářům. Ještě se moc těšil na nové ztvárnění pohádek Boženy Němcové.
Mirko Hanák (26.06. 1921 - 4.11. 1971) se brzy stal známým a oblíbeným ilustrátorem. Jeho knížky rychle mizely z knihkupeckých pultů. Získal ocenění v soutěžích Nejkrásnější knihy roku, výroční cenu nakladatelství Albatros, diplom na Mezinárodní výstavě knižního umění v Moskvě, cenu v Citta di Caorle i na Mezinárodním knižním veletrhu v Boloni. Chystal se na výstavu svých prací do Bagdadu, výstavy k jeho padesátinám připravovala Galerie Díla v Olomouci i nakladatelství Albatros.
Nikdo tehdy netušil, jak málo času mu zbývá. Podlehl zhoubné leukémii pár měsíců po svém jubileu, 4. listopadu 1971.
