Když se na mém psacím stole sejdou dvě slova: Fragment a spravedlnost, ozve se hlasitý smích. Je neuvěřitelně pikantní, když takové nakladatelství vyhlásil v roce 2012 soutěž pro děti na téma: "Probuďte spící spravedlnost!", ve které děti vyzývá, aby psaly své příběhy o porušování spravedlnosti ve svém okolí.
Jak jistě chápete, téma citlivé jak pro Fragment, tak pro pana Rychetského z Ústavního soudu, který dětem skrze soutěž vzkázal: (a na to si opravdu sedněte)
„Možná mi nebudete věřit, ale do určité míry se o spravedlnosti může psát mnohem snáze vám než mně. Od přirozené dětské a lidské touhy po spravedlnosti k právnímu státu vede totiž ještě dlouhá cesta. Vy stojíte na jejím začátku. Nenechte se odradit tím, že ne vždy se spravedlnosti daří. A nedejte se ani svést k příliš zjednodušeným nebo tvrdým soudům.“ (z textu soutěže)
Je to úsměvné až mrazivé. Soudce nevyššího soudu ve svém výroku vlastně popírá existenci spravedlnosti a jinými slovy dětem vzkazuje, že spravedlnost není.
Vždyť je to jen zdání milé děti, stejně jako byla zdáním spravedlnost komunistická, dnes je zdáním spravedlnost demokratická.
Spravedlnost je podle pana Rychetského zřejmě jen slovo, které děti dokáži uchopit mnohem líp jak vrchní soudce. Já si už děti o spravedlnosti iluze nedělám, ale vy jste na počátku, vy ještě můžete. Ale prosím vás, buďte k nám milosrdní a nedejte se svést k příliš zjednodušeným nebo tvrdým soudům. Není to slušné! Děláme co můžeme, ale to víte, spravedlnost je taková běhna, pořád nám někam přebíhá a my nestačíme vyměňovat kabáty, abychom byli vždy na její straně. Ona spravedlnost není jen jedna. Je jich tolik, že nás ani moc nezajímají. Proto není tajemstvím, že slova soud a spravedlnost často nemají nic společného. Ale o tom děti nepište, tomu nemůžete rozumět.
A vyzývatel Fragment?
Jako bohaté nakladatelství mají i oni svoji spravedlnost. Je proto spravedlivé podvádět čtenáře tím, že mu předžvýkáme knihy klasiků, z nichž dvě třetiny chybí. Nevím, jak by se na tuto spravedlnost dívali autoři jako Dumas, Hugo, Němcová, Swift a další, a co by udělali samotnému nakladateli nebo jejich jejich padělatelům, rádoby spisovatelům jako jsou Prouza, Eislerová, Dušek, etc.
Dokonce jsem cosi slyšel o "podivných" smlouvách s autory, ale znáte to, autoři jsou pořád s něčím nespokojeni, a přitom by měli být rádi, že je někdo chce vydávat. Koneckonců mají si smlouvu pořádně přečíst, než ji podepíšou. Fragment má vše v pořádku.
A na závěr si zahrejme malou hru. Zkusme, jen tak pro legraci, nahradit slovo spravedlnost slovem slušnost nebo upřímnost nebo čestnost.
Zjistíme, že mají stejný význam. Pokud proto už někdo užívá slovo spravedlnost, pak by jí měl být hoden. Měl by být slušný, upřímný a čestný. Pokud je to nakladatelství, pak především ke svým zaměstancům, autorům a čtenářům. Ale podle toho, co jsme se dočetli v textu soutěže, se zdá, že to platí jen pro děti. My dospělí už víme svoje.
Žádná spravedlnost není. Spravedlnost je jen hloupá soutěž pro děti. Nebo máte snad jiný názor?