Umberto Eco. Bludiště seznamů o manipulaci historie v digitálním světě

Umberto Eco. Bludiště seznamů

Jen jedna jistota je společná pro všechny lidi na světě. Je jím smrt. Nikdy se s ní nesrovnáme a unikáme před ní celý život. Třeba tím, že se snažíme zachytit něčeho trvalého, něčeho, co by po naší smrti bylo důkazem naší existence. Možná proto máme rádi seznamy, které svou konečností a trváním nám umožňují unikat myšlenkám na smrt.
Tohle je podle mě hlavní téma s kterým vytvořil Umberto Eco bezesporu nejzajímavější výstavu roku 2009. Jmenovala se  Závrať ze seznamů (The Vertigo of Lists) a byla instalována v pařížském Louvru. Podle mě byla ale mnohem víc než výstavou. Byla výzvou.

Ecova fascinace čísly a seznamy na pozadí umění přináší pro mnoho lidí skutečnou výzvu v hledání souvislostí nejen nad svým životem, ale i nad spojitostí života člověka a jeho vlastní historie. Bylo to víc než dobrodružství hledání, procházet se v rozhlehlém Louvru a zastavovat se u jednotlivých expozic, které Eco připravil jako hostující kurátor. Opravdu to byl zážitek mimořádný.

Rád bych volně citoval Ecův názor, který řekl pro Der Spiegel na podzim 2009.

"Závislost dětí a mladých lidí na digitálních seznamech, jako je Google by mělo být alarmující. Příliš jednoduše až dramaticky jim zjednodušují jejich životy. V každém okamžiku si mohou vyvolat seznam informací čehokoliv. Když se já dívám na svůj seznam vytvořený Googlem vídím v něm změny každým okamžikem. Tyto seznamy však mohou být nebezpečné - ne pro staré lidi, jako jsem já, kteří získali své znalosti jiným způsobem, ale pro mladé lidi, pro které Google se stává tragédií."

eco_louvre

Není jednodušší cesty, jak zmanipulovat lidské myšlení, než jim vnutit seznamy, ve kterých se na první pohled zrcadlí demokratické principy.
Představte si, že sto tisíc lidí se dobrovolně vysloví na nějakém webu k určitému tématu. Když vyhodnotíme jejich názory získáme seznamy, neboli názory velkého množství lidí na určité téma. Zcela jistě má tento průzkum demokratické základy a jeví se jako velmi objektivní. Řeknete si, že takové kvanta nezávislých dat se přece nedají zmanipulovat. Bohužel dají. To vám řekne každý, kdo chápe princip vyhodnocování jakéhokoliv průzkumu.

A internet je ještě zrádnější. Každý měsíc, každou hodinu nebo minutu se vám na něm zobrazí jiné výsledky.
Přestávají se vytvářet seznamy, přetrvávající po dlouhá staletí, reflektující názory vyzrálé dobou a myšlením mnoha generací. Novými a hlavně neustále se měnícími seznamy jsou lidé manipulováni rychle a bezpečně, aniž by to vůbec tušili.

Do jaké míry je historie pravdivá?
Historie se měné podle toho, jakou chceme mít budoucnost. Historie tudíž nemůže být ve své podstatě pravdivá. Je manipulativní, vytváří nové ideje.

Například skutečná socialistická historie byla evidentně jiná, než jakou se učí děti ve školách po roce 1989.
Důkaz jak rychle se manupulují dějiny. Navíc lidská kolektivní pamět je  platná jen po jednu generaci, a přesto už dnes mladí lidé říkají neskonalé hloupsti o době komunistických stran, protože čerpají právě z manipulovaných seznamů. Například zavádějící kniha pro děti  Petra Síse, Zeď, je toho jednoznačným důkazem. Po přečtení jeho knihy ještě dnes mě jímá hrůza z toho, jak jsem vůbec mohl celý ten strašný socialismus přežít.

Čím víc kvalitních a nezpochybněných dat bude v seznamech, tím míň jich v budoucnu někdo zneužije v neprospěch lidí.
Pravda je v historii vždy zapomenuta a nová pravda se objeví jen v seznamech (knihách, filmech...) Taková pravda  je ovšem velmi subjektivní, neboť je tvořena lidmi bez osobní zkušenosti.

Když se Hitler prý ptal svých podřízených na názor nově vytvářené koncepce holocaustu, položil jim otázku.
Kdo z vás ví něco o holcaustu miliónu Arménů v Turecku?
Už po 30 letech nikdo nic nevěděl. Z toho vyplývá, že kdyby Hitler vyhrál válku a dokončil svůj strašný holocaust, kdo by dnes o něm věděl?
Historii vždy popisují vítězové.

Dokážete domyslet důsledky, pokud přístup k digitalním seznamům  a vyhledávačům bude mít jen jedna společnost nebo úzká skupina lidí. Takové nebezpečí není žádná vize, to se už dávno děje. A já jsem si nevšiml, že by někdo kompetentní ve vzdělávání se nad tímto vůbec zamyslel a nevšiml jsem si, že by mladou generaci to vůbec trápilo. A přitom dnes a denně vidí, že demokratická společnost je jen pojem, protože všude kolem jsou demokratičtí monarchové.

Kniha Bludiště seznamů
V jisté návaznosti na tuto výstavní událost roku byla vydána kniha Bludiště seznamů, která je souborem ilustrovaných esejů Umberta Eca a ve kterých se soustředí na seznamy čísel, které jsou obsažené v literatuře či kdekoli kolem nás. Informuje nás nejen zajímavými, ryze praktickými výpočty, ale nastiňuje mnoho otázek pro každého, kdo hledá souvislosti. Navíc je dílo, na rozdíl od jeho předcházející knihy, přístupná více laické veřejnosti než několika desítkám odborníkům.
A to činí z této knihy opravdový skvost mezi jeho knihami, které byly přeloženy do češtiny.

Karel Čapek o duchovní krizi doby:

Otázka: Které knihy pomáhají podle vašeho názoru přispět k překonání duchovní krize?
Karel Čapek: Zásadně: Každá velká a dobrá kniha, protože stupňuje vážnost k člověku a vášnivou lásku ke svobodě ducha. Ale celá literatura bude k malému užitku, pokud se tolik lidí bude živit každodenní lží.

 Bludiště seznamů / Umberto Eco / vydalo nakladatelství Argo 2009