Rudolf Steiner. Všichni jsme Jedno, ale nejsme všichni stejní

Rudolf Steiner

Nikdy v životě jsem nesledoval osobní ambice a ani v budoucnu nebudu, napsal jednou Rudolf Steiner. A v této věte je téměř všechno o jeho  jedinečném úsilí přinést lidským bytostem odvahu.

Abychom uznali a pochopili jedinečný úspěch a životní dílo Rudolfa Steinera, musíme být schopni přijmout, že zakladatel a duchovní badatel antroposofie byl „občanem dvou světů“ – jak duchovního, tak fyzického.
Antroposofie učí, že tato dualita, spíše než jakost vyhrazená pro zvláštní individuality, je vlastní lidské přirozenosti.
Podle Rudolfa Steinera je to ústřední aspekt bytí člověka, dokonce i v dobách, kdy je suprasmyslový aspekt lidstva zatemněn (pro běžné denní vědomí) a některými civilizacemi téměř odstraněn.

Rudolf Steiner v roce 1923. O lidech, kteří nemají své JÁ.

"Dr. Rudolf Steiner:
Ta holčička LK v první třídě musí mít uvnitř něco opravdu hodně špatně. Není toho mnoho, co můžeme udělat. Množí se případy, kdy se děti rodí s lidskou podobou, ale ve skutečnosti nejsou lidskými bytostmi ve vztahu ke svému nejvyššímu Já; místo toho jsou plné bytostí, které nepatří do lidské třídy. Poměrně mnoho lidí se od devadesátých let narodilo bez Já, to znamená, že nejsou reinkarnováni, ale jsou to lidské formy naplněné jakýmsi přirozeným démonem. Kolem chodí poměrně velké množství starších lidí, kteří ve skutečnosti nejsou lidské bytosti, ale jsou pouze přirození; jsou to lidské bytosti pouze s ohledem na jejich podobu. Nemůžeme však vytvořit školu pro démony.


Učitel:
Jak je to možné?


Dr. Rudolf Steiner:
Kosmický omyl rozhodně není nemožný. Vztahy jednotlivců přicházejících do pozemské existence jsou již dávno určeny. Existují také generace, ve kterých jednotlivci netouží vstoupit do pozemské existence a být spojeni s tělesností, nebo hned na začátku odejít. V takových případech zasahují jiné bytosti, které nejsou úplně vhodné. To je něco, co je nyní zcela běžné, že se lidské bytosti obejdou bez já; ve skutečnosti to nejsou lidské bytosti, ale mají pouze lidskou podobu. Jsou to bytosti jako přírodní duchové, které jako takové nepoznáváme, protože obcházejí v lidské podobě. Jsou také zcela odlišné od lidských bytostí ve všem duchovním.

Hádanka života není tak jednoduchá. Když taková bytost zemře, vrátí se do přírody, ze které vzešla. Mrtvola se rozkládá, ale nedochází ke skutečnému rozpuštění éterického těla a přirozená bytost se vrací do přírody. Je také možné, že by mohlo dojít k něčemu jako automat. Existuje celý lidský organismus a mohlo by být možné automatizovat mozek a vyvinout jakousi pseudomorálku.

Nerad o takových věcech mluvím, protože jsme často napadeni i bez nich. Představte si, co by lidé řekli, kdyby slyšeli, že říkáme, že existují lidé, kteří nejsou lidské bytosti. Přesto jsou to fakta. Naše kultura by nebyla v takovém úpadku, kdyby lidé silněji cítili, že kolem nich chodí množství lidí, kteří se kvůli své naprosté bezohlednosti stali něčím, co není lidské, ale místo toho jsou démony v lidské podobě.“


Setkání s Rudolfem Steinerem sv. 2, červenec 1923.