Když holky řvou, mrazí mě. Zkrabatí se jim tvář, vypadají zle a všechna něha je fuč.
Myslím si docela potichu, že olympijské hry bez diváků (Člověka nikdo tu nevidí, sportují daleko od lidí) jsou hovadina a nesmysl, ale majitelé kamer a televizí myslí, že kamery a televize jim mohou nahradit skutečnost, tak ať si to myslí.
I já jsem se občas na kousek olympijského klání díval, a zdálo se mi, že bez těch diváků se řve nějak víc.
No jo, za starých časů bylo největší ozdobou muže – ovládat své emoce. Muži nepláčou! a Vinnetou a Sedm statečných…A ženy se tenkrát snažily být hezké. Milé, čisté, líbezné – prostě dívčí a krásné.
A teď, 2021, je na Olympijských hrách všechno jinak. Obě pohlaví řvou, jako kdyby to bylo snad přímo předepsáno a při tom křiku obličeje dívek a žen jsou… no zkrátka nevypadají hezky. Opravdu. Viděl jsem kus volejbalu Brazílie – Rusko, třeba. Tam, to je pravda, všechny dívky neřvaly. Některé si jen tak do počtu jako štěkly, snad aby je ty ostatní neukousaly. Pamatujete přece - Kdo neřve s námi, řve proti nám!
Byl ten křik tak nápadný proto, že tu nebyli diváci? Že jinak by řvali oni? Že kamera je všudypřítomná a ženy ji nevnímají? Ptá se vůbec dnes někdo těch žen, jestli je smí natáčet? Ale vůbec ne. „Imagolog“ jde za trenérem, ohledně křiku s ním pohovoří a trenér si potom tu tichou slečnu Tichou pozve na kobereček…nejdřív k ní hovoří hezky, - podívejte slečno Tichá, vy hrajete dobře, ale prospělo by vám, kdybyste se hlasitěji uvolňovala, když se vám povede podání, zařvěte si! Ale běda, jestli se křik nezlepší! Zase jde slečna na kobereček k trenérovi a ten už teď hezky nemluví – víte slečno Tichá, neuvolněné emoce vás brzdí, když se jich nedovedete zbavovat, nebudeme vás moci tak často stavět…Media potřebují vzrušení!
Mávám nad sebou rukou. Potichu. Copak já, o mě koneckonců nejde. Při hluku vypnu zvuk a při těch šklebech přepnu na koťátka, na přírodu a nebo si budu víc číst.
Ale - kolik kluků přestane milovat, když uvidí (a uslyší!) svou vyvolenou řvát? A kolik se jich vůbec nezamiluje!
Třeba by pomohlo dávat si při „uvolňování“ ruku před pusu, například tak, jako to učíme děti při kašli či při zívání. Nevím. Co na to bohové Olympu?
Co říkáte? Ne, já taky nic neslyším. Všichni se najednou nějak uvolňují…
