„Děti by se měly samy rozhodnout, jestli budou chtít chodit do školy. Hlavním cílem vzdělávání nejsou vědomosti, ale to, aby byl člověk šťastný, znal sám sebe, věděl, že může dosáhnout všeho, co si usmyslí.“
Takovou neuvěřitelně stupidní větu vypotila Zdeňka Staňková z neziskovky Svoboda učení v diskusním pořadu iDNES.cz Rozstřel. (10.4. 2018).
A myslí si, že i malé dítě ví, co je pro něj dobré a co špatné, a proto by se mělo samo rozhodovat, co se chce nebo nechce zrovna učit, nebo jestli bude chodit do školy, která bere dětem čas na hraní.
Navíc „učitelé nemají právo úkoly zadávat a děti mají právo úkoly odmítnout.“ Podle ní se její děti sama naučily číst.
Dále říká:
"Jestli vyroste a bude uklízet a bude spokojené, tak s tím je v pohodě. Pokud bude chtít dělat něco jiného, bude vědět, že za tím může jít a být tím, čím si usmyslí.“
Takže, když to shrneme:
Do jisté míry to může platit jen pro mimořádně chytré a talentované děti, pokud mají vzdělané rodiče, kteří mají čas je denně učit a vést.Těch je ale jen pár procent.
Zbytek, pokud se nebude chtít učit, tak nebude nic vědět a budou muset být šťastní jako uklízečky nebo boudou nosit krabice ve skladu. Ovšem pokud se např. v osmnácti rozhodnout být lékaři nebo inženýři zjistí, že mohou chtít moc, ale dotáhnou to max. na vedoucího skladu v supermarketu.
Faktem je, že bez dlouhodobého učení, znalosti, vědomostí a zkušeností, bez kolektivní práce a pravidelného sociálního kontaktu dokážeme jediné.
Děti budou ještě hloupější.
Ale to je i cíl samotného státního inkluzívního školství.