Román 1984 napsal Orwell v roce 1949. O padesát let později se kniha stala světoznámá a mnoha lidem začalo docházet, že obsah není jen kritikou počáteční politiky SSSR 20 – 30ých let, jak se většinou píše, ale kritikou jakékoliv totality. Lidé rychle objevují, co se skutečně děje ve světě křivých zrcadel.
Bylo jen otázkou času, kdy vystartují první náznaky na zákaz knihy. V tomto případě se tak stalo (mimo jiné) v deníku Telepgraph. (15.října 2023)
“Západní liberálové se rozhodli pokusit zakázat díla George Orwella, protože se kvůli jeho dílu cítí “nekomfortně”.
Liberální autorka Anita Singh píše, že kniha “1984” a další klasické Orwellovy knihy jsou pro společnost škodlivé, protože sám autor byl “sadista, misogyn, homofob a krutý člověk”.
Základ tohoto dehonestujícího textu vychází z autobiografických záznamů Orwellovy manželky Eileen O’Shaughnessyové, která se za Orwella provdala v roce 1936.
Její život na základě dopisů popsala spisovatelka Anne Funderová. Ta z nich vykouzlila, že např. Orwell vyškrtl ženy ze svého života. V knize dále uvádí, že temnota a tíseň, která je typická pro děj knihy 1984, odráží Orwellův stav mysli.
Schizofrenně uvádí, že jeho žena byla velkou inspirátorkou např. knihy Farma zvířat, ale na druhé straně a bez důkazů označuje Orwella za homofóbního, velmi ho prý přitahovali muži a nezajímal se o ženy. A v jeho románech je to prý znát.
Faktem je, že Orwell se účastnil Španělské občanské války, bojoval na straně trockistů (POUM), účastnil se „květnových událostí“, spolupracoval s anarchisty proti stalinistům a republikánům, to většinou proto, aby poskytl britské MI5 seznam lidí s komunistickým nebo marxisticko-leninským myšlením.
Nutno ale přiznat, že podobné bláboly z psoudointelektuálního prostředí o Orwellovi, budou mít zcela opačný účinek.
Pseudointelektuálnost názorů je pro liberální “myslitele” čím dál víc přiznačná. Neradi se učí fakta, rádi dehonestují a popisují své dojmy, jako pojmy. Stačí si poslechnout celou škálu politiků z řad Pirátů, TOP09, ODS, STANu, KDU nebo na Slovensku jsou velmi poučené rozhovory s členy pol.strany Progresivní Slovensko. Zvláště Šimeček a Stohlová jsou přímo učebnicové příklady.
Kdo je pseudointelektuál:
Osoba, která chce být považována za osobu výrazně inteligentní, která má obsáhlé znalostmi, ale ve skutečnosti je průměrně inteligentní a nemá většinou ani základní faktografické znalosti.
Nejčastěji hloupě a automaticky popisují přečtené, aniž by jím docházely souvislosti.
A to se většinou děje na základech narcismu a touhy být obdivovaný.
