„Miluji les, jak ho stvořil Pán Bůh, les, kde nezasáhla lidská ruka, les bez lidské kultury, bez šablony a lineární uniformity – les Boží – les, kam lidská noha nevkročí, který je pro člověka bez užitku, ale pro mne plný rozmanitého života – rajská příroda. Zde je strom tím, čím je – znamením, symbolem lidského života…“, píše Arnošt Hrabal Janu Lebedovi v roce 1941.
Výjimečný umělec a kněz, buchlovický rodák Arnošt Hrabal (4. prosince 1886 – 30. prosince 1969).
Ve svém životě procházel dvěma chrámy. Chrámem církevním, ve kterém působil jako kněz a chrámem lesa. Obojí silně ovlivňovalo jeho každodenní vidění světa. Boha nacházel pod klenbou kostela i pod korunami stromů. Jeho grafiky a kresby lesa jsou jedinečné a svým duchovním přesahem nadčasové.
Antonín Gála zaznamenal vyznání Arnošta Hrabala takto:
Hovořím-li o svém díle, musím říci, že jsem se vlastně třikrát narodil.
Poprvé pod hradem Buchlovem, obestřeným romantikou a obrovskými lesy. Zde jsem s tatínkem, pošťákem, při cestě napříč lesy do Stupavy a na Hutě poznával krásy lesa a zpěv ptactva.
Podruhé jsem se narodil v jesenickém pralese, kde pod Pradědem jsem poznal mohutnost a původní sílu pralesa.
Potřetí jsem se narodil v zahradě s kvetoucími liliemi, uprostřed slunečnic se svatozáří, s diviznami i bodláky...
William François Ritter (1867–1955) o něm píše
Arnošt Hrabal "posvětil moravský les... Byl pastýřem ducha a prosté krásy, básníkem lesa. Perem, tužkou, nejčastěji rydlem vytvořil to, co básník slovem nebo hudebník tónem. Znal tragický osud stromů, jejich boj s mocnou přírodou i zdlouhavé umírání."
Výpisky z publikace "Stojím v kruhu snivých stromů. Grafik a kněz, kněz a grafik Arnošt Hrabal."
Autoři Milada Frolcová – Zdeněk Orlita
Doprovodná publikace k výstavě. Muzeum Oderska 2015.
Výpisky:
První, raná etapa byla obdobím pokusů a usilovného hledání, poznamenaná dotykem secese a ukon če-na nalezením nejideálnějšího prostředku pro vyjádření umělcových představ v technice dřevorytu. V tomto období Hrabal převážně kreslil, vyrovnával se s dalšími grafickými technikami (lept, litografie), okrajově se zabýval olejomalbou (portréty rodičů, sourozenců, autoportréty, krajiny) a akvarelem. Časově tuto etapu „zrození“ uzavřela 1. světová válka a vznik Československa.
Druhé, období vrcholného tvůrčího růstu (dvacátá a třicátá léta 20. století), spojené s kněžským působením na severní Moravě, ovlivněné symbolismem a expresionismem, budeme sledovat podrobněji níže.
Samostatnou kapitolu tvorby tvoří období druhé světové války, charakterizované například cykly kreseb České rekviem nebo Válka (které nikdy nebyly vydány, ani se nedochovaly kompletní; část je uložena ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti), v nichž v apokalyptických vizích zpodobnil zrůdnost fašismu, nacistické peklo a hrůzy války. Do lesních vizí vstoupil náhle člověk trpící, ale s nezlomenou tváří, Kristus Trpitel, ale i odvěký Soudce. Mravní obsah vždy přítomný v nejhlubším smyslu Hrabalova díla, se stal hlavním motivem rozsáhlého souboru kreseb, jež tvoří bohatý komentář k umělcovu úsilí v těchto bolestných a těžkých dobách. V závěrečné etapě tvorby byl Hrabal plně zaujat náboženskou tematikou, někdy spojenou i s národopisnou motivací. Vracel se také k námětům ze světa přírody nebo zpracovával protiválečné motivy. Volná grafická tvorba ustoupila do pozadí a základním prostředkem vyjádření se stala kresba.
Byl pastýřem ducha a prosté krásy, básníkem lesa. Perem, tužkou, nejčastěji rydlem vytvořil to, co básník slovem nebo hudebník tónem. Znal tragický osud stromů, jejich boj s mocnou přírodou i zdlouhavé umírání.
Samostatnou kapitolu tvorby tvoří období druhé světové války, charakterizované například cykly kreseb České rekviem nebo Válka (které nikdy nebyly vydány, ani se nedochovaly kompletní; část je uložena ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti), v nichž v apokalyptických vizích zpodobnil zrůdnost fašismu, nacistické peklo a hrůzy války. Do lesních vizí vstoupil náhle člověk trpící, ale s nezlomenou tváří, Kristus Trpitel, ale i odvěký Soudce. Mravní obsah vždy přítomný v nejhlubším smyslu Hrabalova díla, se stal hlavním motivem rozsáhlého souboru kreseb, jež tvoří bohatý komentář k umělcovu úsilí v těchto bolestných a těžkých dobách. V závěrečné etapě tvorby byl Hrabal plně zaujat náboženskou tematikou, někdy spojenou i s národopisnou motivací. Vracel se také k námětům ze světa přírody nebo zpracovával protiválečné motivy. Volná grafická tvorba ustoupila do pozadí a základním prostředkem vyjádření se stala kresba.
