Makanna – Otec divů, málem zapomenutý historický román Jiřího Weila

Makanna – Otec divů, málem zapomenutý historický román Jiřího Weila

Málem zapomenutý román Makanna – Otec divů, židovského spisovatele Jiřího Weila, vypravuje dramatický příběh Hekima, falešného proroka, který je nejdřív mocí zrazen, aby proti ni povstal a přisvojil si ji.

Na pozadí historických událostí sedmého století  popisuje autor slavný vzestup cynika toužícího po moci, který je schopen strhnout na svou stranu dav a plně využít výhody, které tím získá.
Nakonec se štěstena od něho obrací, jeho vojsko ho zrazuje a tak končí i jeho rozmařilý život na hradě ukrytém ve skalách. Na poslední večeři otráví svých 300 žen a sám se upálí. Zkázu hradu přežije jen jeho nejoblíbenější žena Bánúke.

Román spojuje prvky historického románu a reportáže a neobvyklou formou sleduje principy mechanismu vývoje lidského společenství, hlavně psychologii a sociologii šíření myšlenky a zneužití člověka populistickou ideologií.
Zároveň je Weil velmi dobrým pozorovatelem prostředí, nevyhýbá se detailům a vytváří věrohodný kolorit té doby. Psychologický obraz není zvlášť rozvinutý, ale o to víc se Weill zabývá akčním dějem, svým způsobem román připomíná spíš velkofilm, jak klasickou knihu.

Na motivy románu vznikla nahrávka a CD z koncertu "Makanna" (I. Kosíková: "Makanna", J. Talich – dirigent, F. Brikcius – violoncello, J. Židlický – recitace, Talichův komorní orchestr), který se konal pod záštitou Sira Toma Stopparda a Václava Havla, v rámci 110. výročí narození židovského spisovatele Jiřího Weila (1900–1959) a Daniel Pearl World Music Days.
Makanna. Hudební projekt Brikcius podle historického románu Jiřího Weila

Jiří Weil (*6. 8. 1900 - †13.12. 1959)
Prozaik, literární kritik, reportér, překladatel a publicista Jiří Weil se narodil 6. srpna 1900 v Praskolesích u Hořovic. Po maturitě r. 1919 studoval na FF UK slovanskou filologii a srovnávací literaturu. Studia zakončil doktorátem r. 1928.
Od r. 1922 několikrát navštívil SSSR, v letech 1933-1935 působil v SSSR jako překladatel a publicista, později po vyloučení z KSČ pobýval půl roku ve Střední Asii (v Kyrgyzstánu, Kazachstánu aj.). Během 2. světové války odmítl nastoupit do transportu židů, skrýval se, byl zatčen, pět měsíců žil nehlášen v nemocnici, fingoval sebevraždu a až do konce války žil v ilegalitě. V letech 1946-1949 byl redaktorem nakladatelství ELK, v letech 1950-1958 pak vědeckým pracovníkem Státního židovského muzea v Praze. V jeho díle se zrcadlí nejen pobyt v SSSR, ale i návštěvy Německa, Švýcarska, Francie a Polska.

Byl členem Devětsilu, Bloku, Syndikátu českých spisovatelů, SČS (vyloučen r. 1951, znovu přijat r. 1956). Publikoval v Časopise českého muzea, v listech Kmen, Avantgarda, Literární noviny (třicátá léta a druhá polovina let čtyřicátých), LN, Nový život, Host do domu, Věstník Židovské obce náboženské aj. Je zastoupen v Židovských ročenkách. Překládal díla ruských autorů. Spoluredigoval edici "Dětské kresby na zastávce smrti. Terezín 1942-1944" (1959). Napsal celou řadu povídek a románů, např. Moskva-hranice (1937, 2. vyd. v r. 1969 bylo zakázáno), Dřevěná lžíce (1938), Makanna, otec divů (1946), Barvy (1946), Život s hvězdou (1949), Harfeník (1958), Žalozpěv za 77 297 obětí (1958), Na střeše je Mendelssohn (1960). Zemřel 13. prosince 1959 v Praze.