Philip Pullman. Hodinový strojek je jedinečný světový bestseller na několik natažení

Philip Pullman. Hodinový strojek

Mistrně promyšlený a propracovaný příběh, který využívá rámec klasické pohádky. Vyprávění začíná pohádkovou formulkou („před dávnými a dávnými časy“) a také končí formulkou („a žili šťastně až do smrti“). A po vzoru pohádek příběh má i morální poslání.
Na rozdíl od tradičních pohádek, ale tento kratičký román nabízí také požitek z  autorské invence, z důmyslně konstruovaného děje a z překrývání reality a fikce. Až si tento krátký příběh přečtete, dáte nám jistě za pravdu, že se jedná o jednu z nejpozoruhodnějších knih, kterou ocení nejen děti, ale i dospělí.


O čem je kniha.
Před dávnými a dávnými časy za jednoho zimního večera se obyvatelé jednoho německého městečka jako obvykle schází v hospodě U Bílého koně, aby si poslechli nejnovější příběh od místního vyprávěče Fritze. Všichni v hospodě netrpělivě čekají co si Fritz pro ně připravil. Ale nikdo netuší, že Fritz ještě nemá svou povídku hotovou.
Fritz začne předčítat ze svých papírů a tajně doufá, že až dojde na konec, dál už si něco vymyslí. Vyprávění se mu toho dne obzvláště daří, všichni v hospodě ho poslouchají jako přimražení k židlím, všechny oči jsou upřeny na něho. Ale Fritz už se blíží k místu kde jeho poznámky končí a stále neví jak v příběhu pokračovat. A tak, aby zachránil svou pověst vyprávěče, v duchu přislíbí svou duši Ďáblu, jestli mu pomůže dostat se z toho se ctí.
V tu chvíli se rozrazí dveře hospody a uprostřed víru tančících vloček se zhmotní zlověstná postava z Fritzovy povídky, muž v dlouhém černém plášti s širokou kápí, táhnoucí za sebou malé sáňky s čímsi zabaleným do plachtoviny.

To je jen jedna z dějových linií Pullmanova příběhu Hodinový strojek.
Další vypráví o hodinářském učni, který končí své učení a druhého dne má ukázat městu výsledek své roční práce. Učeň ale za celý rok vůbec nic nevyrobil a teď se smutně opijí, aby zahnal myšlenky na zítřejší ostudu . Když zlověstná postava z Fritzova příběhu vstoupí do hostince, Fritz zděšen uteče, ale opilý učeň zůstane a zaprodá svoji duši za kus mistrovské hodinářské práce, kterou chce vydávat za vlastní.

Pak jsou tady ještě další dějové linie, ale i ony zapadají jedna do druhé jako ozubená kolečka hodin a spoluvytváří jednotný příběh.
Jakmile jedna dějová linie dospěje k vrcholu a něco nezvratného je na spadnutí, děj se bizarním způsobem spojí s některou z vedlejších dějových linií a celý příběh se stočí na jinou stranu. Ku příkladu Fritzův smýšlený příběh o ďábelském vědci a vyprávění Pullmana o hodinářském učni zpočátku existují vedle sebe, ale v momentě kdy postava z Fritzovy povídky ožije a začne smlouvat s učněm, přestupuje tím z příběhu do příběhu a ze světa smyšlenek do reálného děje. Tyto styky dějových linií a přehazování směru děje jsou natolik nápadné, že je doslova vidíme zapadat do sebe jako součástky hodinek.

Je to záměr autora a Pullman se hlásí k němu hned v začátku vyprávění:

„…byla to celá řada událostí, které do sebe zapadaly jako jednotlivé součástky hodinek, a ačkoli lidé spatřili tu nebo onu část, nikdo neviděl celek. Já vám ten příběh ale povím, jak nejlépe budu umět."

Složitá konstrukce děje na způsob hodinového strojku, postavy vypravěče a hodináře, kteří zaprodají své duše za úspěch bez práce – nic z toho není náhodou.
Neúprosné tikání hodin je zde metaforou pro neúprosný sled činů a jejich důsledků. To, jaké činy si volíme, natahuje naše osudy jako hodinky a důsledky naších voleb vždy nevyhnutelně přijdou, proto musíme volit dobře. Když temná postava s kápí pokouší v hostinci hodinářského učně, říká mu, že stačí jenom si něco přát a už to můžeme mít. A v rámečku na poli stránky autor glosuje její slova a vyvrací je jako nepravdivá:

„Tady se dostáváme k jádru věci. Spousta lidí se domnívá, že stačí něco si přát, aby se to splnilo. Myslí si to například každý, kdo si kupuje nějaký los. A je to samozřejmě náramně lákavá představa. Má ovšem jeden háček… Pravda je totiž taková: když něco chcete, můžete to získat, ale jen když přijmete i všechno ostatní, co k tomu patří, včetně dřiny a únavy, a musíte počítat i s tím, že se to nepodaří.“

Hodinový strojek - Příběh na jedno natažení / Philip Pullman / překlad: Dominika Křesťanová
Vydala Mladá fronta, edice: Hodina duchů 2006 (1. vydání) / Originál: Clockwork or All Wound Up,

Spisovatel Philip Pullman (1946)
Narodil se v britském Norwichi. Dětství strávil v Británii, Zimbabwe a Austrálii, než se rodina usadila v severním Walesu. Vystudoval Exeter College v Oxfordu. Víc než dvacet let působil jako učitel na různých středních školách, z toho osm let na Westminster College.
Napsal téměř dvacet knih, z nichž většina je určena dětským čtenářům, ale s oblibou je čtou i dospělí. Známým se stal už svou tetralogií o Sally Lockhartové, ale světový věhlas mu přinesla až trilogie Jeho temné esence. První díl Světla Severu (Northern Lights (v USA pod názvem Zlatý kompas, The Golden Compass) vyšel roku 1995. Pullman za něj dostal význačné literární ceny Carnegie Medal a Guardian Children´s Fiction Award.
V roce 1997 následoval druhý díl Dokonalý nůž (The Subtle Knife) a roku 2000 trilogii uzavřelo Jantarové kukátko (The Amber Spyglass), které získalo jako vůbec první dětská kniha v historii prestižní Whitbreadovu cenu.
Trilogií Jeho temné esence se Pullman zařadil k předním světovým autorům fantasy literatury a bývá srovnáván s nestorem žánru J. R. R. Tolkienem. Produkční společnost New Line Cinemas (producent trilogie Pán prstenů) chystá její filmovou verzi, přičemž první díl Zlatý kompas měl světovou premiéru na podzim 2007.

Předmluva:

Za dávných časů, kdy se tenhle příběh odehrává, se čas řídil hodinovým strojkem. Opravdovým strojkem se vším všudy, s perky, ozubenými kolečky, převody, kyvadly a spoustou dalších věcí. Když ho člověk rozebral, bylo vidět, jak funguje, a dalo se poznat, jak ho zase složit dohromady. Dneska se čas řídí elektřinou, vibrujícími krystaly křemene a bůhví čím ještě. Můžete si dokonce koupit hodinky poháněné solární destičkou, které se několikrát denně samy nastavují podle rádiového signálu a nikdy se nezpozdí ani o vteřinu. Pro mě osobně je naprostá záhada, jak takové hodiny a hodinky fungují, a kdyby je pohánělo nějaké kouzlo, nedivil bych se o nic víc.

On i takový hodinový strojek je záhadný ažaž. Vemte si například obyčejnou pružinku, třeba takové pérko, které pohání budík. Je vyrobeno z popouštěné oceli a má tak ostrý okraj, že by se o něj člověk mohl říznout do krve.

Kdybyste si s ním neopatrně hráli, může se docela klidně vymrštit jako had a vyšvihnout vám oko. Nebo si představte závaží, železné závaží pohánějící ohromné hodiny na kostelní věži. Kdybyste měli pod ním hlavu a kdyby náhodou spadlo, vyrazí vám mozek z lebky.
Ale když přidáte pár převodů a nýtků a maličký setrvačník, který bude kmitat sem tam, nebo kyvadlo pohupující se ze strany do strany, síla pérka se propojí s tíhou závaží a strojek bude naprosto bezpečně pohánět ručičky.

Jakmile takové hodinky natáhnete, je v jejich pravidelném chodu něco tak trochu strašidelného. Ručičky se rovnoměrně posunují po ciferníku, jako by měly svou vlastní vůli. Tik tak, tik tak! Pomaličku polehoučku se sunou dopředu a odtikávají nám čas k hrobu.

Podobně se to má i s některými příběhy. Jakmile je uvedete do chodu, nic je nezastaví, sunou se dál a dál, dokud nedosáhnou předurčeného konce, a i kdyby jeho postavy sebevíc chtěly změnit svůj osud, nejde to. Jeden takový příběh vám teď povím. A protože je strojek natažený, můžeme začít.