Čmeláci jsou sociální hmyz stejně jako blízce příbuzné včely a vosy, a podobně jako vosy vytvářejí jednoleté roje, které zakládá čmeláčí samička… Že se vám nezdá, že by právě tahle slova byla o literatuře a patřila na Čítárny? Tak to jste nečetli některé z knížek o hmyzu Ondřeje Sekory, které by se s trochou nadsázky daly nazvat základní entomologickou literaturou. A o knížce Čmelák Aninka to platí několikanásobně.
Čmelák Aninka - čmeláčí maminka.
Tohle jméno vymyslel tatínek Pavla Navlíkala, když se dozvěděl, že každý čmelák není kluk a že i brundibáři mají svoje maminky. Aninka z knížky slavného ilustrátora, karikaturisty a spisovatele Ondřeje Sekory má spoustu práce. Hlavně musí najít úkryt pro svoje hnízdo, aby se v něm malým čmeláčků líbilo a byli v bezpečí před nejrůznějšími nepřáteli, ať už to jsou nerozumní kluci nebo třeba ťuhýk.
A co se kolem Aninky a její veliké rodiny všechno semlelo, se dozvíte z knížky, která se plná barevných i černobílých ilustrací. V knížce najdou děti předškolního a raného školního věku spoustu zábavy i poučení.
Nejslavnější hrdinové Ondřeje Sekory - Ferda Mravenec, Brouk Pytlík, Beruška nebo čmelák Aninka - patří do říše hmyzu, ale v Sekorových knihách, které přinesly zábavu a poučení již několika čtenářským generacím, najdeme i mnoho dalších zvířat... Takže neváhejte a vezměte nějakou z jeho knížek do ruky. Neprohloupíte!
Ondřej Sekora | ČMELÁK ANINKA | Praha : Knižní klub, 2007 (5. vyd., 1. vyd. v SNDK, 1959) | 107 stran | Ilustroval Ondřej Sekora
Ukázka z knížky
Před nimi, nízko nad zemí, vzzz – bzzz – vzzz, létá veliký čmelák se žlutými pruhy a bílým zadečkem. Létá zde, létá tam, o kousek dál, zase se vrací, pořád nad zemí a stále něco v trávě a v kamení hledá a pořád hledá.
"Podívej se na toho čmeláka!" rozveselil se čtverák táta. "Létá, jako kdyby něco hledal. Pojď, půjdeme mu pomoci. Pane čmeláku, pane čmeláku, hej, povídám! Neztratil jste něco? Třeba dýmčičku? Nebo zlatý dukát? Najdeme! Jaké nám dáte nálezné?" smál se, běžel ke čmelákovi a chtěl mu toho ještě spoustu napovídat. Ale to už Pavel nevydržel mlčet.
"Nech ho, táto, já ti povím, co hledá! Pan učitel nám to dnes říkal ve škole. On nehledá ani dukát, ani dýmčičku, ale nějaký úkryt pro svoje hnízdo. Nějakou pěknou díru v zemi, kde bude bydlet. A vůbec to není on, ale je to ona, čmeláčí maminka, která bude mít brzy ve svém hnízdě velkou hromadu dětí!"
"Ale jejej!" zarazil se překvapený tatínek. "To je mně pěkné nadělení. Tak je to tedy ona! Čmeláčí maminka!" a otočil se na Pavla. "To je podařené. To všechno vám pan učitel pověděl? Já vždycky myslil, že čmelák je čmelák. Víš co? Budeme jí ode dneška říkat čmelák Aninka, čmeláčí maminka…"
