Tucet pohádek z Kampy Jindřišky Smetanové aneb Bývalo na Kampě krásně, jsou o tom napsané básně

Tucet příběhů Jindřišky Smetanové zapadá do kontextu utvořeném jak dávnými pohádkami Miloše Macourka, tak třeba i nejnovějšími západočeskými „pověstmi“ Markéty Čekanové. A pražská Kampa? Se svým geniem loci inspirovala sice už bezpočet umělců, to ale není naprosto důvod ke znuděnému mávnutí rukou. Ano, někdejší její atmosféra zůstává i obchodním artiklem, ale právě nad listy této knihy na to okamžitě zapomenete. 

"A co dnešní tamní atmosféra? Bývalo na Kampě krásně,/ jsou o tom napsané básně./ Všechno se všelijak mění,/ co bylo… to už není…," uzavírá knihu sama autorka. V ní soustředěné pohádky (některé už dávno zpracované rozhlasem) vycházejí takto poprvé.



O faktu, že je tvůrkyně nejprve takticky zkoušela na vlastních dětech, nás informuje redakční dovětek, ale už sama forma próz, kterou je nijak netajené povídání si před spaním (a nejen před ním).
Ale pozor. Ty pohádky nestojí jen samostatně, to spíš na sobě leží ve vrstvách a jedna se postupně chytá druhé za ruku, až je z toho řetěz. Úhledně kompaktní celek. A k tomu verše… Jsou tu, autorka je spoře rozhodila mezi řádky (jako to dělá i zmíněná Čekanová), samostatně by jistě obstály hůř, takto však funkci plní: Já jsem duchna štráfkovaná,/ štráfek, to je pruh,/ moje matka byla duchna,/ můj tatínek duch, duch, duch,/ můj tatínek duch.

Svazek právem náleží i strašidlologům a nevelké je sice panoptikum pohádkových bytostí, které se nám tu nabízí k věření, o to cituplněji jsou však postavičky črtány.
A copak Vrzembouch(sic!), ten nám je ještě povědomý, vždyť vysedává na mlýnském kole. Ale skřítek Kociánek? Duchna Břehule? Zázračný kafemlejnek a peřinka, která přicestovala na Kampu z Košíř? Ne, tady se už fantazii meze nekladou.

Taky autorčinu vyprávěcí úspornost lze pochválit…
Občas se ovšem stane, že v souboru pohádek či pověstí tkví nenápadně zabalen i příběh o něco delší. Tak je tomu i v Pohádkách z Kampy a kapitola, která by - možná - obstála i jako samostatná kniha, se jmenuje O líném Jakubovi a lvu rytíře Brunclíka. Jestli si však myslíte, že to bude „jen“ další variace na příběh legendárního knížete, který dobyl do znaku kočkovitou šelmu (obsáhlou fantasy variaci na téma nedávno uveřejnil Vlado Ríša), velice se podivíte. Smetanové pohádky jsou totiž vším, jen ne odvozeninami. A pravda, Macourek už napsal Ostrov pro šest tisíc budíků (které tam mohly zvonit a zvonit, aniž byly bity), ale Smetanová s Vrzembouchem, ti uspořádali „Koncert pro dvě stě židlí“.

A zkuste si někdy zbrusu nové pražské strašidlo vymyslet sami.
Není to tak lehké, tedy pokud vás mají děti akceptovat, a myslím, že Pohádky z Kampy malí posluchači a čtenáři přijmou snadno a rádi, a to i díky ilustracím Pavla Skalníka (nar. 1941). I sešli se tak v jednom svazku emigrant (dnes Kanada, odkud se však vracívá) a dvacet normalizačních let zakázaná „šatnářka, zahradnice a pomocnice na stavbě“ a ačkoli už dnes Jindřiška Smetanová na Kampě dávno nežije, touhle knihou dokázala dech svého místa znovu rozfouknout do české kotliny. Nejenom aby přitahoval, ale aby konejšil.

Jindřiška Smetanová | POHÁDKY Z KAMPY | ilustrace Pavel Skalník | Sláfka, 2007