Stará klasika v současném jazyce. Velice citlivá adaptace od autorky trilogie Opera nás baví, Divadlo nás baví, Balet nás baví ponechává plnou šíři a bohatost děje. Soustředila se jen na zpřístupnění jazyka současným čtenářům.
Tohle není žádné zkrácené a nevkusně zjednodušené vydání.
Poklad na ostrově | Robert Louis Stevenson | Ilustroval Tomáš Řízek | Převyprávěla Anna Novotná | Práh, 2013
Ukázka z knihy:
Byla plná námořníků. Bavili se tak nahlas, že jsem zůstal stát na prahu a bál se vstoupit dovnitř. Z vedlejší místnosti vyšel člověk a já jsem okamžitě věděl, že to je určitě on – Dlouhý John Silver. Neměl jednu nohu, opíral se o berli, ale že to s ní uměl! Obratně poskakoval mezi stoly, hvízdal si a vypadal velmi spokojeně. Jinak byl vysoký a silný, měl širokou tvář, bledou a nehezkou, ale oči bystré a usměvavé.
Přiznám se, že od té doby, co se v dopise pan Trelawney zmínil o Dlouhém Johnovi, obával jsem se, jestli to snad není ten jednonohý námořník, kterého jsem vyhlížel U admirála Benbowa. Ale stačil jediný pohled a měl jsem jasno. Že tenhle upravený a vlídný hospodský je pravým opakem toho, co jsem očekával.
Sebral jsem všechnu svoji odvahu a šel rovnou k němu. Stál opřený o berli a hovořil s nějakým zákazníkem.
„Pan Silver, prosím?“ zeptal jsem se ho a podal mu dopis.
„Ano, chlapče,“ řekl, „to jsem já. A kdopak jsi ty?“ Sklouzl pohledem na dopis, a jak se mi zdálo, zarazil se.
„Ano, ano,“ zahlaholil a podal mi ruku, „už vím. Ty jsi jistě náš nový plavčík! Těším mě! Rád tě poznávám!“
A silně mi stiskl ruku.
Ve stejný okamžik se na druhém konci hospody zvedl nějaký host a nápadně rychle zamířil ke dveřím. A právě proto, že měl tak naspěch, upoutal moji pozornost. Okamžitě jsem ho poznal: voskově žlutá tvář, u ruky mu chybí dva prsty!
„Zadržte ho! Zadržte ho!“ vykřikl jsem. „Je to Černý pes!“
