Co se stane ze světem, ve kterém začnou vymírat muži v produktivním věku a společnost začínají řídit feministky? Merle jako vždy provokuje, nutí k zamyšlení a hledání souvislostí. Bohužel se jeho vize v mnoha směrech naplňují.
Téma vymyslel Merle v roce 1973 a v mnoha směrech dokázal předvídat, co se bude dít.
Mužskou populací se začne šířit vir, který je označován jako Encefalitida 16. V knize tento vir ale nenapadá ženy chlapce a starce, ale muže v produktivním věku. Ti se mohou zachránit pouze kastrací. Vzniká tak mužská skupina "Áček" neboli kastrátů, méněcenná část lidí.
Svět je v chaosu. Svět postižený šílenstvím jediné pravdy.
Svět jako na obrazech Pietra Brughela, Bosche nebo inkviziční hrůzy, které maloval Francisko Goya. Media pozbývají svou moc. Nikdo neví v co a komu má věřit. Autocenzura jako víra. Nárust násilí ve společnosti jasně prokazuje, že surovost v chování lidí souvisí s nadřazenosti a moci a není určena pohlavím.
Ideální čas pro nastavování nové rovnosti, ovšem podle feministických měřítek. A tam, kde je příliš mnoho rovnosti jediné pravdy, rodí se diktatura.
Orwellovské „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost,“ se románem táhne jak červená myš.
Vedoucí úlohu přebírají ženy, podobně jako v jeho další knize Malvil nebo v polském filmu Sexmise.
Díky tomu se proměňuje pohled vládnoucí společnosti na sex a úlohu žen. Svět se obrací proti biologické přirozenosti. Nekastrovaní muži jsou uzavírání do táborů, které nekompromisně vedou ženy. Je tam i doktor Martinelli se svým synem. Ten nakonec vyrobí vakcínu proti viru a s jednou ženou uteče do Kanady, kde zahájí její prodej. Situace se ale mezitím změnila. Změnila se podstatným způsobem morálka. Jeden nekastrovaný muž má sice víc žen, ale ve společenském žebříčku je podřadný.
Ale ve své podstatě kniha není až takové scifi.
Např. v USA stačí přijmout jeden zákon, který lehce přetvoří stávající tzv. demokracii v politikikum blízké knize a totalitu. Ten zákon se týká tzv Zástupců. Pokud zemře zákonodárce, může ho nahradit Zástupce. Třeba jeho manželka. A nemusí být už nikdo více volen.
Kniha má po letech ještě aktuálnější kovidovou odezvu a provokuje k hledání jasných souvislostí s dneškem. Přitom Merle nepoučuje, nemoralizuje, jen předkládá svoji vizi budoucnosti na základě velmi dobrých postřehů z doby poč. 70 let 20 století. Jeho předpoklady se ale v mnoha směrech naplňují. Možná víc než by si sám přál.
Robert Merle / Muži pod ochranou / originál Les hommes protégés, 1974 /
Výpisky:
A hlavně žasnu. Jak jsou lidé poddajní! Jak se nechají rychle předělat! Hitler přesvědčil miliony Němců, že židé jsou zlí. Miliony Američanů schvalovaly bombardování Hanoje! A teď zase ženy … Je to k nevíře. Stačilo půl roku a mé inteligentní laborantky přijali současnou frazeologii i s idejemi, které ji uvádějí do pohybu.
Slečna Lucy je nadržená jako jeptiška, co žila deset let v klášteře, kde neměli svíčky...
Mé laborantky se usadí v kruhu a já si sednu mezi ně. Překvapilo je to. Následuje chvilka ostýchavosti a rozpaků. Už nás od sebe neodděluje můj stůl. Navázal jsem s nimi kontakt. A pro ně to je nějaký kontakt! S pohlavním nepřítelem číslo jedna! Se sexistou! S falokratem! S ďábelskou bytostí nižšího řádu! Ale taky si říkám, že možná i trochu přitažlivou, když se musí stýkat pouze s Áčky…
Další osoba v místnosti moc místa opravdu nezabere. Žena. Jeden z nich ji, zrovna když jsem vcházel, oslovil jako slečnu Whitovou. Jméno jaksepatří ironické: slečna Whitová není bílá, ale šedivá od hlavy až k patě. Šaty, pleť, vlasy, všechno jako myška. Bez věku a bez přitažlivosti, se sluchátky na uších se otáčí kolem magnetofonu. Budí ve mně dojem, že se sama dobrovolně vyškrtla ze života, jako ostatně lidé v pozadí vždycky.
