„Láska, která není pošetilá, trpí jen neduhem rozumu,“ napsal kdysi Alexandr Blok, když se zamiloval do dcery slavného chemika Dmitrije Mendělejeva.
Nakonec se Lyubov Dmitrievna stala jeho ženou. Jejich rodinné statky byly totiž nedaleko, mladí se znali od dětství a hráli spolu v rodinném divadle.
Právě LÁSKA se stala hlavním prototypem jeho první básnické sbírky, „Básně o krásné paní“.
A. A. Blok / Což nebylas to Ty...
Což nebylas to Ty, kdo se zpěvem v mých snách
procházel předměstím i nad nábřežím Něvy?
Což neodhodilas svůj tajuplný strach
s odvahou hrdinů a plná dívčí něhy?
Ty s písní bez konce roztálas na sněhu,
do jara mladého jsi vložila svůj výraz.
Ty hvězdou bylas mi, však v jitřním zábřehu
kameny uliček i rynků ozářilas.
O tobě zpívám! Ač zhasla zář Tvých duh,
v mlhavých dálkách rozplynula se mi.
Už obracím svůj zrak do tajuplných zemí
a když Tě nevidím, pak nikde není bůh.
Leč věřím, zjevíš se a rudý přísvit vzplane
a tajuplný kruh se sevře odevzdaně.Překlad Václav Daňek
A. A. Blok / Tuším Tě...
Tuším Tě. Míjejí nás roky kolem jdoucí.
A stále v jediné jen tváři tuším Tě.
V ohni je horizont – je k nesnesení žhoucí,
čekám Tě mlčky – v lásce, v tesknotě.
V ohni je horizont, už čas je na zjevení,
však hrozím se: svou tvář že změníš Ty
a odvážné probudíš podezření,
když proměníš se v přízrak nejistý.
Jak poklesnu – i truchlivě, i nízko,
nezdolav smrtelné ty zdejší sny!
Žhoucí je horizont! A zář je už tak blízko,
však hrozím se: svou tvář změníš Ty.Překlad Václav Daňek
