Poéma Dvanáct Alexandra Bloka je symbolickým zachycením bourání starého společenského systému během revoluce v roce 1917, kdy proběhla Velká říjnová revoluce v ruském Petrohradě.
Vrcholem jeho básnické tvořivosti je bezesporu Poéma Dvanáct.
Poéma Dvanáct (1918) je čerstvou reakcí Alexandra Bloka na mimořádné revoluční události v roce 1917.
Celá báseň se zrodila za pouhých několik dní, těsně po revolučních událostech jako jedno z posledních slavných děl autora.
Už v březnu 1920 byla báseň poprvé publikována. O dva měsíce později vyšla jako kniha.
Poéma Dvanáct je dnes součástí povinného čtení v ruských školách.
Alexander Blok (1880-1921)
je dodnes populární ruský básník, kultivovaný bohém a přívrženec socialistického ideálu rovnosti. Psát začal jako pětiletý, za života se stal klasikem ruské literatury XX. století. Jedním z největších představitelů ruské symboliky. Symbolismus nakonec opustil.
A. A. Blok: “Dvanáct“ v překladu Václava Daňka
1.
Černý večer.
Bílý sníh.
Vichr s větrem.
Člověk beznohý je vích.
Víchr s větrem
chodí božím světem!
Vzdouvá vichr s větrem
sněžný svět.
Pod sněhem je led.
Na klouzačku
nelez teď –
ouha, nebožáčku!
Z okna k oknu přes dláždění
visí na drátě
v plátěném plakátě
"Všecka moc Ústavodárnému shromáždění!"
A babka čte až bolí hlava,
nich nechápe a poplakává
...že se jim plejtvat chce na tydle plagáty?
bylo by na onučky pro chlapce,
jsou bosí, nahatý...
Babička – slepička
se přerousala po pláni.
– Panenko svatá z nebíčka!
- Do hrobu přivedou nás bolšáni!
Uhni z cesty!
Vichry s mrazem svádí los!
Stojí buržuj na rozcestí,
do límce si balí nos.
A kdo je tohle? – Dlouhý vlas
a přitlumený polohlas:
– Zradili!
Zahubili Rus!
Pisálek asi – rodilý
Zlatoúst...
Ejhle... a po příkopě
šosatec... zadkem vpřed...
Hej, bráško pope,
co teď?
Kdepak máš to světlo,
které lidem kdys
z tvého pupku kvetlo
jako krucifix?
K dámě dáma v persiánu
ulicí se plouhá:
– To nám dalo, dalo ránu...
Ouha!
Uklouzla... jak široká tak dlouhá.
Nekoukej!
Tahej, pofoukej!
Vítr až běda
fouká rád.
Poráží, zvedá
sukně a vlasy,
sápe se, tasí
na plakát
„Všecka moc Ústavodárnému shromáždění“
a roznáší hlasy¨
...my taky měly shromáždění...
...pod lampou...na dláždění...
...a projednaly...
...jó a protokolovaly...
Za číslo - pětku - za noc - dvaciáš!
...a za míň nejdu - nedáš - tak si maž...
...jsem na to...zejtra až!
Je pozdní večer.
Ulice bez lidí.
Jen jeden nechleba
z mrazu se neklidí.
A vítr vešel...
Tuláčku, zebe?
Tak pojď blíž...
zahřeju, když mě políbíš...
Chleba!
Ach, co ty víš?
Zmiz!
Černé, černé je nebe.
Zloba, zoufalá zloba
od srdce sočí...
Černá je zloba, svatá je zloba...
Ostříží oči,
vám přišla doba!2.
Tancuje vítr, bodá sníh.
Dvanáct jich kráčí po pláních.
Vintovky černých řemenů
v planoucích pláních plamenů...
Kšiltovky v uchu, špačky v čelistech,
chybí jen rudý trestanecký cejch!
Svobodu, svoboděnku...
Bez kříže, bez kata!
Rra-ta-ta!
Zima, hej kamarádi, sklenku!
–A Katka s Vaňkou v kutlochu...
Na stehně cpe si punčochu!
– Váňuška, ten je bohatej...
– Byl Vaňka náš, je voják z něj!
– Vaňko, ty kurvo, buržouste,
má holka pro tě neroste!
Svobodu, svoboděnku!
Bez kříže, bez kata!
– S Vaňkou je Katka nahatá . . .
– S kým? S kým je nahatá?
Rra-ta-ta!
V planoucích pláních plamenů
ručnice černých řemenů...
A revoluční držte krok!
Nepřítel číhá na útok!
Neboj se bráško, vintovku si zkus!
Ať vodprásknem tu starosvatou Rus -
na kříž napjatou,
doškatou,
prdelnatou!
Bez kříže, bez kata!3.
Vyletěli chlapci z hnízda,
k rudé gardě budou brát,
k rudé gardě budou brát...
Škoda chlapců nastokrát!
Ach ty hoře přehoře,
živořeníčko,
ucouranej hacafráčku,
rakušácká flintičko!
Na popy a na buržuje
požár světa nastupuje,
rozfouknem ho do všech stran –
panebože žehnej nám!4.
Křičí vozka, křepčí bič.
Vaňka s Katkou fičí pryč –
na trojce je lucernička,
dvojitá je oj...
oj – do nebíčka!
Ve vojenském plášti Váňa
s cukrblikem tuli...pána
kroutí, kroutí černý knír.
Kruť si, nakrucuj si,
špásuj, pošpásuj si!
Vaňka, ten má ramena,
Vaňka, ten se pane má!
Hloupou Katku olizuje,
železo si kuje...
Zvrátila se do bryčky,
vycenila perličky...
Ach ty Káťo, či jsi Káťa...
boubelatá...5.
Čí to byla kudla, Káťo,
co ti sjela po krčku?
Vod čeho tam skrejváš, Káťo,
pod ňadýrkem jizvičku?
Nožky, tančete,
nejhezčí jste na světě!
Samá krajka bejvala jsi,
kdopak ti je kupoval?
S lampasama trajdala jsi
a teď trajdej se mnou dál!
Se mnou trajdej teď,
ať se točí svět!
Bejval, Káťo, oficírek,
dostal kudlu do těla...
Sáhni, holka, do vzpomínek,
snad jsi nezapomněla?
Nezapomínej,
postýlku nám ustýlej!
Za kamaše s miňonkama
drahej s tebou bejval špás...
Čupr kadet byl tvůj fláma,
teď si s uchem zavdáváš?
Zavdávej a hřeš,
odpuštění dostaneš!6.
Za trojkou sněžná oblaka
a vozka křičí, huláká...
Stůj! Stůj! Andrjúšo, tak se hni!
Petrucho, z boku nadběhni!
Trach-tararach-tach-tach-tach-tach!
K nebi se svíjí sněžný prach...
A koně s Vaňkou mažou dál...
A ještě jednou! Salvou pal!
Trach-tararach! Už naposled
jsi cizí holce hlavu splet!
Upláchnul, syčák, bůhvíkam...
Však já ti to zejtra spočítám!
A kde je Katka? – Pod vrbou.
Spí s prostřelenou kotrbou.
Hej, Katko, slyšíš? – Ani bú...
Tak si leť mrcho do limbu!
A revoluční držte krok!
Nepřítel číhá na útok!7.
Plným krokem jde dál dvanáct,
na řemenech ručnice.
Ten co vraždil, skleslý hranáč,
schovaný je do límce.
Kam tak chvátá, na co myslí,
pohroužený do kroku?
Jako kdyby ztratil smysly
s ženským šátkem na krku.
– Hele, bráško, proč tak schlíple?
Šlapeš jako rasův pes!
– Hele Peťko, kuješ pikle
nebo Katku lituješ?
– Kamarádi, kluci zlatý,
dyť já měl tu holku rád,
noci černý, chocholatý,
chodil jsem s ní protloukat...
Měla v očích čerty z pekla,
z ničeho snad nikdy strach,
měla pihu, z jamky kvetla
tam v těch krásnejch jablíčkách,
proč jenom...já mrcha vzteklá...
pitomě ji zabil... ach!
– Zaraž kliku, Petře, kuš ty!
Co jsi... baba nebo chlap?
– Vylejvat si svinskou duši,
to je z deště pod vokap!
– Držet krok se, chlapče, musí!
-–Nevylízej z řady, šlap!
– Nebude se s tebou dneska
nikdo párat, to snad víš?
Doba je beztak těžká,
eště na nás čeká kříž! –
Petr řadu vyrovnává,
stejným krokem šlape dál...
Pozvedla se bujná hlava,
opadává všechen žal...
Muzikanti, marš!
Napijem se na kuráž!
Petlicujte petlice,
hladová jde ulice!
Věšte zámky visací,
vypáčí je bosáci!8.
Ach ty muko, mučenko,
krásně rozkvítáš
k smrti až!
Dobu, dobičku
protřískám, protřískám...
Hlavu hlavičku
povískám, povískám...
Ořech oříšků
rozlouskám, rozlouskám...
Kudlu, kudličku
polaskám, polaskám...
[zapráskám!
Buržujům, vrabcům, zapráskám, zapráskám!
Pustím červenou
pro mnou milenou
nepřebolenou...
Lehké odpočinutí dejž jí, ó Pane...
Žalm!9.
Nad Něvou zmlkly hlučné hlasy,
potichu šumí hladina.
A policajt už neobchází.
Flámujte, chlapci, bez vína!
A buržuj stojí na rozcestí
a do límce si balí nos.
Lísá se k němu, hladem vřeští
prašivý hafan, schlíplý chvost.
A buržuj stojí, hladem štvaný
jak pes, jak němá otázka . . .
Starý svět, hafan vypráskaný
ptá se s ním, kdo je polaská...10.
Přiletěla metelice,
metelice metelic!
Ani na krok do temnice
není vidět vůbec nic!
Sníh se kroutí v kornoutech,
sníh se zvedá ve sloupech...
– Konec světa, Spasiteli!
– Huba se ti, Petře, telí!
Už tě někdy spasil ten
malovanej spasitel?
Kdy ti dojde do kotrby,
proč jsou naše ruce v krvi?
Nebo je máš zbrocený
pro zradu svý Kačeny?
– Revolučních drž se kroků!
Nepřítel chce do útoku!
Jen vpřed, jen vpřed, jen vpřed –
a náš bude svět!11.
Tak jde všech dvanáct do daleka
bez boha pod čely,
A nic je nepoleká
a všecko oželí...
S nabitými ručnicemi
nepříteli do tmy vstříc...
Zapadlými ulicemi,
kudy křepčí sněžný bič...
Stahování vichrem k zemi
do závějí metelic...
S rudou vlajkou
v rytmu slok.
Duní dálkou
pevný krok.
Přesnou rankou
střílí sok...
Metelí se dnem i nocí
do všech očí
sněhomet...
Jen vpřed, jen vpřed, jen vpřed –
a náš bude svět!12.
...Mocným krokem táhnou dálkou...
Kdo je to tam? Z díry lez!
To jen vítr s rudou vlajkou
roztancoval v čele ples...
V čele strmá hradba sněhu.
– Kdo je to tam? Z díry lez!
Vzadu pokulhává v běhu
hladový a chorý pes.
– Stejská se ti po bodáku?
Čuchni si, však ucítíš!
Starej světe, prašiváku,
vytřepu ti duši – zmiz!
...Krvelačně cení držku –
neutíká – číhá – štváč –
vlčí skrčku – ničí skrčku...
– Hej ty tam, stůj, co jsi zač?
– Kdo tam rudou vlajkou mává?
– K čertu, tma jak v brlohu!
– Čí to byla asi hlava,
co se zdejchla na rohu?
– Máš to marný, neupláchneš,
polez, žádný, hlouposti!
– Vzdej se živej, bráško, skápneš,
slyšíš?, prst je na spoušti!
Trach-tach-tach! Jen echo vzlíná
v ulici, kde výstřel ztich...
Ještě dlouho meluzína
posmívá se v závějích...
Trach-tach-tach!
Trach-tach-tach...
...Mocným krokem táhnou dálkou,
pes jim do zad pohlíží.
V čele s krvavou jdeš vlajkou
metelicí chráněný,
kulkou neporaněný,
sněžnou bouří, něžnou chůzí
pod korunkou bílých růží
závějemi do chýší
s nimi... Kriste Ježíši!