Karel Sýs (26.8. 1946 – 29.7.2024) znal, byl vlastně introvert a v nejlepším smyslu onoho slova také grafoman, což opravdu nechápejme v pejorativním smyslu. Pracovitý tvůrce, vstřícný redaktor. Zůstává autorem více než sta titulů a po zásluze převzal v říjnu 2018 na Hradě od prezidenta „medaili Za zásluhy prvního stupně“.
KAREL SÝS / Básně / Výběr
Stojí ti hodinky?
Poutníče postůj
pusť se po pohlavní stezce
potkáš milenek dvě stě tři sta pět set
darmo svoláváš planý potlach
těšínská jablíčka z Českého ráje
Tyhle přešívané básně
zčeštil a přebásnil Karel Sýs
Smíšené listnaté a jehličnaté básně
básně složené za pochodu jsou furt na odchodu
smrky khaki listnáče v maskáčích (cizinecké legie spacnazu)
lesní šeď lesní směs
pošli mi báseň ale nejraději vyplaceně zn. „Není podmínkou“
Orwile Wright
Jsme vpiti do země
jak tajné sdělení do pijavého papíru
Většině z nás sudičky řeknou:
dýchej a kráčej
Ale jen jednomu řeknou:
nadechni se a leť!Takový člověk pak chodí po zemi
jako po plátech pece
a kdesi v mozku mu raší
rudiment křídel
Jejich tlukot ho vzrušuje víc
než tlukot milenčina srdce
A tak se i s bratrem odebere do pustiny
Severní Karoliny k místu Kitty Hawk
kde slídí pouze bělmo moře
většinou roku oslepené pískem
a 17. prosince 1903
se vznese do vzduchu
přistane a opět vzlétne
zase přistane a vzlétne do třetice
Jeho úděl už mu neuteče
Opasek poprvé utažený kolem pasu gravitace
měří 163 metrů
Co mi dává jaro
Mé tělo se raduje jak struna
kterou hubičkuje kalafuna
Když je rozechvěna pravým hráčem
tu se stává dobrovolným spáčem
sníc o zaměstnání v masožravé rostlině
jež by spočívala dívkám na klíně
A kde byl jen pytel hluchých nul
zpívá teď sloup odhodlaných molekul
PrologJaký začátek takový konec
Já slyším zvonění! Já slyším zvonec!
Samota
Samota hřeje samota je plodná
Samota je láhev nedopitá do dna
Mlčení
Slova se rozutekla po zahrádce
Jazyk vlezl za zuby a spí sladce
Tajemství
Před zdí je veselo ptáčkové nebíčko brázdí
květinky voní... Řekni mi co je za zdí!
Stupnice žízně dle Darwina
Nejprv jsme něžní milenci
moravskoslováčtí báječi
stratégové a taktici
Sašové Makedonští
spartakovci pod obojí
unavení zbojí
opice utržené z obojku...Teprve Šatov z nás udělá člověka
Báseň napůl
Když prázdno polyká
rozbíjejí se sklenice
Když tmy je až po krk
vyjde deniceAž já budu umírat
já se budu držet života
jako svlačec
který se popíná
po prsou slečenProjdu kabinou poezie
a předstoupím svlečen
Seno a sláma
Žluť plic které žárlí na srdce
žluť vajec pobitých na bojišti
Zelená - sousedka žluté
rosnička obskočená čínským skokanem
Komu se nelení tomu se zelení
Což takhle dát si brčál?
Smrt salámu má zelené oči
čistému je však čistá
i svinibrodská zeleň
Žlutá: Připrav se!
Zelená: Volno! Vpřed!
Zelená sedma - eso psanců země
nakonec bere vše
Cesta do středu země
Zatímco opouštíme Ravennu
město nakloněných věží
v Čechách se nebe kácí
a šikmo sněžíUprostřed zuřícího jara
vpustím do srdce zimu
Láska má stejně daleko
od léta do podzimu
Horror vacui
Jsem schránka neznámého pána
s neznámým obsahem
neznámého určení
bezúčelná etuje
stravující vlastní prázdno
Malá ranní onanie
Sen má malou dušičku
nemůže hladit
ale jen štípatV sedm když zavrčí rolety
a klíny se rozevřou vstříc dusnu
dosnívám sen o nočním lízání
o mrdání obouruč čtyřruč šestiručSemeno zase trefilo
falešnou desítku
Souboj protikladů
Žárlivé nebe
špicuje slechy
když dole v posteli
mísí se dva dechyZávistivé peklo
natahuje uši
když nahoře v posteli
úpí duše s duší
SEČ 03.44
Bush v Praze
Upír přilétá za tmy
dolary jen orientačně fosforeskují
nafta šedě kouří
bioplyn trhá žárovkyJsou pohotově plicaři krčaři kulkaři
zalarmovaní srdcaři
kdyby ho mělo vlastní srdce dost
Nechte maličkých přijíti ke mně
Já nejsem chlípný
to můj bůh je chlípný a stydí se za to
to on mě posílá a nutí čučet do výstřihů
lízat
šukat...
Mě
malého Káju s tákhle maličkým františkem!
Na nesprávné zeměpisné šířce
Všecky tramvaje jedou k Arktidě
žádná nejede mým směrem
jako když mi někdo nepřeje
skončit se severemA když se otočím zády k osudu
v touze umenšit své hoře
půlnoční tramvaj mne vyvrhne
na břehu Severního ledového moře
Další pán na holení
Snít o tom co se stalo
zapsáno křídou na setřenou tabuli
Snít o tom co se děje za zády
o tom co přijde až tu nebudeme
až začneme školničit
kdesi v nejhořejším patře
v čekárně na závěrečné vysvědčení
v čekárně poškoláků
kde si podá ruku premiant s propadlíkem
kde se nikdo neptá
na tonus svalů
na světlost mozku
na kapacitu duše
Nástrahy souše
Naděje bývá nebezpečnější než beznaděj
Nad hladinou spatříš tonoucí břeh
a příboj roztrhne loď vedví
Letadlu je na vzduchu volněji
jako v rozepnutém límci
ale země je někdy zlejší než macecha zlá macecha zlá
Uprostřed básně ještě dýcháš
ale poslední verš
zavadí o provázek umíráčku
Pravda někdy zvítězí
Svůj sylván odhazuji v dál...
Cyrano z Prahy 8Ve víně je pravda
Jak hladina pravdy stoupala
lež začala pěnit
Do půlky láhve jsem útočil
vyznával lásku
přísahal věčný cit
od půlky láhve ustupoval
jak Napoleon zdrcený Borodinem
až jsme oba okusili hrůzy dopitého dna
Vypravdil jsem se do polosyta
vylhal do polopita
Víno nezná zteče
prostě si jen tak teče
Hlučet hrozny
a tiše výt pod kořeny
To je oč tu běží
být pod obojí
Les stáčí víno do ucha
opilá ucha jsou hluchá
motá se jazyk němý
je ticho pod kořeny
slova se vymknou z rukou
je ticho pod opukou
