Může být poezie na titulních stranách novin? Při aktuální (ne)vzdělanosti novinářů a intezivní přeměně novin na PR katalogy zboží a prezentaci politických proklamací to půjde asi těžko.
Poezie nevydělává už celá desetiletí, protože média se o básníky nezajímají. Básníci převážně nepatří mezi typy lidí, kteří jsou ochotni produkovat bulvární skandály. Přece jenom básník je i dnes člověk převážně ninteligentní a přemýšlivý. Existujií ale výjimky např. geniální Magor Jirous, ale ten za svou popularitu nevděčí ani tak talentu, jako alkoholismu a skándálům, které občas vyrobil a proto se o něho zajímal i bulvár Lidovky a dělal mu patřičnou reklamu.
Ovšem básník Kryl už pro Lidovky nezajímavý.
Na vlastní kůži se o tom přesvědčil Martin Štumpf, když zaslal Lidovkám zprávu o mši. Místo snahy informovat dostal odpověď: "...soukromá jubilea někdejších trampských zpěváků je třeba uplatnit v placené inzerci". O jeho výročí umrtí nechtěly zdarma referovat ani slovo.
Mainstreamová média, která se tváří, že nepotřebujeme společnost básníků, je tak obrazem duchovní bídy novinářů a jejich výpotků.
Úbytek vydaných básnických sbírek je zřejmý a neviditelná, či viditelná ruka trhu pracuje. Za socialismu bylo poezie plno (a velmi často i kvalitní) protože byla podporována i státem a navíc se četla.
Dnes se básnícké sbírky nekupují ani do knihoven. Vždyť to nikdo nečte, namítnou vám nákupčí.
Jenže poezie se nečte, protože není propagována a není propagována, protože se prý nečte.
Začarovaný kruh lidské tuposti i v mnoha dalších oblastech lidské společnosti. A to je podle mne hlavní podstata problému.
Své o tom ví i autoři ročenky Hostu "Nejlepší české básně". Bezsporu bohulibý projekt, kdyby...
Knihu Nejlepší české básně si totiž koupí jen pár skalních, z nichž někteří i takové dílko odmítnou i pro hloupé titulní slovo "nejlepší". Příliš to zavání socialistickou cenzurou a škatulkováním, co je a co není nejlepší pro dnešního člověka. Koneckonců jaká jsou kritéria pro nejlepší poezii než kamarádské vztahy s autory a potažmo preference autorů v denním tisku poezie. Každá taková popularita (článek v novinávh) znamená zvýšení prodejnosti maximálně o 50ks. Neumětelství v propagování poezie je vidět v každé podobné aktiivitě.
Jen si vzppomeňte na šílenou propapgaci poezie v rámci Prahy město literatury. Rozvěšené budky s amplióny chrlící mluvenou literaturu v rušných částech města může vymyslet jen blázen nebo chytrák za peníze.
Osobně si ale dokáži představit, že na titulní stránce slušných a objektivních mainstreamových novin jsou básně. Jenže v praxi slušné noviny už neexistují.
Pokud by se tak nedopatřením stalo, v novinách se neobjeví básně aktuální (to přece zavání soicialistickým realismem) nebo nedej přírodo nutící myslet, ale hlavně rýmovačky srandovní, jelikož báseň musí být v první řadě jen zábava, jiná telenovela, ta správná vsuvka pro čtenáře Blesku alias rýmovač typu Jiří Dědeček a spol. Kníže má k lidu blíže etc.
Poezie proměněná v ideovou stupiditu. Koneckonců jak velké procento lidí vnímá poezii jen jako rýmovačky. Bude to většina, ne?
Je tady ale jiný fenomén. Přesto, že poezii dnes veřejnost nepřijímá, paradoxně ji denně a skoro zbožně poslouchá.
To když náhodou (nebo omylem) zahrají v rádiu písničku s opravdu slušným textem. Báseň v hudbě. A to je jedna z cest. Na Slovensku to zkusili. Když pomineme často stupidní obsah, pak forma propagace se zdá být dobrou cestou. Proč to nezkusit i jinde. Rozhodně lepší jak všeliké budky rozvěšené po Praze z kterých se pouštějí audiotexty, které nikdo v ruchu města neslyší a ani ho ho to v každodenním spěchu nezajímá.
Nedeľná chvíľka poézie na Exprese >>
Mnozí se asi podiví, ale čtení je ryze intimní záležitost.
Jen zkuste číst lidem v pražském metru. Takovou blbost snad nikdo nemůže vymyslet, že? No divili byste se velice. Zkoušeli to propagátoři projektu Praha město literatury. Rok 2011. Mimořádný zážitek na hranici stupidity.
