Saša Gr. Básník a prozaik, výtvarník, mimořádně talentovaný literární organizátor
Narodil se 31. 10. 1977 v Novém Městě na Moravě a poté se vyučil se umělecko-řemeslným keramikem (SOU Umělecko-řemeslné výroby, Praha). Později maturoval z ekonomie (SOŠ Profes, Praha) Zabývá se celoživotně literární tvorbou, píše zejména poezii a experimentální či humoristické prózy.
Pracoval v nejrůznějších profesích, (keramik, operátor, pracovní terapeut, redaktor v nakladatelství aj.) Nyní provozuje Antikvariát MLHA ve Žďáru nad Sázavou.
Podílel se na organizaci řady výstav a literárních akcí (Výstavy výtvarné skupiny Wakuum15G, festivaly Literární Vysočina, MLHAfest, Paraliterární konference, autorská čtení v Unijazzu a desítky samostatných literárních pořadů v ČR a SR) Sám pravidelně vystupuje na autorských čteních v ČR a SR. Je prezidentem občanského sdružení Klub MLHA, jehož cílem je podpora začínajících výtvarníků a literátů. Provozuje literání server MLHA (www.mlha.gr)
Publikoval časopisecky (2B3, Host, Mlha, Clinamen, Plž, Dotyky, a další.) Spoluautorsky se podílel na knize Rádce pro začínající spisovatele, novináře a překladatele. (Mezera, 2007)
V lednu 2013 vyšel v Nakladatelství Marek Belza jeho básnický debut Jede medička na sáňkách. (http://www.eshop.mlha.gr/mlha/eshop/31-1-NOVE-KNIHY/0/5/118-Jede-medicka-na-sankach)
Věnuje se i výtvarné tvorbě. Ilustroval knihu Marcela Babczynského Šeptání ďábla (Mezera, 2008) vystavoval kresby a drobné keramické plastiky aj.
Ukázky z knihy Jede medička na sáňkách :
Hnusná báseň
Ach, hnusná báseň, hnusný verš …
Hnusně je po rozchodu
Do masturbace rytmicky
zní kapky z vodovoduDokola kape: kapy kap
a z monitoru září
sprostý film s prostým scénářem
kde skupinka se páříJe děsná tma a mrtvá noc
a hnusně voda kape
Přestal jsem býti člověkem
však nadále jsem chlapemNa nebi krásně hvězdy mřou
a mně se o nich nezdá
namísto hvězd teď zajímá
mě jedna pornohvězdaPrý jmenuje se Nikolka
Nastavuje se zády
do jejích útrob vplouvají
postupně čtyři kládyJe ticho, jen to hekání
a v oknech poryv větru
Nad drsnou scénou pláče mých
nemnoho centimetrůA nejde mi to … Dokola
se do vzpomínek nořím
a znovu znovu — zas a zas
je pokud možno bořímAch, hnusná báseň, hnusný verš …
Srdce i mysl v tahu
A co z mé lásky zbývalo
teď kape na podlahuMedička už mu nepíše
Medička už mu nepíše
a proč by taky měla?
Snad pitvá právě měkkýše
či mrtvá lidská tělaČi listuje snad v atlase
opakuje si klouby
a do tamtoho mamlase
už dávno je jí houbySnad třímá v rukou stetoskop
a poslouchá si srdce
Básník si v duchu kope hrob
a v srdci mu to hrceVe snu mu ale medička
zas v bílém plášti kane
a z chirurgických rukavic
ho zdraví něžné dlaněLehnula si měkce na znak
Lehnula si měkce na znak
pro mě to byl jistý náznak
lechtal jsem ji na bříšku
na výšku i na šířkulechtal jsem ji na zádech
tajil se jí při tom dech
Když sem jí sahal na boky
zrudly jí ušní laloky
Co bylo dál? Vy šmíráci!
Začala mluvit o práci.Adam a křehká medička
Hle, Adam už je na Adama!
tak začíná to věčné drama
koloběh života a smrti
ona se třese — on se vrtíTeď odhazuje slipy v dáli
je tu to, čeho jsme se báli!
Medička křehká něžně sípe
on vzrušen — chrupem trochu skřípeUž na ni vztáhl svoji pracku
tu nečekaně dostal facku!
Snad jste si nemysleli, lidé krásní
že bych je nechal šukat ve své básni!Medičská elegie
Medička nádherná zas sedí někde v trapu
znaveně prohlíží si Brodmanovu mapu
Učí se o sajrajtech co nám rejdí v mozku
neví že já mám v hlavě Rubikovu kostku
Že moje dendrity se mění v klubka zmijí
která se v šedé kůře bezúčelně svíjí
Synapsí v mozku mám zhruba sto bilionů
jenže jsou zmatené jak řeči v Babylonu
Snad bych si mohl šlehnout trochu dopaminu
či zkusit rajský plyn? a vlézt si pod peřinu …
Nějak zas nechci dýchat — nevím co mi je
asi mě opustily mitochondrieZ očí mi vytek sklivec, čočky smutkem praskly
Zkusím jít za sklenářem — třeba mi je zasklíBodka
Neměl jsem pít víno ale vodku,
když jsem jí psal — Přijď udělat tečku
odepsala — Urobíme bodku!
Tak zas přišla ke mně do bytečkuDneska ovšem žádné slovní smeče
všechny vtipy účinkem se míjí
Proč taky když chce se spíše brečet
a já trpím lehkou afáziíA tak tedy rozhovor se vleče …
Ona sotva pár oříšků zbodla
a jak ta má tečka tiše teče
její bodka náhle rázně bodla!
