Domnívám se, že mytologická figura Jiřího Schelingera (6. března 1951 – 13. dubna 1981) překročila hradby popu a zaslouží výjimku potvrzující pravidlo. Aby však nedošlo na další banální vzpomínání na jeden chrapot a vlasatce, představme si, že je každá nebožtíkova písnička jakousi uzavřenou (či raději právě otevřenou) knížkou.
Asi první byla příběhem mladíka, který se chopil s absolutním nadšením ryze ženské aktivity. Příběh se jmenoval Dráty pletací.
Text napsal Karel Šíp a skladba byla natočena 12. 12. 1972.
Následovala zpověď kamarádů upřednostňujících (buržoazní) golf a náležité "hůlky" před ženami René, já a Rudolf, také od Karla Šípa. Ti tři vystoupili z léta 1973 a není bez zajímavosti, že téhož dne (24. 7) Jiří stihl nahrát i Svěrákův Holubí dům. Ne, skutečné romány se skutečně nepíší tak rychle.
I typicky ženské fobie stávaly se ovšem předmětem zpěvákova posměchu (Moje milá má strach z myší, 1973 opět Karel Šíp) a ve vážně míněné story z pera Mirka Černého Jsem svítání (1973) se zase Jiří Schelinger pokusil vcítit do pocitů úsvitu.
Situaci muže chyceného ve vodní hlubině křečí nám Šíp zase přiblížil v Proč potápěč pláče z 20. 12. 1973 a Svěrák a Jaroslav Uhlíř zatím (a opět téhož dne) připojili za Holubí dům i další krásnou písničku Jabloňový list. Až daleko později a po Schelingerově smrti ji Uhlíř nazpíval i sám.
1974 vznikla i Šípova adorace bicyklu Šlapací kolo ("šlapu, jak šlapat se má, já – se – mám!") a dobrá rada Kupte zvíře z Ringo Čechova pera navázala na zvířecí songy Sodomovy.
Nějakou dobu koncertovali oba zpěváci na jediném pódiu, ale jenom než František "málo amatérského" Sodomu vyrazil.
V televizním filmu Hodinky bez vodotrysku (1974) je pak ukryto jedno z prvních velkých Schelingerových vyznání Lásko, dej mi sílu – s hudbou Karla Svobody a Jiří již raketově stoupal, což by ale jen stěží mohl sám a jinak, než…
S pomocí přátel (14. 5. 1974) – a tehdejšího manažera skupiny Františka Janečka. S pomocí přátel (otextované Čechem) složil Oldřich Říha a přešlo i do repertoáru skupiny Katapult, nicméně "Olda" Jiřímu oddaně přihodil i Sólo pro housle, dále hudebně minimalistické Co je to mezi námi a hezkou romanci Láska na první pohled ("… přichází nesmělá").
Ptají se lidé
Ptají se lidé zda-li vím,
že potají se scházíš s ním,
ptají se lidé kolem, co na to já,
zda-li to vím co udělám.Ptají se lidé zda-li znám,
že na tvou lásku nejsem sám,
ptají se lidé kolem, co na to já,
zda-li to vím co udělám.Mám klít a vyčítat ti stále po celý rok,
mám bdít a hlídat neustále každý tvůj krok.Nikdo z mých přátel netuší,
že trpím víc než přísluší,
krutá je pravda celá, věc háček má,
láska je silnější než já.Já vím, že trápení a stesky pominou,
já vím, ty zpátky se mi vrátíš zas budeš mou.Ptají se lidé zda-li vím,
jak na zábavách tančíš s ním,
já vím, co chlap udělá, věc háček má,
láska je silnější než já,já vím, co chlap udělá, věc háček má,
láska je silnější než já.
Za snad nejslabší Schelingerovu píseň z těch, které lze brát aspoň trochu vážně, považuji Tornádo (1974) s hudbou Jana Obermayera, a téhož roku jsme uslyšeli i rozverné sdělení Miloslava Procházky Já fotím rád a Grossmannovu posmrtnou Namále mám, v níž si Jiří za již zesnulého Jiřího stěžoval "žena mě trestá a působí šrám". V originální verzi songu zpívá Ringo Starr falešně.
Z podzimu téhož roku, kdy mi bylo deset let, jest pak geniální Čechovo Dělám hú, které bylo šito přímo pro Jiřího nakřáplý hlas. Anglický originál Terry Stampa má zajímavý název: Hit Me Across The Head With A Spoon Mama.
Téhož dne jako Dělám hú (23. 9.) vznikl v Mozarteu i slavný sen o lásce v patnácti Sim-sala-bim, a tedy i píseň, na kterou jsem v dětství tančil pokojem s mladší sestrou. A kterou jsem Jirku oba (teprve) objevili. K ústřednímu sloganu inspirovala Ringa Dívka na koštěti a na rozdíl od Petra Jandy (v dobové Melodii) si nemyslím, že text postrádá smysl. Naopak, je až překvapivě promyšlený.
Datum 23. 9. 1974 nesou Báječní muži - převzatí od "Sabatů" (Into The Void) a textově inspirovaní dalším známým filmem Báječní muži na létajících strojích. Z téhož studiového dne je Formule. Čech se jí zhoupl na vlně našeho klukovského zbožštění "velkých závodníků", nicméně titul korespondoval i se Sim-sala-bim na líci singlu, že ano!
Začátkem roku 1975 vzniká Matko má, nedovol (…"hudbě hrát") a Jan Krůta se vytáhl vylíčením situace v Severním Irsku Belfast v sedm hodin ráno. Ne, jistě nemusíte věřit, ale podobné úlitby režimu tenkrát byly k lukrativnímu fungování rockové kapely nezbytné. Textař a kapelník Čech to dobře věděl.
Ve Studiu Československého filmu vznikl song Hudba radost dává, ale i další skladby pro film Romance za korunu vč. Vyskoč, vstávej, k nám se dej složené Karlem Svobodou a z 11. 12. 1975 pochází jedna z nejhezčích Schelingerových a Čechových písniček Léto s tebou - s nezapomenutelně vystupňovaným zpěvem.
Další z bezpočtu zpovědí v zklamané lásce a přebrání holky se stalo Ptají se lidé (… "zdali vím, jak na zábavách tančíš s ním") a musím přiznat, že jsem nad tímhle textem vícekrát přemýšlel. Písnička v podstatě hraničí s kýčem, na druhé straně však asi vystihuje pocity teenagera na taneční zábavě. Problém je spíš v závěrečném obratu "láska je silnější než já", který působí jako klišé.
Čech mezitím nutil Schelingera skládat hudbu a stříhal na ty melodie (tvořené na španělce) jednu legrácku za druhou i včetně Evženie, která má "pár nohou krásných a pár očí zrádných", a bombastické recese Držte se módy. Ano, něco podobného skutečně mohl napsat jedině Ringo a… "Tepláky s bílým lampasem, zdobené růží za pasem," rýmuje tu poslušně Jiří.
Obdobnými taškařicemi jsou i doporučení zmíněné už písničky Kupte zvíře, ve které už Sodoma před Schelingerem kolovrátkově opakoval, která že zvířata je "v paneláku radost mít", a již zdobí recitativ jako z absurdního dramatu: "Tak vidíš, synu, sloni už letí na jih, brzo přijde zima, musíme si koupit rukavice a kulicha." "Ano, tatínku, a taky zebru, ta v zimě obzvlášť potěší!" A nelze přitom nevidět jako tatínka právě Čecha a v roli syna poddajného Schelingera.
A další hit Praví muži zkušení (1977) varoval před ženěním, a to i slovy "to, co Plzeň proslavilo, o pověst mě připravilo! Každý jen tu svou, má za jedinou…"
Inu, další dobrý příklad recese od sběratele oper(!) Ringo Čecha.
Jak textoval po svém Ringo Čech, Schelinger po svém skládal, a František ho prý dokonce musel nutit do refrénů. "Říkal jsem mu: Něco se zkrátka musí opakovat," vzpomíná.
Song Trambus ze 17. 9. 1976 je sice příkladem jednoho ze slabších Jiřího skladatelských výkonů (o textu nemluvě), ale jen o tři dni mu předcházela Holka bláhová se zajímavým textem Petra Markova.
Na apríla 1976 pak dostal šanci i Františkův kamarád Václav Zahradník a ve studiu Břevnov byl natočen věru nezapomenutelný valčíkový "románek" začínající: V teplý letní den/ hudba tiše zní/ bloumá si a sní/ švihák lázeňský… Pocta všem západočeským lázním zabrala a zůstala možná jedním z nejlepších Čechových textů, i když protahování "ý" ve slovech "Mariánských, Františkových, denně ho potkáš v ulicích" působí skutečně hodně specificky.
Vedle lepších i horších říkanek (a sám Čech přiznával, že někdy pustí text i předčasně) se "Císař českého hardrocku" pokoušel po léta napsat druhý Holubí dům, což se mu nepodařilo, a tak se musel vrátit Zdeněk Svěrák a přetextoval Soldier Of Fortune od Deep Purple jako Šípkovou Růženku (21. 6. 1976). Domnívám se (a to i proto, abych tu předvedl nějaké odhalení), že tento - vcelku geniální - text (dá se poslouchat donekonečna) mohl být inspirován anonymní českou knížkou Světem pohádek a kouzel, kterou – možná, neptal jsem se - Svěrák vlastnil v dětství (kdopak ví). A v níž stojí:
Znáš tam tichý zámek ten / jenž v šípkoví je ponořen?
Kdys hrdě k nebi v kráse čněl / teď vprostřed křovisk oněměl.
Hrad Růženky to Šípkové / kam marně míříš kroky své,
zlé víly kouzlem hrad je klet/ a těžce uspán na sto let.
Tam spí teď celá družina / i prapor věžní usíná,
kůň ve stáji, i v díře myš / spát kuchaře i krále zříš.
A ve věži u okénka / tam Šípková spí Růženka,
sní – na podušce sličnou líc / vysvobození čekajíc.
Šípková RůženkaJeště spí a spí a spí zámek šípkový,
žádný princ tam v lesích ptáky neloví,
ještě spí a spí a spí dívka zakletá,
u lůžka jí planá růže rozkvétá.
To se schválně dětem říká,
aby s důvěrou šly spát, klidně spát,
že se dům probouzí a ta kráska procitá,
zatím spí tam dál, spí tam v růžích.
Kdo ji ústa k ústům dá, kdo ji zachrání,
kdo si dívku pobledlou, vezme za paní,
vyjdi zítra za ní a nevěř pohádkám,
žádný princ už není, musíš tam jít sám.
To se schválně dětem říká,
aby s důvěrou šly spát, klidně spát,
že se dům probouzí a ta kráska procitá,
zatím spí tam dál, spí tam v růžích.
Musíš vyjít sám, nesmíš věřit pohádkám,
čeká dívka dál, spí tam v růžích,
čeká dívka dál, spí tam v růžích.
Pokud Svěráka skutečně ovlivnila atmosféra této zapomenuté knížky, musíme uznat, že se vlastní verze Růženky zhostil se ctí.
Z téhož dne jako Růženka bylo i tesklivě snivé ("a smutku já se poddávám") Čechovo vyprávění na hudbu Jiřího Havelky Sníh a mráz začínající: Bílý je plášť nad krajinou. Co velmistr kontrastu však Čech koncem toho samého léta nahrál se Schelingerem i takřka neuvěřitelnou "kritiku" zběsilých řidičů Zpověď (nedbalého šoféra) s textovými perlami typu "myslel jsem si, že jsem Lauda,/ budu sedět, jaká hanba!" a příbuzná (i Formuli) Štaidlova písnička Závodník (3. 3. 1977) zazněla rok poté v televizním filmu s Jiřím Hrzánem Přikázaný směr jízdy. Zůstává to i provždy jedinou chvílí, kdy se Jiří Hrzán a Jiří Schelinger ocitli na téže lodi, tedy samozřejmě s výjimkou smrti.
Ladislav Štaidl (který Čecha v Romanci za korunu, kde hráli sami sebe, nazývá králem boveráků), dodal jeho stáji i skučivou Kde jsi, moje lásko (kde jsi) (14. 2. 1977) a ze 3. 3. i stejnojmenného filmu vystupuje Což takhle dát si špenát Karla Svobody alias hit, který členové Ringovy kapely sice na přání diváků hrávali, ale jen se zaťatými zuby a do podlahy zarytými pohledy.
V říjnu 1977 následovala ještě méně úspěšná titulní filmová píseň Angelo Michajlova Hop, a je tu lidoop, jejíž text, myslím, dokazuje, že tvrdě pracující textař-génius nadprodukce neměl při psaní ani sebemenší ponětí, o co ve filmu půjde. Anebo… jen stopově.
Z listopadu 1977 pak pochází opravdu hezká (a to bez ironie) písnička "všech mladých" Tvůj první velký kluk jsem já (Ondráček/Čech) o dívce, která stále říká "nééé", a ještě lepší "song všech zoufalců" Jsem prý blázen jen složil Jiřímu na tělo kytarista Standa Kubeš - a je za to dodnes rád.
Jen čtrnáct dní nato vyrašil v Mozarteu doják Už není pro mě k mání a z ledna 1978 je vyjukaná Co se děje (Ondráček/Borovec). Popravdě, Schelinger nazpíval pod Čechovým, ale nejen Čechovým vlivem prakticky cokoli - a většinou dobře .
2. 5. 1978 vznikl oblíbený rockový duet Létáme Franta-já, létáme oba dva. Už dřív i písně na texty typu Jitka tká (1977) a ještě větší kuriozitou se stala skladba Bača to nepřežil z "totálního" seriálu Zpívá a hovoří F. R. Čech, která prostřednictvím Čechova "textíku" brilantně kritizuje turisty na horské louce za to, že si tam "loupaj vejce".
Roku 1978 ale poprvé zaznělo i Sloní bugy, úderný Schelingerův duet s Helenou Maršálkovou, a draculovské Nám se líbí, kde jest Frankenstein (jako obvykle) zaměněn za monstrum, které vytvořil. Zdatně v písni sekunduje Vančurově Barbuchovi.
Roku 1980 následovaly hypertrvrdé hity Lupič Willy - o bídném zloději autodílů z Proseka (v klipu ho svébytně hraje F. R. Čech) - a Co dělá Indián. Co? "Ženu si chytí jinou, stan postaví o kus dál." Dochovala se bohužel jen verze v Ringově podání.
Jahody mražený (1979) mi vždy přijdou textově trochu až moc mechanické, ale příběh to taky je – a kolikrát a o čem to řeknete? Veze se ovšem příliš na "vlně Špenátu", i když jako skladatel tu Schelinger vcelku boduje. Dodnes.
5. 3. 1979 natočil i působivé vlastní skladby s Čechovými texty Znám tisíc důvodů ("… pro tisíc špatných rán") a Už mě nelíbej. Sestra má mě hýká (s hudbou Václava Zahradníka) je snad trochu unylou adorací sourozeneckého vztahu, ale proti Díky za všechno, mámo má z téhož posmrtného singlu by bylo ohavným vznášet výhrady.
"Tahem na bránu" pak disponuje sebevědomé Jen ty, právě ty (Ondráček/Borovec 21. 3. 1979) a téhož dne natočená Klaudie stejných autorů předvádí Jiřího hlas na hranici hlasových možností. Nezaměňujme s méně dokonalou slovenskou písní Sylvia (o holčice), která dodnes zůstává nevydána - podobně jako podřadné Hej, štartér.
A zřejmě navždycky ztracena kdes v brněnském studiu už zůstane skladba Kufr. Pro Česko ztracené je i Schelingerovo tělo (v pražském hrobě pravděpodobně neleží), nicméně jeho hlas se éteru vytratí teprve s koncem vesmíru.
Holubí dům
Zpívám ptákům a zvlášť holubům,
stával v údolí mém starý dům.
Ptáků houf zalétal ke krovům,
měl jsem rád holubích křídel šum.Vlídná dívka jim házela hrách,
mávání perutí víří prach.
Ptáci krouží a neznají strach,
měl jsem rád starý dům, jeho práh.Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví,
míval stáj roubenou, bílý štít.
Kde je dům holubí a ta dívka kde spí,
vždyť to ví, že jsem chtěl pro ni žít.Sdílný déšť vypráví okapům,
bláhový, kdo hledá tenhle dům.
Odrůstáš chlapeckým střevícům,
neslyšíš holubích křídel šum.Nabízej úplatou cokoli,
nepojíš cukrových homolí.
Můžeš mít třeba zrak sokolí,
nespatříš ztracené údolí.Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví,
míval stáj roubenou, bílý štít.
Kde je dům holubí a ta dívka kde spí,
vždyť to ví, že jsem chtěl pro ni žít.Zpívám ptákům a zvlášť holubům,
stával v údolí mém starý dům.
