Pohádky na dobrou noc a zpívání ukolébavek dětem před spaním patří k nejstarším a nejúčinnějším způsobům, jak podporovat zdravý vývoj dítěte. Když rodič večer klidným hlasem čte pohádku nebo zpívá ukolébavku, dítě se učí zvládat úzkost a strach. Příběhová metafora umožňuje mozku zpracovat nebezpečí bezpečným způsobem a přeměnit ho v dovednost vyrovnat se s podobnými situacemi v běžném životě.
Jak pohádky a ukolébavky ovlivňují hormony
Klidný hlas rodiče, který čte pohádky na dobrou noc, fyzická blízkost a pravidelný rituál čtení před spaním uvolňují oxytocin – hormon lásky a sociálního kontaktu. Zároveň klesá hladina kortizolu, hlavního stresového hormonu.
Tím se u dítěte vytváří pocit bezpečí, tělo se uvolní, mysl se zklidní a dítě spokojeněji usíná.
Moderní studie (včetně výzkumu publikovaného v PNAS) potvrzují, že poslouchání příběhů zvyšuje hladinu oxytocinu a snižuje kortizol i bolest výrazněji než jiné formy interakce.
Nejstarší sumerské a babylonské ukolébavky
Již ve starověké Mezopotámii (Sumer, později Babylónie a Asýrie) se na hliněných tabulkách s klínovým písmem dochovaly uspávanky a magická zaříkání na uklidnění plačícího dítěte.
Byly to vlastně první pohádky na dobrou noc, které známe.
Nejznámější je tzv. „Lullaby for a Son of Shulgi“ (Šulgi N, kolem 2100–2046 př. n. l., z doby vlády krále Šulgiho z Uru).
Jde o lyrickou kolébavku, která dítěti přeje spánek („usínej, usínej, můj synu“), růst, zdraví a dobrou budoucnost.
Text je uklidňující a neobsahuje explicitní zmínky o odpuzování zlých duchů.
Z pozdně babylonských tabulek (např. NBC 6151 / YBC z Nippuru a další texty zpracované Walterem Farberem v knize Schlaf, Kindchen, schlaf!) vyplývá, že pláč dítěte rušil nejen rodiče, ale i domácí bohy a duchy (např. Kusarikku – bizonovitého domácího ochránce) nebo vyšší božstva (Ea, Ištar).
Účelem uspávanky bylo dítě uklidnit, aby se tyto bytosti neprobudily nebo neodstěhovaly.
Součástí rituálů bylo někdy potírání prachem z prahu, ulice nebo hrobu. Pláč byl zřejmě vnímán jako narušení řádu, které mohlo přitahovat nadpřirozené síly včetně nebezpečných démonů jako Lamashtu, ohrožujících kojence.
Tradiční české lidové ukolébavky
Hajej, můj andílku, hajej a spi,
matička kolíbá děťátko svý.
Hajej, nynej, dadej, malej,
matička kolíbá děťátko svý.Hajej, můj zlatoušku, hajej a spi,
zamhouři maličký očička svý.
Hajej, nynej, dadej, malej,
zamhouři maličký očička svý.Spi, děťátko, spi,
zavři očka svý!
Pán Bůh bude s tebou spáti,
andělíčci kolébati,
spi, děťátko, spi.Spi, andílku, spi,
zamhuř očka svý,
až se vzbudíš za chviličku,
dá ti mamička kašičku,
spi, miláčku, spi.Spi, miláčku, spi,
zamkni očka svý,
dám ti buben a housličky,
nedám tě za svět celičký,
spi, synáčku, spi.Halí, belí, koně v zelí,
a hříbátka v petrželi.
A kravěnky jak panenky,
šly se koupat do voděnky.
Halí, belí, kočka v zelí
a pes v koši, on ju straší.
Kočička se polekala,
ven okénkem utíkala.Existují i delší varianty, například:
Halí, dítě, kolébu tě,
až mi usneš, odejdu tě.
Do zahrádky na karlátky,
do doliny na maliny.Černé oči, jděte spát,
však musíte ráno vstát,
Ráno, ráno, raníčko,
dřív než vyjde sluníčko,
Sluníčko už vychází,
má milá se prochází,
Prochází se po rynku,
přinesla nám novinku,
Tu novinku takovou,
že na vojnu verbujou,
Když verbujou, budou brát,
škoda hochů nastokrát.Princi můj maličký, spi,
ptáčkové sladce již sní,
dřímají nivy i háj,
utichl celičký kraj.
Měsíček stříbrný sám,
okénkem dívá se k nám.
Jak by se usnouti bál,
dřímej, můj princi, spi dál.
Hajej a spi.
Hajej a spi.Dávno již zmlk denní vír,
v zámku se rozhostil mír.
Nehne se myška ni již,
prázdná je kuchyň i spíž.
Jenom přes komorné práh,
zaznělo žíznivé ach.
Kdo si tu něčeho přál?
Dřímej, můj princi, spi dál.
Hajej a spi.
Hajej a spi.
