Josef Václav Sládek a jeho oblíbené básničky patří ke klenotům české poezie pro děti. Výběr Od žežulky k Mikuláši potěší všechny, kteří jsou i nadále ochotni předávat poselství krásy českého jazyka našim dětem.
Výbor básniček Od žežulky k Mikuláši je složen ze sbírek:
Na prahu ráje (1883), Sluncem a stínem (1887), Zlatý máj (1887), Skřivánčí písně (1888), Zvony a zvonky (1894) s přihlédnutím k vydání 3. svazku dětské lyriky Básnického díla J. V. Sládka Na prahu ráje (1945, editor Albert Vyskočil).
Kniha je rozdělena do tří částí.
V první jsou zahrnuta hravá intencionální říkadla, převážně z jeho trojice klasických sbírek pro děti (Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky).
Druhá část obsahuje baladické skladby a básně s náboženskou tématikou, vážící se převážně k vánočnímu času.
V třetí části jsou pak soustředěny texty s námětem vlasteneckým, kde se často objevuje motiv dálné mořské scenérie, kterou Sládek připomíná odloučenost se svou vlastí a svými blízkými.
V básních byly provedeny pouze zásahy v interpunkci a kvantitě hlásek ve shodě se současnými pravidly. Odstranili jsme i nadměrný počet pomlček, pokud nebyly v textufunkční. V jednom případě jsme zvolili v oslovení tykání místo obvyklého vykání.
Jos. V. Sládek nálež! k těm básníkům, které musíme jen milovati.
Jaroslav Vrchlický vynikal nad něho plodností a vyšším rozletem ducha, Svatopluk Čech mohutností svých skladeb, Julius Zeyer bohatstvím své fantasie.
Ale všecky předčí Sládek hloubkou a horoucností svého citu. V jeho dile cítíte tep českého srdce, vidíte náš kraj, slyšíte naši lidovou píseň, z daleka zaznívají k vám zvony rodné vsi nebo městečka…
Antonín KLášterský, 1922
Josef V. Sládek / Od žežulky k Milkuláši / Ilustrace Filip Pošivač / Výbor připravila Jana Čeňková / Vydalo nakladatelství Pulchra, 2016
Vlaštovky nám odlétly
v jednom okamžiku,
včera slovo daly si,
dnes už táhly k jihu.
My se smutní loučíme,
ale ať si letí,
vždyť na jihu čekají,
také na ně děti!…
Je tichá noc
Je tichá noc a ještě ven
si vyjdu na zápraží;
ať sebevíc jsem unaven,
to ticho mne tak blaží!
Nad polousvětlým dvorem mým
je obloha tak hvězdná,
tak hluboká! – já zahledím
se do jejího bezdna.…
Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.
Tam ptáci laně chodí pít
pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
a nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.Lesní studánka, kterou popsal Josef Václav Sládek ve stejnojmenné básni, se nachází v rokli na Matčině hoře u cesty ze Zbirohu k Sýkorovu mlýnu.
