Autismus je jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Porucha vzniká na neurobiologickém podkladě. Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Autismus doprovází specifické vzorce chování a rodina má většinou velký problém, jak dítě zvládnout.
Autismus se dá diagnostikovat zhruba ve věku 24–36 měsíců. V tomto období si u dětí s autismem můžeme všimnout, že například nereagují na jméno ani na pokyny, nedokážou si říci, co chtějí, působí dojmem, že neslyší, neukazují, nemávají na rozloučenou, nemají rády změny, málo se smějí, hrají si raději o samotě nebo se nadměrně fixují na určité hračky.
V tomto věku je diagnostika složitá a často se zaměňuje s podezřením na lehkou mozkovou dysfunkci nebo mentální retardaci. Ojediněle, zhruba u jednoho z padesáti takto postižených dětí, se může vyskytnout i mimořádný talent nebo velmi vysoká inteligence.
Autismus poprvé popsal americký psychiatr Leo Kanner v roce 1943 na jedenácti dětech, které se projevovaly velmi nestandardním chováním. Kanner se domníval, že autismus je podobný schizofrenii. Autismus ale nemá s psychotickými onemocněními co do činění.
