Událost z 11. září 2001, zahalená nejasnostmi a rozpory, slouží jako dojemná případová studie toho, jak mohou být narativy manipulovány, aby sloužily konkrétním záměrům, často na úkor individuálních svobod a kolektivního porozumění. Tento seznam nesrovnalostí, lží a kusých detailů kolem 11. září 2001 slouží jako důrazná připomínka důležitosti zpochybňování oficiálních vyprávění.

Zpochybňování není totiž jen právem, ale i povinností těch, kteří si váží svobody a usilují o její zachování.
Právě skrze optiku skepticismu mohou jednotlivci získat zpět svou autonomii, zpochybnit status quo a usilovat o společnost, která si cení pravdy před pohodlím a svobody před slepou poslušností. Je třeba si neustále uvědomovat, že žijeme ve světě, který je stále více zprostředkován technologiemi a kontrolován centralizovanou mocí, se hledání pravdy stává základním kamenem svobody jednotlivce.

Doporučená kniha:
Velký podvod. 11.září 2001 a válka proti teroru / Philip Marshall / Vydal Torden >>

Seznam nesrovnalostí, lží a kusých detailů kolem 11. září 2001:

1. Zřícení WTC 7: Budova 7 komplexu Světového obchodního centra se zřítila, přestože nebyla zasažena letadlem. Oficiální vysvětlení, že zřícení způsobily “požáry kanceláří”, bylo mnohokrát zpochybněno.

2. Náraz do Pentagonu: Díra v Pentagonu byla zpočátku příliš malá na to, aby ji udělal Boeing 757, a na místě chyběly velké trosky.

3. Protivzdušná obrana: NORAD a FAA nebyly schopny zachytit žádné z unesených letadel, přestože měly pro takové scénáře standardní operační postupy.

4. Obchodování s vnitřními informacemi: Ve dnech před 11. zářím byla pozorována neobvyklá aktivita na burze, zejména ve společnostech, které by byly útoky vážně zasaženy.

5. Odhalení pasů: Pas jednoho z únosců byl nalezen několik bloků od Světového obchodního centra, což vyvolalo otázky ohledně jeho přežití.

6. Mobilní telefonní hovory: Byly vzneseny otázky ohledně možnosti uskutečnění četných mobilních telefonních hovorů z unesených letadel vzhledem k technologiím dostupným v roce 2001.

7. Úroveň dovedností únosců: Únosci měli omezený letecký výcvik, přesto prováděli složité manévry s komerčními letadly.

8. Seismické údaje: Seismické údaje zaznamenané v den útoků nejsou zcela v souladu s oficiálním popisem sledu událostí.

9. Zbraně hromadného ničení: Útoky z 11. září byly použity jako záminka pro invazi do Iráku na základě falešného tvrzení, že Saddám Husajn měl zbraně hromadného ničení.

10. Al-Káida a Irák: Byly učiněny pokusy spojit Saddáma Husajna s Al-Káidou, přestože chyběly konkrétní důkazy.

11. Zapojení Saúdské Arábie: Na 28 stranách zprávy Komise z 11. září, které byly původně redigovány, se naznačovalo, že Saúdská Arábie se mohla podílet na financování útoků.

12. Svědectví: Různá svědectví úředníků a odborníků, která byla v rozporu s oficiálním příběhem, byla buď ignorována, nebo nebyla do Zprávy Komise pro 11. září zahrnuta.

13. Financování: Zůstává nejasný zdroj financování útoků z 11. září, přičemž obvinění poukazují na zapojení Saúdské Arábie.

14. Whistleblowerů: Jednotlivci, kteří přišli s informacemi odporujícími oficiálnímu příběhu, čelili různým formám umlčování nebo diskreditace.

15. Válečné hry: Ráno 11. září probíhala vojenská cvičení simulující únosy letadel, což způsobilo zmatek v NORAD.

16. Bushova poloha: Prezident George W. Bush ještě několik minut poté, co byl informován o útocích, předčítal třídě dětí.

17. Možnosti umístění: Bylo nakoupeno neobvykle velké množství prodejních opcí na společnosti, které by byly 11. zářím zasaženy, což naznačuje, že o nich byly zasvěcené osoby informovány.

18. Černé skříňky: Černé skříňky z letadel buď nebyly nalezeny, nebo nebyly zveřejněny.

19. Vyčištění a vyšetřování: Rychlé odstranění a zničení důkazů z míst činu bylo kritizováno za to, že brání důkladnému vyšetřování.

20. Zpravodajství v médiích: Některé zpravodajské kanály informovaly o zřícení WTC 7 dříve, než k němu skutečně došlo.

21. Komise pro 11. září: Komise pro 11. září byla sama kritizována za střet zájmů a za to, že nevyšetřila některé stopy.

22. Vnímání veřejnosti: Zobrazování událostí a osob souvisejících s 11. zářím bylo pečlivě řízeno, což vedlo ke zpochybňování objektivity zúčastněných médií a vládních agentur.

23. Varování zahraničních zpravodajských služeb: Zprávy naznačují, že několik zahraničních zpravodajských agentur varovalo USA před hrozícím útokem, přesto se těmito varováními nikdo nezabýval.

24. Schvalování víz: Několik únosců obdrželo od amerických konzulátů víza, přestože byli na seznamech sledovaných osob nebo měli neúplné formuláře žádostí.

25. Selhání bezpečnosti: V den útoků selhalo několik bezpečnostních systémů, od letištní ostrahy až po zpravodajské služby.

26. Zdravotní problémy prvních záchranářů: Mnoho pracovníků první pomoci trpělo zdravotními problémy, které mohly souviset s toxickým prachem na Ground Zero, přesto byl tento problém bagatelizován.

27. Bin Ládinova rodina: Krátce po útocích vyvolala rychlá evakuace členů rodiny bin Ládinů, kteří pobývali v USA, rozpaky.

28. Operace Northwoods: Jako precedens zpochybňující oficiální verzi 11. září byl uváděn dříve navržený, ale nikdy neuskutečněný plán spáchat teroristické činy a svést je na zahraniční nepřátele, známý jako Operace Northwoods.

29. Předchozí znalosti: Různí jednotlivci a organizace jsou podezřelí, že o útocích věděli předem, ale nejednali, aby jim zabránili.

30. Dezinformace o kvalitě ovzduší: Vyjádření EPA po 11. září naznačovala, že kvalita ovzduší na Ground Zero je bezpečná, což bylo v rozporu s pozdějšími zjištěními.

31. Pojistné smlouvy: Pojistné smlouvy pro budovy Světového obchodního centra byly aktualizovány tak, aby se vztahovaly na teroristické útoky jen několik týdnů před 11. zářím.

32. Vojenská a politická kariéra: Některé osoby, které byly v době útoků na klíčových pozicích, byly později povýšeny nebo získaly jiné formy kariérního postupu, což vyvolává otázky ohledně odpovědnosti.

33. Zpráva NIST: Zpráva Národního institutu pro standardy a technologie (NIST) o zřícení budov WTC byla kritizována za ignorování klíčových důkazů a za svou metodiku.

34. Chybějící záznamy z bezpečnostních kamer: Záznamy z bezpečnostních kamer, které mohly poskytnout další informace o útoku na Pentagon, byly zabaveny a nebyly zveřejněny.

35. Opožděné vyšetřování: Oficiální vyšetřování 11. září bylo opožděné a nedostatečně financované, což vedlo ke zpochybnění důkladnosti a integrity zprávy Komise pro 11. září.

36. Únosci jsou stále naživu: Zprávy o tom, že některé osoby původně označené za únosce byly shledány živými, vedly ke zpochybnění přesnosti oficiálního seznamu pachatelů.

37. Vyšetřování FBI: Některá vyšetřování FBI, která mohla poskytnout více informací o útocích, byla buď omezena, nebo se v nich nepokračovalo.

38. Útoky antraxem: Útoky antraxem, které následovaly po 11. září, byly zpočátku spojovány s mezinárodním terorismem, ale tento narativ se změnil, což přidalo další vrstvu zmatků a podezření.

39. Zátoka Guantánamo: Zadržování a mučení osob na základně Guantánamo, z nichž mnohé neměly prokazatelnou souvislost s 11. zářím, vyvolalo etické a právní otázky.

40. Občanské svobody: Eroze občanských svobod po 11. září, včetně masového sledování a zákona USA PATRIOT Act, byla předmětem sporů.

41. Finanční transakce: Ve dnech předcházejících 11. září byly provedeny podezřelé finanční transakce, které však nebyly plně vyšetřeny.

42. Studenti uměleckých škol: Skupina izraelských občanů, kteří se vydávali za studenty umění, údajně špehovala americké vojenské a vládní budovy, což vedlo k otázkám, co Izrael věděl před 11. zářím.

43. Able Danger (Schopné nebezpečí): Able Danger” údajně identifikovala Mohameda Attu a další únosce dlouho před 11. zářím, ale tyto informace nebyly využity.

44. Varování Mosadu: Izraelská zpravodajská agentura Mossad údajně varovala USA před hrozícím útokem, ale toto varování nebylo využito.

45. Zprávy Odigo: Zprávy naznačují, že zaměstnanci izraelské společnosti Odigo, která se zabývá zasíláním rychlých zpráv, obdrželi varování před útokem na Světové obchodní centrum několik hodin předtím, než k němu došlo.

46. Projekt pro nové americké století (PNAC): Tento neokonzervativní think tank, jehož členové později působili v Bushově administrativě, psal rok před 11. zářím o potřebě “nového Pearl Harboru”.

47. Zacarias Moussaoui: Moussaoui: takzvaný “20. únosce” byl zatčen několik týdnů před 11. zářím a jeho laptop, který nebyl okamžitě prohledán, údajně obsahoval informace, které mohly pomoci zabránit útokům.

48. Vystoupení Haniho Hanjoura v letecké škole: Hani Hanjour, jeden z únosců, měl údajně špatné výsledky v letecké škole, což vyvolává pochybnosti o jeho schopnosti provést manévry, které údajně provedl.

49. FEMA v New Yorku: Přítomnost FEMA v New Yorku 10. září při cvičení na téma biologického terorismu byla označena za zvláštní náhodu.

50. Pronájem WTC: Jen několik týdnů před útoky změnil komplex Světového obchodního centra poprvé ve své historii majitele a nový nájemce budovy pojistil proti teroristickým útokům.

51. Vlastnictví médií: Koncentrace vlastnictví médií byla uváděna jako důvod nedostatku různých pohledů a kritického zpochybňování oficiálního narativu o 11. září.

52. Setkání CIA a ISI: Zprávy naznačují, že šéf pákistánské zpravodajské služby, který byl v době útoků ve Washingtonu, nařídil poslat Mohamedu Attovi 100 000 dolarů.

53. Sibel Edmondsová: Sibel Edmondsová, překladatelka FBI, prohlásila, že FBI měla informace o tom, že se před 11. zářím plánoval útok s použitím letadel.

54. Robert Wright: Agent FBI Robert Wright prohlásil, že mu bylo zabráněno ve vyšetřování, které mohlo zabránit útokům z 11. září.

55. John O’Neill: Bývalý šéf protiteroristického oddělení FBI, který nastoupil na místo bezpečnostního pracovníka ve Světovém obchodním centru a 11. září zahynul, léta vyšetřoval Al-Káidu. Jeho úsilí údajně bránili nadřízení.

56. Michael Springmann: Bývalý americký konzulární úředník tvrdil, že CIA zrušila zamítnutí víz pro některé z únosců z 11. září.

58. Operace Cyklón: Jako příklad “zpětného úderu”, který zpochybňuje zjednodušené vyprávění o “dobru a zlu” v souvislosti s 11. zářím 2001, se uvádí dřívější podpora USA mudžáhidům v Afghánistánu během sovětsko-afghánské války.

59. Politika plynovodů: Jako možný motiv pro válku v Afghánistánu po 11. září se uvádí geopolitický význam Střední Asie a Kavkazu, včetně navrhovaných ropovodů a plynovodů.

60. Sdílení zpravodajských informací před 11. zářím: Z mnoha zpráv vyplývá, že americké zpravodajské služby obdržely varování od zahraničních zpravodajských služeb, ale nejednaly.

61. Memo z Phoenixu: Agent FBI ve Phoenixu varoval před členy Al-Káidy navštěvujícími americké letecké školy, ale na tuto zprávu nebylo reagováno.

62. Bushův denní brífink: Prezident Bush obdržel měsíc před 11. zářím prezidentský denní briefing s názvem “Bin Ládin je odhodlán udeřit v USA”, ale nebylo na něj reagováno.

63. Kvalita ovzduší po 11. září: Agentura EPA a další agentury vydaly zavádějící prohlášení o kvalitě ovzduší na Manhattanu po 11. září, což vedlo ke zdravotním problémům prvních respondentů a obyvatel.

64. Tančící Izraelci: Skupina osob, které byly později identifikovány jako izraelští státní příslušníci, byla spatřena, jak natáčí a oslavuje, když hoří věže Dvojčat. Byli zadrženi a později deportováni, ale tento incident zůstává předmětem intrik.

65. Zmizelé zlato: Po útocích se ztratily miliardy zlatých slitků uložených ve Světovém obchodním centru.

66. Minetovo svědectví: Ministr dopravy Norman Mineta vypověděl, že viceprezident Dick Cheney zřejmě vydal ráno 11. září příkaz k zastavení činnosti, což je v rozporu s oficiální časovou osou.

67. PEOC: Časová osa, kdy viceprezident Cheney vstoupil do prezidentského operačního střediska pro mimořádné události (PEOC), je v rozporu mezi jeho výpovědí a výpovědí jiných úředníků.

68. Saúdské lety: Členové saúdské královské rodiny mohli odletět z USA krátce po 11. září, v době, kdy byly všechny ostatní lety zastaveny.

69. Spojení s ISI: Generálporučík Mahmúd Ahmed, tehdejší šéf pákistánské zpravodajské služby Inter-Services Intelligence (ISI), údajně nařídil Ahmedu Omarovi Saídovi Šejchovi, aby převedl 100 000 dolarů Mohamedu Attovi.

70. Carlyle Group: V den útoků se členové bin Ládinovy rodiny údajně účastnili investiční konference pořádané Carlyle Group, soukromou investiční společností s hlubokými vazbami na americkou vládu.

80. Chybějící biliony: Tento příběh byl rychle zastíněn událostmi z 11. září 2001, kdy Pentagon oznámil, že mu chybí 2,3 bilionu dolarů.

81. Zpráva “Anděl je na řadě”: Ráno 11. září prezident Bush údajně obdržel výhrůžku, v níž se uvádělo, že “Angel is next”, což odkazovalo na kódové označení Air Force One. Zpráva obsahovala konkrétní informace naznačující interní znalosti.

82. Kazeta s Bin Ládinovým přiznáním: Nahrávka, na níž se Usáma bin Ládin údajně přiznává k útokům z 11. září, byla však zpochybněna její pravost.

83. Krátký prodej: Kromě prodejních opcí se před 11. zářím objevil také neobvykle vysoký objem krátkých prodejů akcií amerických a leteckých společností.

84. Úřad námořního zpravodajství (ONI): Mezi sekce Pentagonu, které se staly terčem útoku, patřil i Úřad námořního zpravodajství, který údajně vyšetřoval finanční transakce související s terorismem.

85. Rychlost vyšetřování: Rychlost, s jakou americká vláda identifikovala únosce po 11. září, byla vzhledem k počátečním nejasnostem kolem jejich totožnosti označována za podezřelou.

86. Hypotéza demolice: Někteří odborníci naznačují, že způsob, jakým se Dvojčata zřítila, připomíná spíše řízenou demolici než gravitační pád placky.

87. Termitové zbytky: V prachu na Ground Zero byly údajně nalezeny zbytky termitu, sloučeniny používané při řízených demolicích.

88. Varování izraelských zpravodajských služeb: Kromě Mosadu porušila izraelská společnost Zim American Israeli Shipping Co. svou nájemní smlouvu ve Světovém obchodním centru a odstěhovala se jen několik týdnů před 11. zářím.

89. Kontinuita vlády (COG): Plány pro kontinuitu vlády byly aktivovány 11. září, což umožnilo obejít ústavní linii nástupnictví.

90. Zničení nahrávek z výslechů: CIA zničila videokazety s výslechy podezřelých osob z Al-Káidy, které mohly poskytnout více informací o plánování a provedení 11. září.

91. Spiknutí Bojinka: Spiknutí Bojinka z roku 1995, které zahrnovalo plány na odpálení několika letadel a náraz letadla do sídla CIA, bylo uváděno jako předzvěst 11. září, která měla sloužit jako varování.

92. Údajní únosci: Nejméně šest údajných únosců bylo po 11. září hlášeno jako živí, což vedlo k otázkám o jejich skutečné identitě.

93. Viscerální reakce: Jako důvod nedostatečného kritického zpochybňování oficiálního příběhu se uvádí emocionální a niterná reakce na 11. září.

94. Vyprávění ve stylu “pojďme se válet”: Příběh letu 93 a vyprávění “Let’s Roll” byly uváděny jako forma vytváření mýtů, které slouží k posílení oficiálního příběhu o 11. září.

95. Okamžitá identifikace únosců: FBI byla schopna identifikovat všech 19 únosců velmi rychle po útocích, navzdory chaosu a destrukci, což vedlo k otázkám ohledně již existujících znalostí.

96. Nedostatek videozáznamů: Přestože je Pentagon jednou z nejsledovanějších budov na světě, bylo zveřejněno jen velmi málo videozáznamů útoku.

97. Zpoždění při uzemňování letů: FAA trvalo neobvykle dlouho, než uzemnila všechny lety poté, co bylo jasné, že došlo k několikanásobnému únosu.

98. “Šťastné” nálezy: Různé důkazy, jako například “nezničitelný” pas jednoho z únosců nalezený poblíž Ground Zero, byly uváděny jako příliš “šťastné” na to, aby byly věrohodné.

99. Okamžitý úklid: Rychlý úklid Ground Zero byl zahájen téměř okamžitě po útocích, což vedlo ke zničení důkazů.

100. Válečné plány před 11. zářím: Plány útoku na Afghánistán byly údajně připraveny již před 11. zářím, což vedlo k otázkám ohledně okamžité vojenské reakce USA.

101. Cvičení před 11. zářím: V letech a měsících předcházejících 11. září 2001 se konala různá vojenská a zpravodajská cvičení simulující únosy letadel a útoky.

102. “Náhodní” příjemci: Zdálo se, že někteří jednotlivci a společnosti měli z útoků prospěch, ať už prostřednictvím výhodných obranných zakázek, pojistných plnění nebo postupu v politické kariéře.

103. Příhodné načasování: Útoky se odehrály v době, kdy americká armáda procházela transformací, jak je nastíněno v dokumentu PNAC, což vedlo k otázkám o vhodném načasování.

104. Výcvik “únosců”: Zprávy naznačují, že někteří z únosců byli vycvičeni na amerických vojenských základnách, což vede k otázkám, jak se vyhnuli odhalení.

105. Operace “letadla”: Složitost koordinace únosu čtyř dopravních letadel a úspěšného útoku na vysoce postavené cíle vyvolává otázky ohledně schopností údajných únosců.

106: Příkaz k zastavení činnosti: Byly vzneseny otázky, zda byl vydán rozkaz “stand-down”, který zabránil americkému letectvu zachytit unesená letadla.

107. “Záležitost bin Ládina”: Usáma bin Ládin byl původně financován a vycvičen CIA během sovětsko-afghánské války, což vedlo k otázkám o “zpětném úderu” a roli USA v jeho vzestupu.

108. Víza pro “únosce”: Přestože byli mnozí z únosců na různých seznamech sledovaných osob, neměli problémy se získáním víz pro vstup do USA.

109. Financování “únosců”: Zdroj financování útoků z 11. září zůstává nejasný, přičemž se tvrdí, že se na nich podílela Saúdská Arábie.

110. Životní podmínky “únosců”: Únosci údajně před útoky pili alkohol a navštěvovali striptýzové kluby, což neodpovídá chování zbožných islámských teroristů.

111. Úroveň dovedností “únosců”: Únosci měli omezený letecký výcvik, přesto prováděli složité manévry s komerčními letadly.

112. Rozpory “únosců”: V oficiálních zprávách o únoscích existují různé rozpory, včetně místa jejich pobytu, činnosti a společníků.

113. Identifikace “únosců”: Identifikace únosců byla založena na pochybných důkazech, například na papírovém pasu, který přežil výbuch a požár.

114. Pitvy “únosců”: Únosci nebyli podrobeni žádné pitvě a jejich ostatky byly rychle zlikvidovány, což vedlo k pochybnostem o jejich identifikaci.

115. Motiv “únosců”: Motiv únosců zůstává nejasný, protože mnozí z nich neměli přímé vazby na extremistické skupiny a žili relativně pohodlným životem.

116. Radikalizace “únosců”: Proces radikalizace únosců zůstává nejasný, neexistují žádné konkrétní důkazy, které by je spojovaly s extremistickými ideologiemi.

117. Komunikace “únosců”: Únosci údajně komunikovali pomocí složitých metod, jako je steganografie, avšak zanechali po sobě i snadno zjistitelné důkazy, jako jsou letové příručky.

118. Rozpory “únosců”: V oficiálních zprávách o únoscích existují různé rozpory, včetně místa jejich pobytu, činnosti a společníků.

119. Identifikace “únosců”: Identifikace únosců byla založena na pochybných důkazech, například na papírovém pasu, který přežil výbuch a požár.

120. Pitvy “únosců”: Únosci nebyli podrobeni žádné pitvě a jejich ostatky byly rychle zlikvidovány, což vedlo k pochybnostem o jejich identifikaci.

121. Motiv “únosců”: Motiv únosců zůstává nejasný, protože mnozí z nich neměli přímé vazby na extremistické skupiny a žili relativně pohodlným životem.

122. Radikalizace “únosců”: Proces radikalizace únosců zůstává nejasný, neexistují žádné konkrétní důkazy, které by je spojovaly s extremistickými ideologiemi.

123. Komunikace “únosců”: Únosci údajně komunikovali pomocí složitých metod, jako je steganografie, avšak zanechali po sobě i snadno zjistitelné důkazy, jako jsou letové příručky.

The post 11. září 2001. Seznam nesrovnalostí, lží a kusých detailů globálního podvodu first appeared on Čítárny.

11. září 2001 a tajné služby. Promyšlený podvodPrvní původní česká monografie, která vyvrací vládou a masmédii předkládané vysvětlení teroristických útoků z 11. září 2001 jako směšnou konspiraci. Faktograficky bohatá kniha dovozuje na základě analýzy veřejně dostupných informací, že americké zpravodajské a bezpečnostní složky o přípravách útoků věděly, úmyslně jim ale nezabránily a dokonce se na jejich realizaci nejspíš i spolupodílely.

Autor knihy 11. září 2001 a tajné služby. Promyšlený podvod vyvrací oficiální předkládané vysvětlení teroristických útoků z 11. září 2001.vychází z důkladné znalosti oficiálních zpráv amerických vyšetřovacích orgánů, světového tisku i sekundární literatury.
V jednotlivých kapitolách najdete i bohaté odkazy na zdroje informací.

Událost z 11. září 2001 je zahalená nejasnostmi a rozpory.
Slouží jako ukázková případová studie toho, jak mohou být narativy manipulovány v neobyčejně velkém rozsahu, aby sloužily konkrétním záměrům, často na úkor individuálních svobod a kolektivního porozumění.

Mojmír Babáček (* 1947) je nezávislý publicista a občanský aktivista (zakladatel Mezinárodního hnutí za zákaz manipulace lidské nervové soustavy technickými prostředky).
Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor filozofie a politická ekonomie. Během normalizace navštěvoval bytové semináře Petra Rezka a Zdeňka Pince a v roce 1978 podepsal Chartu 77. V roce 1981 emigroval do Spojených států amerických, kde pracoval mimo jiné jako počítačový programátor.

11. září 2001 a tajné služby | Babáček, Mojmír Y Grimmus, 2010 | Stran 300

Ukázka z knihy 11. září 2001 a tajné služby:

„Mohu vám říct, že je tam tolik spoluviny, že kdyby ty informace vypustili ven a kdyby měli provést skutečná vyšetřování – nemluvím o tom polovičatém vyšetřování, které probíhá jako ,společné vyšetřování‘, nebo o té laciné show Národní komise, které věnují pozornost hromadné sdělovací prostředky. Kdyby někdo provedl skutečná vyšetřování, byli bychom v této zemi svědky několika trestních stíhání na nejvyšší úrovni. A to je něco, co nedovolí, aby k tomu došlo. A věřte mi, udělají všechno, aby to zakryli…“

„Všechno to nakonec vede k penězům – spoustě peněz. Všechno to nakonec vede k lidem a jejich vztahům k těmto penězům a o tom… se dodnes nemluvilo. Protože pak se to začne dotýkat některých lidí na vysokých postech… Dostanete se k bodu, kde to začne být velmi komplexní, kde máte činnosti spojené s praním špinavých peněz, s drogami a s podporou terorismu, které se v určitých bodech stýkají a slévají v jedno… Vyjde vám z toho příšerný obraz. Začne to být opravdu ošklivé… Ty peníze cestují. A když se snažíte dostat ke kořenům, dostanete se k něčí politické kampani…“

Sibel Edmondsová, bývalá pracovnice FBI

Chalid Šejk Mohamed mohl připravovat útoky na území USA, přestože na jeho dopadení byla vypsána dvoumiliónová odměna

Chalid Šejk Mohamed byl hlavním organizátorem útoků z 11. září. Narodil se v Pákistánu, ale vyrostl v Kuvajtu a vysokou školu absolvoval v USA. V roce 1986 tam ukončil studia v oboru mechanického inženýrství. Svými schopnostmi si v Al Kajdě vysloužil přezdívku „muchtar“ – „mozek“. Hned po studiích se vydal do Afghánistánu pomoci Afgháncům v boji proti sovětské okupaci. V roce 1992 bojoval v Bosně a potom se stal, na pozvání katarské vlády, zaměstnancem katarského ministerstva elektřiny a vodárenství. Část své pracovní doby trávil cestováním po světě a organizováním teroristických útoků. USA nenáviděl, protože ve své zahraniční politice podporovaly izraelskou okupaci palestinského území.

V USA studoval společně s bratrem Ramzi Jusefa. Ramzi Jusef byl jeho strýc a manžel sestry jeho ženy, ale také terorista, který organizoval první bombový útok na budovy Světového obchodního centra v roce 1993. Při vyšetřování tohoto útoku FBI zjistila, že Chalid Šejk Mohamed poslal Ramzi Jusefovi 660 dolarů na jeho uskutečnění.

V lednu 1995, týden před návštěvou papeže, došlo na Filipinách k požáru v bytě, ve kterém byly vyráběny výbušniny, které měly být použity k útoku na papeže. Výrobu výbušnin řídili Chalid Šejk Mohamed a Ramzi Jusef, kteří po požáru z Filipin utekli. V rámci vyšetřování byl zatčen Abdul Hakim Murad, který prozradil plán Chalida Šejka Mohameda a Ramziho Jusefa vyhodit za letu do povětří 12 letadel směřujících do Los Angeles (tam směřovala i letadla unesená 11. září 2001). Hakim Murad řekl vyšetřovatelům FBI i to, že Mohamed a Jusef uvažovali o tom, že by bylo možné, aby malé letadlo naložené výbušninami narazilo do budovy ředitelství CIA v Langley. Bylo by zcela logické, kdyby od té doby byly nejdůležitější americké instituce vybaveny protivzdušnou obranou. Psalo se i o tom, že doopravdy byly. Potom je ale překvapivé, proč nebylo 11. září sestřeleno letadlo nalétávající na Pentagon.

Chalid Šejk Mohamed byl v roce 1996 za přípravu útoků na americká letadla směřující do Los Angeles v USA odsouzen. V tomtéž roce se americké zpravodajské služby dozvěděly, že Chalid Šejk Mohamed žije v Kataru a snažily se přesvědčit katarskou vládu, aby souhlasila s vysláním amerického komanda, které by ho zatklo. Katarská vláda ale Mohamedovi dala nepopsaný pas a umožnila mu tak útěk. V roce 1998 USA rozsudek nad Chalidem Šejkem Mohamedem zveřejnily a za informaci vedoucí k jeho zadržení byla vypsána od¨měna 2 milióny dolarů. FBI také vydala plakát s jeho fotografiemi (s plnovousem a bez plnovousu), které si opatřila koncem roku 1995.

Z Kataru odešel Chalid Šejk Mohamed do Afghánistánu a Pákistánu, ale část roku 1997 prožil v Praze. S použitím 60 falešných pasů na různá jména cestoval po celém světě a zakládal tam teroristické buňky. Ještě v roce 1996 se v Afghánistánu sešel s Bin Ládinem a vyprávěl mu o útoku na Světové obchodní centrum a plánu odpálení letadel směřujících do Los Angeles. Zároveň mu předložil svůj plán na útok letadly na cíle v USA. Do té doby si jako terorista hájil svou nezávislost, ale k realizaci tohoto plánu potřeboval velkou organizaci, která by na ni mohla vynaložit hodně peněz. V roce 1997 přestěhoval svou rodinu do Pákistánu a na přelomu let 1998 a 1999 dostal od Bin Ládina souhlas s realizací plánu útoku na USA s použitím letadel. Podle své výpovědi, po zatčení v roce 2003, chtěl Mohamed použít malých letadel naložených výbušninami a Bin Ládin navrhl, aby bylo použito unesených velkých civilních letadel.

Chalid Šejk Mohamed chtěl potom unést 10 letadel, z nichž 9 mělo narazit do Světového obchodního centra, Pentagonu, ředitelství CIA a FBI, amerického kongresu a do amerických jaderných elektráren. 10. letadlo měl pilotovat on sám, zabít všechny muže na palubě a potom dosáhnout toho, aby mohl v amerických médiích pronést řeč, odsuzující americkou podporu Izraele, Filipín a represivních arabských vlád (nejspíš tím myslel vlády, které nepodporovaly islámský fundamentalismus). Bin Ládinovi se tento plán původně zdál být příliš složitý, ale nakonec na něj přistoupil. Zamítl jenom projev v amerických médiích. Podle výpovědi Chalida Šejka Mohameda chtěl Bin Ládin v roce 1999, aby letadlo narazilo do Bílého domu a Pentagonu, Chalid Šejk Mohamed chtěl zničit Světové obchodní centrum a oba chtěli zaútočit na budovu amerického kongresu. Bin Ládin také vybral 4 účastníky budoucí akce: Chaleda Al Midhara, Navafa Al Hazmiho, „Chalada“ bin Ataše (vlastním jménem Taufiga bin Ataše) a Abu Baru al Jemeniho. To všechno byli jeho dobří známí, Chalada znal už od dětství. Chalad ale nedostal americké vízum a Abu Bara o něj potom ani nezažádal – oba byli z Jemenu a Mohamed nakonec přišel na to, že cestu do USA může s určitostí zajistit jenom lidem se saudsko arabskými pasy(1). Kromě toho, že v létě 2001 americká vláda zjednodušila vydávání víz pro saudsko arabské občany tím, že mohli o víza žádat hromadně prostřednictvím cestovních kanceláří, se zřejmě Mohamedovi podařilo navázat kontakt s konsulárním úředníkem v saudsko arabském městě Džidáhu, který byl ochoten vydávat víza za úplatky i těm, kteří nesplňovali podmínku, že se dá oprávněně předpokládat, že v USA nezůstanou jako nelegální přistěhovalci.

Cítil Mohamed potřebu podílet se na přípravě útoků i osobně? Členové hamburské buňky, na rozdíl od něj, neměli s plánováním a přípravami teroristických útoků žádné zkušenosti. Al Hazmi a Al Midhar se podíleli na přípravách teroristických útoků v Africe jen na nižších pozicích. Riskoval by Chalid Šejk Mohamed vysvětlování všech detailů přípravy útoků prostřednictvím elektronických komunikací, o kterých věděl, že mohou být nalezeny a analyzovány? Víme, že Chalid Šejk Mohamed se útoků chtěl zúčastnit i osobně.

12. června 2001 rozšířila CIA po Intelinku (společné databázi všech 14 amerických zpravodajských a bezpečnostních služeb) zprávu, kterou dostala od svého informátora, že Chalid Šejk Mohamed cestuje do USA a rekrutuje lidi, kteří by se v USA připojili k těm, kteří už tam dorazili a že tam zřejmě plánuje teroristický útok. Zprávu o cestách Chalida Šejka Mohameda do USA dostaly všechny americké zpravodajské služby, vojenští velitelé a příslušné složky ministerstva financí a ministerstva spravedlnosti. Nikdo z adresátů této zprávy se ale nepostaral o to, aby byla prověřena a Mohamed byl případně při své příští cestě do USA sledován a byly tak odhaleni ti, kteří tam připravovali teroristický útok.

Ve zprávě Národní komise se píše, že americké zpravodajské agentury v roce 2001 ještě nevěděly, že Chalid Šejk Mohamed, který se do roku 1998 podílel na přípravě teroristických útoků samostatně, vstoupil do Bin Ládinovy organizace. Zpráva si ale v této věci protiřečí, protože podle připojené poznámky(2), měla zpráva, ve které se tato informace objevila, název: „Terorismus: Životopisná informace o spolupracovnících Bin Ládina v Afghánistánu“. Ve zprávě vyšetřovacího výboru amerického kongresu se naopak píše, že zpráva od informátora obsahovala informaci, že Chalid Šejk Mohamed „se zdá být pobočníkem Bin Ládina, který má u něj největší důvěru“(3). Protože je těžké uvěřit, že by Národní komise o této zprávě od informátora psala, aniž by si jí přečetla, uvedla zřejmě tvrzení, že americké zpravodajské služby v té době nevěděly, že Chalid Šejk Mohamed vstoupil do Al Kajdy, aby oslabila význam faktu, že americké zpravodajské služby na tuto informaci, v době, kdy rostl příval zpráv o připravovaném velkém teroristickém útoku Al Kajdy proti USA s katastrofálními následky, nereagovaly. Tuto chybu ve zprávě Národní komise je nejlépe možné vysvětlit tím, že byla psána jako bestseler, který si mělo přečíst velké množství Američanů, zatímco zpráva amerického kongresu má 800 stránek a je pojatá jako odborný výklad a dalo se předpokládat, že si ho přečte málokdo. Z bestseleru Národní komise se tedy Američané nedozvěděli, že americkým zpravodajským službám bylo lhostejné, jestli do USA cestoval vysoce postavený člen Al Kajdy v době, kdy věděly, že Al Kajda chystá velký teroristický útok proti USA.

Kdo si tuto zprávu z Intelinku měl určitě prostudovat, byl strategický analytik protiteroristického odboru ředitelství FBI, přidělený k oddělení Usámy Bin Ládina, protože znalosti o historii teroristických organizací a životopisné údaje o teroristech patřily, podle zprávy generálního inspektora ministerstva spravedlnosti, do náplně jeho práce. Bylo by také logické, aby si tuto informaci spojil s informacemi o plánech Al Kajdy z nedávné minulosti. Od ředitele FBI měl mít k dispozici informace, že „Plány Bin Ládinovy sítě jsou na postupu“ a že „Bin Ládinovo veřejné vystupování může být předzvěstí útoku“, které dostal ředitel FBI, společně s dalšími představiteli americké vlády, od CIA v květnu 2001. Strategický analytik, podle zprávy generálního inspektora ministerstva spravedlnosti, měl, na základě analýzy získaných informací, odhadovat kdy a kde by mohlo dojít k příštímu teroristickému útoku. Kdyby se tento analytik věnoval své práci, musel by si ověřit na ministerstvu zahraničních věcí a u přistěhovaleckého úřadu, podle fotografií Chalida Šejka Mohameda (s plnovousem a bez plnovousu), které FBI měla od roku 1995, jestli Chalid Šejk Mohamed žádal o americké vízum a jestli prošel v USA celní a pasovou kontrolou. Kdyby se ukázalo, že do USA cestoval, měl se strategický analytik postarat o to, aby byl při příští cestě sledován a potom zatčen.

Svou databázi žádostí o americká víza si měla prohledat i zpravodajská služba amerického ministerstva zahraničních věcí, která měla pod kontrolou vydávání amerických víz cizincům. Zpráva generálního inspektora ministerstva zahraničních věcí o činnosti této zpravodajské služby před 11. zářím ale, navzdory žádosti amerického kongresu, nebyla vypracována a neví se tedy, jak na ní reagovali agenti této služby. I oni ji zřejmě ignorovali, protože 27. července dostal Chalid Šejk Mohamed americké vízum. Takové nedbalosti by se ale normálně fungující zpravodajská služba nemohla dopustit. Fakt, že se jí dopustila kompletní sestava amerických zpravodajských a bezpečnostních služeb a ještě i vojenští velitelé, ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo financí, svědčí o záměrném jednání.

Když analytici amerických zpravodajských a bezpečnostních služeb na tuto zprávu nereagovali, zjevně zanedbali své povinnosti a nejspíš i možnost získat 2 milióny dolarů nebo nějakou část z této sumy, což není uvěřitelné. Není uvěřitelné, že si na tuto informaci nevzpomněli ani v následujících dvou týdnech, kdy CIA vydávala americkým vládním představitelům další a další informace o blížícím se velkém útoku Al Kajdy proti USA s katastrofálními následky. O měsíc později, v červenci 2001, byla zastavena spolupráce strategického analytika FBI s oddělením Usámy Bin Ládina na ředitelství FBI. Rozhodnutí ředitelství FBI odstranit tohoto strategického analytika z oddělení Usámy Bin Ládina v době, kdy vědělo, že se chystá velký teroristický útok Al Kajdy proti USA, by se dalo přirovnat k rozhodnutí useknout tomuto oddělení hlavu a svědčí o vědomé snaze americké vlády zabránit odhalení připravovaných útoků Al Kajdy v USA.

Podle informátora CIA také Mohamed tvrdil, že může každému, kdo by se chtěl do Spojených států vypravit, obstarat americké vízum. Po útocích z 11.9. se toto tvrzení informátora CIA potvrdilo, když se ukázalo, že zaměstnanec amerického konzulátu v Džidahu v Saudské Arábii přijímal úplatky a dárky za vystavení amerických víz. Po útocích z 11. září se dokonce ukázalo, že v Džidahu byla vystavována americká víza nezpůsobilým uchazečům o americké vízum i v době sovětské okupace Afghánistánu pro muslimské bojovníky, kteří odjížděli do výcvikových táborů v USA – tato víza vystavoval americký zaměstnanec konsulátu. Protože informace, že Mohamed mohl teroristům obstarat víza byla pravdivá, je uvěřitelné i to, že Chalid Šejk Mohamed útoky z 11.9. připravoval skutečně přímo na území USA, přestože na něj byl vydán zatykač a na jeho zadržení byla vypsána dvoumiliónová odměna. Podle zprávy vyšetřovacího výboru amerického kongresu oddělení CIA, které mělo na starosti zatýkání teroristů v té době dospělo k závěru, že zpráva od informátora není důvěryhodná, ale stojí za to ji prověřit pro případ, že by byla pravdivá: „je-li to Chalid Šejk Mohamed, máme jak závažnou hrozbu, tak příležitost ho zatknout“, napsalo.

Podle zprávy televizní stanice MSNBC, potvrzené prohlášením členů personálu Národní komise(4) , dostal Chalid Šejk Mohamed 23. července 2001 americké vízum. 27. ledna 2004 psal americký deník Los Angeles Times, že Chalid Šejk Mohamed nejen dostal v červenci 2001 americké vízum, ale že CIA o možné cestě Chalida Šejka Mohameda do USA buď neinformovala americký přistěhovalecký úřad nebo tento úřad Mohamedovu žádost o vízum přehlédl. CIA se tedy nepokusila využít „příležitosti ho zatknout“. Dařilo se snad Chalidu Šejku Mohamedovi unikat pozornosti amerických úřadů tím, že měl 60 falešných pasů na různá jména?

V roce 1993, po bombovém útoku na Světové obchodní centrum, byl v USA zřízen protiteroristický program Visas Viper (vízová zmije), který měl poskytovat informace o teroristech konzulárním úřadům, které vydávají víza. V roce 1997 začal pracovat program TIPPIX, který od té doby skenoval fotografie lidí, podezřelých z terorismu, do databáze Visas Viper. Fotografie byly ukládány i do databáze IBIS, která byla používána pracovníky celní a pasové kontroly při vstupu cizinců na americké území(5). V kongresovém slyšení z 1.10.2002 řekl Francis Taylor, koordinátor pro boj s terorismem na americkém ministerstvu zahraničních věcí, že na seznamu lidí, podezřelých z terorismu, kteří nesměli dostat americké vízum, byl u každého jména elektronicky uložen stručný životopis a fotografie a že americké konzulární úřady ověřovaly informace o žadatelích o víza v této databázi pomocí „pokročilé informační technologie“ (6). Fotografie lidí, kteří žádali o vízum tak byly počítačově porovnávány s fotografiemi lidí, kteří byli na seznamu lidí podezřelých z terorismu před vydáváním víz v databázi ministerstva zahraničních věcí a potom znova, při vstupu cizinců na americké území, v databázi přistěhovaleckého úřadu. V prohlášení personálu Národní komise o udělování víz teroristům z 11. září a procedurách při jejich vstupu na americké území se píše, že pracovník americké celní a pasové kontroly „použil data z pasu, zvláště když bylo možné je přečíst strojově, ke kontrole v různých databázích přistěhovaleckého úřadu a celní a pasové kontroly“ (v prohlášení se také píše, že jen některé z digitálních kopií pasů únosců byly nalezeny po 11. září 2001). Fotografie Chalida Šejka Moahmeda měly americké úřady od roku 1995. Americký přistěhovalecký úřad rozhodně nepotřeboval, aby ho CIA na možnou cestu Chalida Šejka Mohameda do USA upozorňovala. U Chalida Šejka Mohameda musela být na seznamu poznámka, že má být zatčen. I kdyby žádost Chalida Šejka Mohameda o americké vízum prošla na americkém konsulátě v Saudské Arábii, jeho fotografie by musela být znovu zkontrolována při vstupu na americké území. MSNBC psala, že „vyšetřovatelé nevěří, že skutečně vstoupil do země“. V prohlášení členů personálu Národní komise o vydávání víz teroristům z 11. září se píše, že „neexistuje důkaz, že by kdy použil tohoto víza ke vstupu do Spojených států“ – zřejmě tedy hledali digitální kopii jeho pasu, ale nenašli ji. Je ale také pravda, že našli digitální kopie pasů jen některých teroristů, kteří prošli v letech 2000 a 2001 americkou celní a pasovou kontrolou. Je proto možné, že Chalid Šejk Mohamed na americké území vstoupil. Žádná z komisí ve své zprávě nenapsala, že by si, podle fotografie, ověřila, jestli Chalid Šejk Mohamed dostal vízum v roce 2001 vícekrát.

Chalid Šejk Mohamed k žádosti o vízum z 23.7.2001 použil saudskoarabský pas se jménem Abdulrahman Al Gamdi a svoji skutečnou fotografii bez plnovousu a s brýlemi na očích. Na zatykači s ohlášenou odměnou byly dvě fotografie, jedna s plnovousem a druhá bez plnovousu (a bez brýlí). Při počítačovém zpracování jeho fotografie v databázi teroristů by jeho žádost o vízum neměla projít, pokud počítač při vyhodnocení fotografie vycházel ze vztahu různých detailů na tváři. Takové klamy jako jsou brýle by počítačové zpracování u teroristů mělo předpokládat. Proč tedy Mohamedova fotografie prošla? Dostal Mohamed americké vízum proto, že měl být při příletu zatčen? Proč o tom ale nenapsala žádná z amerických vyšetřovacích komisí – zbavily by tím americkou vládu podezření, že útočníkům napomáhala k úspěchu. Bránili se ti, kteří vyšetřovali útoky z 11. září tomu, vyslovit lež, která by nebyla podložena fakty? Při slyšení v americkém kongresu z 1.10.2002 řekl Tony Eddison z Kanceláře pro konzulární záležitosti, že „je fyzicky nemožné uložit na počítač data o individuálním žadateli (o vízum) aniž by to vyvolalo kontrolu v těchto databázích…“ (včetně Visas Viper). Pokud úředník v saudsko arabském Džidahu přiložil na Mohamedovu žádost o vízum jinou fotografii, musel by být trestně stíhán a o ničem takovém se neví. Pravděpodobné vysvětlení, proč Mohamed vízum dostal je tak, že Mohamedovy fotografie byly z databáze Visas Viper odstraněny nebo nahrazeny jinými fotografiemi, aby mu byl umožněn vstup na americké území. V tom případě byly fotografie vyměněny i v databázi přistěhovaleckého úřadu.

The post 11. září 2001 a tajné služby. Promyšlený podvod na občanskou svobodu a rozjezd globalizace first appeared on Čítárny.

Kniha 9/11 Unmasked (11. září 2001) která vyšla v září 2018, je produktem sedmiletého úsilí dvou nejlepších odborníků v oboru, kteří důkladně analyzovali dostupné důkazy.

Internet za posledních 17 let je plný videí a článků, které mají za cíl prověřit, analyzovat a vysvětlovat událost ze dne 11. září 2001.
Články jsou určeny každému, kdo hledá pravdu o této události, která do velké míry změnila svět. Za tu dobu různí lidé prozkoumali obrovský objem faktů, aby se zjistilo, co je ověřitelné nebo co je jen spekulativní, faktické nebo falešné, relevantní nebo irelevantní.

Autoři David Ray Griffin a Elizabeth Woodworth
shromáždili a využili impozantní potenciál znalostí lidi z oblastí fyziky, chemie, stavebního inženýrství, leteckého inženýrství, pilotování, vyšetřování leteckých nehod, medicíny, žurnalistiky, psychologie a náboženství, kteří se problematikou zabývali. Autoři poskytují světu objektivní fakta nezávislých odborníků, které jsou často v protikladu s oficiálními prohlášeními.

Autoři použili metodu Delphi, jako modelu pro dosažení nejlepšího důkazu o shodě.
Tato metoda umožňuje všem členům sdílet své názory, aniž by byli ovlivňováni nebo omezováni externími zdroji. Otázky byly písemně zasílány každému členu zvlášť, aby se zabránilo ovlivňování. Každý subjekt, který obdrží od hodnotitelů méně než 85 % shody, je z posuzování vyňat.

Mezinárodní tým se dosud dohodl na 51 bodech, ve kterých dokumentované důkazy jednoznačně odporují oficiálnímu příběhu.
Padesát jedna kapitol je rozděleno do devíti kategorií:
Zničení Twin Towers
Zničení WTC 7
Útok na Pentagon
Lety 9/11 [zahrnuje let 93]
Americké vojenské cvičení
Tvrzení o vojenských a politických vůdcích
Usámu bin Ládinovi a únosci
Telefonické hovory z letů 9/11
Otázka obchodování zasvěcených osob

Čtenáři rozhodně ocení, že autoři vynechali relevantní fakta, která by mohla být kontroverzní nebo spekulativní.
Jedním z příkladů jsou pohyby Mohameda Atta před  11. září 2001 (řešeny v kapitolách 40, 41 a 44).

Jedním z velkých problému při vzniku knihy bylo, že oficiální příběh vlády se časem měnil.
Nicméně v každé z 51 kapitol, na 308 stránkách, autoři předkládají dostatečné důkazy k vyvrácení oficiálního názoru, a to takovým způsobem, že nové, nezávislé vyšetřování z 11. září 2001 je naprosto nezbytné.

9/11 Unmasked: An International Review Panel Investigation / David Ray Griffin, Elizabeth Woodworth / září 2018 / Amazon
Volný překlad citarny.com podle článku:
The Magnum Opus of the 9/11 Consensus Panel: A Review of Griffin and Woodworth’s ‘9/11 Unmasked’

The post 11. září 2001. 9/11 Unmasked. Výsledek sedmileté nejobjektivnější analýzy dostupných faktů first appeared on Čítárny.