Nový zákon EU zvaný DSA (Digital Services Act) nutí platformy aktivně bojovat proti tzv. „nezákonnému obsahu“, mezi který patří i velmi vágně definované kategorie jako hate speech, podněcování k nenávisti, dezinformace apod. Při tom není vůbec jasné, kdo bude arbitrem jediného správného výkladu těchto pojmů a nevede se žádná diskuse o zneužití zákona v absolutní totalitní nástroj, propagující jediný správný názor vládnoucí menšiny.

Největší kritické výhrady vůči DSA (Digital Services Act) se dají shrnout do několika hlavních proudů.

Ohrožení svobody slova / de facto cenzura
Extrateritoriální efekt – DSA cenzuruje i mimo EU
Vágní a subjektivní definice „nezákonného“ a „škodlivého“ obsahu
Příliš velká moc Evropské komise a národních regulátorů
Přehnané dodržování má autocenzurní efekt
Nedostatečná transparentnost a nepřehlednost vymáhání
Administrativní a ekonomická zátěž + brzda inovací

ROZBOR DSA

Autor: Drieu Godefridi, právnik a filozof, absolvent Saint-Louis University of Louvain.

Nařízení o digitálních službách (DSA, Digital Services Act) zacílené na „velmi velké online platformy“ (VLOP, very large online platforms), jako jsou X, Facebook, TikTok a Google, které bylo Evropskou unií přijato v roce 2022 a začalo platit v únoru 2024, není oficiálně prezentováno jako nástroj „organizované cenzury“. Údajně má jít o legislativní rámec, jehož cílem je regulovat digitální služby, a tak chránit uživatele před nezákonným obsahem, systémovými riziky a netransparentními praktikami platforem.

Rostoucí počet kritiků – zejména ve Spojených státech amerických, včetně Elona Muska a několika republikánských kongresmanů – však považuje DSA za mechanismus masové cenzury. DSA podle jejich názoru zatěžuje svobodu projevu přísným byrokratickým dohledem a umožňuje selektivní potlačování odlišných názorů a prosazování hlavních idejí stejně, jako za socialimsu.

Hned na začátku je třeba zdůraznit, že DSA se vztahuje na všechny digitální zprostředkovatele (platformy i poskytovatele hostingu a souvisejících služeb), ale na velmi velké on-line platformy, které jsou definované jako platformy s více než 45 miliony uživatelů měsíčně v EU, dopadá nejpřísněji.

Kdo cenzuruje? (Aktéři)

Cenzura – přejmenovaná na „moderování“ – není prováděna v první řadě Evropskou unií a národními vládami, ale je delegována na samotné digitální platformy a je podrobena přísnému regulačnímu dohledu národních správních orgánů. Výsledkem je decentralizovaný, ale vysoce regulovaný systém, který kritici popisují jako byrokratickou „industrializaci moderování“.

Hlavními vykonavateli jsou digitální platformy.
Jsou povinny aktivně moderovat obsah a v případě velmi velkých on-line platforem formálně definovaných Evropskou komisí jsou jejich povinnosti obzvláště náročné. Tyto platformy musí provádět hodnocení „systémových rizik“, jako je šíření dezinformací, a zavádět proaktivní opatření, včetně detekčních algoritmů a velkých týmů lidských moderátorů. Platformy s méně než 45 miliony uživatelů měsíčně v EU podléhají mírnějším požadavkům, ale i ony musí reagovat na hlášení uživatelů.

Podle kritiků tento rámec v podstatě nutí americké digitální platformy, aby jménem EU pod neustálou hrozbou přísných sankcí vykonávaly funkci ideopolicie. Nařízení o digitálních službách (DSA) tak sahá daleko za hranice Evropy. Tento bod je zásadní: každý americký uživatel platformy X může být například sankcionován za to, že na X vyjádří svůj názor. Ve skutečnosti tedy DSA dopadá i na všechny Američany. Toto je jasný příklad normativního imperialismu, který je pro EU posledních 20 let tak charakteristický.

Technicky by se tento problém dal vyřešit jedině vytvořením samostatných platforem zvlášť pro USA a pro EU – X-USA a X-EU – což by ale popíralo ideu globální sítě a samotného internetu. V důsledku toho jsou digitální platformy systémově nuceny uplatňovat DSA nejen na evropské uživatele, ale také na Američany, a nakonec na uživatele po celém světě.

Ústředním orgánem dohledu nad velmi velkými on-line platformami je nikým nevolená Evropská komise.
Zajišťuje dodržování předpisů tím, že zahajuje vyšetřování, požaduje přístup k údajům a ukládá pokuty. V prosinci 2025 například uložila platformě X pokutu ve výši 120 milionů eur za údajný nedostatek transparentnosti v moderování. Případ se týkal uživatelských účtů označených „modrou fajfkou“, které byly obviněny z potenciálního šíření dezinformací. Modrá fajfka dříve znamenala ověření identity, ale později došlo ke změně a nyní jen indikuje to, že účet má aktivní placené předplatné (X Premium). Tento model prosazování vyvolává vážné obavy ohledně oddělení pravomocí: Evropská komise DSA navrhla a nyní jej také sama prosazuje.

Kromě toho EU ustanovila „důvěryhodné oznamovatele“ – obvykle nevládní organizace – jejichž upozorněním se musí digitální platformy věnovat přednostně.
Na oficiálním seznamu důvěryhodných oznamovatelů jsou i organizace, které se řadí k levici a krajní levici, jako jsou německá HateAid a belgická UNIA.

Každý členský stát EU také jmenuje národního koordinátora digitálních služeb (DSC, Digital Services Coordinator) – například ve Francii vykonává tuto funkci ARCOM a v Německu BNetzA – jehož úkolem je dohlížet na digitální platformy, které nepatří mezi velmi velké on-line platformy, a koordinovat svoji činnost s EU. Tito národní koordinátoři vyřizují místní stížnosti a ukládají sankce.

Výsledkem je decentralizovaná síť prosazování, v níž nejrestriktivnější země – zejména Německo a Francie – prostřednictvím svých radikálních vnitrostátních zákonů o „nenávistných projevech“ vyvíjejí disproporční tlak. Tato dynamika vede k omezování svobody projevu v celé Evropské unii: obsah označený jako nevhodný v jedné zemi je fakticky označen jako nevhodný pro celou EU.

Nakonec, každý jednotlivec může nahlásit obsah prostřednictvím funkce „oznámení“.
Důvěryhodní oznamovatelé akreditovaní národními koordinátory digitálních služeb mají privilegované postavení: jejich hlášení jsou vyřizována přednostně a často vedou k rychlému odstranění obsahu, který považují za sporný nebo nepřesný. Spojené státy americké nedávno zašly tak daleko, že zakázaly vstup do země pěti Evropanům – bývalému evropskému komisaři Thierry Bretonovi a několika aktivistům – za jejich roli při vyvíjení tlaku na americké on-line platformy.

Americké platformy sociálních médií tvoří první linii cenzury, ale fungují v rámci jasného řetězce velení vycházejícího z EU a evropských národních vlád, které stanovují požadovanou míru transparentnosti a nařizují audity a neustálý dohled.

Výbor pro soudnictví Sněmovny reprezentantů USA tento systém odsoudil jako „organizovanou cenzuru“, v rámci níž EU účinně „vyzbrojuje“ nevládní organizace k tomu, aby nutily americké technologické společnosti odstraňovat obsah, který je v USA legální, ale v Evropě je považován za „problematický“.

Jak to funguje DSA? (Mechanismy)

Nařízení o digitálních službách (DSA) zavádí vysoce strukturovaný proces, který má podle kritiků průmyslový charakter. DSA v masovém měřítku produkuje moderování obsahu způsobem připomínajícím byrokratickou montážní linku.

Za prvé, mechanismus oznámení umožňuje každému jednotlivci nahlásit údajně nezákonný obsah. Platformy jsou povinny taková oznámení „neprodleně“ přezkoumat, v naléhavých situacích často do 24 až 48 hodin. Pokud je obsah shledán nezákonným, je jeho odstranění povinné. U velmi velkých on-line platforem se k prohledávání obsahu používají také automatizované nástroje – umělá inteligence a algoritmické detekční systémy.

Za druhé, velmi velké on-line platformy musí povinně posuzovat systémová rizika. Tyto platformy musí provádět roční audity zaměřené na rizika, jako jsou misinformace, riziko narušení duševního zdraví a ohrožení demokratických procesů, a musí navrhovat opatření ke zmírnění těchto rizik – třeba omezením dosahu podezřelých virálních příspěvků.
Například TikTok byl po vyhodnocení rizik pro nezletilé osoby povinen odstranit funkce považované za „návykové“. Evropská komise může kdykoliv požadovat přístup k interním údajům a zahájit formální vyšetřování, jak tomu bylo v případě platformy X ohledně reklamních praktik a přítomnosti botů.

Zatřetí, platformy podléhají rozsáhlým požadavkům na transparentnost. Musí zajistit jasné a konkrétní odůvodnění každého přijatého opatření (viz článek 17 DSA), zveřejňovat pololetní zprávy o moderování – jako je například informace o tom, že mezi lednem a červnem 2025 bylo v Evropě odstraněno 41,4 milionu částí obsahu – a nabízet interní i externí mechanismy pro odvolání, včetně mediace a soudního přezkumu. Ve skutečnosti jsou však tyto zprávy neprůhledné a odvolací řízení jsou pomalá, což platformy silně motivuje k preventivní cenzuře.

EU a národní koordinátoři digitálních služeb (DSC) také provádějí vyšetřování, včetně používání technik jako „mystery shopping“, k testování dodržování předpisů, jako v případě údajného prodeje nelegálních produktů v e-shopech a on-line tržištích, jako je Temu.
Pokuty mohou dosáhnout až 6 % globálního obratu společnosti, což pro firmy jako Meta a Google může představovat potenciálně miliardy eur. Když nebudou platformy spolupracovat, tak jim hrozí i dočasný zákaz činnosti v rámci EU.

Toto prostředí přísného vymáhání silně motivuje platformy k nadměrnému moderování obsahu za účelem minimalizace regulačního rizika, což vede k odstraňování obsahu, který je zcela legální. Bavíme se zde přibližně o osmi milionech příspěvků smazaných měsíčně v Evropské unii, bez započítání úplných zákazů, jako jsou zákazy uvalené na ruská média.

Podle jakých kritérií funguje DSA? (Základy „moderování“)

Kritéria, na nichž je založeno moderování obsahu, nejsou jednotná ani jasně definovaná. Opírají se o stávající právní předpisy EU a vnitrostátní právní předpisy, což činí systém nejasným a velmi náchylným ke zneužití. Pojmy jako „nenávist“ nejsou nikdy přesně definovány a to umožňuje jejich široký a svévolný výklad.

Nejvyšší priorita je dávána nezákonnému obsahu.
Podle definice EU a vnitrostátních právních předpisů nezákonný obsah zahrnuje nenávistné projevy (například podněcování k násilí na základě rasy nebo náboženství), teroristický obsah, materiály zobrazující sexuální zneužívání dětí, padělané zboží a nebezpečné výrobky.
Vyšetřování se zaměřilo například na společnost Temu kvůli prodeji hraček vyrobených ze zdravotně závadných materiálů a erotických panen s dětským vzhledem (tzv. pedofilních panen).

Hlavní problém však zůstává: samotný pojem „nenávist“ není v právních předpisech definován.
Za nenávistné by mohlo být považováno například označení politika za pravicového extremistu, ale takovými případy se DSA ani příslušné donucovací orgány nikdy nezabývají. Upozorňování na možný vztah mezi islámskou imigrací a antisemitismem nebo politickým násilím je naproti tomu jako „nenávistné“ běžně klasifikováno.

Ve skutečnosti nemá výraz „nenávist“ žádný koherentní právní význam a slouží především jako záminka pro cenzuru jiných než ortodoxně levicových názorů.
Ve Spojených státech amerických „stát nesmí zakázat projevy podporující použití síly a protiprávní jednání, pokud tato podpora nesměřuje k podněcování nebo vyvolání bezprostředního protiprávního jednání a není pravděpodobné, že by k takovému jednání podněcovala nebo vedla.“ Svoboda projevu je v USA chráněna prvním dodatkem Ústavy.

Další kategorie se týká tzv. „systémových rizik,“ přičemž tato úprava dopadá výlučně na velmi velké online platformy.
Jedná se o nejpružnější a nejnebezpečnější kategorii, která zahrnuje ochranu nezletilých před návykovým a násilným obsahem a tím, co se obecně označuje jako „dezinformace“.
Příklady dezinformací zahrnují údajně nepravdivé informace o volbách nebo veřejném zdraví a algoritmickou manipulaci. Takový obsah není nutně nezákonný, ale jeho šíření je považováno za „škodlivé“, pokud má velký dosah – to vede k opatřením, jako je snížení dosahu příspěvků o COVIDu-19 a vakcínách, které jsou považovány za nepravdivé.

Je třeba zdůraznit, že dezinformace sama o sobě není nezákonná.
Nařízení o digitálních službách (DSA) proto nařizuje aktivní cenzuru obsahu, který je legální, ale nelíbí se evropským vládcům a kohortám jejich cenzorů.

V roce 2025 sto odborníků na svobodu projevu varovalo, že nařízení o digitálních službách povede k „narušení“ globální svobody projevu.

Je třeba si uvědomit, že americká svoboda projevu nemůže přežít „Velkého bratra“ zhmotnělého v podobě DSA.

Author: Drieu Godefridi
Právník a filozof, absolvent Saint-Louis University of Louvain. Godefridi  doktorát z právní teorie na Université Paris IV-Sorbonne a je generálním ředitelem evropské soukromé vzdělávací skupiny a ředitelem PAN Medias Group. Je autorem knihy  The Green Reich (Zelená říše).
https://www.gatestoneinstitute.org/22180/digital-services-act-censorship

The post DSA. Nový mechanismus totální cenzury a kontroly internetu first appeared on Čítárny.

Cenzura, kam se podíváš. Do očí bijící popírání reality se stává nejen u politiků, ale hlavně v médiích standard. Už se nepropaguje objektivní zpravodajství, ale objektivní propaganda a manipulace s vědomím lidí.

Noviny od svých počátku jasně deklarovaly názory svých majitelů.
Bylo to normální. Nenormální ale je, když se novináři při tom tváří jako nezávislí, nestranní a objektivní. To je prostě mýtus.
Zatímco například naševaše ČT24 se dál veřejně vysmívá svým plátcům a prezentuje se jako “Nejdůvěryhodnější zpravodajský web v ČR”, Němci jsou upřímnější a říkají to na rovinu:
Nachrichten znamená v němčině nejen ZPRÁVY, ale také VYTŘÍDIT!

Ovšem “nejupřímněji” TŘÍDÍ vaše názory “komunitní” cenzoři a jejich cenzura na některých sociálních sítích.
Herní vývojář Daniel Vávra o tom něco ví:

„Sillicon Valley je teďka velký špatný. To jsou 20letý lidi, který maj strašnej vliv na svět, většina z nich jsou naprostý asociálové a můžou vlastně manipulovat s volbama, což dělaj, a můžou naprosto neregulovaně a nevoleně prosazovat…
Jako vzhledem k jejich mentální kapacitě a sociálnímu cítění by se neměli nikde ve veřejným životě vyskytovat, ale protože vydělali hodně peněz, protože prodávali nějakou debilitu na appstoru, tak najednou můžou změnit výsledek voleb. Mně to přijde velký špatný.
Mě zabanovali za to, že jsem někomu řekl, že není normální, protože napsal úplnou blbost. 2+2 jsou prostě 4, a ne 18. A mě za to zabanovali na tejden, jako že šířím nenávist.
Facebook změnil pravidla a může se vyhrožovat těm, kdo dávají nenávistné komentáře. A kdo by to měl posuzovat? To by měl posuzovat soud, když už teda. Posuzuje to tam nějakej dvacetiletej hipster s dredama, a říká si, já mám rád tyhle, takže tyhle smažu. Eventuálně je nahlásím na FBI nebo Southern Poverty Law Center a dostanou čočku. Cenzura na internetu je fakt, který vyhovuje lidem, kteří rádi cenzurují ty, koho nemají rádi.
Ale vždycky se to může votočit. A vždycky se to votočilo!“

DOPORUČUJEME:
Autor knihy Bedřich Golombek popisuje velmi přesnými záznamy atmosféru konce třicátých let, při nástupu Hitlera k moci. Cenzura tisku i názorů, okupace ČSSR. Velmi poučná kniha i pro dnešek.
Co nebude v dějepise / Bedřich Golombek / Průboj – 1945

Přístup k pravdě, příchodem liberálních progresivních liberálů zhrňuje nejlíp výrok senátorky a aktivistky Cortézové, @AOC.
“Its important to be morally right than factually correct”
neboli “Je důležité mít pravdu morální, nikoliv pravdu založenou na faktech”.
Takže podle těchto progresivních levičáků není skutečná faktická pravda důležitá, ale správná je jen ideologická pravda.

A v Česku?
Nejvyšší státní zástupce, bývalý komunistický vojenský prokurátor a exkomunista Igor Stříž vyhlásil (2024), že kdo bude říkat názory odlišně od názorů vlády, bude trestně stíhán se sazbou až 3,5 roku vězení.“

CENZURA V BBC podle Dalrympla v knize Ztraceni v ghetu:
Jeden producent televize BBC mně nedávno nastínil, jak takové liberální popírání reality může probíhat. Chtěl, aby BBC natočila nepřikrášlené dokumenty o životě ve spodní třetině společnosti, o masové (a vzrůstající) negraZtraceni%20v ghetumotnosti, o masovém (a narůstajícím) nemanželském původu dětí, o rodinách s jediným rodičem, o masovém (a narůstajícím) chuligánství, násilí, bezpráví, narkomanii, závislosti na sociálních dávkách a beznaději.
Doufal, že upozorní na devastující účinky fragmentace, lépe řečeno, atomizace rodiny, již liberální legislativa, sociální inženýrství a neblahé změny v kulturním vnímání od konce 50. let 20. století tak silně podporují.

Jeho nadřízení v BBC přivítali jeho návrhy nejdříve blahosklonně.
Nejprve ovšem popřeli fakta. Když přišel s nevyvratitelnými důkazy o existenci zmíněných jevů, obvinili ho z amorálního šíření paniky.
Když dokázal, že jevy, na něž fakta poukazují, jsou vážné a že se rychle šíří celou společností, sdělili mu, že se s tím nedá nic dělat, protože jde o nevyhnutelnou součást moderního života.
Když namítl, že jsou výsledkem záměrné politiky, chtěli vědět, jestli touží po návratu starých špatných časů, kdy rozhádaní manželé byli nuceni žít spolu.

A když na to odvětil, že co se napáchalo, lze rovněž alespoň zčásti opravit, vytasili nakonec svůj trumf.
Na tak nezajímavé téma nemá smysl něco natáčet. Britskou veřejnost přece nebude nikdo rušit při její neoblomné náměsíčné chůzi ke společenské katastrofě, před níž ji její křehká ekonomická prosperita zcela jistě neuchrání.

Theodore Dalrymple / Ztraceni v ghetu

Popírání a falšování reality v britské veřejnoprávní televizi BBC vedlo dokonce k vyhození dvou ředitelů BBC v listopadu 2025.
Oba dva nejvyšší šéfové BBC byli odejiti, když se provalilo, že tato britská veřejnoprávní televize úmyslně sestříhala projev Donalda Trumpa tak, aby to vypadalo, že nabádá k útoku na Kapitol 6.ledna 2021.
Britská veřejnoprávní BBC brutálně zmanipulovala a účelově sestříhala dokument o útoku na Kapitol v roce 2021 a vykreslila Donalda Trumpa, že své příznivce nabádá k násilí.
Šéf BBC odstoupil s tím, že je na tým propagandistů manipulujících veřejnost hrdý. Prezident USA pohrozil televizi žalobou na odškodnění ve výši 1 miliardy dolarů.

Znovu se tak potvrdilo, že představa o tom, že veřejnoprávní média jsou ta objektivní a nestranná, je naprostý mýtus. Více>>

The post Cenzura a liberální popírání reality v médiích a na sociálních sítích first appeared on Čítárny.

Zákazy, cenzura, válka. Narativy prohánějící se jako smršť českým mainsztreamem. Tyto média skoro denně vyvolávají naprosto stupidní paniku a válečnou hysterii místo toho, aby vytvářely podmínky pro uzavření míru a lidského smíru a pokoje mezi národy.
O stupidních názorech politiků je už stydno mluvit. Za Fialovy vlády do byla cenzura vyhroceno ad absurdum.
Politika ODS, KDU, TOP, STAN, ale i Pirátů je dnes politikou dvojího metru. Zatímco za válku na Ukrajině může Rusko. Izrael a jeho genocida či svévolné napadení Iránu je v pořádku.
To, že každý den díky této stupiditě umírají zbytečně lidé, tyto politiky nezajímá.

Jak to kdysi řekla v ČT-studiu jedna Ukrajinka Kalouskovi:
“My nepotřebujeme zbraně, my chceme jen mír!“

Výsledkem je vytváření nesmyslné a stupidní nenávisti ve společnosti na základě celé řady zákazů a omezení, jako za každé totality, když se mediálně vytváří obraz společného ideového nepřítele, aby se lidmi mohlo lépe manipulovat.

Stále totiž platí slova Andreasa Poppa.
Opakem demokracie je diktatura! S takto zjednodušenou představou o světě je možné manipulovat s miliardami lidí, aniž by to tušili.

Hodně je napsáno o lidské stupidtě a válce v knize Remarque. Na západní frontě klid.

CENZURA: Náhodné výběry těch nejstupidnějších zákazů na základě politicko-ideologických narativů šířených mainstreamem:

Milánská University of Milano Bicocca zakázala semestrální přednášku o Dostojevském, protože byl Rus.
Welská Cardiff Philharmonic Orchestra zakázala hrát Čajkovského, protože byl Rus.
The Metropolitan Opera zařazuje ruské umělce na BlackList.
Febiofest odebral cenu za životní přínos kinematografii Emiru Kusturicovi.
Nakladatelství Argo přestává spoluvydávat dílo ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka.
Rus Daniil Medveděv čelí zákazu Wimbledonu, pokud se nezřekne Putina.
Tzv. Turgeněvův dub byl diskvalifikován ze soutěže Evropský strom roku, protože Turgěnev byl ruský spisovatel.
Jaromíru Nohavicovi zakázali koncert, protože odmítl vrátit Puškinovu cenu, kterou dostal od Putina.
Národní divadlo zakázalo Čajkovského operu Střevíčky na motivy pohádky Gogola, který byl navíc Ukrajinec.
Ukrajinské šachové velmistryně Maria a Anna Muzychuk budou vyloučeny ze soutěže Lvovským šachovým svazem za to, že odmítly podepsat otevřený dopis vyzývající Mezinárodní šachovou federaci (FIDE) k zákazu ruských a běloruských sportovců.
V Kyjevě byl říjnu 2022 odstraněn pomník A. S. Puškina, který byl postaven roku 1899 z osobních darů učitelů a žáků Kyjevsko – perčerského gymnázia.
Říjen 2023 Chopinova soutěž Varšava
Účastní se 35 mladých pianistů z Japonska, Číny, Itálie, Polska a Ruska. Ti museli předem písemně odsoudit ruskou invazi na Ukrajině i další činy Kremlu popírající mezinárodní právo
Teprve pak Martha Argerich zahájila ve Varšavě Chopinovu soutěž.
Operní světové pěvkyni, Rusky Netrebko, byl zakázáno vystoupení v Praze v roce 2023. Aktivně se o to zasloužil politik Pospíšil z TOP09.

Ukrajina barbarsky likviduje vše ruské. Zakazuje ruské knihy včetně Puškina, Bulgakova, Dostojevského etc.
Ukrajina cenzuruje stovky umělců včetně spisovatelů. Český mainstream od roku 2015 hrdě mlčí
Kanadská cenzura knih. Liberálové jediné pravdy zakazují knihu „bílého autora“ Johna Steinbecka
Cenzura knih, autocenzura a vyřazování nežádoucích knih na univerzitách v Británii.

Stupidními ideologickými zákazy se nikdy nic nevyřešilo. A nejde zakázat ani  lidské pokrytectví a blbost.

The post Politické zákazy, cenzura. Všichni rozumní lidé chtějí MÍR a ne VÁLKU! first appeared on Čítárny.

Smazání účtu Čítárny na Facebooku přišlo náhle bez varování. Hloupá cenzura bez jakékoliv odpovědi na naše dotazy!!!
Prostě účet s více jak 9000 sledujícími na konci roku 2022 zmizel.

Verbálních útoků neznámých, ale i velmi známých lidí na Čítárny bylo za poslední roky víc než dost.
V naprosté většině hrubé, sprosté, primitivní dehonestování za to, že nezastáváme jediný správný názor.
Stejně, jako za socialismu a za komančů, jsme obviňováni , že šíříme dezinformace, aniž by definovali jaké.
Primitivní dehonestace za to, že jsme neohli hřbet jako mnozí jiní.

Můžeme se jenom tak neskonalé hloupé reakci smát, protože bumerangefekt funguje s přesností Gaussovy křivky…

Stále totiž platí:

Jakýkoliv úpadek kulturnosti, vzdělanosti, výchovy dětí v rodině a škole se projevuje
zvýšenou mírou chaosu, primitivního, vulgárního chování a myšlení,
které přechází do ideologického fanatismu s následnými totalitními metodami kontroly občanů.
O demokracii se v takových případech opravdu nedá mluvit.

Více: https://www.sosp.cz

The post Proč nejsme na Facebooku? Arogantní totalitní cenzura! first appeared on Čítárny.