Božská komedie (La Divina Commedia) patří k vrcholů světové litaratury a je bezesporu nejvýznamnější dílo Danta Alighieriho (1265 – 13./14. září 1321). Jedná se o rozsáhlou epickou báseň, která popisuje fiktivní cestu samotného Danta záhrobím v roce 1300, když mu bylo 35 let. Dílo je alegorie cesty lidské duše od hříchu přes pokání až k Bohu!

Psáno v jazyku toskánština, která se pak stala základem dnešní spisovné italštiny.
Božská komedie vznikala přibližně v pozdním středověku, v letech 1307–1321.
Dílo je psáno tercínami (tříveršové sloky s rýmem aba bcb cdc…) Tuto formu vymyslel Dante právě pro toto dílo.
Celkem 100 zpěvů (canti) a přes 14 000 veršů.

Dante ukázkově vymodeloval italský jazyk a přizpůsobil jej potřebám literárního psaní, čímž výrazně ovlivnil formování italského jazyka, kterým se dnes mluví. Dnes je uznáván jako “otec italského jazyka”. Jeho mistrovská Božská komedie je jediným středověkým dílem, které je stále čitelné v původní verzi bez překladu!!!

Božská komedie je také velmi osobním vyrovnáním Danteho s vyhnanstvím z Florencie.
V roce 1302 při tzv. Převratu černých guelfů byl Dante odsouzen za korupci (falešné obvinění), doživotní vyhnanství + trest smrti v případě návratu. Florencii už nikdy nespatřil.
Ztráta rodné země a touha po spravedlnosti silně ovlivnily jeho pohled na politiku. Své nepřátelé umisťuje do Pekla.

Božská komedie obsahuje i osudovou platonickou lásku k Beatrici Portinari.
Objevuje se hlavně v Očistci a Ráji, kde se stává jeho průvodkyni po nebeských sférách, od Měsíce až po Krystalové nebe. Beatrice se stává symbolem božské milosti, teologie, čistoty a osvícené lásky.

Božská komedie má 3 části, cantiche. Inferno / Purgatorio / Paradiso.

PEKLO (Inferno)
Dante se ztratí v temném lese (symbol hříchu a ztraceného života). Setká se s antickým básníkem Vergiliem (symbol lidského rozumu), který ho provází Peklem.
Peklo má podobu obrovského trychtýře s 9 kruhy trestů – čím hlouběji, tím těžší hříchy a krutější tresty (nejhlouběji je Lucifer).
Velmi živé, drastické a dodnes nejslavnější část díla.

Ukázka devíti verší je patrně nejslavnější část jeho díla.
Jedná se o nápis nad branou, kterou se vstupuje do Pekla.

Mnou prochází se k sídlu vyhoštěnců,
mnou prochází se do věčného bolu,
mnou prochází se k říši zatracenců,
pán spravedlnost dal mi do úkolu.
Mne zbudovala s boží všemocností
nejvyšší moudrost s první láskou spolu.
Dříve než já, jež trvám od věčnosti
nebylo nic, co taktéž věčným není.
Kdo vchází mnou ať naděje se zhostí!

xxx

Jaký osud či náhoda dovedla tě sem před posledním tvým dnem?
Kdo tvé kroky řídil?“
„Tam nahoře, v jasném světě, na své cestě,“
odpověděl jsem mu, „ztracen v temném údolí,
dříve než jsem dospěl k plnému věku, jsem sešel z cesty.“

(překlad Otto František Babler)

OČISTEC (Purgatorio)
Po opuštění Pekla vystupují na obří horu Očistce na jižní polokouli.
Zde duše procházejí 7 terasami (podle 7 smrtelných hříchů), kde se postupně očišťují pokáním.
Na vrcholu Danta přebírá jeho ideální láska Beatrice (symbol božské milosti a teologie).

Vstupní ukázka z Očistce. Symbolický přechod od temnoty Pekla k naději a očištění.

Ku cestě v lepší proud se nyní noře
člun mého ducha, nechť se za sebou
nechá moře tak ukrutné a hoře;
a zpívati budu o tom druhém kraji,
kde duše lidská zbavuje se kalu,
by vstoupila v nebeský ten háj.
Ó svaté múzy, mne zde oživte,
zde Kalliopé nechť svůj zpěv mi vzbudí,
jenž můj duch tak vysoko provází,
že blíže k božským sférám než k lidem.
Sladké barvy safíru východního,
jenž se shlukl v klidu vzduchu čistého,
radost mi zraku opět navrátily,
jakmile jsem vyšel z ovzduší mrtvého,
jež oči i srdce mi těžce tížilo.
Venuše krásná, planouc láskou, smála se
na východě a ryby její zářily
za ní, jak průvod její milostný.

Ukázka ze zpěvu Matildy. Tento zpěv je jedním z nejlyričtějších v celém díle.
Popis rajského lesa, vůně, větru, ptáků a krásné ženy je plný smyslové něhy a kontrastu k temnotě Pekla. Zpěv Matildy je považován za symbol blaženosti a harmonie před setkáním s Beatricí.

Tu na lukách těch zelených a krásných,
jež zdobily květy všech barev světa,
žena se zjevila, jak v květech sbírala,
zpívajíc píseň, jež sladce zněla v uších.
„Ó krásná paní, jež v lásce planouc,
v těchto místech květy sbíráš, jak se zdá,
bys ozdobila je svou krásou věčnou,
bys mi směla říci, kdo jsi, ó ženo,
a proč jsi zde v tom ráji pozemském?

Obojí překlad J. Vrchlickcý cca 1880

RÁJ (Paradiso)
Dante spolu s Beatricí prochází 9 nebeskými sférami (podle tehdejší kosmologie) až do Empyrea – místa mimo čas a prostor, kde spatří Boha.
Vyvrcholení je mystická vize Trojjediného Boha a „lásky, jež hýbe sluncem i ostatními hvězdami“.

Ukázka bezesporu mystická, plná světla a lásky. Beatrice zde symbolizuje teologii a božskou lásku, která vede k Bohu; po jejím odchodu Dante dosáhne vrcholu.

Sláva tomu, jenž hýbe vším, co hýbe,
proniká vším a větší sláva jeho
v jednom místě než v druhém se zjevuje.
Já v nebi byl, kde věc, již chci zpívati,
se viděla, a kdo odtud sestoupí,
ten paměti a jazyku již chybí;
neboť naše představa se blíží
tak blízko k cíli, že paměť nemůže
jít za ním, leč v tom, co se vidělo. Ó světlo věčné, jež sám v sobě sídlíš,
sám sobě rozumíš a sám se sobě
líbíš, v lásce a radosti se kocháš!
Tři kruhy v jednom barvě a velikosti
se zjevily mi, tři barvy v jednom kruhu
se zdály, jako duha v duze druhé;
a jeden z nich se zdál být odrazem
druhého, jako Iris od Iris,
a třetí zdál se oheň, jenž dýchá. Ó jak je krátký můj zpěv a jak slabý
můj jazyk k tak velkému předmětu!
Naše myšlenka je příliš hrubá pro to. (Dále Beatrice:)
„Synu, ty sám vidíš nyní, jak blízko
jsem k tobě, jak tvá touha se naplňuje;
teď pohleď vzhůru, neboť já se vracím
tam, kde můj trůn je v růžici blažených.“ A já jsem viděl, jak se Beatrice
obrátila a hleděla v tu výši,
kde věčný mír a láska vládne věčně;
a já jsem zůstal, jako člověk zůstává,
jenž chce vidět víc, než co vidět může.

Vrcholem je pak mystická vize Trojice a vtělení (verše kolem 115–145):

Zde síla mého zraku překročila
míru, a já jsem viděl, jak se v tom bodu
shlukla láska, jež hýbe sluncem hvězdami.

Nejznámější středověký bestseller.
Božská komedie si okamžitě získala široké publikum, což dokazuje šíření více než 2 000 rukopisných kopií před rokem 1480, kdy šíření technologie tisku radikálně změnilo způsob čtení a rozvržení textů. Z těchto rukopisů, často opatřených glosy, poznámkami nebo rozšířenými komentáři, a někdy s cenným ikonografickým prostředím, jich dnes zbylo asi 800: zbytek je ztracen spolu s Danteho autogramy.

Taková obrovská textová tradice způsobila vážné problémy ve snaze filologicky obnovit původní čtení. To bylo způsobeno tím, že každý, kdo kopíroval text, dělal své vlastní chyby, které se následně opakovaly a bohužel zhoršovaly další vydání.

Kniha Božská komedie, která je prezentována ve videu se snaží tyto chyby napravit.
Základem bylo benátské vydání z roku 1491 od Pietra Piasi.
Kniha vyšla 1491. Jedná se o velké folio (315 x 212) mm.), s velkým okrajem stránky, který obsahuje text básně „pozměněný“ Pietrem da Figinem (dominikánským učencem ze 14. století) a nedávným komentářem Cristofora Landina (Florencie 1481).
Celkem bylo 13 vydání během 19 let.

Výzdoba knihy Božská komedie je připisovaná Antoniovi Grifovi (Benátky, přibližně 1430–1510) – byla provedena krátce po tisku.
Originál koupil v roce 1927 tehdejší italský ministr školství Pietro Fedele zastupující italskou vládu a následně nabídl Casa di Dante v Římě.
V prestižní knihovně zůstává dodnes jako nejcennější kniha.

Zdroj videa Facsimilefinder

The post Božská komedie a Dante Alighieri, otec moderního italského jazyka first appeared on Čítárny.

Když měl 25. května Dante narozeniny, nikdo se tím na tzv. Západě nezabýval. A ni v roce kdy uběhlo 700 let od jeho úmrtí a v Ravenně byla restaurována jeho hrobka. Oslavovali ho jen Italové a normální vzdělaní lidé. Ti nedovzdělaní a ideově infekční ho podstrčili pod gilotinu polické korektnosti.

Alexandr Dugin ve svém článku problé levicových ideologů jediných pravd problém vysvětluje:

Když se Božská komedie dostala do rukou vzteklých obhájců lidských práv, liberálů a globalistů, zjistili, že Danteho práce byla politicky nekorektní.
A to bylo vše. Už ne Dante. Stal se další obětí liberální kultury. Jeho práce lze nyní tisknout pouze s vysvětlivkami a zřeknutím se „nepoliticky korektního obsahu uvnitř díla“.

Formální důvod pro zrušení Danteho je prý tento:
Autor Božské komedie dal zakladatele islámu do nepříliš příjemné části posvátného vesmíru.
A liberálové, kteří se obecně nestarají o islám, ani o žádné tradiční náboženství obecně, najednou usoudili, že takové čtení může mít negativní dopad na psychiku migrantů z islámských zemí. A že by z toho měli být chráněni, aby nevyvolávali výbuchy nepředvídatelné agrese z jejich strany.
Vypadá to absurdně, ale v současném našem světě se zdá téměř všechno absurdní. Měli bychom si snad zvyknout?

Všichni jsou v pozici úplných idiotů.
1. Hlavně samotní cenzoři. Představte si, jak starý Soros a malá Greta Tunbergová listují společně v Božské komedii a podtrhují podezřelé pasáže.
2. Evropané, kteří nyní musí činit pokání nejen za kolonialismus a vraždu feťáka Floyda (kterého nezabili), ale také za Danteho.
3. Samotní muslimové, kteří jsou považováni za tak slabomyslné, že nedokáží ocenit vzdálenost, která odděluje křesťanský středověk od moderní Evropy, a berou vše doslovně a okamžitě brutálně reagují, jako nekontrolovatelní maniaci.

Ale jednoznačně je přítomnost Mohammeda v tomto díle pouze výmluvou.
Dante je encyklopedie evropského středověku, velký památník teologie, filozofie, poezie a kultury. Dante je vrcholem západoevropského křesťanského ducha, oslavou říše, náboženství a rytířské lásky. V Dante mnoho generací Evropanů čerpalo inspiraci pro formování svých osobností. Podle Danteho si evropští hrdinové vybudovali svůj osud a život.

Fideli d’amore – „Věrní lásce“.
Dante vyjádřil ideály této rytířské společnosti křesťanské aristokratické elity.
Z tohoto důvodu je dnes Dante popraven. Je nositelem jiné Evropy – Evropy ducha a myšlenky, víry a cti, bezplatné služby a velké lásky. Moderní evropští vládci to všechno divoce nenávidí. Proto Danteho zakazují, odstraňují z učebních osnov, obviňují ho z nedostatečné tolerance a vystavují ho hanbě.

Evropa ničí své základy, rozrušuje své podstavce a odhodí nezničitelné ostatky génií z jejich hrobů.
Rusko by v žádném případě nemělo jít touto cestou. To se týká nejen ochrany našich géniů, ale také velkých myslitelů, umělců a básníků v Evropě. Rusko nikdy nebylo evropskou zemí, ale vždy jsme dokázali ocenit evropskou velikost, myšlenku, umění, genialitu. I když nám Evropané nerozuměli, rozuměli jsme jim. A vážili jsme si toho, co na nich bylo nejobdivovanější. Dnes, když Evropané házejí velkého Danteho do koše své zhroucené civilizace, je nejvyšší čas povýšit ho na prapor.

Dante je náš. Známe ho, ctíme, čteme, učíme a rozumíme mu. Aniž bychom si přáli, ocitáme se v roli strážce a ochránce evropských hodnot – ale právě hodnot, skutečných a skutečných – nikoli výsledků dekadence a degenerace.
Liberalismus a globalizace ještě nejsou celou Evropou. Kromě toho představují protievropskou Evropu. Proto se vzdávají evropských kořenů a ničí to, co je pro evropské srdce nejposvátnější.
Nevzdáváme se svých kořenů. A evropští géniové jsou námi stále uctíváni a ctěni.

L’amor che move il sole e l’altre stelle
Musíme být věrni Lásce.
A pokud láska zmizí, co by ještě pohnulo sluncem a hvězdami?

Zdroj: Alexander Dugin / Dante Alighieri: Cancelled Genius

The post Dante a Božská komedie pod gilotinou hloupé dehonestace a stupidní politické korektnosti first appeared on Čítárny.

V Ravenně se v roce 2021 konaly vzpomínkové akce k 700. výročí úmrtí Dante Alighieriho. Znovuotevření restaurované hrobky vrátilo harmonickou původní tvář hrobce, kterou na konci 18. století navrhl architekt Camillo Morigia.
Slavnostní událost organizuje Fondazione Ravenna Manifestazioni.

Domenico di Michelino, Dante a jeho světy (1465) – Florencie, katedrála Santa Maria del Fiore, levá boční loď. Obraz je dokladem o konání veřejné četby Božské komedie v době florentské republiky přímo v katedrále. Dante drží v ruce svou knihu, vedle něj je napravo zobrazena Florencie, nalevo peklo, v pozadí očistec a nahoře ráj.

Božská komedie od Dante Alighieriho (1265 – 1321) v originále La Divina Commedia, je jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec.
Vzniklo pravděpodobně mezi lety 1307–1321. V Božské komedii samotné Dante uvádí, že se děj odehrává o Velikonocích roku 1300.

Obsahuje 3 velké zpěvy, které symbolicky reprezentují jedno umění.
Peklo je bezesporu skulpturální.
Očistec je malebný.
Ráj pak symbolizuje hudbu.
Dante zřejmě hudbu miloval a důkazem může být jedinečná harmonie jazyková, ale také velmi časté hudební odkazy např. známá část s pěvcem Carelou v Očistci nebo různé stupně blaženství v Ráji.

Koneckonců Dante o poezii píše… est fíctio reťhorica in musica posita. / Rétorická fikce se odehrává v hudbě.

Link: https://www.ravennafestival.live/

Ukázka devítiverší je patrně nejslavnější a nejcitovanější částí díla.
Jedná se o nápis nad branou, kterou se vstupuje do Pekla.
Překlad Otto František Babler. Peklo, Zpěv III., 1 – 9.

Per me si va ne la città dolente,
per me si va ne l’eterno dolore,
per me si va tra la perduta gente.
Giustizia mosse il mio alto fattore;
fecemi la divina podestate,
la somma sapïenza e ‘l primo amore.
Dinanzi a me non fuor cose create
se non etterne, e io etterno duro.
Lasciate ogne speranza, voi ch’intrate
(Inferno, Canto III, vv 1 – 9)

Mnou prochází se k sídlu vyhoštěnců,
mnou prochází se do věčného bolu,
mnou prochází se k říši zatracenců,
pán spravedlnost dal mi do úkolu.
Mne zbudovala s boží všemocností
nejvyšší moudrost s první láskou spolu.
Dříve než já, jež trvám od věčnosti
nebylo nic, co taktéž věčným není.
Kdo vchází mnou ať naděje se zhostí!

Dante / Peklo / Inferno

The post Božský Dante Alighieriho a jeho restaurovaná hrobka v Ravenně first appeared on Čítárny.

Umění rétoriky a dialogu se dnes už nevyučuje, jako tomu bylo ve starověku. Nicméně i matematika se mnohým zdá zbytečná, a přece i ta nám může mnohé říci i o poezii, beletrii, neboť je přirozenou sokyní rétoriky, jak píše ve své knize Dante a statistika řeči Ital Mariotti.

Božská komedie od Dante Alighieriho (1265 – 1321) v originále La Divina Commedia, je jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec.
Vzniklo pravděpodobně mezi lety 1307–1321. V Božské komedii samotné Dante uvádí, že se děj odehrává o Velikonocích roku 1300.
Obsahuje 3 velké zpěvy, které symbolicky reprezentují jedno umění. Peklo jest bezesporu skulpturální. Očistec jest malebný. Ráj pak symbolizuje hudbu. Dante zřejmě hudbu miloval a důkazem může být jedinečná harmonie jazyková, ale také velmi časté hudební odkazy např. známá část s pěvcem Carelou v Očistci nebo různé stupně blaženství v Ráji. Koneckonců Dante o poezii píše… est fíctio reťhorica in musica posita.

Ale mimo hudbu nacházíme v Božské komedii i velký smyl pro matematiku, kterou zřejmě vnímal téměř jako mystickou vědu.
Sto zpěvů je rozděleno takto. 33 jich má Peklo + jeden úvodní zpěv, 33 Očistec a 33 Ráj.
Veršů obsahuje celá báseň 14 233, z nichž připadá 4720 na Peklo, 4755 na Očistec a 4758 na Ráj. Slov má celá báseň 99 542, z těch připadá na Peklo 33.144, na Očistec 33.379 a na Ráj 32.719. Schází pouze 458 slov, aby celá báseň měla 100.000 slov korespondujících 100 zpěvů: na jeden zpěv by tedy přišlo průměrně l000 slov.
Dílo je psáno formou tercín (tříveršových strof po 10 nebo 11 slabikách), což je forma, kterou Dante vytvořil pro Božskou komedii, která obsahuje těchto 4611 tercín + 200 rýmovaných veršů, které jsou vždy po jednom na začátku a na konci každého zpěvu, celkem má tedy Komedie 14 233 veršů.
Pro zajímavost. Tercíny jsou psány v pětistopých jambických verších, kdy schéma rýmu označujeme jako aba, bcb, cdc, ded, … xyx, yzy.

Co se týče používaných slov pro vyjádření panického strachu, hrůzy, ale i lásky, něhy, rozkoše dokázal Dante psát s minimálním množství citoslovcí, což literátům doporučoval mimo jiné i Jaroslav Vrchlický. Slovo hvězdy je v Pekle 10x, v Očistci 9x, v Ráji 24x. Slovo láska je v celé básní 153krát, v Pekle jen 17krát.

Dante napsal svou velebáseň s pomocí 5860 slov. Jen pro zajímavost Shakespeare vládl asi 15.000 slovy, anglický velikán John Milton jich užíval 8000, řecký Demosthenes použil pouze pětinou slov svého jazyka, 4972. Jak vidno, slovní základ je důležitý, ale pro velké dílo je důležitější výběr a genialita autora, jak s nimi naloží.

Ukázka devíti verší je patrně nejslavnější a nejcitovanější část jeho díla. Jedná se o nápis nad branou, kterou se vstupuje do Pekla.
Překlad Otto František Babler. Peklo, Zpěv III., 1 – 9.

Per me si va ne la città dolente,
per me si va ne l’eterno dolore,
per me si va tra la perduta gente.
Giustizia mosse il mio alto fattore;
fecemi la divina podestate,
la somma sapïenza e ‘l primo amore.
Dinanzi a me non fuor cose create
se non etterne, e io etterno duro.
Lasciate ogne speranza, voi ch’intrate
(Inferno, Canto III, vv 1 – 9)

Mnou prochází se k sídlu vyhoštěnců,
mnou prochází se do věčného bolu,
mnou prochází se k říši zatracenců,
pán spravedlnost dal mi do úkolu.
Mne zbudovala s boží všemocností
nejvyšší moudrost s první láskou spolu.
Dříve než já, jež trvám od věčnosti
nebylo nic, co taktéž věčným není.
Kdo vchází mnou ať naděje se zhostí!

Titulní foto:
Domenico di Michelino, Dante a jeho světy (1465) – Florencie, katedrála Santa Maria del Fiore, levá boční loď. Obraz je dokladem o konání veřejné četby Božské komedie v době florentské republiky přímo v katedrále. Dante drží v ruce svou knihu, vedle něj je napravo zobrazena Florencie, nalevo peklo, v pozadí očistec a nahoře ráj.

The post Dante Alighieri a Božská komedie. Světové veledílo ve velmi zajímavých číslech first appeared on Čítárny.

Do speciálního archívu na  Špicberkách budou umístěny digitální kopie knih světového  významu. I Božská komedie od Dante Alighieriho (1265 – 1321) má tak být zachována pro  budoucí generace.

Vatikánská apoštolská knihovna se rozhodla v rámci projektu „500 RUKOPISŮ – 500 LET“ využít technologii Piql pro archivaci nejvýznamnějších rukopisů výjimečné historické a kulturní hodnoty.
Digitální verze vzácných dokumentů budou pro budoucí generace uloženy na černobílém filmovém pásu, tedy mediu, jehož životnost se odhaduje až na 500 let. Právě díky tomu představuje technologie Piql nejstabilnější metodu dlouhodobé archivace.

Smlouva o spolupráci byla uzavřena v uplynulých dnech a prvním rukopisem archivovaným technologií Piql se symbolicky stala Božská komedie od Dante Alighieriho, která byla uložena v Arktickém světovém archivu (Arctic World Archive), který byl společností Piql za podpory norské vlády vybudován na ostrově Spitsbergen, který je součástí souostroví Špicberky.

Umístění Arktického světového archivu právě sem přitom není náhodné – ostrov Spitzbergen byl totiž uznán jako neutrální zóna, která by se měla uznávat i v případě válečných konfliktů, a jde tedy o jedno z nejbezpečnějších míst na světě. Další neopomenutelnou skutečností je to, že data jsou zde uložena v tzv. offline formátu, takže nehrozí nebezpečí, že by se k nim mohli jakkoliv dostat hackeři. K datům by bylo možné proniknout pouze fyzicky, čemuž zase zamezí přísné zabezpečení.

The post Božská komedie od Dante Alighieriho je archivována pro příští generace na Špicberkách first appeared on Čítárny.