František Listopad / Básně II. Shrnutí všech knižně vydaných Listopadových básnických sbírek z let 1992–2012.
Jedná se tedy sbírky Final rondi (1992), Oprava houslí a kytar (1995), Krleš (1998), Příští poezie (2001), Milostná stěhování (2001), Rosa definitiva (2007), Hymny zkratky (2010), Curricula (2011), Soukromé západy slunce (2012) a Andělské schody (2012).

„Češtinu sajete už s mateřským mlékem, tu nemůžete ztratit. A i český verš je napájen mlékem a vůní českých žen. Česky jsem nikdy nepřestal mluvit ani psát. Je to jazyk, který souvisí s minulostí, krajinou, barvami a vůněmi. Kdežto francouzština je jazyk rafinovaný, dobře se v něm přemýšlí a dají se jím snadně vyjádřit nesnadné věci. Ačkoli mi nečiní potíže psát prózu a eseje francouzsky nebo portugalsky, český verš nejsem schopen napsat jinak než česky. Vím, že zemřu jako český básník.“
(z časopiseckého interview)

Básník, prozaik, autor divadelních her, esejista František Listopad (26. 11. 1921 – 1.10. 2017)
Po roce 1948 odešel z komunistického Československa do Portugalska, ale nikdy nepřestal s českým prostředím spolupracovat a žít s ním v symbióze.
Dokazují to mj. jeho návraty do literatury (svými nově vydanými básnickými knihami se zařadil do polistopadové poezie), do světa divadla (přednášel v Brně na JAMU) i do povědomí čtenářů.

Není jen klasikem v oblasti poezie (kterou píše striktně v češtině), ale je též autorem portugalsky psaných knih pro děti, prozaikem…
Vzhledem k tomu, že byl na svůj věk mimořádně aktivní a zajímal se o dění v České republice, je nepřehlédnutelnou a významnou postavou české (i portugalské) kultury posledního půstoletí.

Sebrané spisy Františka Listopada II. | František Listopad | Vydal Dauphin, 2012 | www.dauphin.cz

Mořem

Vejděte do moře.
Neohlížejte se.
Především se neohlížejte.
Pokračujte ve stejném rytmu
nohy stále na dně
písek skály balvany rostliny bez kořenů
chaluhy bez radosti
strop je už z vody
jste pod hladinou
vlny vzrušeně křičí ticho uvnitř
kytovci stmívají čas
ryby si na vás zvykají
perlí se
otírají se o vás
rozvazují tkaničky od bot
střevíce plné vody
konečně odplouvají samy
nejdříve levá
potom druhá
ztrácíte pojem levý pravý
pokračujte ve stejném rytmu
alespoň se pokoušejte
bez vás by hlubiny neexistovaly
zachraňujete moře
zachraňujete se
jste ještě na pravém začátku

leden 2012

Výchova mrtvých

Pozor už jsme blízko realitě
ještě jeden splasklý míč v cestě
(pak nás čeká čistá matérie)
zavřeme závorky všeho bývalého
zúžíme hodiny na vlastní minimum
čůrky deště vymažou stopy
v nejzazší komoře vyštípnem Boží záměr
promlčený madrigal stěží se vrátí
tak jako letadlo zrozené ze staré
matematiky Chtěl bych ti poslat
tyto verše neboť jsi také zemřela
mám tě plno knížek služebnice včel
nikdo nás neuzří tak brzy

Pozor už jsme blízko realitě
táhneme za sebou rozbité tanky
vyhořelé lampy zbytky rodinných alb
střepů fotogramů stínů do roka a dne
pogromů aby Ježíš nezapomněl co Ho čeká
nepopisujem co jsme prožili když jsme byli
noc padla třískla o zem bezměrnou
vlastním písmem milovanou
Nikdy se neptej co nového
v nerovnováze světa
nesuď jíška se smaží pozor blížíme se
blízku

říjen 2011

Tři kamínky

Stojan bez partitury
horký letní den bez vzduchu
paměť zakopaná
hory se posouvají
příprava na poušť
prst na spoušti
tři kamínky cestou
pro každého z nás jeden

červen 2011

Cestou
Zavřeli mi dveře do hor
vybetonovali cestu kolem
vykáceli co zbylo
ptáci nemají kam
živočichopis stal se nejistým slovem
poslední lasička u zdymadla
bez páry bylo by to krásné
za zeď nikdo nevidí
ptáci nemají kam
a já trnu trnu v trní
to už není moje země
jiné není

leden 2012

Nénie ztraceného kontaktu
Rozhostil se smutek
prostřeli stůl černým suknem
plomby v posledních ústech praskají
jako tehdejším pilotům ve výši sedmi tisíci mil
bez nárazníku proti zbytečným slovům
jež se vrší kolem jak mrtvá robátka
hromady živých a mrtvých k nerozeznání
Ozývá se ještě zdaleka útlý zpěv
hlavně ticho mezi slovy cenzury v hudbě
bože proč jsi mně otevřel mysl a smysl věcí
proč se mi zachovalo andělské libido
flétna klarinet lesní roh
svlečeny do naha
aby se znovu rozhostil smutek
vlast bez zpráv

červenec 2010

Tento dům
Mýlil jsem se: tento dům
nebude nadosmrti stejný
jak by mohl
sklepy byly zaplaveny vodou
plynové roury praskly a rozkvetly rzí
schody osleply
jen v posledním poschodí
kam už dávno nikdo se nedostal
nepřestává nájemník již bez jména
opakovat cvičení na svou trumpetu
házeli jsme mu košile ručníky bochníky chleba
do polootevřených oken
a někdy se strefili
pak zvuk trumpety jakoby se rozveselí
Domnívali jsme se na chvíli že všechno začne znova
že nebudeme souzeni za léta
když jsme vše přežili
neboť naši andělé byli necitliví
užívajíce žalmu jak žvýkací gumy duše
a jenom si přáli ach co si přáli
vrátit se do nepřítomnosti pobývání
kdy zlatý je zlatý déšť
a kdo by nechtěl být cherubínem alespoň jednou
čím mladší tím lépe tím blonďatější
Bylo by nám líto těch kteří se opozdili…

Zatím jsme radikálně jinde
Jak je venku? Postaru vlhko odpovídají
a mezi zimami a podzimy
chodíme kolem zbytečného domu
ve kterém zásadní omyl nalezl začátek

4. června

The post František Listopad. Druhé Sebrané spisy barda české poezie z Portugalska first appeared on Čítárny.

Básník, prozaik, autor divadelních her, esejista František Listopad (nar. 26. 11. 1921) sice po roce 1948 odešel z komunistického Československa do Portugalska, ale nikdy nepřestal s českým prostředím spolupracovat a žít s ním v symbióze. Dokazují to mj. jeho návraty do literatury (svými nově vydanými básnickými knihami se zařadil do polistopadové poezie), do světa divadla (přednášel v Brně na JAMU) i do povědomí čtenářů.

Není jen klasikem v oblasti poezie (kterou píše striktně v češtině), ale je též autorem portugalsky psaných knih pro děti, prozaikem… Vzhledem k tomu, že je na svůj věk mimořádně aktivní a zajímá se o dění v České republice, je nepřehlédnutelnou a významnou postavou české (i portugalské) kultury posledního půstoletí.

“Češtinu sajete už s mateřským mlékem, tu nemůžete ztratit. A i český verš je napájen mlékem a vůní českých žen. Česky jsem nikdy nepřestal mluvit ani psát. Je to jazyk, který souvisí s minulostí, krajinou, barvami a vůněmi. Kdežto francouzština je jazyk rafinovaný, dobře se v něm přemýšlí a dají se jím snadně vyjádřit nesnadné věci. Ačkoli mi nečiní potíže psát prózu a eseje francouzsky nebo portugalsky, český verš nejsem schopen napsat jinak než česky. Vím, že zemřu jako český básník.“
(z časopiseckého interview)

Sebrané spisy Františka Listopada I. | František Listopad | Vydal Dauphin, 2012 | www.dauphin.cz  

Prach zachovává předměty

Vidím prach jak víří za starým Chryslerem
tenkrát nebyl starý
a dnes prach voní letní silnicí
jež přestala existovat
léto se létu list listu nepodobá
i když léto ještě padá do osení
list do úvozu
já do propusti

Omyl píši o něčem jiném
nůžky stříhají nehty jež rostou
až do smrti i po smrti
postel je vlast a smrt lampa Aladina Berga

a přece
ten letní prach za starým Chryslerem PN 586
mezi Senohraby a Benešovem u Kolína
přes Český Brod
za Červeným Kostelcem
dnes poprvé voní

ale kdo umí vyčíslit vůni
padesátiletou

Smrt Čechy hudba

Ve starém zápisníku jsem nalezl slova
v tomto pořadí
Smrt Čechy hudba
podzim
hřích ve dveřích leží
Nerozuměl jsem

Potřeboval bych se s někým poradit
ale kde jsou vyhublí chrti
z básní a války uhnětení
smyčcové kvarteto
poslední noví přátelé

Nechme toho

Malé tanečnice

Bylo to takový něžný, cos říkal
a proto jsem se s tebou vyspala,
žačka žákyně Jacquesa Dalcroze.
Zavřeli jsme se v taneční škole
a spali na žíněnce,
na trávě, kterou jsme si vymyslili.

Tiresias však nebyl slepý a Bůh mě vyslyšel,
hrách slz přesypal na misce duše,
dal přežít všechny ztráty a zacelit rány
mrtvých děvčátek

The post František Listopad. Sebrané spisy. Češtinu, kterou nasajete s mateřským mlékem, nemůžete ztratit first appeared on Čítárny.