Migrace a stěhování národů ve XXI století. Velké téma, které zaznělo na konferenci v Santa Fe Institute of Complexity v přednášce Colemana a Goldstona o demografii. Oba jsou velmi známí specialisté. Přednáška měla název “Demografický přechod jako spouštěč globálního konfliktu v letech 2019–2035”.

Oba znalci zaznamenali takovou, že migrace obecně může změnit kompletní kulturní kód. Toto je úvod k jejich věcné části.

“jak ukazují antropologické studie, pokud je v populaci více než 15 % nositelů odlišného kulturního kódu, zejména mladých, mladších 40 let, kulturní transformace domorodé populace se stávají nevyhnutelnými. Současně se prudce zvyšuje podíl mezietnických sňatků a celkový počet obyvatel vstupujících do manželství…

Ačkoli není možné provést přesnou kvantitativní analýzu probíhajících procesů, vzhledem k jedinečné povaze tohoto procesu existuje důvod se domnívat, že tyto úvahy jsou nezbytné a nelze je změnit ani aktivní veřejnou politikou zaměřenou na snížení migrace. Historie lidstva ukazuje, že silné migrační toky vždy a všude vedly k nevratným kulturním a behaviorálním transformacím původního obyvatelstva. A kromě toho vedly ke vzniku nových národů i při zachování základního jazyka.”

Velká migrace v 5.-8. století do třetího temného středověku Evropy v 6.-9. století.
Nyní už víme, jak se mění etnické a rasové složení Evropy, Francie, Německa, Anglie… A ještě jednou zdůrazním tuto tezi:

“Pokud je v populaci více než 15 % nositelů odlišného kulturního kódu, zejména mladých lidí do 40 let, kulturní proměny původního obyvatelstva se stávají nevyhnutelnými.”

To je to, co jsme viděli nedávno v Evropě během migrační krize v roce 2015, kterou zařídila občanka Merkelová… Nebo spíše silami, které za ní stojí.

Situace s migranty v různých evropských zemích se přitom liší.

NĚMECKO
Například v Německu v roce 2017 oficiálně žilo více než 12 milionů cizinců (zdůrazňuji – oficiálně, protože všechna tato čísla jsou úřady podhodnocena). Ukazuje se, že v současné době v Německu tvoří více než 13 % populace cizinci: včetně Turků, Arabů, v menší míře Afghánců, Kurdů. Odhady počtu a podílu německých občanů, stejně jako legálních a nelegálních migrantů vyznávajících islám, se výrazně liší. Podle oficiálních údajů je dnes v Německu něco přes 5 milionů muslimů.

Zároveň podle Centra pro demografii v Hamburku, které v roce 2017 provedlo studii zadanou stranou Alternativa pro Německo, bylo v Německu v roce 2017 již 7,5 milionu muslimů. Ostatně rozdíl 2,5 milionu je významný, je to asi 8 % populace. Podle předpovědí, podle této zprávy, se v příštích letech počet muslimů zvýší na 12-14 milionů lidí a bude tvořit 15 % populace země. Věřím mu více než oficiálním autoritám Německa, které lžou úplně o všem, od Ukrajiny až po jejich vnitřní situaci. Takže to je těch 15 %, o kterých jsme právě mluvili, ti, kteří mění kulturní kód společnosti.

Podle autorů zprávy z konference v Santa Fe Německo překročilo bod, odkud není návratu, pokud jde o zachování tradiční historické identity.
Pokud vezmeme v úvahu i to, že značná část Němců nyní neustále říká, že “nejsou ani tak Němci jako Evropany”, pak tento migrační faktor právě tlačí tímto směrem. To znamená, že se splnil sen Churchilla, který jednou, v roce 1940, řekl:

“Velká Británie není ve válce s Hitlerem, dokonce ani s nacionálním socialismem, ale s německým duchem, s duchem Schillera, takže už nikdy nebude obnoven.”

FRANCIE

Ve Francii není migrační situace vůbec veselá.
Muslimská komunita ve Francii je zdaleka největší v Evropě. Na otázku, kolik muslimů žije ve Francii, je velmi těžké odpovědět. To je jedno z nejstřeženějších tajemství země. A jakmile se jeden z vážných novinářů ve Francii zeptá: “A kolik muslimů?”, okamžitě ho začnou obviňovat z rasismu, šovinismu a dalších věcí.

Důvodem pro utajení oficiálních statistik může být podle zprávy skutečnost, že francouzské úřady jsou velmi tolerantní k neuznání spojení mezi muslimskou populací a terorem.
Co říkají čísla?
Marseille, druhé největší město ve Francii. V současné době zde oficiálně žije asi 900 tisíc obyvatel, z toho 250 tisíc muslimů. Je to oficiální. Podle neoficiálních statistik jich je nejméně 40 %. Ti, kteří byli v Marseille, říkají, že město je rozděleno na dvě části: jedna část je čistě evropská, pak je trh v arabštině “suk” a pak začíná arabská zóna, kam policie nerada vstupuje.

BRITÁNIE

Třetí místo podle zprávy připadlo Velké Británii.
Z 65 milionů obyvatel zde žijí asi 3 miliony muslimů. Většina z nich je v Anglii a Walesu. Ve Skotsku a Severním Irsku se prakticky nevyskytují. Probíhá však velmi zajímavý proces: k islámu již konvertovalo několik tisíc Britů a toto číslo každým rokem roste. Důvody jsou pro různé lidi zcela odlišné. Znám však několik rodin, které konvertovaly k islámu, aby se ochránily před takzvanou “novou etikou”.

Pokud nejste muslimové a odmítáte “novou etiku” pro své děti ve škole, může to skončit velmi špatně: děti mohou být odebrány. Ale pokud se prohlásíte za muslima, pak se s muslimy nezapletete. Ukazuje se, že tak trochu překračujete oblast této propagandy. To je obecně ironie historie: abyste zůstali lidmi na Západě, musíte konvertovat k islámu…

RUSKO

Zvláštní část této zprávy je věnována Rusku.
Jmenuje se “Ruský kříž”. A podle autorů zprávy “je Rusko jedinou zemí v Top 50, která od roku 1991 zažívá trvalý pokles populace”. No, plus zvýšení úmrtnosti. Zdůrazňují, že oblasti Dálného východu, jihovýchodní Sibiře, Přímoří a evropského severu se mohou změnit z řídce osídlených na de facto neobydlené zóny. A vzhledem k tomu, že na hranicích je demografický tlak, je to vážný problém.

ČÍNA

V Číně si autoři zprávy všímají stárnutí čínské populace.
Za prvé je třeba říci, že porodnost se prudce snížila: Indie předstihla Čínu v celkovém počtu obyvatel. A kromě toho, populace prostě stárne. A to samozřejmě za 10-15 let vytvoří řadu problémů.

GLOBÁLNÍ PROBLÉMY

Pokud jde o globální demografické problémy, pozice autorů je velmi, velmi zajímavá.
Říkají, že to není jen o růstu populace. Ve skutečnosti se zpomaluje.
Pointa je jiná.

Za prvé, v řadě oblastí globálního jihu je migrace spojená s nejistotou. 
Navíc Afričané a Arabové, na rozdíl od první generace migrantů (50-60 let), se do této nové společnosti nehodlají integrovat. Hodlají vytvořit svou vlastní společnost v rámci této společnosti, paralelně s ní. A docela agresivní. To znamená, že problémem není jen kvantitativní růst, ale problémem je migrace. A naděje, že robotizace povede k prudkému snížení poptávky po práci a umožní ekonomický rozvoj i tváří v tvář nulovému růstu práce, je podle autorů této zprávy prázdným snem. Souhlasím s nimi.

Za druhé, migrace mezi jihem a severem bude podnícena zvětšujícími se rozdíly v životní úrovni mezi těmito regiony.
A nejde o to, že životní úroveň na severu poroste velmi rychle. Naopak vidíme, že se Evropa postupně mění v semiperiferii. Faktem však je, že na globálním jihu se životní podmínky zhoršují ještě dramatičtěji.

Zdroj: Andrej Fursov

The post Migrace a stěhování národů ve XXI století. Kdo přežije a kdo zmizí? first appeared on Čítárny.

V roce 2000 vydal informovaný a bystrý důstojník CIA Chalmers Johnson, odborník na protipovstaleckou taktiku a Japonsko, knihu „Blowback“. V něm předpověděl, že v příštích 50 letech se Západ dočká odplaty především v Asii a Africe za to, co tam ve druhé polovině dvacátého století udělal. Počínaje Hirošimou a Nagasaki. Kniha, podle Fursova, zůstala zpočátku bez povšimnutí. Ale po 11. září 2001 vyšel druhý výtisk a „Recoil“ se stal populárním.

Americké úřady, vůdci západního světa, však Johnsonovo varování nedbali.
První Bush napadl Afghánistán, Irák. Poté Obama na konci roku 2010 zapálil Blízký východ svým „arabským jarem“. To jsou původy současného rychlého toku migrantů. Která poroste.

Amerika je daleko, v zámoří. Na křehkých lodích se tam nedostanete. A Evropa je blízko. Stačí přejít Středozemní moře. Navíc v 21. století hrály velmi aktivní roli Francie, Itálie a Velká Británie spolu s Yankees na Blízkém východě.

Stranou nezůstalo ani Německo. Západní Evropě se nyní dostává návratu, který prorokoval Johnson. Bumerang je zpět.

„Vzhledem k nejnovějším dostupným statistikám nebude trvat dlouho a podíl obyvatel arabských a afrických zemí bude činit pětinu nebo čtvrtinu populace země. Lze namítnout, že se naše země nikdy nevrátí k etnokulturní homogenitě, která panovala do konce 70. let. „Hovoříme o hluboké změně v naší společnosti, která bude mít nejvážnější důsledky,“ píše jeden z předních sociologů země Jerome Fourquet v knize s výmluvným názvem „Souostroví Francie“.
Hluboká změna byla mnohonásobně urychlena také proto, že Francie opustila svůj tradiční model asimilace ve prospěch modelu multikulturalismu. Ke „změně milníků“ došlo za Françoise Mitterranda, který v projevu z roku 1987 tvrdil: „Francouzská civilizace byla obohacena pokaždé, když na své půdě přivítala cizince. Neměli bychom je asimilovat. Měli bychom spolu žít. Kytice květin je krásná s různými tvary a barvami… Chci, aby Francie byla otevřená návštěvníkům… Chci, aby bylo možné odcizit francouzskou kulturu, otřást jejími zvyky.“

Na začátku 90. let francouzský analytik Jean-Christophe Rufain vydal prorockou knihu Říše a noví barbaři.
Napsal, že v roce 2020 bude Evropa čelit velmi vážnému problému – přílivu migrantů, „nových barbarů“.

Mnohem důležitější než samotné proroctví je strategie, kterou autor navrhl. Podle jeho názoru by si západní Evropa měla země severní Afriky hýčkat a vážit si jich, modlit se za ně! Jsou to přece „tamponové státy“, „vycpávky“ mezi Evropou a subsaharskou Afrikou. Zachraňují starou Evropu před přílivem migrantů z temného kontinentu. Alžírsko a Tunisko, kde to bylo turbulentní, nazval „tampony“.

Kaddáfí byl v té době v Libyi. Ne tampon, ale opravdová železná bariéra, myš neprojde, ne jako hordy uprchlíků!
A co se stalo? Obamovo „arabské jaro“ začalo státním převratem v Tunisku v prosinci 2010. Alžírsko je nyní velmi neklidné. A stabilní Libye byla zcela zničena. Z velké části rukama Francie a Itálie, s jejichž vůdci je Kaddáfí, jak věřil, „přátelé“, alespoň částečně sponzoroval.

Vzpomeňme na proroctví Kaddáfího, zrazeného jeho „západními partnery“:

„Boříte zeď, která neumožnila tok africké migrace do Evropy, zeď, která zastavila radikály. Tou zdí byla Libye. Zničil jsi to. Jste idioti. Za tisíce migrantů z Afriky, za podporu radikálů shoříte v pekle. A tak to bude.”

Západoevropané v čele se severoatlantickými elitami rozvířili úl. A zubožené včely k nim přiletěly.
Z africké Eritreje, Nigérie, Gambie, Mali, Mauretánie, Tuniska, Kamerunu, Gabonu, z Afghánistánu, Pákistánu, Iráku, ze stejné Sýrie… Uprchlíci prchají před hrůzami války, devastací a bujícími gangy. A to vše zařídil v dříve relativně klidném kraji kolektivní Západ.

Tentýž Chalmers Johnson v „Recoil“ varoval, že Amerika v 21. století bude muset opustit Asii a Afriku.
A USA opravdu odcházejí. Není dost „střelného prachu“, aby se Afghánistán a Irák držely násilím… Není náhoda, že Hollywood začal natáčet filmy o legiích zapomenutých na periferii Římské říše. Ale Yankeeové nemohou jen tak odejít. Geopolitika a geoekonomie, stejně jako příroda, nesnáší vakuum. Američany mohou nahradit konkurenti – například Číňané. Jak zajistit, aby Blízký východ nepřipadl zapřisáhlým přátelům?

Logika Američanů je jednoduchá:
Pokud nemůžete přímo držet určité zóny a odejít, pak v nich musíte nejprve vytvořit chaos a pokud možno rozdělit velké mocenské formace na menší.
Za druhé, destabilizovat situaci vytvořením „řízeného chaosu“ od Maghrebu po Kyrgyzstán, podhoubí Ruska a Číny!

V rámci této strategie byly organizovány státní převraty v Tunisku, Jemenu, masové nepokoje v Alžírsku, Maroku, Jordánsku, Ománu a dalších zemích. Dokonce i vládci, kteří byli více než loajální vůči Spojeným státům, byli očištěni pod praporem „arabského jara“. Například režim Husního Mubaraka v Egyptě. Byl také „propuštěn“. Kameny úrazu na cestě tohoto oblouku byly Libye a Sýrie. Libye byla poražena. Sýrie díky Rusku přežila.

„Před invazí do Iráku před deseti lety jsem připomněl ministru zahraničí Colinu Powellovi pravidlo nákupu dotykem: pokud způsobíte škodu, musíte koupit poškozené zboží. V Libyi platí stejné pravidlo – pomohli jsme svrhnout Kaddáfího režim a nyní jsme zodpovědní za chaos v této zemi. Jestliže jsme tam dříve viděli utlačovatele a utlačované, nyní se vyprávění změnilo – Východ versus Západ, klanové hádky, radikálové. Všechno, co předtím doutnalo pod keřem, vyšlo ven.“
Bývalý ředitel CIA Michael Hayden.

Kdo se nejlépe hodí k řízení nestability na Blízkém východě? Samozřejmě radikálové.
Oni a transnacionální korporace (TNC), jichž jsou Spojené státy shlukem, mají objektivně společného nepřítele – národní státy. Stavitelé nového chalífátu, stejně jako TNC, jsou v podstatě politicko-ekonomické korporace a mají nadnárodní povahu a spolupracují na své „světlé budoucnosti“.
Na vzniku těchto korporací se navíc podílely americké zpravodajské služby. Tomu se věnuje mnoho knih. Například „Dolary teroru“ od R. Labeviera, „Islamismus a USA: Unie proti Evropě“ atd.

Politicky jsou Spojené státy a západní Evropa partnery. Ale ekonomicky jsou konkurenti.
Jak se říká, přátelství je přátelství, ale peníze – dolary a eura – jsou od sebe! Yankeeové naprosto dobře chápali, kam se během arabského jara budou řítit miliony migrantů z Blízkého východu. Jakákoli destabilizace konkurenta hraje do karet Spojeným státům. Uctívaným snem Yankees je vytvořit řízený chaos po celém světě, aby veškerý kapitál proudil do jedné klidné zóny – do zámoří. Do požehnané Ameriky.

Lidé ze Západu se stydí přiznat, že migrační krizi způsobily právě jejich akce na Blízkém východě, kterým se Rusko aktivně bránilo. Pokud by Kreml nepodpořil Asada a Damašek by padl, vlna migrantů by Evropu zaplavila ještě dříve. Nyní tedy přecházejí z bolavé hlavy do zdravé. Věřím, že brzy bude Západ dokonce obviňovat Rusy ze zemětřesení, pádů meteoritů a dalších přírodních katastrof.

Kniha Bernarda Stasiho „Imigrace je štěstí pro Francii“, vydaná v roce 1985, se stala skutečnou Biblí všech pokrokových politických a společenských sil a krédo „kulturní rozmanitost je naše bohatství“ je nesporným dogmatem.
V průběhu 40 let byl ideál národního státu, který všechny spojuje pod společným praporem, nahrazen ideálem „rozmanitosti“ – rozmanitosti etnik, kultur, náboženství, pohlaví, jazykových norem a tak dále. Dnes Francie sklízí plody této politiky a domácí reakce na události na Blízkém východě nás znovu nutí pochybovat o tom, zda bylo správné opustit starověkou zásadu: „Pokud žijete v Římě, žijte podle římských zvyků.

Překvapuje mě postoj samotného Německa.
Německé úřady ve svém jednání nevidí žádný rozpor. Na jedné straně zvyšují důchodový věk Němců.
Na druhou stranu přijímají statisíce mladých mužů. Všichni zpozornějí – většinou teď cestují muži do 35 let. Většina z nich zřejmě nebude fungovat. A sní o tom, že získá bezplatné, pohodlné bydlení a bude žít s dobrými výhodami.

Proto tito lidé nezůstávají v Maďarsku, Rumunsku, Řecku, Srbsku, ale spěchají přes policejní kordony do bohatého Německa, Rakouska, Švédska, Anglie. Vytváří se situace, kdy se v západní Evropě hromadí velmi velké procento mladých, nepříliš vzdělaných, upřímně řečeno negramotných lidí z arabského světa a Afriky, kteří nemají co dělat. Jakýsi společenský dynamit, který může každou chvíli vybuchnout.

Filozof Oswald Spengler napsal slavné dílo „Úpadek Evropy“ v roce 1918.
Fašismus a poválečná amerikanizace jej značně proměnily. Ale ani nacisté, ani Yankeeové nezpochybňovali celou řadu evropských hodnot. A co víc, nedocházelo k takovému rasovému a etnickému míšení. To, co se nyní děje, je podle mého názoru konečný pád Evropy do díry dějin. Do díry, kterou si pro sebe vyhloubili Západoevropané. Společnost, která nedokáže ochránit svou kulturní, rasovou, etnickou, náboženskou identitu, je odsouzena k smrti.

Udivují mě hlavně Němci.
Za pouhých 70 let se hrdý válečný národ proměnil v masu slabé vůle, připravenou doma pokorně položit hlavu na špalek pod sekerou cizince.
Jasný příklad obratného sociálního inženýrství. Kdysi jsem doufal, že nová generace Němců, vychovaná na hudbě skupiny Ramstein, oživí někdejší německou udatnost a ducha. Běda… Ale Německo je lídrem dnešní Evropy. Co můžeme říci o zbytku? Pokud se Evropanů zmocnila vůle k smrti, nedá se nic dělat.

Myslím, že za půl století. Po dvou generacích přijde finále.
Definitivní odmítnutí pracovní morálky, jiných hodnot, křesťanství, které již není zahrnuto v celoevropské ústavě, roztříštění a zánik bílé rasy.

Charles de Gaulle:
„Francie byla duší křesťanstva, nebo, jak bychom dnes řekli, duší evropské civilizace. Udělal jsem vše, abych ji vzkřísil. (…) Snažil jsem se zachránit Francii před zapomněním. Vyrovnal jsem se s tím? To řeknou potomci. Bezpochyby jsme svědky konce Evropy. (…) Jak může tato parlamentní demokracie, která všude ve světě umírá, vytvořit Evropu? Proč by si Francie měla vzít příklad ze svých sousedů?! Proč, když jde o tak obtížný úkol, jakým je vytvoření Evropy, je vychvalována právě ta demokracie, která nás málem dovedla ke zničení? Přeji této fúzi bez sjednocovače hodně štěstí! (…) Jsou posedlí demokracií od té doby, co už neexistuje! Antifašismus je výhodná výmluva. Vy, stejně jako já, chápete, že Evropa může být Evropou národů nebo nic. Volba je učiněna – nic.
Jsme poslední Evropané v Evropě, kteří ztělesnili křesťanství. Ta Evropa rozervaná, která ještě existovala. Evropa, jejíž národy se navzájem nenáviděly, byla mnohem reálnější než Evropa dnešní. Ano ano! Otázkou není, zda Francie dokáže vybudovat Evropu; musíme pochopit, že smrt Evropy povede ke smrti Francie. (…) Skutečná demokracie je před námi, není za námi, musí být teprve vybudována. A konečně nejdůležitější otázka zní (…): co tato první civilizace, která ji odmítla, postaví na místo víry? Připouštím, že civilizace může existovat i bez víry, ale zajímalo by mě, čím ji nahradí, vědomě nebo ne. Věci se však ještě mohou změnit… Co se stane v duchovní oblasti, pokud se Francie opět stane Francií? No… udělal jsem všechno, co jsem mohl. Pokud potřebujeme sledovat, jak Evropa umírá, dívejme se. Tohle se nestává každý den.” (1970).

Připomeňme si poučení z historie. Velké stěhování národů na kontinentu ve 4.–7.
Barbarské kmeny se mísily s obyvateli osvícené římské říše. Vznikly jiné etnické skupiny, jiná kultura.
Například Franků bylo méně než Galů. Ale země se nyní jmenuje Francie, ne Galie.
Tehdy se mísili lidé stejné rasy. Bílý. Nyní dochází k míšení různých ras a etnických skupin. A nedivil bych se, kdyby v polovině 21. století na mapě moderní Evropy byl mnichovský chalífát, sultanát Marseille a kmenové struktury kvaziafrického typu, ale ne s černou, ale s čokoládou tváře.

Obamova záhadná fráze, pronesená v květnu 2012 v Londýně, je nyní jasná.
Říkají, že v tomto století budou vytvořeny nové národy.
Už se nám tvoří před očima. Hlavní je, že nebude žádná západní Evropa. Pokud se nestane zázrak!

The post Fursov. Postupný zánik Západní Evropy stupidní nebo plánovanou politikou first appeared on Čítárny.

Fursov Andrey Iljič je populární vědec, historik, sociální filozof a publicista. Jeho jméno je známé v Rusku i v zahraničí. Je autorem více než 400 publikací včetně dvanácti monografií. Docent na Moskevské státní univerzitě, přednášel i na 2 newyorských univerzitách.

Jeho analýzy je inspirativním propojením hlubokých znalostí politiky, historie i literatury. Inteligentní rozbory se týkají jak historických souvislostí, dnešních aktuálních událostí, tak logických vizí blízké i vzdálené budoucnosti založené na nových principech fungování společnosti.
Je aktivní na https://dzen.ru/govoritfursov , kde píše o světových elitách, budoucnosti planety a záhadách historie.

Andrej Fursov / Vpřed k vítězství.

Geopolitické předpovědi A. I. Fursova překvapivě přesně odrážejí, skutečný vývoj dějin. Zároveň nám dávají představu o nejpravděpodobnějších verzích, budoucnosti celého lidstva. Tato kniha nabízí analýzu ruských dějin od okamžiku pádu Zlaté hordy až po ukrajinskou krizi či syrskou válku, včetně možných perspektiv a variant, vývoje celé situace. Hluboké znalosti historických procesů a událostí, nevyvratitelná logika, názory neposkvrněné politickou konjunkturou a ideologickými klišé – to vše činí z této knihy unikátní analýzu nejen naší minulosti, ale zejména současnosti s rozhledem do budoucna.

Fursov nám tímto dílem umožňuje spatřit Rusko s jeho úkolem a místem ve světových dějinách a světovém společenství. Pomáhá nám poznat ruskou historii v celé její velikosti a úplnosti, zbavené propagandistických nánosů a klišé. Tím mnohem lépe porozumíme i kontinuitě historických souvislostí a historické logiky ruské cesty.

V knize se dočtete:
– Kam vedou svět „hlavní hráči“ a proč přivážejí do Evropy migranty?
– V jaké fázi cyklu dějin se nacházíme v současnosti a kde budeme zítra?
– Proč téměř v každém století máme období “blahobytu” (“odměku”), “stagnace” a “nepokojů”?
– Jaké jsou skutečné cíle „destalinizace“?
– Proč ruská elita opovrhuje vlastním národům?
– Jak je ruská vláda strukturována ve svém jádru?
– Jak se v ruských dějinách projevuje „princip opričniny“?
– Co je „démonarchie“?
– Co mají společného Ivan Hrozný, Peter I. a Stalin?
– Do jaké míry bylo přirozené objevení se Gajdara a Čubajse v hlubinách sovětského systému?

Andrej Fursov / Rozvodie. Budúcnosť, ktorá už začala

Co můžeme očekávat v příštích desetiletích? Likvidaci kapitalismu shora nebo zhroucení z nitra? Bude možné se vyhnout globální katastrofě? Můžeme použít marxismus jako zbraň v psycho-historické válce proti našim západním „partnerům“? Jak může Rusko překonat kritický okamžik globální krize, získat moc a udržet si status v nadcházejícím post-kapitalistickém světě?

V historii jsou období, která nelze jednoznačně přiřadit ke konkrétní epoše, protože jsou epochou sama o sobě. Zpravidla lze taková období nazvat rozvodími. Spojují a současně oddělují epochy, systémy a období, představují mimořádné a nedílné části historie.

Účelem této knihy je pokusit se představit si vývoj světa: jeho hlavní makroregiony a největší země v období globální krize kapitalismu a přechod lidstva na novou sociálně-ekonomickou strukturu.

Knihy a další ukázky zde:
https://torden.sk/autor/andrej-fursov/

The post Populární Fursov. Vpřed k vítězství a rozvodie aneb budúcnosť, ktorá už začala first appeared on Čítárny.

Fursov. Podle zatím známých údajů se se zemědělství rozvíj téměř 10 tisíc let. Jeden z hlavních faktorů rozvoje byl fakt, že někde mezi 10 a 12 tisíci lety zmizela v Atlantském oceánu bariéra Golfského proudu a Golfský proud zamířil do západní Evropy. Dlouhé léto Starého světa vytvořilo podmínky pro zemědělství.
Australský geolog Gordon Childe nazval toto období “neolitická revoluce”, což rozhodně není přesný, ale bohužel je ustálený termín.

Průměrné tempo ekonomického růstu, obecné, i nejproduktivnější zemědělské ekonomiky nepřesáhlo 0,2-0,4 %. To znamená, že ekonomický vývoj postupoval podle asymptoty, nic se nezměnilo.

Omezovačem růstu byly přirozeně zdroje nebo, jak řekl Karel Marx, přírodní výrobní síly, a jakmile obyvatelstvo konkrétní společnosti překročilo práh možností přírodních výrobních sil, byl zapnut mechanismus krizové samoregulace.

Formy krizové samoregulace probíhaly:
Buď kolonizací, část obyvatelstva se odstěhovala a vytvořila kolonii.
Tak třeba Řekové a jiné národy postupně kolonizovali Středomoří po celá staletí.
Nebo úřady zavedly přísná opatření, které rapidně omezila spotřebu 90 % populace.
V Číně to dělali velmi rádi. To často vedlo k povstáním. Například povstání Rudých obočí a povstání v horách Lü-lin po reformách Wang Manga (45 př. n. l. – 6. října 23). Takové povstání odřízlo krvavou cestou demografický hrb – a dějiny byly jakoby znovu zahájeny.
Nomádské kmeny zase využívaly slabosti zemědělské společnosti, napadli, vyvraždili část populace a usedli jako nová dynastie.
To byl častý případ v arabském světě, i v Číně, protože tam bylo několik dynastií kočovného původu. Poslední dynastií Čching byli polonomádi Mandžuové. (1636–1912)

Existovaly však také mírumilovné samoregulace asymptotických společností.
Například neustálé a institucionalizované tvrdé potlačování heilotů ze strany Sparťanů, omezování jejich počtu a míry jejich spotřeby. (heilóti byla skupina nesvobodných obyvatel z Lakónie a Messénie, části Sparty)
Poněkud dokonalejší byly kastovní systémy „předkolumbovské“ Ameriky a řada společností v Oceánii.
Nejrozvinutější formou je samozřejmě Indie, i když systém kasty a varny není pouze indická záležitost. V Indii byl systém nejrozvinutější, bylo tam sice cca 1000 kast, ale byly tam 4 základní varny.
Varna je společenský stav v kastovním systému rozdělení obyvatelstva Indie, cca od roku 1500 př. n. l.
Bráhmani – nejvyšší vrstva – kněží s privilegovaným postavením ve společnosti
Kšatrijové – kasta bojovníků, panovníků, kteří měli v rukou světskou moc
Vaišjové – kasta obchodníků a statkářů
Šúdrové – nejnižší vrstva – řemeslníci, rolníci, chovatelé dobytka.
Později přibyli Nedotknutelní, nazývaní Páriové.

Džáti neboli kasta je podskupinou varny.
Každý hinduista se narodí do jedné z tisíců společenských skupin – džáti. Předpokládá se, že hinduisté se do určité kasty rodí na základě své minulé karmy.
V kastovně-varnských společnostech se jakýkoli sociální protest velmi rychle změnil v mezikastové konfrontace a nenabyl žádného výrazného rozsahu. A systém fungoval tak úspěšně, že kastovní systém implicitně reprodukovali i jeho odpůrci.

Takový systém i za koloniální Indie, na rozdíl od Číny, obecně rolnická povstání prakticky nezná.
Zatímco v Číně vedla rolnická povstání někdy ke změně dynastií.
Například bohatý rolník Liu Bang se stal zakladatelem dynastie Han, který svrhl dynastii Čchin, která byla v letech 221–206 př. n. l. první císařskou dynastií vládnoucí sjednocené Číně. Byl tak založený centralizovaný byrokratický stát, který s určitými přestávkami trval až do pádu císařství v roce 1912.

Pokud jde o otroctví athénského a římského typu a klasický feudalismus, byly mnohem méně stabilní než asijské asymptotické formy.
Otrokářští politici se museli sjednotit v říše, řešit problémy posílením represivního aparátu.

Feudalismus také poměrně rychle vyčerpal svůj potenciál a během krize dlouhého 16. století se buď vrátil k archaickým formám, jde o druhé vydání nevolnictví, nebo se vrhl do kapitalismu.
A pak na základě kapitalismu, jako prozatímní formy agrárních vztahů, pak proběhla průmyslová revoluce.

Počátkem 15. století skončil v Evropě středověk a začaly časy italské renesance, kdy bankéři severoitalských obchodních republik dosadili svá stvoření na papežský růn a brilantně zakryli krvavý politický chaos a zkaženost.
To způsobilo vzestup tzv. italského humanismu a německé reakce reformace s více než sto lety náboženských válek, které zničily Svatou říši římskou.
A byla to porážka křižáků, morová epidemie a expanze Osmané, kteří dali impuls renesanci, reformaci a novověku – počátek moderní Evropy a celé západní progresivní civilizace od novověku, která trvala asi 360 let a prošla třemi fázemi:
– raný, střední a pozdní novověk.

Pokud geneze kapitalismu skončila v polovině 17. století, raný kapitalismus, manufaktura – do konce 18. století, do 80. let 18. století, pak se vše děje velmi rychle.
Jak poznamenal slavný ekonom Douglas North, „kdyby muž z Athén nebo starověký Říman v roce 1750 skončil v Evropě, pak by mu bylo jasné všechno kromě střelných zbraní, ale kdyby se dostal do Evropy v roce 1850, tento svět by byl už by pro něj bylo naprosto cizí a nepochopitelný.

Od 80. let 18. století skutečně západní, především britská, ekonomika učinila silný průlom a posunula se od asymptoty (přibližování) k exponentu (umocňování)
A exponent setrvačností vydržel až do konce dvacátého století a trvá dodnes, ale slábne. Světová ekonomika, především její současná vlajková loď, americká, se totiž těsně přiblížila asymptotickým 0,2 %.

Proč mohl vzniknout kapitalistický systém?
První věc, která vás upoutá je průmyslová revoluce. Je pravda, že průmyslová revoluce se mohla odehrát pouze ve společnosti, která z hlediska struktury vlastnictví, zejména půdy, přítomnosti určité úrovně bohatství, zájmů vládnoucí třídy, orientace na moře, obchod, sociokulturní charakteristiky, byla skutečně připravena na průmyslovou revoluci a pracoval v jeho směru.
Anglie byla taková společnost, od poloviny 17. století, v 80. letech 18. století jen nabrala na síle.

Exponenciální růst kapitalismu se stal soběstačným a zahrnoval celý severoatlantický svět.
Byl hlavně zaměřen na moře, ne na pevninu, jako euroasijské říše kontinentálního typu, ale na moře a na obchod.
Hlavní faktory růstu byly:
Rozmístění průmyslové revoluce, mimořádná koloniální expanze, prudký nárůst vykořisťování pomocí sociální nerovnosti, silná akumulace kapitálu.
Jak poznamenává Jevgenij Balatskij, tok technologických inovací konce 18. a první poloviny 19. století vedl ke zvýšení poměru kapitálu a práce ve výrobě a ke zvýšení produktivity práce.

Proto tempo ekonomického růstu převyšovalo tempo růstu populace.
Malthus o tom napsal knihu. Je o pasti, která se stala známou jako malthusiánská past.
Britové a s nimi Západ z ní právě vyskočili nejen díky technickým inovacím, jak říkají obhájci kapitalismu, ale také díky celé řadě sociálně represivních opatření.
Takže je zřejmé, že průmyslová revoluce měla svou stinnou stránku.

Tato opatření měla za cíl neutralizovat odvrácenou, stínovou, stranu technického a ekonomického pokroku, zejména během prvních 100 let. co to je?
Balatskij uvádí následující opatření:

1. Odstranění části populace prostřednictvím rozšířeného používání trestu smrti v XVIII-XIX století. Nejprve dodám, že hlavně ve Velké Británii, protože ve Francii a Německu prostě nebyly tak kruté zákony jako ve Velké Británii v 18. století.

2. Likvidace části populace kvůli růstu kriminality, zejména ve viktoriánské Anglii.

3. Zrychlené vymírání populace, nemoci, hlad, přelidnění měst, export odsouzených zločinců do Austrálie.
Mimochodem spolu s kriminálníky odplouvaly i prostitutky, které pak s kriminálníky vytvářely rodiny a základ nového australského společenství.
V koloniích a polokoloniích hovoříme o vyhlazování celých etnických skupin, následuje často rozsáhlá alkoholová a lékařská neutralizace.

4. Známá je tzv. narkotizace Číňanů. Na tom mimochodem vydělala opravdu velké peníze anglická královská rodina v 19. století a také aristokratické finanční rodiny spojené s Východoindickou společností. To je to, co americký aktivita Lyndon LaRouche (1922 – 2019) nazval „Dope, Inc: Britain’s Opium War”.
Dope, Inc. je kniha poprvé publikovaná LaRouchem v roce 1978, s podtitulem „Britská opiová válka proti světu“ obsahuje přetisky studie z časopisu Executive Intelligence Review , analyzující rozsah a velikost mezinárodního nelegálního obchodu s drogami známého jako Dope, Inc. .
Poslední vydání začíná LaRouchem navrženou nadnárodní strategií z roku 1985 proti obchodu s drogami na západní polokouli, která byla představena v Mexico City v roce 1985, ale nikdy nebyla údajně implementována. Rovněž hodnotí drogové války vedené USA z Afghánistánu proti Rusku a dnešní Evropě.

Book https://www.amazon.com/Dope-Inc-Britains-Opium-Against/dp/1615772847

Tato antisociální a protilidská opatření umožnila kapitálovému systému oddálit pokles na dlouhou dobu.
Jenže Gaussova křivka běží a nic není navždy.

Andrej Fursov 1.8. 2023,
Překlad a doplnění / redakce Čítárny.com

The post Fursov. Jak fungují mechanismy pádů a vzestupů civilizací v lidské historii nám známé first appeared on Čítárny.