Kniha a čtenářství, knižní svět. Přehled nejzajímavějších a nejznámějších rekordů z Guinnessovy knihy rekordů (Guinness World Records)  k roku 2025/2026).

Nejdelší slovo na světě
Má 189819 písmen a s vaším svolením ho nebudeme uvádět celé. Je to název proteinu titinu a jeho vyslovení trvá přibližně tři a půl hodiny.

Největší publikovaná kniha:
This the Prophet Mohamed (Dubaj, 2012) – rozměry 5 m × 8,06 m, váha cca 1 500 kg, 429 stran. Vyrábělo jí ji přes 50 lidí.

I Am Texas (USA) – 7 stop 2 palce vysoká, 11 stop 1 palec široká, váha 496 liber (cca 225 kg), 400 stran.

Nejmenší tištěná kniha:
„Malý Ted z města Ternip“, jejímž autory jsou bratři Malcolm Douglas a Robert Chaplin žijící v Kanadě. Tato kniha je křemíkový čip o velikosti pouhých 70 µm na 100 µm. Knihu lze vidět pouze pomocí speciálního elektronového mikroskopu s vysokým výkonem. Záznam jedné stránky stál celých patnáct tisíc dolarů!

Flowers of the Four Seasons (Japonsko, Toppan Printing, 2012/2013) – rozměry 0,74 mm × 0,75 mm. Prodává se s lupou a zvětšenou verzí.

Nejprodávanější beletristická série:
Harry Potter od J. K. Rowlingové – přes 600 milionů výtisků celé série.

Nejprodávanější samostatná beletristická kniha:
První díl Harryho Pottera (Harry Potter a Kámen mudrců / Philosopher’s Stone) – přes 120 milionů výtisků.

Nejrychleji prodávaná beletristická kniha za 24 hodin:
Harry Potter a Relikvie smrti (Harry Potter and the Deathly Hallows) – 8,3 milionu výtisků v první den (21. července 2007 v USA). To je přibližně 345 833 knih za hodinu.

Nejprodávanější kniha všech dob:
Bible (křesťanská) – odhaduje se 5–7 miliard výtisků (přesně nelze spočítat kvůli stáří a distribuci).

Nejvyšší počáteční náklad beletristické knihy:
Stejný díl Harryho Pottera – 12 milionů výtisků v prvním nákladu (USA).

Nejrychleji prodávaná non-fiction kniha (novější rekord):
$100M Money Models od Alexe Hormoziho – 2 917 443 výtisků za jeden den (srpen 2025).

Nejmenší komiks:
Dossier Minimum Bug (Nizozemsko, 1999) – 1 × 1,4 palce (2,54 × 3,56 cm), 16 stran (s lupou zdarma).

Nejdelší název knihy:
Kniha o předpovídání cen akcií (27 978 znaků) – název je tak dlouhý, že se na Amazonu zkracuje.
Guinnessova vlastní kniha rekordů: Sama drží rekord jako nejrychleji a nejvíce prodávaná kniha svého druhu – od roku 1955 přes 140–150 milionů výtisků ve více než 40 jazycích.

Nejpomaleji prodávaná kniha:
Překlad Nového zákona od Davida Wilkinse (Oxford University Press) – trvalo stovky let, než se prodalo významné množství.

Nejstarší spisovatelky, které vydaly první knihu
Sestřičky Delaneyovy  vydaly svou první knihu, když jedné bylo 103 let a druhé 105!
Dílo se jmenuje „Kniha každodenní moudrosti sester Delaneyových“.
Sestřičky Delaneyovy jsou jasným příkladem toho, že nikdy není pozdě začít něco nového.
Mimochodem, tři roky po vydání napsala starší sestra Sarah Delaney pokračování knihy – „Sama v 107 letech“.

Rychločtení
Absolutní rekord v rychlosti čtení drží obyvatelka Kyjeva – Irina Ivančenko, které bylo při registraci rekordu pouhých 16 let. Přečetla 163333 slov za jednu minutu! Přitom plně pochopila a vstřebala význam přečteného, což potvrdili novináři přítomní při stanovení rekordu.

Kniha v Guinessově knize rekordů >>

The post Kniha a čtenářství. Guinnessova kniha rekordů. Nejzajímavější údaje first appeared on Čítárny.

Válka. Nejděsivější slovo v lidském slovníku. Nejvarovnější romány s protiválečnou tématikou. Knihy o psychopatech, lidských idiotech i zfanatizovaných lidech, které by měl číst každý rozumný a slušný člověk, který si přeje na světě MÍR A NE VÁLKU!

Válečná literatura není jen o brutálních bitvách a strategických manévrech, ale také o hlubokých úvahách o lidské povaze, utrpení a tichu, když slyšíte tlukot vlastního srdce při pohledu na lidská zvěrstva.
Taková díla nás nutí přemýšlet o tom, proč se lidé nechávají tak lehce zmanipulovat do všech útočných válek.
A na konci každé válečné rovnice zjistíme, že u útočné války jde vždy o zisky, zdroje, moc a nastartování ekonomiky, která kolabuje.

“Vždycky jsem si myslel, že všichni jsou proti válce, dokud jsem nezjistil, že pro válku jsou nejvíce ti, kteří do války nemusí.”
Erich Maria Remarque

„Všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“
Ernest Hemnigway

“Lidé, kteří válku nezažili, ale sami válku vedou nebo ji vyvolávají, netuší, jaké hrozné věci dělají.”
Helmut Schmidt

„Nikdo se zdravým rozumem nedá přednost válce před mírem;
Neboť v jednom pohřbívají otcové své děti a v druhém synové pohřbívají své otce.
Herodot

“Ti, kdo chtějí mír, se musí připravit na mír a ne na válku.”
Robert Jung

„Vy lidé pořád chcete nějaké války nebo co. Strach o peníze, to je to celé. A tomu se říká krize.“ 
Karel Čapek / Válka s Mloky

 

Erich M. Remarque /  Na západní frontě klid
Tento klasický román se stal symbolem války, v níž mladí vojáci bojující na frontě čelí hrůzám, které je vytrhávají z normálního života. Remarque mistrovsky zprostředkovává okamžiky ticha a zamyšlení, kdy se hrdina snaží pochopit, co zbylo z lidských hodnot tváří v tvář nekonečnému násilí. V pauzách mezi bitvami prozkoumává vnitřní obavy a naděje a zanechává ve čtenáři otázky po smyslu existence.
Remarque. Na západní frontě klid Nejpravdivější román o zrůdnosti válek a idiotství lidí

Karel Čapek / Válka s mloky
Čapkův scifi bestseller / podobenství Válka s mloky (1936) jsou ve skutečnosti tři knihy, na sebe navazující. Andrias Scheuchzeri, Po stupních civilizace a Válka s mloky. Přesto, že je mnohými román popisován jako utopistický není tomu tak a Karel Čapek sám píše “…to není utopie, nýbrž dnešek…“
Válka s mloky. Podobenství Karla Čapka není utopie, to je bohužel dnešek

Karel Čapek / Bílá nemoc
Vizionářské dílo, drama Bílá nemoc Karla Čapka z roku 1937 jsme docenili plně až v roce 2020, kdy se světem prohnala mediálně-politická hysterie, později nazvaná pandemie Covid-1984.
Bílá nemoc Karla Čapka. Světové vizionářské dílo o nastupující totalitě

Ernest Hemnigway / Sbohem, armádo
Sbohem, armádo (A Farewell to Arms, 1929) je román, který je reakcí Ernest Hemingwaye na životní zážitky z První světové války.
Román sice neodrývá stupiditu a nadšení lidí umírat za pochybnou ideu tak, jak o tom píše Remarque v knize Na západní frontě klid, ale jedinečně popsaným intimním příběhem dvou mladých zamilovaných lidí ve válce dostatečně zdůrazňuje zrůdnost válečnou i a důvod, proč nepodporovat žádnou válku.
Sbohem, armádo. Protiválečný román Hemingwaye pro ty, kteří rádi umírají pro cizí zájmy a zisky

Jean Malaquais / Válečný deník
Válečný deník je drsné a syrové svědectví o podivné válce mezi Německem a Francií v letech 1939–1940. Vojín Malacki si nebere servítky a navýsost literárním stylem podává obraz válečné mizérie, zbavený všech ilusí o hrdinství.
To v západoevropské literární tradici není vůbec obvyklé a nakolik Malaquais svým Válečným deníkem šokoval Francii, svědčí i skutečnost, že po publikaci v exilovém nakladatelství v USA v roce 1943 se „řádného“ vydání na francouzské půdě dočkal až v roce 1997.
Válečný deník. Čtivý obraz válečné mizérie, zbavený všech iluzí o hrdinství

Joseph Heller / Hlava 22
Hlava XXII se nepodobá žádné knize, kterou jste četli. Má svůj styl, svou logiku, svůj výjimečný charakter a rukopis. Neustále balancuje mezi komikou a hororem. Je výstředně zábavná a působivá až mrazí. Je to kniha, která v plné míře popisuje válečnou mašinérii a zrůdnost zabíjení lidé, ať se děje v kdekoliv.
Hlava 22. Hellerův vynikající román o nesmyslnosti válek, tuposti i stupiditě vojáků

Kurt Vonnegut / Jatka č. 5
V roce 1968, kdy Kurt Vonnegut napsal Jatka č. 5, konečně dozrál natolik, že mohl psát i o vybombardování Drážďan. Byl to největší masakr v evropských dějinách.
Román Kurta Vonneguta není jen protiválečná próza. Je to roztrhaný mechanismus paměti, kde se propojí minulost a přítomnost a realita se rozpadne na úlomky snů a traumat. Příběh o tom, jak člověk ztrácí sám sebe v chaosu a paměť se stává posledním ostrovem přežití.
Kurt Vonnegut a Jatka č.5, které zažil při spojeneckém bombardování Drážďan 1945

Dieter Noll / Dobrodružství Wernera Holta
Dva romány o osudu mladých lidí za druhé světové války a po jejím skončení. Německo ke konci Druhé světové války, kdy do války rukují děti / studenti ze škol, 15tiletí kluci, aby si zničili jednou provždy život. Mezi nimi i Werner Holt.
Dobrodružství a návrat Wernera Holta o nekonečné zrůdnosti války

Viktor Fischl / Dvorní šašci
Krátká próza, která se díky vypravěčskému, spisovatelskému umění a díky neobyčejnému příběhu čte jedním dechem. Patří k těm několika málo knihám o holocaustu, která mají neuvěřitelný přesah až do dnešních dnů. Ojedinělý příběh hrbatého soudce, kejklíře Wahna, hvězdopravce Max a liliputána, které si velitel koncentračního tábora za své dvorní šašky a díky tomu přežili. Viktor Fischl vypráví příběh těch čtyř nejen v koncentračním táboře, ale i v předvečer šestidenní války v roce 1967 v Jeruzalémě.
Viktor Fischl. Dvorní šašci, mistrovská kniha vynikajíícho vypravěče

Jiří Beneš / V německém zajetí
Jiří Beneš, synovec prezidenta Edvarda Beneš, napsal knihu “V německém zajetí” jako jedno z nejsilnějších českých svědectví o holokaustu a zrůdnostech nacistických německých táborech Osvětim, Buchenwald, Dachau a Dora–Mittelbau. V knize autor s mrazivou dokumentární přesností popisuje brutalitu německého gestapa, nelidské zacházení s vězni, jejich týrání a zabíjení i celkovou děsivou atmosféru vyhlazovacích táborů.
Jiří Beneš. V německém zajetí o zrůdnostech Němců za války

William Faulkner / Srpnové světlo
V tomto díle Faulkner zkoumá, jak válka (i když ne vždy otevřeně) ovlivňuje osudy lidí v dobách míru. Vytváří klid mezi konflikty, do kterých se vetkávají osobní dramata a sociální aspekty. Tento kousek je připomínkou toho, jak může být pauza stejně důležitá jako akce samotná.

Michail Šolochov / Tichý Don
Román se zabývá ruskou občanskou válkou a ukazuje, jak se životy donských kozáků mění pod vlivem historických zvratů. Pauzy ve vyprávění umožňují čtenářům vidět každodenní životy a vnitřní konflikty postav – jejich lásku, touhu a smutek. Sholokhov mistrovsky ukazuje, jak válka rozděluje rodiny a ničí osudy.

Svetlana Alexijevič / Doba z druhé ruky
Alexijevič sleduje následky rozpadu Sovětského svazu a jeho dopad na životy obyčejných lidí. V tomto díle slouží pauzy jako chvíle hlubokého zamyšlení nad ztracenými nadějemi a obnovením lidských spojení v době krize.

William Golding / Pán much
Ačkoli nejde o válečný román v klasickém slova smyslu, příběh dětí uvízlých na pustém ostrově slouží jako metafora pro méně ožehavou stránku lidské povahy. Pauzy mezi konflikty odhalují vnitřní strachy a vášně a zdůrazňují, jak rychle se může civilizace zhroutit.

Norman Mailer / Nazí a mrtví
Opravdu strhující obraz války v Tichomoří. Líčí invasi amerických jednotek na ostrovy Anopopei a boj o jeho vyčištění od Japonců, hlavně se však zaměřuje na charakterizaci amerických vojáků a velitelů, zachycení jejich životních osudů, pohnutek a názorů.

Pierre Boulle / Most přes řeku Kwai
Vojevůdci obou válčících stran na japonský zajatecký tábor v asijské džungli a jeho obyvatele již zapomněli, protože válka jim přináší denně nové starosti. Rozkaz však už byl vydán: v džungli roste prakticky nepotřebný most. Pohled do mikrosvěta vězňů a věznitelů tohoto proslulého románu skýtá mnohem širší výhled na absurditu války.

Michail Šolochov / Osud člověka
Legendární příběh válečného hrdinství, známý i z filmového zpracování.
Jeden z nejlépe zpracovaných filmů o druhé světové válce!!!

Lev Nikolajevič Tolstoj / Vojna a mír (1865–1869)
Jedno z největších děl světové literatury – čtyřdílná historicko-filozofická epopej (přes 1200–1600 stran podle vydání), která spojuje osudy několika ruských aristokratických rodin s reálnými událostmi napoleonských válek (1805–1820), zejména s francouzskou invazí do Ruska v roce 1812.

The post Protiválečné romány. Nejpůsobivěji napsané světové a české knihy o válce first appeared on Čítárny.

Budoucnost lidstva velmi zajímavě charakterizoval Edward L Bernays, zakladatel oboru politické propagandy Public relations v USA.
Řekl: “Nejlepší způsob jak lidi přesvědčit je chytit je za jejich emoce. Za jejich podvědomí a pudy. Nepředkládejte masám žádná fakta. Musíte je vyděsit k smrti”.
Na základě této myšlenky jsou napsána všechna velká vizionářská díla, která se v mnoha případech realizují už dnes.

Edward L Bernays ale jen definoval součastnost i minulost. Jak ale víme, moment překvapení však netrvá dlouho a lidé procitnou.
Východiskem jsou vždy dvě cesty.
Dyspotická, o které Jefremov říka, že je bezvýchodným zacyklením vývoje do inferna, odkud už není cesty zpátky a vede k destrukci.
Druhá představuje pochopení podstaty bytí nejen jednotlivce, ale harmonické propojení do kolektivního myšlení.

Stručně řečeno, vždy záleží na příklonu ke zvířecímu, pudovému chování nebo k vyšším duchovním hodnotám.

Budoucnost lidstva. Knihy napsané do roku 1945.

Platón
Zákony” (Nomoi, Leges), Ústava (Politeia, Republica).
Platón obě knihy napsal pod bezprostředním dojmem ze ztroskotání athénské demokracie a snažil se z něho vyvodit velmi podrobné poučení pro budoucnost.

Sebastian Brant
Loď bláznů (1494)
Loď s bláznivou posádkou, která se v naprostém chaosu a jakési nepříčetnosti plaví do ráje bláznů, Narragonie. 500 let stará kniha není jen satirou na tehdější společnost, ale také nepřímou vizi, kam taková společnost směřuje.
Sebastian Brant a Loď bláznů. Neuvěřitelně aktuální, 500 let stará kniha s dřevoryty Albrechta Dürera

Sir Thomas More
Utopie (1516)
Dílo významného anglického právníka sestává ze dvou částí – Kritika společnosti a O ideálním státě. Lidé v této společnosti žijí v hojnosti, a šťastně, skromně a prostě – navštěvují společné jídelny, společně obdělávají půdu a konají řemeslné práce.

Tommaso Campanella
O slunečním státě (1623)
Jeho cílem bylo popsat ideální model společnosti, který, na rozdíl od násilí, nepořádku a iracionalitě skutečného světa, by byl v harmonii s přírodou a chápal božské “umění” a moudrost. Campanella byl ve skutečnosti přesvědčen, že současná společnost je labyrintem nespravedlnosti a neštěstí právě proto, že se odchýlila od tohoto přírodního modelu.

Francis Bacon
Nová Atlantis (1627)
Utopický spis Nová Atlantida. je asi nejslavnější dílo Francise Bacona (1561 – 1626). Na rozdíl od Moora není jeho stát Bensalem naprosto ideální, ale spokojenost obyvatel funguje na základě kritického poznání a rozvoje vědeckých disciplín. Základem společnosti je heterosexuální manželství a rodina. Obyvatelé vykazují nejvyšší míru inteligence a touhy po vzdělávání.
Utopický román Nová Atlantida Francise Bacona vychází až po jeho smrti 1627

Robert Owen
Nový pohled na společnost (1813)
Jako manažer a spoluvlastník mnoha výrobních podniků a společností se pokoušel humanizovat podmínky v anglických továrnách. Ve své továrně vytvářel vhodné prostředí pro dělníky. Stavěl jim školy, knihovny a domy, upravil délku pracovní doby a změnil pohled na práci dětí. Je označován za otce družstevního hnutí a zároveň je na něj pohlíženo jako na představitele předklasické teorie managementu.

Charles Fourier
Nová metamorfóza (1808-1837)
Humanistický podnikatel, který ve svých spisech doporučoval zakládat družstva – falangy (základní jednotka, obec skládající se asi z 1600 lidí), v nichž se společně pracovalo a výsledky práce se dělily v kolektivu. Kniha Velká metarmorfóza je českým výběrem z jeho díla ve třech základních kapitolách. Člověk a dějiny, Kritika civilizace, Harmonická společnost

Bernard Bolzano
O nejlepším státě (cca1832)
Bolzano ve svém díle v mnohém předběhl svoji dobu. Požaduje odstranění majetové nerovnosti, účast lidí na vládě, zrovnoprávnění ženy, odstranění dědického práva, zajištění práva na práci, odstranění meziobchodu, odstranění tříd. rozdílů a mnoha dalších podnětných postřehů z fungování nové společnosti.

Svatopluk Čech
Hanuman (1884)
Svatopluk Čech ve svém podobenství a zvířecím eposu poukázal na věčné problémy, s kterými zápasí lidská civilizace, v kterékoliv době.
Hanuman. Nadčasové podobenství geniálního Svatopluka Čecha o lidském světě

Edward Bellamy
Pohled z roku 2000 na rok 1887 (1888)
Pohled do budoucího ráje. Jaký asi bude svět, až zavládne všude rovnost, volnost a bratrství. O světě řízeném jedinou velkou korporací.
Hlavní hrdina tohoto příběhu v hypnotickém spánku prochází světem roku 2000, v němž žije „ideální“ racionální společnost, kterou bychom mohli nazvat korporátní totalitou. Román byl mocným podnětem pro utopistické hnutí a celou řadu utopických děl jiných autorů.
Edward Bellamy a jeho pohled do budoucího ráje. Vize globální korporatní totality v roce 1888!

Herbert George Wells
Moderní utopie (1905)
Vize o novém uspořádání dokonalejší lidské společnosti. Svoboda jednotlivce je omezena pouze svobodou ostatních a zároveň bezpečností celku. Vědeckotechnický pokrok a jeho správné využití je pro něj prostředkem k maximálnímu využití všech přírodních zdrojů a k osvobození člověka od těžké fyzické práce. Stát se musí stát syntézou všech ras, kultur, politik a náboženství. Zásadně odmítá války jako prostředek dosahování moci.
Stroj času. Wells popisuje budoucnost lidstva, parazity z roku 802 701

Anatole France
Ostrov Tučňáků (1908)
Anatole France (1844-1924) napsal mimořádné a dnes už téměř neznámé dílo, reagující na aktuální společenské šílenství tehdějšího světa. Svatý muž Mael ve své ideové horlivosti omylem pokřtí tučňáky, kteří se pak po nebeském sporu mezi Bohem a anděly stávají částečně lidmi. A jejich dějiny jsou věrnou kopií lidské civilizace, jak s tím dobrým, tak s přemírou chyb, špatností i ukrutností. Přesto, že nám mohou uniknout satirické přesahy na konkretní osoby i události doby na přelomu roku 1900, je dílo velmi nadčasové.
Anatole France. Nadčasový Ostrov Tučňáků o šílenství lidské civilizace

Alfred Kubin
Země Snivců (1908)
Výjimečná a jediná kniha známého malíře Alfreda Kubina. Jeho umění psychologického, ale klidného vyprávění hraničí s groteskou. Čtivá alegorie na hranicích reality a fantazie v utopickém státě někde v Asii, zvaném Země Snivců. Zakladatel této monstrózně úřednické velestavby zve do své země jen snílky. Tito senzitivní a nepraktičtí lidé, zde mohou svobodně vyjádřit svou individualitu, mohou dát průchod jakékoliv své náladě a mohou přiměřeným způsobem ukájet své sklony.
Země snivců. Utopie, sny a dnešní realita. Fantastická kniha slavného rakouského malíře Alfreda Kubina

Karel Čapek
R.U.R (1920)
R.U.R. znamená Rossumovi univerzální roboti a Čapek v tomto scifi románu/hře poukazuje na možné prolémy mezi člověkem a umělou biobytostí – robotem. V této hře vlastně poprvé zaznělo slovo robot, které na Karlovu výzvu navrhl jeho bratr Josef. Karel Čapek původně uvažoval o slově „labor“. Čapkuv robot je montován jako automobil, ale z nikoliv technickych prvků, ale z biologických entit.
První roboti v české i světové literatuře aneb od Tálose po Čapka


Zamjatin Jevgenij Ivanovič
My (1921)
Jeden z prvních utopistických románů. Zamjatinův příběh varuje před odlidštěním, mravním vakuem a umrtvením myšlení.
Jevgenij Zamjatin a vizionářská kniha My, která inspirovala velikány jako Orwell, Huxley, Vonnegut, Boyle etc.

Jaromír Rašín
Sláva strojů a měst (1929)
Rašínova kniha je velmi zajímavá vize o budoucnosti lidstva v podobě rozhovoru u včelaře a včel. Překvapivě aktuální kritika kritizující počínající technokratismus, hektický rozvoj městské civilizace, konzumního způsobu života a tím počínající odlidštění člověka.
Sláva strojů a měst. Dystopická vize odlidštěné civilizace

Jan Barda (vl. jménem Ferdinand Krejčí)
Převychovaní  (1931)
Děj knihy je varováním před nastupem socialistické totality. Děj se odehrává v roce 358 socialistického řádu, tj roku 2276 ve společnosti, která odmítá vše staré. Dokonce i staré knihy se zakazují pod trestem smrti. Lidé jsou označování čísly a symboly.
Převychovaní. Překvapivě přesná vize totalitní budoucnosti Jana Brady z roku 1931

Huxley Aldous
Překrásný nový svět, Konec civilizace (1932)
Budoucnost totalitní civilazace, ke které se společnost rozhodla dobrovolně na základě touhy po pudové rozkoši.
Huxley popsal Překrásný nový svět, kde otroci jsou dobrovolně šťastni

Karel Čapek
Válka s mloky (1936)
Čapkův bestseller Válka s mloky (1936) jsou ve skutečnosti tři knihy, na sebe navazující. Andrias Scheuchzeri, Po stupních civilizace a Válka s mloky. Přesto, že je mnohými román popisován jako utopistický není tomu tak a Karel Čapek sám píše “…to není utopie, nýbrž dnešek…“
Téma ovládnutí lidského světa zotročeným zvířetem – mloky je nejen podobenství se světem Čapkovým a nástupem fašismu, ale v mnohém je i světem naším.
Válka s mloky. Karel Čapek napsal aktuální podobenství, ale ne utopii

Ayn Rand
Chvalozpěv (1937)
Představte si budoucnost a společnost, v níž by každý přemýšlel jen v rámci kolektivu a v každém ohledu by mu sám sebe podřídil. Bez kolektivu by nebylo nic. Člověk by plně patřil a podléhal kolektivu a ten by s ním mohl plně disponovat. Představte si lidskou společnost jako obrovské mraveniště, v němž největším hříchem by bylo použití nebo i pouhé rozpomenutí se na jedno dávno zapomenuté slovo – na slovo “já”.
Ayn Rand. Chvalozpěv o infikované společnosti, kde existuje pouze MY a nikoliv JÁ

Boye Karin
Kallocain (1940)
Kallocain je droga pravdy, po jejímž požití každý vyzradí na sebe i na své nejbližší i ta nejskrytější tajemství. Droga je používána k ovládání společnosti. Dyspotická budoucnost na základě vzestupu Hitlera k moci.
Karin Boye. Kallocain. Proslulý vizionářský román o fašistickém a totalitním státě

George Orwell 
Farma zvířat (1945), 1984 (1949)
Obě knihy popisují budoucnost lidstva jako totalitní společnost, která je postavena na síle a násilí, kde lidé jsou ovládáni strachem z bolesti.
Farma zvířat jako stát prasat. Orwell a jeho popis kolektivní stupidity

——————–
Budoucnost lidstva 1. Nejzávažnější vizionářské knihy do roku 1945

Budoucnost lidstva 2. Nejzávažnější vizionářské knihy po roce 1945

The post Budoucnost lidstva 1. Nejzávažnější vizionářské knihy do roku 1945 first appeared on Čítárny.

Znám mnoho lidí, kteří okouzlení knihou Miroslava Horníčka (10.11. 1918 – 15.2. 2003) Jak hledat slunce vyrazili v jeho stopách do Provence.
Toulat se dnešní jižní Francií není už tak romantické jako za časů Pagnola nebo Daudeta, ale pořád je co vidět. Třeba otevřená okna Monetova ateliéru ve stínu zarostlé zahrady v Aix de Provence nebo slavný padací most van Gogha, (dnes už kopie) či západ slunce na pahorku skalního kláštera Abbaye de Saint-Roman u Arles, odkud není daleko do národního parku Camarque s plameňáky a lehkou brízou.

A až tam pojedete, nezapomeňte sebou vzít pár knih a cestujte s těmi, kteří kouzlo Provence poznali už před vámi a uměli o tom poutavě psát.
A já doufám, že jih Francie ještě není zničen stupidní migrací a že budete okouzleni ještě víc.

Francesko Petrarca – Sonety Lauře
Inspirací italského básníka Petrarky (1304 – 1374), který žil ve vyhnanství v Avignonu a později ve Fontaine de Vaucluse, byla dívka Laura, s níž se setkal r. 1327 v Avignonu. A protože Petraca byl to muž vzdělaný, napsal 400 milostných zpěvů trubadůrů, psané v jazyce d´oc. Z těch později vzniklo Sto sonetů Lauře, popisující věčnou bolestnou infekci zvanou láska a tápání o lásce, slávě a úvahami o náboženství.

Francesco Petrarca Výstup na Mont Ventoux
„Dnes jsem vystoupil na nejvyšší horu zdejšího kraje, kterou po zásluze nazývají Ventosus, tj. Větrnou. Učinil jsem to z pouhé touhy spatřit tuto slavnou výšinu.“ Těmito slovy se počíná líčení slavného italského básníka jeho příteli Francesku Dionigimu v listě, který jeho autorovi vynesl značně nadsazený titul „otce alpinismu“.
I když rámcem vyprávění je výstup na známou francouzskou horu, prvoplánové pochopení celého textu zpochybňuje sám Petrarca. Na samém vrcholu bere do ruky Augustinova Vyznání, aby jeho zrak padl na slova: „a jdou lidé, aby obdivovali horské výšiny, mohutné mořské proudy, toky vodnatých řek, zálivy oceánu, dráhy hvězd a přitom zapomínají na sebe samotné.“
Nejen zde, ale i v mnoha dalších detailech se text při bližším pohledu ukazuje daleko komplexnější a mnohovrstevný. Jak pozoruhodné a hluboké interpretace skýtá, ukazují ve svých komentářích k novému překladu Jana Janouška Jiří Špička a Tomáš Nejeschleba.

Sonety Lauře a Francescco Petrarca. Kdo byl středověký génius?

Miroslav Horníček – Jak hledat slunce
Vyprávění o pobytu v Provenci, doplněné fotografiemi Miroslava Horníčka (1913 – 2003) a ilustracemi malíře A. Vondry, přináší nejen dojmy a zážitky z putování půvabnou provensálskou krajinou s bohatou historií, ale i úvahy o smyslu cestování a nebezpečí moderního turismu. Autor, který spolu s výtvarníkem poznával provensálská městečka a vesnice, ležící mimo obvyklé turistické trasy, se často vrací do minulosti kraje a citlivě vnímá jeho současný tep.

Když jsme s přítelem zauvažovali o této cestě, řekl jsem znovu to jméno: PROVENCE. Měl jsem své důvody. Jaké? Řekl bych pokud by toto jako důvod stačilo -, že jedu hledat slunce. Jih. Jih, který mi není jenom směrem, jen jednou ze světových stran, ale souhrnem jistých vlastností, už nikdy nezaměnitelnou skutečností jistých končin, jistých kvalit, jih, který je pro mne hořkými vůněmi a rozpáleným tichem, jih modré oblohy nad modrým mořem. Kdybych si mohl zvolit směr a cíl všech příštích cest, zvolil bych provždy jih.”

Popis jedné cesty… Než jsme vyjeli, byly tu plány. A když teď tu cestu popisuji, jsou
tu mé poznámky. Ale mezi tím je skutečnost těch dnů a obojí – ani ty plány, ani ty
poznámky – jí neodpovídají. Všechno bylo jinak. Kdyby se mne někdo ptal, kudy a kam v
té končině, neuměl bych mu poradit. Každý si jede svým způsobem, má svoje důvody,
svůj zrak, své pocity. Na začátku jsem řekl: přejel jsem bludný kořen své staré lásky. A tak
tomu bylo…

Miroslav Horníček. Jak hledat slunce. Jedinečný tulácký cestopis z Provence

Marcel Pagnol – Jak voní tymián
Marce Pagnol (1895 – 1974) ve svém vzpomínkovém vyprávění dovolí čtenáři vstoupit do rodného autorova kraje Provence, bujné a překrásné přírody, kde pod jižním sluncem kvete levandule a tymián dorůstá do výšky člověka. Pagnol napsal tyto nezapomenutelné vzpomínky, když už překročil šedesátku, a přesto se dokázal podívat na svět mladýma očima chlapce, který i věci docela obyčejné dokázal vnímat jako vzácné a neopakovatelné okamžiky.
Jak voní tymián. Majstrštyk Marcela Pagnola aneb Ota Pavel po francouzsku

Miroslav Horníček – Listy z provence
Knížka dojmů a zážitků z cesty do Provence, kraje autorových mladických snů, je psána formou úvah a zamyšlení, věnovaných slavným osobnostem tohoto kraje.


Alphonse Daudet – Listy z mého mlýna, a trilogie o Tartarinovi z Tarasconu
Autor známého Tantirina a oblíbenec Mirka Horníčka Alphonse Daudet ( 1840-1897 ), se narodil v Nimes. Jeho nejznámějšími díly jsou Listy z mého mlýna a trilogie o Tartarinovi z Tarasconu. Přítelem z dětství Paula Cézanna byl Emile Zola ( 1840 – 1902 ), který žil v Aix-en-Provence od svých 3 do 18 let. Jejich přátelství popisuje kniha Dílo.

Henri Bosco – Měsíční pahorek v dlani
Poetický román Měsíční pahorek v dlani se odehrává v jihofrancouzké Provence. Sem přichází mladý Martial Malicroix, aby se ujmul svého dědictví. Podle závěti, ale musí strávit v místní divočině půl roku, aby se stal právoplatným dědicem. Fascinují vyprávění a bohatý jazyk.
Měsíční pahorek v dlani. Fascinující příběh z francouzské Provence


Peter Mayle – Rok v Provence, Znovu Provence, Navždy Provence
V prvním díle volné trilogie o půvabech a zvláštnostech života v jihofrancouzské Provenci (Navždy Provence a Znovu Provence) se společně s Peterem Maylem (1939) podíváme do líbezné krajiny, kde voní levandule, rodí se výborné víno a jedinečné kulinářské dobrůtky – vínem úžasných značek počínaje a slavnými lanýži konče -, a kde bydlí lidé, jejichž život jim můžeme jen závidět. Za knihu, ze které se záhy po jejím vydání stal světový bestseller, získal Peter Mayle v roce 1990 prestižní cenu British Book Awards pro rok 1989 za nejlepší cestopisnou knihu.
Druhý díl volné trilogie o půvabech a zvláštnostech života v jihofrancouzské Provenci (Rok v Provenci, Navždy Provence! Peter Mayle, milovník francouzské kuchyně i vín, a především skvělý humorista a vypravěč, nás opět zavede do prosluněných vinic a ospalých provinčních městeček v zemi, kde našel svůj druhý domov.


Jiří Ryvola – Nové listy z Provence
Humor, plný hravosti a mužné pošetilosti, brilantních formulací, a zejména pak člověčiny, přivedl J. Ryvolu několikrát do Horníčkovy blízkosti. A pravděpodobně někde zde se zrodila i jeho touha poznat Provence. Zatímco Horníček nechal své vyprávění ilustrovat malířem Vondrou, malíř Ryvola doprovodil své kresby tužkou vlastními texty. Ono by to ani jinak nešlo – výpověď je natolik osobní, že by to za něj stejně nikdo udělat nemohl.

Jan Šmíd – Obrázky z Provence
Jan Šmíd vás provede současnými městy jako Cannes, Arles, Marseille, Avignon či Nice, po malebném venkově i krajem slavných malířů.

Lenka Civade – Provence jako sen
Kniha české malířky provdané do Francie nás zavede do Provence, kde si Lenka s manželem pořídili polorozpadlý zámek, ve kterém se chystají žít a vybudovat zde tvořivé a tvůrčí místo, kde bude živo (divadelní stáže a kurzy výtvarného umění, představení, výstavy, koncerty), samozřejmě s ubytováním účastníků i hostů. Cesta k realizaci tohoto snu byla složitá, plná sutě ze zborcených zdí i jiných překážek nastražených přírodou i lidmi. Vyprávěním se prolínají impresionistické popisy úchvatné přírody, místních zvyků, zdejší kultury, lidí a jejich mentality.

Jean Giono – Muž, který sázel stromy
Když se mě studenti ptali, které knihy bych zařadil mezi desítku nejzajímavějších, jmenoval jsem i toto útlé dílo Jeana Giona. Je to opravdu tenká knížka, pár desítek stran, ale skrývá velké poselství. Je dokladem toho, že základní filozofie života je velmi prostá a může ji rozpoznat každý, kdo myslí a je ochoten nacházet ve svém životě souvislosti.
Muž, který sázel stromy. Jean Giono napsal geniálně smyšlený příběh z Provence

UMĚLCI, KTEŘÍ ŽILI V PROVENCE

Fréderik Mistral ( 1830 – 1914 ) psal převážně básně a je jedním ze zakladatelů muzea provensálské kultury v Arles.

Jean Cocteau ( 1889 – 1974 ) Básník, dramatik a režisér, kterého ovlivnil surrealismus, žil v Mentonu od r.1924 do své smrti. Nejznámější divadelní hry: Kráska a zvíře, Orfeus.

Albert Camus (1913 – 1960 ) Nositel Nobelovy ceny za literaturu, narozený v Alžírsku, se přestěhoval do Lourmarinu v Luberonu v r.1957. V Provence psal svůj autobiografický román První muž, který již nedokončil. Zemřel při autonehodě.

Nostradamus (1503 – 1566) – Známý věštec a filosof se narodil v St.Rémy de Provence, ale většina jeho tvorby v latině, vč.známého proroctví Centuries, pochází ze Salonu de Provence, kde žil až do své smrti.

Markýz de Sade (1740 – 1814) byl zřejmě prvním spisovatelem, který proslul knihami s pornografickými příběhy. Sexuální skandály také provázely jeho soukromý život a tak jeho novely s pornografickým obsahem silně pobouřily ve své době křesťanskou veřejnost a byly zakázány, ale i tajně čteny.

ZNÁMÍ MALÍŘI, SPOJOVÁNÍ S PROVENCE

Paul Cézanne ( 1839-1906 ) Jako jeden z mála umělců se narodil v Aix-en-Provence a prožil zde i většinu svého života. Námětem jeho obrazů byla mimo zátiší většinou okolní krajina, zejména hora Sainte -Victoire.

Vincent van Gogh ( 1853-1890 ) žil pouze dva roky v Provence, ale jeho nejslavnější plátna pocházejí z tohoto období. Od února 1888 do května 1889 bydlel v Arles, pak se léčil v ústavu v Saint Rémy. V Arles s ním maloval i jeho přítel Paul Gauguin, který ale proslul spíše obrazy z tichomořských ostrovů.

Auguste Renoire ( 1841-1919 ) často navštěvoval Grasse, St.Raphael a Cannes. Později si v r.1907 koupil pozemek v Cagnes-sur-Mer. Postavil zde dům s ateliérem a žil tu až do své smrti. Dnes je v domě jeho muzeum.

Claude Monet ( 1840-1927 ) Namaloval mnoho obrazů z okolí Cap Martin nedaleko Mentonu a Cap d´Antibes. V Aix de Provence je dnes v jeho domě muzeum.

Henri Matisse ( 1869-1954 ) Bydlel v St.Tropez u svého přítele malíře Paula Signaca, později v Nice a Vence. Po II.světové válce se přestěhoval do Cimiez, kde je i pohřben.

Pablo Picasso ( 1881 – 1973 ) Trávil mnoho let každé léto na Azurovém pobřeží. Od r.1946 žil nejdříve v Vallauris, později v Mougins.

Georges Braque ( 1882-1963 ) v letech 1907-1910 maloval v L´Esteque, podobně jako André Derain.

Marc Chagall ( 1887-1985 ) Žil ve Francii od r.1922. Poslední roky života tvořil v St.Paul de Vence, kde je také na místním hřbitově pohřben.

Victor Vasarely ( 1908-1997 ) Žil od r. 1948 v Gordes. Maloval geometrické obrazce ve vzájemně kontrastujících barvách.

The post Kouzelná Provence. Oblíbené knihy o francouzském jihu, který se bohužel rychle mění first appeared on Čítárny.

Jestliže Huxley popsal možné následky kast a technologie,  Orwell všudypřítomné kontroly společnosti, Bradbury destrukci demokracie pomocí menšin a politické korektnosti. Raspail i Houellebecq jako první zachytili téměř dokonale fenomén migrace, jako destrukci západní civilizace řízené pocitem viny a náhradu bílé rasy imigrací z třetího světa.
Všichni velmi přesným a vizionářským způsobem varovali před budoucími problémy lidstva díky nezvládnuté migraci.
To jsou romány. A pak jsou tady ještě odborně napsané knihy…

Vizionářský román TÁBOR SVATÝCH udivuje v tom, že ačkoli jej Jean Raspail napsal v roce 1973, nyní po více než čtyřiceti letech jej žijeme, a někdy slovo od slova a do takových detailů, až z toho zůstává rozum stát. Jak je to možné? Jak to všechno autor tehdy mohl vědět?
Jean Raspail. Tábor svatých. O sebevražednosti bílého slabošství a stupiditě liberálního západního světa

Douglas Murray v knize PODIVNÁ SMRT EVROPY brilantně líčí příběh masové imigrace do Evropy – její počátky v poválečném nedostatku pracovní síly, její zintenzivnění při slučování rodin a konečně humanitární ospravedlňování otevřených hranic.
Podivná smrt Evropy. Murrayho tvrdá analýza imigrace, identity a Islámu

Michel Houellebecq napsal velmi aktuální román PODVOLENÍ o tom, jak se z Francie stane islámský stát.
Kniha byla, nejen ve Francii, okamžitě rozebrána.
Příběh se odehrává roku 2022, kdy politické strany ve volbách raději podpoří fiktivního kandidáta strany zvané Muslimské bratrství, aby se prezidentkou nestala šéfka extrémně pravicové Národní fronty Marine Le Penová.
Podvolení. Román o volbách v roce 2022. Houellebecqův bestseller reaguje na aktuální politicko-společenský stav ve Francii

Jan Keller v knize Evropské rozpory ve světle migrace reaguje na současnou migrační krizi.
Ale ta není jejím hlavním tématem. Kniha pojednává o hlubších strukturních napětích a rozporech skrytých v základech Evropské unie.
Evropské rozpory ve světle migrace podle Jana Kellera v roce 2017

Václav Klaus, Jiří Weigel / Stěhování národů s.r.o.
Vynikajícím způsobem napsaný manuál k pochopení současné imigrační krize nejen v Evropě.
Autoři reagují na současnou migrační krizi německé kancléřky Merkel, se kterou je konfrontován evropský kontinent pod heslem Wir Schaffen Das. Už po několika málo letech každý vidí, že Němci a jejich rudo-zeleno-oranžová koalice to absolutně nezvládla. Německo, jakožto stále fungující kolonie USA, je společensky i ekonomicky ničeno. Je jen otázka zda je to záměr, tupost politiků nebo obojí.
Stěhování národů s.r.o. Varující manuál k pochopení současné migrační krize nejen v Evropě

Kirchnik / Konec Evropy
Přestože Kirchnik je jasný zastánce liberální demokracie a současných evropských trendů, snaží se ukázat velmi kriticky na důsledky proevropské politiky, na jakési mdlé kolektivistické hnutí vedoucí svůj světadíl do zřejmé nicoty. Realistická analýza nejnovějšího vývoje v politické mapě Evropy nakonec jednoznačně vyznívá proti Evropské Unii.
Konec Evropy. Diktátoři, demagogové a doba temna před námi

Vondruška / Kronika zániku Evropy. Vondruškova čtivá románová vize vývoje Evropy 1984 – 2054
Jak vypadala a bude vypadat Evropa v letech 1984 – 2054? Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik prohlašuje, že jde o dílo literární, nikoli prognostické. Každý rozumný čtenář jistě chápe, že jde o románovou vizi, jako to věděli třeba čtenáři George Orwella.
Kronika zániku Evropy. Vondruškova čtivá románová vize vývoje Evropy 1984 – 2054

The post Migrace. Vizionářské knihy o migraci v Evropě. Raspail, Orwell, Huxley, Murray, Houellebecq, Klaus, Weigl, Keller, Kirchnik first appeared on Čítárny.