Kniha Problém médií je nezbytným úvodem pro všechny, kteří chtějí rozumět médiím dnešního světa. Sám Noam Chomsky se vyjádřil ke knize takto:
“Práce McChesneyho je mimořádně důležitá. Měla by být čtena pozorně a se zájmem, zejména lidmi, kterým jde o svobodu a základní práva.”

Kniha nastoluje čím dál aktuálnější otázky:

Slouží média obecnému blahu, nebo oligarchii? Je mediální systém založený na velkých korporacích slučitelný s životaschopnou demokratickou veřejnou sférou? Jak fungují zkorumpované politické principy, které takový systém vytvářejí? Pro mnoho lidí je dávno neplatný názor, že novináři jsou hlídacím psem demokracie. e v neoliberálním prostředí poněkud vyžilá a vyprázdněná floskule a pro společnost, která má být skutečně svobodná, je to podstatný problém.

Texty Roberta McChesneyho, mediálního analytika a profesora kadedry komunikace Illinoiské univerzity, zahrnují dvě eseje z knihy “The Political Economy of Media” (New York, 2008):
“Problém žurnalistiky” a “Jak přemýšlet o žurnalistice”.
Autor v nich zkoumá témata politické ekonomie médií, mezi něž patří např. vztah žurnalistiky k demokratické praxi, porozumění propagandě (vládní i komerční), souvislosti mezi komerčními médii a depolitizací společnosti, zvláštní role inzerce ve formování mediálního trhu i obsahu, vztah médií ke globálnímu a současnému kapitalismu, vliv komercializace na kulturu, veřejnoprávní vysílání atd. Autorovy argumenty jsou podloženy dlouholetým výzkumem. Přináší hutnou kritiku probíhajícího procesu degradace žurnalistiky.

Robert W. McChesney je profesorem na Katedře komunikace na Illinoiské univerzitě v Urbaně-Champaign.
Spolu s Benem Bagdikianem, Edwardem Hermanem a Noamem Chomskym patří k nejznámějším představitelům kritiky médií ve Spojených státech. V poslední době vydal k tématu několik knih: Communication Revolution: Critical Junctures and the Future of Media (Komunikační revoluce), The Problem of the Media: U.S. Communication Politics in the 21st Century (Problém médií) a Rich Media, Poor Democracy (Bohatá média, ubohá demokracie).
Robert W. McChesney je jeden z aktérů filmového dokumentu “Orwell se otáčí v hrobě “od režiséra Roberta Kane Pappase, který je propracovanou kritikou médií, která čím dál víc deformují lež na pravdu. Jasně ukazuje, kdo rozhoduje o tom, co se objeví ve večerních zprávách a jakou svobodu mají jednotliví novináři.

V Česku patří naprostá většina médií třem lidem a například holding Time Warner vlastní 31% společnosti CME pod kterou spadá i česká TV Nova, která v roce 2020 přešla do vlastnictví české PPF. Kdo ovládá rádoby veřejnoprávní a objektivní Českou televizi je už taky zřejmé.

Robert McChesney | Problém medií | Z původního anglického vydání: The Political Economy of Media: 1. The Problem of Journalism, 5. How to Think About Journalism: Looking Backward, Going Forward Robert W. McChesney Monthly Review Press, New York 2008

Výpisky z knihy Problém médií

Představa, že by žurnalistika měla být politicky neutrální, nestranná, profesionální, dokonce „objektivní”, se objevila až ve dvacátém století. Během prvních dvou nebo tří generací existence Spojených států by byly takové představy pro tisk nesmyslné, ba nepředstavitelné…

Během devatenáctého století se logika vydávání novin změnila z primární političnosti na primární komerčnost.
Novinářský systém zůstal otevřeně politicky angažovaný, ale více a více se stával nástrojem velkých zisků tím, jak klesaly náklady, přibývala populace a čile narůstala reklama, která se ukázala jako klíčový zdroj příjmů. Během občanské války čelil prezident Lincoln od některých novin v severních státech kritice, vedle které by to, jak se nakládalo s Lyndonem Johnsonem během Vietnamu, Richardem Nixonem během Watergate a Billem Clintonem během jeho impeachmentu, těmto jmenovaným připadalo jako procházka růžovým sadem. (pozn. 3) Například větší město jako 9St. Louis mělo po většinu druhé poloviny devatenáctého století nejméně deset deníků.
Bylo zvykem, že každé noviny představovaly politiku majitele, a byl-li někdo se soudobou nabídkou nespokojený, nebylo nemožné založit si nové noviny. Podle dnešních měřítek šlo o dosti konkurenční trh…

Profesionální žurnalistika kvůli tomu, aby odstranila spornou otázku spojenou s výběrem článků, pokládá cokoli, co je vypracované oficiálními zdroji–například vládními úředníky nebo významnými veřejnými osobami – za základ pro legitimní zprávu.
V časech politické angažovanosti žurnalistiky si noviny za výběrem článků stály, protože představovaly jejich hodnoty, to, co považovaly za důležité. Na takovýto přístup byla v době profesionální žurnalistiky uvalena klatba. Spoléhání se na zdroje jako na základ legitimních zpráv pomohlo tento problém vyřešit. Pokud pak byl redaktor za napsání určitého článku čtenáři napaden, mohl říci: „Hele, nám nic nevyčítejte, řekl to prezident (nebo jakýkoli jiný oficiálnízdroj)amyjsmeotom jen napsali.“

Pojí se k tomu i ta důležitá výhoda, že se tím činí psaní zpráv celkem snadným a levným – jen pošlete reportéry tam, kde se koncentrují oficiálnízdroje,a nechte je napsat o tom, co tyto zdroje říkají.
Tento faktor je zásadní pro vysvětlení toho, proč se během dvacátého století dramaticky zvýšil počet článků o úřadu amerického prezidenta: do Bílého domu jsou přidělováni zpravodajové a ti pravidelně odevzdávají články, bez ohledu na to, co se právě děje. Koncem devatenáctého století mohly v novinách ve Spojených státech články o prezidentovi zaujímat dvě nebo tři procenta zpravodajského obsahu. Od poloviny do konce dvacátého století ovládal prezident, podle rozsahu průzkumu, 10 až 25 procent zpráv…

Od padesátých do sedmdesátých let jistě došlo k významnému posunu v referování o tématech týkajících se Afroameričanů a žen, který odrážel vznik hnutí za lidská práva a feministických hnutí. Funguje to i opačným směrem.
Například ve čtyřicátých letech, kdy bylo dělnické hnutí ve Spojených státech na svém vrcholu, se v amerických denících hojně vyskytovali redaktoři a reportéři zabývající se výhradně zaměstnaneckými problémy. Bylo jich několik set. O dělnictvu psaly i zuřivě protidělnické noviny, například Chicago Tribune. Okupační stávka ve Flintu v roce 1937, která podnítila vzestup Unie zaměstnanců v automobilovém průmyslu (United Autoworkers) a odborářského hnutí obecně, byla v celé zemi velmi důležitou zpravodajskou událostí. Nejpozději v roce 1980 ovšem zaměstnanci přestali být zajímavým tématem a v denících ve Spojených státech nezbývalo více než pár desítek reportérů na prostředí zaměstnanců. O tomto tématu už se zkrátka nepsalo. Proto (str. 22) nebyla v roce 1989 v amerických médiích prakticky zaznamenána okupační stávka v Pittstownu – největší od flintské – a nikdo se z ní nepoučil. Jak upadalo hnutí zaměstnanců, bylo opouštěno i jako téma. Lidé stále pracují, chudoba mezi zaměstnanci roste, konfliktynapracovištijsoustejně důležité jako jindy, ale to vše už nestojí za zprávu v novinách jako v dobách, kdy měli zaměstnanci větší moc…

Ukázka a rozbor typické presstituce na ČT

The post Problém médií. Proč se žurnalistika změnila na užitečnou presstituci a aktivismus first appeared on Čítárny.

Cenzura, kam se podíváš. Do očí bijící popírání reality se stává nejen u politiků, ale hlavně v médiích standard. Už se nepropaguje objektivní zpravodajství, ale objektivní propaganda a manipulace s vědomím lidí.

Noviny od svých počátku jasně deklarovaly názory svých majitelů.
Bylo to normální. Nenormální ale je, když se novináři při tom tváří jako nezávislí, nestranní a objektivní. To je prostě mýtus.
Zatímco například naševaše ČT24 se dál veřejně vysmívá svým plátcům a prezentuje se jako “Nejdůvěryhodnější zpravodajský web v ČR”, Němci jsou upřímnější a říkají to na rovinu:
Nachrichten znamená v němčině nejen ZPRÁVY, ale také VYTŘÍDIT!

Ovšem “nejupřímněji” TŘÍDÍ vaše názory “komunitní” cenzoři a jejich cenzura na některých sociálních sítích.
Herní vývojář Daniel Vávra o tom něco ví:

„Sillicon Valley je teďka velký špatný. To jsou 20letý lidi, který maj strašnej vliv na svět, většina z nich jsou naprostý asociálové a můžou vlastně manipulovat s volbama, což dělaj, a můžou naprosto neregulovaně a nevoleně prosazovat…
Jako vzhledem k jejich mentální kapacitě a sociálnímu cítění by se neměli nikde ve veřejným životě vyskytovat, ale protože vydělali hodně peněz, protože prodávali nějakou debilitu na appstoru, tak najednou můžou změnit výsledek voleb. Mně to přijde velký špatný.
Mě zabanovali za to, že jsem někomu řekl, že není normální, protože napsal úplnou blbost. 2+2 jsou prostě 4, a ne 18. A mě za to zabanovali na tejden, jako že šířím nenávist.
Facebook změnil pravidla a může se vyhrožovat těm, kdo dávají nenávistné komentáře. A kdo by to měl posuzovat? To by měl posuzovat soud, když už teda. Posuzuje to tam nějakej dvacetiletej hipster s dredama, a říká si, já mám rád tyhle, takže tyhle smažu. Eventuálně je nahlásím na FBI nebo Southern Poverty Law Center a dostanou čočku. Cenzura na internetu je fakt, který vyhovuje lidem, kteří rádi cenzurují ty, koho nemají rádi.
Ale vždycky se to může votočit. A vždycky se to votočilo!“

DOPORUČUJEME:
Autor knihy Bedřich Golombek popisuje velmi přesnými záznamy atmosféru konce třicátých let, při nástupu Hitlera k moci. Cenzura tisku i názorů, okupace ČSSR. Velmi poučná kniha i pro dnešek.
Co nebude v dějepise / Bedřich Golombek / Průboj – 1945

Přístup k pravdě, příchodem liberálních progresivních liberálů zhrňuje nejlíp výrok senátorky a aktivistky Cortézové, @AOC.
“Its important to be morally right than factually correct”
neboli “Je důležité mít pravdu morální, nikoliv pravdu založenou na faktech”.
Takže podle těchto progresivních levičáků není skutečná faktická pravda důležitá, ale správná je jen ideologická pravda.

A v Česku?
Nejvyšší státní zástupce, bývalý komunistický vojenský prokurátor a exkomunista Igor Stříž vyhlásil (2024), že kdo bude říkat názory odlišně od názorů vlády, bude trestně stíhán se sazbou až 3,5 roku vězení.“

CENZURA V BBC podle Dalrympla v knize Ztraceni v ghetu:
Jeden producent televize BBC mně nedávno nastínil, jak takové liberální popírání reality může probíhat. Chtěl, aby BBC natočila nepřikrášlené dokumenty o životě ve spodní třetině společnosti, o masové (a vzrůstající) negraZtraceni%20v ghetumotnosti, o masovém (a narůstajícím) nemanželském původu dětí, o rodinách s jediným rodičem, o masovém (a narůstajícím) chuligánství, násilí, bezpráví, narkomanii, závislosti na sociálních dávkách a beznaději.
Doufal, že upozorní na devastující účinky fragmentace, lépe řečeno, atomizace rodiny, již liberální legislativa, sociální inženýrství a neblahé změny v kulturním vnímání od konce 50. let 20. století tak silně podporují.

Jeho nadřízení v BBC přivítali jeho návrhy nejdříve blahosklonně.
Nejprve ovšem popřeli fakta. Když přišel s nevyvratitelnými důkazy o existenci zmíněných jevů, obvinili ho z amorálního šíření paniky.
Když dokázal, že jevy, na něž fakta poukazují, jsou vážné a že se rychle šíří celou společností, sdělili mu, že se s tím nedá nic dělat, protože jde o nevyhnutelnou součást moderního života.
Když namítl, že jsou výsledkem záměrné politiky, chtěli vědět, jestli touží po návratu starých špatných časů, kdy rozhádaní manželé byli nuceni žít spolu.

A když na to odvětil, že co se napáchalo, lze rovněž alespoň zčásti opravit, vytasili nakonec svůj trumf.
Na tak nezajímavé téma nemá smysl něco natáčet. Britskou veřejnost přece nebude nikdo rušit při její neoblomné náměsíčné chůzi ke společenské katastrofě, před níž ji její křehká ekonomická prosperita zcela jistě neuchrání.

Theodore Dalrymple / Ztraceni v ghetu

Popírání a falšování reality v britské veřejnoprávní televizi BBC vedlo dokonce k vyhození dvou ředitelů BBC v listopadu 2025.
Oba dva nejvyšší šéfové BBC byli odejiti, když se provalilo, že tato britská veřejnoprávní televize úmyslně sestříhala projev Donalda Trumpa tak, aby to vypadalo, že nabádá k útoku na Kapitol 6.ledna 2021.
Britská veřejnoprávní BBC brutálně zmanipulovala a účelově sestříhala dokument o útoku na Kapitol v roce 2021 a vykreslila Donalda Trumpa, že své příznivce nabádá k násilí.
Šéf BBC odstoupil s tím, že je na tým propagandistů manipulujících veřejnost hrdý. Prezident USA pohrozil televizi žalobou na odškodnění ve výši 1 miliardy dolarů.

Znovu se tak potvrdilo, že představa o tom, že veřejnoprávní média jsou ta objektivní a nestranná, je naprostý mýtus. Více>>

The post Cenzura a liberální popírání reality v médiích a na sociálních sítích first appeared on Čítárny.