Spisovatel a dramatik A.A. Milne a jeho žena Dorothy de Selincourt prožili šťastný rok 1920. Narodil se jim syn. Původně měli v plánu mu dát jméno jméno Rosemary, později se dohodli, že Billy bude lepší. I když v sázce byl i William. Nakonec se dohodli na jménech – Christopher i Robin.
Kluk si ale stejně od chvíle, kdy začal mluvit, říkal Billy Moon.
Nakonec mu nikdo z rodiny a přátel jinak neřekl. Proto jméno Kryštůfek Robin Milne použil ve své světoznámé knize – Medvídek Pú.

Víte jak vzniklo jméno Pú
Medvídek Pú se u Milneho objevil jako plyšová náhrada za synova oblíbence – ledního medvěda Winnieho z londýnské zoo. Odtud první část hrdinova jména (Medvídek Pú je v anglickém originálu Winnie-the-Pooh).

Slovem Pú „Krištůfek Robin tak původně volal na labuť,“ vysvětluje A. A. Milne.
„Protože když jí voláte a ona nepřijde (což je věc, kterou dělají labutě s oblibou), můžete předstírat, že jste jenom říkali „Pú!“, abyste ukázali, jako že je vám jedno, jestli přijde. Když jsme se s labutí rozloučili, vzali jsme si to „Pú“ s sebou, protože jsme předpokládali, že ho už nebude potřebovat.“ řekl spisovatel Milne.
Ale vymyslet jména Prasátko, Ijáčkek, Klokanice a Tygr musel už spisovatel domyslet sám.

Knihu jedinečně ilustroval Ernest Shepard.
Jak výstižně je zachytil, může dokonce dodnes každý zkontrolovat v Donellově knihovně v New Yorku, kde jsou plyšáci od roku 1987 vystaveni ve speciální vitríně s přísně hlídanou teplotou a vlhkostí.

Kdo je kdo
Medvídek Pú je stále v dobré náladě a kamarád každým coulem. Dobrodružství je jeho druhá přirozenost, a je-li na konci snažení něco malého k snědku, tím lépe. Do jeho světa ale není snadné jen tak vstoupit. Nepřipravenému se dokonce může zdát, že plácá nesmysly. Umění obrátit zaběhané vnímání věcí na hlavu je totiž medvídkova největší přednost. Odtud čerpá celá kniha svoji poezii a něžný smysl pro humor.

Prasátko, malé zvířátko, dokáže ledacos zamotat a nadchnout se, až kvičí. Když ale začíná jít do tuhého, velmi často si vzpomene, že vlastně musí zpátky domů. Třeba když s Púem stopují dravé Kolčavice a Kolasice. Jak stop přibývá, Prasátko se začíná ošívat, až to z něj najednou vypadne:

„Teď si vzpomínám. Zapomnělo jsem udělat včera něco, co nemohu udělat zítra. Musím jít bohužel opravdu domů a udělat to teď.“ „Uděláme to odpoledne, půjdu pak s tebou,“ řekl Pú.
„To se nedá dělat odpoledne,“ řeklo rychle Prasátko. „Je to taková naprosto dopolední věc.“

A co osel Ijáček?
Typický škarohlíd, který nechápe, proč by se zrovna jemu mělo dařit dobře. Jeho monology se dobře hodí na mnohé životní situace. Například když se mu uprostřed zimy ztratí dům, vysvětluje Ijáček Kryštůfkovi Robinovi:

„Zmizel můj dům. Aspoň jsem si myslel že je můj. Ale asi není. Koneckonců, každý nemůže mít dům. Já nevím, Kryštůfku Robine, ale s tou spoustou sněhu a tím vším, nehledě ani k rampouchům a podobným věcem, ono není u mne venku kolem třetí hodiny ráno takové horko, jak by si někdo myslel. Není zrovna dusno, rozumíš-li, co myslím – aspoň ne tak, aby to bylo nepříjemné. Není parno. Vlastně je, mezi námi řečeno, ne abys to někomu řekl, vlastně je zima.“

Nestárnoucí příběhy kamarádů ze Stokorcového lesa mají dodnes plno čtenářů
Jakmile děti poprvé knihu otevřou a přečtou si první kapitoly, očekávají, že jim budete číst Medvídka Pú každý večer. Třeba zrovna, když jde včelám na med. Med, to je totiž alfa a omega medvědího života. Jenže úl je vysoko na stromě. Nu dobrá – použije se balónek. Jenže jakou má mít barvu? Medvídek Pú si dal hlavu do pracek a dlouho se rozmýšlel.

„To máš tak,“ řekl Kryštůfkovi Robinovi. „Když jdeš s balónkem pro med, hlavní věc je, aby o tom včely nevěděly. Když tam půjdeš se zeleným balónkem, mohou si myslet, že je to kus stromu, a nevšimnou si tě, a když půjdeš s modrým, mohou si myslet, že je to kus oblohy, a taky si tě nevšimnou – jde jen o to, čemu spíš uvěří?“
„A nezpozorují tě pod tím balónkem?“ zeptal se Kryštůfek.
„Možná, že ano, a možná taky, že ne,“ řekl Medvídek Pú. „Ve včelách se jeden nevyzná.“
Chvíli přemýšlel a potom řekl: „Pokusím se, abych vypadal jako černý mráček. Tím je ošálím.“
„To si tedy vezmi radši modrý balónek,“ povídá Kryštůfek.
A tak se to rozhodlo.

Historie knihy Medvídek Pú:

Knihy Medvídek Pú a Zátiší Medvídka Pú vyšly v Anglii v letech 1926 až 1928 (poprvé 14.9. 1926) a změnily autorovi celý život.
Ať napsal před Púem nebo po něm cokoliv, Púovi se už nic nevyrovnalo. Stal se spisovatelem pro děti. Z Púa se stal kultovní hrdina. V New Yorku dokonce existuje vydavatelství, které vydává knížky inspirované púovstvím. V roce 2012 jich už bylo 127.
Pú má samozřejmě i svoji internetovou stránku a fankluby po celém světě. V nich se debatuje i o takových věcech jako je, kdo je z kamarádů nejvíc sympatický.

V Česku Medvídek Pú poprvé vyšel v roce 1958 ve vynikajícím překladu Hany Skoumalové. To, že je Medvídek Pú knížka, která mnohem silněji vyzní při četbě nahlas, podtrhl skvělý nápad Jana Jiráně z divadla Ypsilon – nechat načíst obě knihy hereckým kolegou Markem Ebenem. Výsledkem se stala asi nejlepší porevoluční nahrávka mluveného slova u nás. V současné době kniha vychází v nakladatelství Albatros.

Naprosto stupidní zákaz Medvídka Pú v Británii:
V Británii byl Medvídek Pú spolu s velmi populárním příběhem Charlottes Web a dětskou říkankou The Little Pig vyřazen ze školních onov už v roce 2014.
Proč? Protože pohádkové postavy by mohly urazit muslimské a židovské studenty, kteří se v rámci svých náboženství zdržují vepřového masa.
Je jen zvláštní, že do té doby knihy židovské populaci vůbec nevadily a navíc se nám nepodařilo dohledat, kde se k tomu nějaká židovská komunita vyjadřuje.

A ještě jedna zajímavost
Věděli jste, že autor příběhů o neškodném Medvídkovi Pú Alan Milne pracoval pro propagandistické oddělení britské rozvědky MI7?
Není to u autorů až taková výjimka. Např. Rudyard Kipling, Arthur Ransome spolupracoval s Úřadem pro válečnou propagandu britské vlády. A existuje celý seznam takových literárních agentů.
Samozřejmě kvůli tomu NIKDO nesundává z knihoven jejich knihy, že?

Zajímavost o známém mostě přes řeku na okraji lesa.
Na známém mostě Medvídek  Pú vymýšlí novou hru. Omylem upustí jedlovou šisku do vody na jedné straně mostu, aby – ke svému úžasu – objevil šišku na straně druhé.
Tak tento most skutečně existuje a byl naposledy prodán za 131 625 GBP. Novým majitelem je Lord De La Warr, který vlastní pozemek Buckhurst Park o rozloze 2 000 akrů ve východním Sussexu.

“Byl tam dřevěný most, téměř široký jako silnice, s dřevěnými kolejnicemi na každé straně.” Christopher Robin mohl dostat bradu na horní příčku, pokud chtěl, ale bylo zábavnější stát na spodní příčce, aby se mohl naklonit a sledovat, jak řeka pomalu klouže pod ním. “

Medvídek Pú | A.A. Milne | Ilustrace E.H. Shepard | Z angličtiny přeložila Hana Skoumalová | 12. vydání v Albatrosu
Většina vydání (7) u nás vyšla s ilustracemi J. Zápala. V současné době majitelé práv trvají na anglickém ilustrátorovi, i když vedle toho povolili vydání s kreslíři od Disney.
V roce 1949 vyšlo jedno vydání s ilustracemi V. Kubašty.
První české vydání z roku 1938 je také v překladu Hany Skoumalové a s ilustracemi E. H. Sheparda.

U Králíčka
Michal medvěd – známí neřekli jinak než Medvídek Pú, nebo zkrátka Pú – šel jednou Lesem a pyšně si pobroukával písničku. Složil si ji právě ráno, když dělal před zrcadlem odtučňovací cvičení: Tra-la-la, tra-la-la, když se natahoval, co mohl, a pak Tra-la-la, tra-la-ouvej! – la, když se pokoušel dotknout prstů na nohou. Po snídani si to znovu a znovu opakoval, až se to naučil nazpaměť, a teď už to zpíval celé bez chyby, písnička zněla takhle:

Tralala, tralal,
tralala, tralala,
bum tarara tydlidum.
Tydli, fidli, tydli fidli,
tydli, fidli, tydli fidli,
bum tarara tydlidum.

Tak si pobroukával svou písničku a vesele si vykračoval a přemítal, co asi jiní dělají a jaké to asi je, být někdo jiný, až najednou přišel k písečnému břehu a v něm byla veliká díra. “Aha” řekl Pú. (Bum ,bum, tydlidum.) “Jestli vůbec něčemu rozumím, tak tady bydlí Králíček a Králíček je můj kamarád,” řekl, “a kamarád mi dá něco k snědku a poslechne se mou písničku a tak. Bum tarara tydlidum.”

Sehnul se tedy, stčil opatřně hlavu do veliké tmavé díry a zavolal: “Je někdo doma?”
Z díry bylo slyšet cupitání a pak nastalo ticho.
“Povídám, je někdo doma?” zavolal Pú hodně nahlas.
” Ne!” zněla odpověď, a pak se ozvalo: “Ale nemusíte tak křičet, slyšel jsem dobře už poprvé.”
“To je hloupé!” řekl Pú, “Copak tu vůbec nikdo není?
“Nikdo.” Medvídek Pú a vytáhl hlavu z díry a chvilku přemýšlel.
Napadlo ho: “Někdo tam ale musí být, protože někdo musel říct “Nikdo”.”
A tak zas vstrčil hlavu do díry a řekl: Hej, Králíčku, nejsi to ty?”
“Ne,” řekl Králíček tentokrát změněným hlasem.
“Ale není tohle Králíčkův hlas?” “Asi ne,” řekl Králíček. “Aspoň to nemá být jeho hlas.”
“Ach tak!” řekl Pú. Vtáhl hlavu z díry, zamyslil se, pak ji tam zase vstrčil a řekl: “A nemohl byste mi říct, kde je Králíček?”
“Šel na návštěvu k svému příteli Medvídkovi Pú, je to jeho dobrý známý.”
“Ale vždyť to jsem já!” řekl Medvídek, velmi překvapen.
“Kdo já?” “Medvídek Pú.” “Jistě?” řekl Králíček, ještě překvapenější.
“Docela jistě,” řekl Pú. “Tak tedy pojď dál.” Pú se tlači a tlačil do díry, Až se dostal konečně dovnitř.
“Opravdu,” řekl Králíček a celého si ho měřil. “Jsi to ty. Tak tě vítám.”

Setkání s Tygrem
Medvídek Pú se o půlnoci probudi a poslouchal. Potom vstal, rozsvítil svíčku a vrávoral přes světnici podívat se, zdali se mu někdo nedobývá do spížky, a nikdo tam nebyl, tak zase vrávoral, zpátky, sfoukl svíčku a vlezl do postele. A tu zase slyšel ten zvuk.
“Jsi to ty, prasátko?” řekl. Ale Prasátko to nebylo. “Pojď dál, Kryštůfku Robine,” řekl. Ale Kryštůfek Robin nešel. “Řekni mi to až zítra, Ijáčku,” řekl ospale. Ale bručení se ozývalo dál.
“Uorauorauorauora,” řek kdosi a Pú si uvědomil, že vlastně vůbec nespí. “Co to mohlo být?” přemýšlel. “V Lese je plno zvuků, ale tenhle je jiný. Není to ani vytí, ani vrčení, ani štěkot, ani ten zvuk, který děláme, než začneme přednášet básničku, ale je to nějaký cizí zvuk a dělá ho nějaké cizí zvíře.
A dělá ho před mými dveřmi. Vstanu tedy a požádám je, aby to tu nedělalo.” Vstal a otevřel přední dveře. “Nazdar!” řekl Pú pro případ, že by venku někdo byl. “Nazdar!” řekl kdosi. “Hm!” řekl Pú. “Nazdar!” “Nazdar!” “No vida!” řekl Pú “Nazdar!” řekl neznámý a myslel si, jak dlouho to ještě potrvá.

Pú chtěl právě říci počtvrté “Nazdar!”, ale pomyslel si, že to raději neřekne, a místo toho řekl: “Kdo je to?” “Já,” řekl hlas. “Aha!” řekl Pú. “Tak pojď sem.”
Tak ten kdosi přistoupil a ve světle svíčky se s Púem na sebe podívali. “Já jsem Pú,” řekl Pú. ” “Já jsem Tygr,” řekl Tygr. ” “Jéje!” řekl Pů, protože dosud nikdy takového tvora neviděl. “Ví o tobě Kryštůfek Robin?” “To se rozumí,” řekl Tygr. “Teď je už půlnoc, tak by byl čas jít spát,” řekl Pú. “A ráno budeme mít k snídani med. Jedí Tygři rádi med?” “Tygři všecko rádi,” řekl Tygr vesele. “Když tedy rádi spí na zemi, lehnu si já zas do postele,” řekl Pú, “a ostatek necháme na ráno.
Dobrou noc.” Vlezl zase do postele a za okamžik usnul.

The post Populární Milne, Shepard, medvídek Pú a historie světové knihy first appeared on Čítárny.

Jednoho dne se setkal ilustrátor a karikaturista Ernest Howard Shepard s neznámým spisovatelem Milnem. Ten sice chvíli váhal, ale nakonec se oba domluvili na spolupráci. Nejdřív to byla kniha poezie a potom dětská knížka.

Shepard tak vytvořil postavičku, která zastínila celé jeho dosavadní i budoucí dílo. Kresba žlutého medvěda se stala mnohem známější, než jeho vynikající karikatury a ilustrace, publikované převážně v časopise Punch. Ke konci života dokonce veřejně přiznává, že toho “hloupého starého medvěda” nenávidí.
Poprvé vyšla kniha 14.9. 1926.

Kdyby Shepard věděl, co vytvoří, nikdy by takový kšeft nevzal.
Ilustrace ke knize Medvídek Pú (kterou napsal A.A.Milne) byly pro Sheparda bokovka, ale diky jí se stal známým po celém světě. Dnes se dokonce jeho karikatury, které jsou opravdu vyjímečné, prodávají za zlomek ceny, které mají kresby malého žlutého medvídka.

Inu lhttp://medvidek puidé ve své hloupé bláhovosti vždy ocení to, co je víc známé, než to, co má nápad a nedej bože nějakou pointu. Takové jsou totiž karikatury Sheparda. A žlutý medvěd?
V roce 2006 byla v Londýně velká výstava jeho prací.
A co myslíte, jaký měla název?
No přece The Man Who Hated a Phooh – Muž, který nenáviděl Medvídka Pú.

Ernest Howard Shepard se narodil v Londýně 10. prosince 1879 a kreslil už od svého mládí.
Postupně posílá své karikatury a kresby do různých časopisů a to i tehdy, když byl za první světové války na frontě.
Jednoho dne mu karikaturista Linley Sambourne, který pracoval pro anglický časopis Punch, poradil, aby je poslal i tam.
A tak od roku 1907, kdy v časopise vyšla jeho první kresba, až do roku 1953, kdy byl propuštěn z práce,  nedělá nic jiného, než svoji milovanou práci.

Jeho politické karikatury, kresby i ilustrace jsou plné nápadů, narážek, ale i literárních odkazů. Velmi známé jsou také ilustrace Alenky z říše divů od Sira Johna Tenniela nebo romány Charlese Dickense, které měl obzvlášť rád. Miloval zvířata a často jich do svých kreseb přidával. A právě to se mu  stalo osudným. Jinak by se svým životem mohl být velmi spokojený. Jen kdyby nenakreslil toho malého žlutého medvěda, který zastínil tu práci, kterou si daleko víc cenil.

Shepard zemřel 24. března 1976 v anglickém městě Midhurst v Sussex. Bylo mu 96 let.

The post Slavný ilustrátor Shepard, medvídek Pú a muž, který ho nenáviděl first appeared on Čítárny.

Před sto třiceti lety se Alex Alexander Milne (1882-1956) poprvé nadechl. Později, přesně od roku 1926 se proslavil malou knížkou o medvědovi. Jmenovala se původně Winnie-the-Pooh a v češtině vyšla pod názvem Medvídek Pú. Stala se světovým bestsellerem.

Jenže málo se ví, že Milne nebyl jen spisovatel knih pro děti, byl také básníkem a dokonce pracoval pro propagandistické oddělení britské rozvědky MI7!

Jeho nejznámější kniha básní se jmenuje When We Were Very Young (Když jsme byli velmi mladí) a je sbírkou poezie pro děti.
Ilustroval ji stejně jako medvídka Pú, Shepard. Je ale zajímavé, že v 38. básni, která se jmenuje “Teddy Bear” je poprvé nastíněna postavička budoucí legendy jeho knih, která ho udělala do velké míry nesmrtelným. V knižce je spousta hezkého veršovaní a vůbec ne hloupého. Je proto škoda, že knížka ještě česky nevyšla. Není totiž ani v databázi Národní knihovny.

Mimochodem vůbec první povídka o medvídkovi ze Stokorcového lesa a jeho přátelích, nazvaná Špatný druh včel, vyšla v britském večerníku London Evening News 24. prosince 1925. Milne později do příběhů dopsal i postavu chlapce Kryštůfka Robina, pojmenovanou podle jeho syna.

Vybrali jsme z originálu knihy krátkou básničku s názvem Happiness (Štěstí), která vám možná připomene, jak málo stačí ke štěstí.

John had | Great Big | Waterproof | Boots on; | John had a | Great Big | Waterproof | Hat; | John had a | Great Big | Waterproof
Mackintosh– | And that | (Said John) | Is | That.

Honza měl | Velikánský | Vodotěsný | Boty; | Honza měl | Velikánský | Vodotěsný | Klobouk; | Honza měl | Velikánský | Vodotěsný plášť do deště | A to | (Řekl Honza) | Je | Vše.

The post Milne poprvé vytvořil medvidka Pú v jedné ze svých básní first appeared on Čítárny.