Philip Pullman. Hodinový strojek. Mistrně promyšlený a propracovaný příběh, který využívá rámec klasické pohádky. Vyprávění začíná pohádkovou formulkou („před dávnými a dávnými časy“) a také končí formulkou („a žili šťastně až do smrti“). A po vzoru pohádek příběh má i morální poslání.

Na rozdíl od tradičních pohádek, ale tento kratičký román nabízí také požitek z  autorské invence, z důmyslně konstruovaného děje a z překrývání reality a fikce. Až si tento krátký příběh přečtete, dáte nám jistě za pravdu, že se jedná o jednu z nejpozoruhodnějších knih, kterou ocení nejen děti, ale i dospělí.

O čem je kniha Philipa Pullmana:
Před dávnými a dávnými časy za jednoho zimního večera se obyvatelé jednoho německého městečka jako obvykle schází v hospodě U Bílého koně, aby si poslechli nejnovější příběh od místního vyprávěče Fritze. Všichni v hospodě netrpělivě čekají co si Fritz pro ně připravil. Ale nikdo netuší, že Fritz ještě nemá svou povídku hotovou.
Fritz začne předčítat ze svých papírů a tajně doufá, že až dojde na konec, dál už si něco vymyslí. Vyprávění se mu toho dne obzvláště daří, všichni v hospodě ho poslouchají jako přimražení k židlím, všechny oči jsou upřeny na něho. Ale Fritz už se blíží k místu kde jeho poznámky končí a stále neví jak v příběhu pokračovat. A tak, aby zachránil svou pověst vyprávěče, v duchu přislíbí svou duši Ďáblu, jestli mu pomůže dostat se z toho se ctí.
V tu chvíli se rozrazí dveře hospody a uprostřed víru tančících vloček se zhmotní zlověstná postava z Fritzovy povídky, muž v dlouhém černém plášti s širokou kápí, táhnoucí za sebou malé sáňky s čímsi zabaleným do plachtoviny.

To je jen jedna z dějových linií Pullmanova příběhu Hodinový strojek.
Další vypráví o hodinářském učni, který končí své učení a druhého dne má ukázat městu výsledek své roční práce. Učeň ale za celý rok vůbec nic nevyrobil a teď se smutně opijí, aby zahnal myšlenky na zítřejší ostudu . Když zlověstná postava z Fritzova příběhu vstoupí do hostince, Fritz zděšen uteče, ale opilý učeň zůstane a zaprodá svoji duši za kus mistrovské hodinářské práce, kterou chce vydávat za vlastní.

Pak jsou tady ještě další dějové linie, ale i ony zapadají jedna do druhé jako ozubená kolečka hodin a spoluvytváří jednotný příběh.
Jakmile jedna dějová linie dospěje k vrcholu a něco nezvratného je na spadnutí, děj se bizarním způsobem spojí s některou z vedlejších dějových linií a celý příběh se stočí na jinou stranu. Ku příkladu Fritzův smýšlený příběh o ďábelském vědci a vyprávění Pullmana o hodinářském učni zpočátku existují vedle sebe, ale v momentě kdy postava z Fritzovy povídky ožije a začne smlouvat s učněm, přestupuje tím z příběhu do příběhu a ze světa smyšlenek do reálného děje. Tyto styky dějových linií a přehazování směru děje jsou natolik nápadné, že je doslova vidíme zapadat do sebe jako součástky hodinek.

Je to záměr autora a Pullman se hlásí k němu hned v začátku vyprávění:

„…byla to celá řada událostí, které do sebe zapadaly jako jednotlivé součástky hodinek, a ačkoli lidé spatřili tu nebo onu část, nikdo neviděl celek. Já vám ten příběh ale povím, jak nejlépe budu umět.”

Složitá konstrukce děje na způsob hodinového strojku, postavy vypravěče a hodináře, kteří zaprodají své duše za úspěch bez práce – nic z toho není náhodou.
Neúprosné tikání hodin je zde metaforou pro neúprosný sled činů a jejich důsledků. To, jaké činy si volíme, natahuje naše osudy jako hodinky a důsledky naších voleb vždy nevyhnutelně přijdou, proto musíme volit dobře. Když temná postava s kápí pokouší v hostinci hodinářského učně, říká mu, že stačí jenom si něco přát a už to můžeme mít. A v rámečku na poli stránky autor glosuje její slova a vyvrací je jako nepravdivá:

„Tady se dostáváme k jádru věci. Spousta lidí se domnívá, že stačí něco si přát, aby se to splnilo.
Myslí si to například každý, kdo si kupuje nějaký los. A je to samozřejmě náramně lákavá představa. Má ovšem jeden háček…
Pravda je totiž taková: když něco chcete, můžete to získat, ale jen když přijmete i všechno ostatní, co k tomu patří, včetně dřiny a únavy, a musíte počítat i s tím, že se to nepodaří.“

Hodinový strojek – Příběh na jedno natažení / Philip Pullman / překlad: Dominika Křesťanová
Vydala Mladá fronta, edice: Hodina duchů 2006 (1. vydání) / Originál: Clockwork or All Wound Up,

Spisovatel Philip Pullman (1946)
Narodil se v britském Norwichi. Dětství strávil v Británii, Zimbabwe a Austrálii, než se rodina usadila v severním Walesu. Vystudoval Exeter College v Oxfordu. Víc než dvacet let působil jako učitel na různých středních školách, z toho osm let na Westminster College.
Napsal téměř dvacet knih, z nichž většina je určena dětským čtenářům, ale s oblibou je čtou i dospělí. Známým se stal už svou tetralogií o Sally Lockhartové, ale světový věhlas mu přinesla až trilogie Jeho temné esence. První díl Světla Severu (Northern Lights (v USA pod názvem Zlatý kompas, The Golden Compass) vyšel roku 1995. Pullman za něj dostal význačné literární ceny Carnegie Medal a Guardian Children´s Fiction Award.
V roce 1997 následoval druhý díl Dokonalý nůž (The Subtle Knife) a roku 2000 trilogii uzavřelo Jantarové kukátko (The Amber Spyglass), které získalo jako vůbec první dětská kniha v historii prestižní Whitbreadovu cenu.
Trilogií Jeho temné esence se Pullman zařadil k předním světovým autorům fantasy literatury a bývá srovnáván s nestorem žánru J. R. R. Tolkienem. Produkční společnost New Line Cinemas (producent trilogie Pán prstenů) chystá její filmovou verzi, přičemž první díl Zlatý kompas měl světovou premiéru na podzim 2007.

Předmluva:

Za dávných časů, kdy se tenhle příběh odehrává, se čas řídil hodinovým strojkem. Opravdovým strojkem se vším všudy, s perky, ozubenými kolečky, převody, kyvadly a spoustou dalších věcí. Když ho člověk rozebral, bylo vidět, jak funguje, a dalo se poznat, jak ho zase složit dohromady. Dneska se čas řídí elektřinou, vibrujícími krystaly křemene a bůhví čím ještě. Můžete si dokonce koupit hodinky poháněné solární destičkou, které se několikrát denně samy nastavují podle rádiového signálu a nikdy se nezpozdí ani o vteřinu. Pro mě osobně je naprostá záhada, jak takové hodiny a hodinky fungují, a kdyby je pohánělo nějaké kouzlo, nedivil bych se o nic víc.

On i takový hodinový strojek je záhadný ažaž. Vemte si například obyčejnou pružinku, třeba takové pérko, které pohání budík. Je vyrobeno z popouštěné oceli a má tak ostrý okraj, že by se o něj člověk mohl říznout do krve.

Kdybyste si s ním neopatrně hráli, může se docela klidně vymrštit jako had a vyšvihnout vám oko. Nebo si představte závaží, železné závaží pohánějící ohromné hodiny na kostelní věži. Kdybyste měli pod ním hlavu a kdyby náhodou spadlo, vyrazí vám mozek z lebky.
Ale když přidáte pár převodů a nýtků a maličký setrvačník, který bude kmitat sem tam, nebo kyvadlo pohupující se ze strany do strany, síla pérka se propojí s tíhou závaží a strojek bude naprosto bezpečně pohánět ručičky.

Jakmile takové hodinky natáhnete, je v jejich pravidelném chodu něco tak trochu strašidelného. Ručičky se rovnoměrně posunují po ciferníku, jako by měly svou vlastní vůli. Tik tak, tik tak! Pomaličku polehoučku se sunou dopředu a odtikávají nám čas k hrobu.

Podobně se to má i s některými příběhy. Jakmile je uvedete do chodu, nic je nezastaví, sunou se dál a dál, dokud nedosáhnou předurčeného konce, a i kdyby jeho postavy sebevíc chtěly změnit svůj osud, nejde to. Jeden takový příběh vám teď povím. A protože je strojek natažený, můžeme začít.

The post Philip Pullman. Hodinový strojek je jedinečný světový bestseller na několik natažení first appeared on Čítárny.

Philip Pullman svou novou knihu Dobrý člověk Ježíš a darebák Kristus představil na literárním festivalu ve skotském Edinburghu v srpnu 2010.  V ní vrhl mezi čtenáře otázky o tom, kdo vlastně Ježíš byl, byl-li vůbec. O čem jsou všechny Kristovy slavné příběhy a jak se asi staly.

Nové Evangelium podle Philipa Pullmana
V alegorickém převyprávění začíná Pullman příběh narozením. Marie porodí dvojčata, první narozený se jmenuje Ježíš, druhý Kristus. Kristus je  od počátku neduživý, a možná proto je u Marie oblíbenější než Ježíš, který je silný, tichý a klidný. Děti vyrůstají a příběh se rozvíjí v duchu bible.
Zajímavě se odvíjejí dialogy mezi Ježíšem, zaujatým modledním a morální vášni a nejistým Kristem v jakémsi podobenství o marnotratném bratrovi. Jednoho dne vstupuje do příběhu tajemný cizinec, který dáva Kristovi jasné instrukce o tom jak vést písemné záznamy.
Tím je nastolený základ pro další otázky, týkající se pravdivosti v biblických příbězích, jako například příběh s Pilátem. Pullman nastoluje otázky, jak byla vytvářena teologická vize bible a proč po staletí církev knihu neustále přepisovala.

Čtenář si proto často klade základní otázku, existuje-li vůbec nějaká pravda o Ježíši?
Odpověď je částečně už v části, kde cizinec promlouvá ke Kristovi:
“Je čas a tamto je mimo čas. Času patří historie a mimo čas je pravda.”

Kontroverzní kniha nebo další kniha probuzení z církevního temna.
Samozřejmě už název  budí pobouření věřících v celém světě a zdá se, že by například katoličtí Irové mohli Pullmana žalovat, protože na člověka, který se veřejně dotknul jejich náboženského cítění, mají od prvého ledna 2010 zákon a vysokou pokutu. V eurech. Ale paradoxně i o tom, jak prorůstá politická moc s mocí náboženskou je tato kniha.

Přesto v Edinburghu Pullman o křesťanství otevřeně diskutoval s oxfordským exbiskupem Richardem Harriesem a nutno dodat, že za velkého zájmu mladého publika, což je velmi potěšující. Pullman se tak stává dalším světovým autorem, který se nebojí poukázat kriticky na křesťanskou historii bez dogmnatických a papeženských póz a pravd a zcela jistě přiměje mnoho čtenářů, aby se nad příběhy z Bible zamysleli a zvážili často velmi bizarní svědectví, které se knize knih už po staletí oevuje.

Dobrý člověk Ježíš a darebák Kristus (The Good Man Jesus and the Scoundrel Christ) je divoká a krásná kniha, ve které, stejně jako v podobenství o velkém inkvizitorovi v Bratrech Karamazových, budou pochybovat ti, kteří s ní absolutně nesouhlasí. V Pullmanopvě pohledu je Ježíš především vynikající řečník, který věří v Boží království, zatímco na straně druhé je si vědom, že většina lidských bytosti potřebuje ve svém životě pozemské pevné organizační struktury a byrokracii.
Guardian, duben 2010.

Citát z knihy:

Ježíš bojuje s Bohem v Getsemanech o budoucnosti:
“Pane, kdybych si myslel, že jsi poslouchal, modlil bych se za to, aby církev postavila své jméno na tom, aby byla chudá, bezmocná  a skromná. Neměla by mít jinou autoritu kromě lásky. Neměla by vlastnit žádné nemovitosti, neměla by odsuzovat, ale jen odpouštět.”

The post Dobrý člověk Ježíš a darebák Kristus. Nové evangelium podle Philipa Pullmana first appeared on Čítárny.

Psát recenzi na druhý díl trilogie Jeho šerá hmota je věc záludná. Zkuste si představit úvahy o Dvou věžích Tolkiena odtrženě od Společenstva prstenu a Návratu krále. A ještě k tomu nesklouznout k vyprávění textu, v jehož zápletce je všechna sůl. Nezbude vám, než mluvit mlhavě, v narážkách …

O Tolkienovi jsem se nezmínil náhodou. Vzhledem k rozsahu je trilogie Jeho šerá hmota plně srovnatelná s Pánem prstenů. A tak neustálé srovnávaní Philipa Pullmana s Joanne Rowlingovou je prostě k smíchu.
Rozdíl je zřetelný. Což, mimochodem, není v rozporu s tím, že Pullman je nadaným kompilátorem. Mezi texty, zapůsobivší na jeho představivost, jsou (a tu se připravte na divokou kakofonii): Platon, Dante, John Milton, William Blake, John Keates, Andersen, Tolkien, C. S. Lewis, William Golding a patrně i mnoho dalších, kterých jsem si z nepozornosti nevšiml. Posbírav nitku k nitce, Pullman vložil své poklady do počítače, vše dobře zamíchal a vyšel mu z toho nejen bestseller, ale i vytříbený text, schopný otevřít čakry nejen mladistvým pottermanům, ale i profesorům filologie zatvrdlým v akademismu.

Nelekejte se ale jmen všech těch uznávaných veličin. Trilogie Jeho šerá hmota je přece jen především pohádka. I když docela strašná pohádka.
Na rozdíl od všednodenního populismu Harryho Pottera (narazíte v textu na coca-colu, vzpomenete si jak jste ji bezstarostně popíjeli kdysi a radostně čtete dál) je Pullmanův text geniálním příkladem aktivace čtenářské představivosti a domýšlení si.

Svět Světel Severu, prvního dílu trilogie, je záměrně fragmentární. Jen na půl ucha se doslýcháme o tom, že tento svět se podobá našemu.
Víme, že se píše konec dvacátého století. Že někde za Moskovií žijí Tataři. Že Anglie se podobá spíš té viktoriánské. Že v Novém Dánsku je země jménem Texas, z nějž pochází aeronaut Lee Scoresby, létající po širém světě v balónu. Že po řekách, mořích a oceánech se plaví tajemný národ Plavců. Že na severu žijí obrnění medvědi – úplní Vikingové ze skandinávských ság. Že každý člověk má svého „daemona“, zvířátko, ztělesňující jeho vnitřní hlas. Že všechno je podřízeno moci Církve, pravděpodobné křesťanské (zde by to chtělo ještě poznámku, že křesťanský patos Lewise a Tolkiena je u Pullmana proměněn v gnostický, nebo aspoň to tak vypadá po přečtení prvních dvou dílů trilogie).

Ve Světlech Severu se dívka jménem Lyra Belacqua (příjmení se vyskytuje u Danteho a u Becketta) vydává hledat svého otce, vzbouřivšího se proti samotnému Stvořiteli a svého přítele-výrostka, uneseného sektou, která studuje Prach. Ten záhadný Prach je ve středu celého příběhu. Prach se nelepí na nevinné dětské duše, ale usazuje se na dospělé, svedené poznáním. První asociací, která vám přijde na mysl, je tak prvotní hřích, ale už druhý díl přináší na to odpověď, a naprosto nečekanou…

Jestli ke konci Světel Severu se čtenář už více méně vžil do textu a zvykl si na přízračně-snový svět románu, pak druhý díl trilogie, Dokonalý nůž, mu přichystá překvapení.
Ukáže se, že takových všelijakých světů je nekonečně mnoho a jeden z nich je ten náš, obvyklý a přece nevšední. I zde všechno vře a pění v očekávání nadcházející Apokalypsy. K celé míchanicí ze Světel Severu se přidávají ještě tajemné speciální služby a krvelační Přízraci. Přibývají nové postavy, děj uhání kupředu, tajemství z prvního dílu se odhalují. Ale nemá smysl se kvůli tomu uvolňovat, odhalená tajemství hned vystřídají další.

Ve všech dílech trilogie se děj točí kolem nějakého artefaktu. Ve Světlech Severu je to mechanismus zvaný Alethiometr („měřič pravdy“ řecky). Jde o věc na pomezí mezi kompasem a kartami Tarot. V Dokonalém noži je to respektive ten dotyčný nůž. Jak už jste se jistě dovtípili, není to jen kus železa. Tím nožem se dají dělat díry do jiných světů a právě on je potřeba k tomu, aby byl svržen z nebes samotný Pán Bůh.

Druhý díl trilogie jen ještě pevněji zatáhne šrouby. A závisí už je na tom, co se přihodí v třetím, jestli napříč všemi možnými světy zavládne vesmírná demokracie.
Jedna záhada ale zůstává záhadou – na čí straně je autor? A ke komu chce naklonit naše sympatie – k Bohu, tyranovi a despotovi, nebo k Ďáblu, sice krutému, ale postavivšího se za práva utlačovaných?

Autorem článku je Vladimir Itkin, odpovědný redaktor Knižnaja vitrina. Děkujeme za zaslání !!!
Z ruštiny přeložila Nikoleta Zdražilová

The post Dokonalý nůž. Philip Pullman. Druhý díl trilogie Jeho šerá hmota first appeared on Čítárny.

S fantasy lteraturou je to jako s hudbou. Často se vám zdá, že tu melodii jste už slyšeli. Když ne celou, tak aspoň kus. Vítězí jen ten, kdo najde nový krásný zvuk. V literatuře pak ten, kdo stvoří nový svět a nové postavy. Pullmanův svět je magický i skutečný. V něčem je jakoby kopií toho našeho v něčem je mu nekonečně vzdálen. Ten svět je opravdu chvílemi mnohem skutečnější, než byste si mysleli. Už se vám zdá, že jste ho pochopili a rozprskne se před vámi na tisíc barevných kousků. To, co jste považovali za jezero, byla fata morgána.

Poslední díl trilogie Jeho šerá hmota Jantarový dalekohled se stala nejvíce ceněným přírůstkem do žánru fantasy za posledních patnáct let. Milují ji děti i dospělí po celém světě a nadšených čtenářů o neobyčejných osudech dívenky Lyry, která se v doprovodu svého zázračného „daemona” a dalších přátel vydává do nehostinných krajin zachránit unesené děti, neustále přibývá.
Trilogie však zdaleka není jen čtením pro děti, neboť obsahuje desítky nábožensko-filozofických odkazů, jimiž se zabývají i ti nejserióznější literární vědci a badatelé v jiných humanitních oborech.

Jantarový dalekohled je kříženy s drobnohledem, lze jím vidět i ty nejvzdálenější a nejmenší částečky vesmíru – jakési esence, které jsou živé a ovlivňují náš i všechny jiné, našemu podobné světy.
Lyra s Willem se díky kukátku dozvědí spoustu důležitých věcí, ale to nestačí – pro ty ze všeho nejdůležitější informace se musejí vypravit do říše mrtvých, odkud se ještě nikdy nikdo živý nevrátil, a dokonce poznat svou vlastí smrt, pozdravit ji a potřást si s ní rukou. Ukáže se ale, že osud vesmíru není jen v pazourách Vrahounů, ale že nad nimi stojí ještě někdo, ukrutný a zlý anděl, který by nejraději všechno zničil, všechny světy i lidi i děti, protože pak by byl – podle něho – ve vesmíru pořádek. Na zničení tohoto anděla už síly dětí nestačí, a proto se k nim konečně přidají i Lyřiny rozhádaní rodiče, aby té otravné nadbytosti ukázali, zač je toho lidský loket.

Třetí, závěrečná část fantasy trilogie Jeho temné esence Jantarový dalekohled byla odměněna jako vůbec první dětská kniha v historii prestižní cenou Whitbread Prize za literaturu a ve stejné kategorii i Carnegie Medal. To samo o sobě svědčí o mimořádných kvalitách spisovatele Philipa Pullmana, kterého mnozí považují za antináboženského štváče a neznaboha.

The post Jantarový dalekohled. Třetí díl trilogie Jeho šerá hmota skvělého Pullmana first appeared on Čítárny.

Trilogie britského autora Philipa Pullmana Jeho Šerá hmota, jejíž první díl Světla Severu je ověnčena bezpočtem více či méně známých literárních cen. Sám ale nevím, kam bych knihu zařadil.
Spíše než fantasy bych ji pojmenoval jako fantaskní příběh. Pod pojmem fantasy si většina čtenářů představí tvorbu Tolkiena, Jordana, Feista atd. S tím kniha Světla Severu nemá příliš společného. Jestli se může k něčemu přirovnat, tak možná námětem ke knize Alenka v říši divů a ani to není příliš objektivní srovnání.

O čem je kniha…

Příběh dívky Lyry se odehrává v nám podobném světě, ale přitom tak odlišném. Je to svět, který Vám bude z počátku připomínat Anglii 19. století, ale pak se tam objeví takové termíny jako benzinový motor a dokonce narazíte i na pojem atomová energie. Je to svět, kde má největší moc církev, ale přitom v příběhu nenarazíte na žádné pámbíčkáře ani náboženské rituály. Tomu našemu geograficky podobný svět má ovšem kromě nám známých bytostí i své vlastní: mluvící inteligentní lední medvědy (panserbjoerne), víly, útesové příšery a DAEMONY. Přesně podle věty na obálce …každý má svého daemona… -zde každá lidská bytost má od narození svého vlastního “démona”, který je s člověkem spojen metafyzickým provazem. Jejich životy jsou navěky svázané a smrt jednoho znamená konec i pro druhého. Jsou to hmotné bytosti, které po určitou dobu vývoje mohou měnit svoji podobu na kterékoliv zvíře.

Až člověk dospěje,jeho daemon na sebe vezme trvale podobu zvířete, které nejvíce připomíná charakter člověka. Slabí mají pokojové psíky, silné charaktery leopardy, brutální Tataři např. vlky. Jejich funkce není přesně jasná; mohou se svým člověk komunikovat, pomáhat mu v různých zvířecích podobách, radit mu atd. Jsou to takoví soukromí bůžci. Možná proto je jejich lidští nositelé titulují Pane.

V tomto světě žije v Oxfordu dívka Lyra, sirotek vychovávaný na prestižní universitě Jordan College. Je to mazlíček zdejších lidí, který toho ale často zneužívá. Není to žádný andílek v růžové sukénce. Vše tajemné a zakázané je pro Lyru velmi lákavé, přímo neodolatelné. Tajně schovaná v šatní skříni se tak dozví o záhadných věcech na Severu – Prachu, který je možná částicí zla nebo i dobra, Světlech Severu, polární záři, ve které se objevují jiné světy. Ničemu z toho Lyra nerozumí, ale musí to být dost závažné, protože to přivezl její oblíbený lord Asriel.

V téže době se začnou po celé Anglii ztrácet děti, potichu, ale beze stopy. Zmizí i Lyřin přítel Roger, což dost těžce nese. Ale v jejím životě se objeví tajemná paní lady Coulterová, která ji bere pod svoje křídla a odváží ji do Londýna vychovat za lady.
Tato pohádka končí zjištěním, že lady Coulterová je vlastně hlavní organizátorka Hltounů, lidí unášejících děti. A okouzlující Lyru chce k tomu zneužít. Dívka utíká k Plavcům -lidem žijícím na řekách a kanálech po celé Anglii. Tento nárůdek se nezdá tím, čím je. Mají velmi dobré informační zdroje a i oni chtějí najít své ztracené děti.Tak začíná Lyřinostrastiplné dobrodružství na Severu za osvobození dětí. Je to cesta plná násilí a krve, kde mnoho lidí a tvorů není tím, zač se vydává, kde mnoho lidí a tvorů se nechová tak, jak by se očekávalo.

Právě to z této na první pohled dětské knihy dělá zajímavou četbu i pro starší a otrlejší čtenáře. To, co např. Rowlingová použila až ve třetím dílu svého slavného Harry Pottera – zabíjení dětí, to Pullman bere za naprosto normální a vhodné i pro svůj příběh. Autor se vůbec nerozpakuje popisovat podřezávání a roztrhávání lidí, děti nevyjímaje. Tím přestává tato kniha být pro dnešní mladé čtenáře pouhou pohádkou, ale napínavým čtením.

Kniha, kterou vkusně doplnil ilustracemi J. Patrik Krásný. Někteří lidé z branže tvrdí, že tím chtějí přilákat pozornost čtenářů, kteří by jinak po jejich paperbackových knížkách nesáhli. Považuji toto dílo za profesionálně napsanou knihu, jejíž kladem je především nový námět ve fantastice.

Pullman Philip / Světla severu / přeložil: Jiří Dolanský / Autor obálky: Jan Patrik Krásný
Pevná väzba, Počet strán: 428, Rozmer: 145 X 215 / vyd. Argo 2010

The post Světla severu. První díl trilogie Jeho šerá hmota skvělého Pullmana first appeared on Čítárny.