V Ravenně se v roce 2021 konaly vzpomínkové akce k 700. výročí úmrtí Dante Alighieriho. Znovuotevření restaurované hrobky vrátilo harmonickou původní tvář hrobce, kterou na konci 18. století navrhl architekt Camillo Morigia.
Slavnostní událost organizuje Fondazione Ravenna Manifestazioni.

Domenico di Michelino, Dante a jeho světy (1465) – Florencie, katedrála Santa Maria del Fiore, levá boční loď. Obraz je dokladem o konání veřejné četby Božské komedie v době florentské republiky přímo v katedrále. Dante drží v ruce svou knihu, vedle něj je napravo zobrazena Florencie, nalevo peklo, v pozadí očistec a nahoře ráj.

Božská komedie od Dante Alighieriho (1265 – 1321) v originále La Divina Commedia, je jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec.
Vzniklo pravděpodobně mezi lety 1307–1321. V Božské komedii samotné Dante uvádí, že se děj odehrává o Velikonocích roku 1300.

Obsahuje 3 velké zpěvy, které symbolicky reprezentují jedno umění.
Peklo je bezesporu skulpturální.
Očistec je malebný.
Ráj pak symbolizuje hudbu.
Dante zřejmě hudbu miloval a důkazem může být jedinečná harmonie jazyková, ale také velmi časté hudební odkazy např. známá část s pěvcem Carelou v Očistci nebo různé stupně blaženství v Ráji.

Koneckonců Dante o poezii píše… est fíctio reťhorica in musica posita. / Rétorická fikce se odehrává v hudbě.

Link: https://www.ravennafestival.live/

Ukázka devítiverší je patrně nejslavnější a nejcitovanější částí díla.
Jedná se o nápis nad branou, kterou se vstupuje do Pekla.
Překlad Otto František Babler. Peklo, Zpěv III., 1 – 9.

Per me si va ne la città dolente,
per me si va ne l’eterno dolore,
per me si va tra la perduta gente.
Giustizia mosse il mio alto fattore;
fecemi la divina podestate,
la somma sapïenza e ‘l primo amore.
Dinanzi a me non fuor cose create
se non etterne, e io etterno duro.
Lasciate ogne speranza, voi ch’intrate
(Inferno, Canto III, vv 1 – 9)

Mnou prochází se k sídlu vyhoštěnců,
mnou prochází se do věčného bolu,
mnou prochází se k říši zatracenců,
pán spravedlnost dal mi do úkolu.
Mne zbudovala s boží všemocností
nejvyšší moudrost s první láskou spolu.
Dříve než já, jež trvám od věčnosti
nebylo nic, co taktéž věčným není.
Kdo vchází mnou ať naděje se zhostí!

Dante / Peklo / Inferno

The post Božský Dante Alighieriho a jeho restaurovaná hrobka v Ravenně first appeared on Čítárny.

Do speciálního archívu na  Špicberkách budou umístěny digitální kopie knih světového  významu. I Božská komedie od Dante Alighieriho (1265 – 1321) má tak být zachována pro  budoucí generace.

Vatikánská apoštolská knihovna se rozhodla v rámci projektu „500 RUKOPISŮ – 500 LET“ využít technologii Piql pro archivaci nejvýznamnějších rukopisů výjimečné historické a kulturní hodnoty.
Digitální verze vzácných dokumentů budou pro budoucí generace uloženy na černobílém filmovém pásu, tedy mediu, jehož životnost se odhaduje až na 500 let. Právě díky tomu představuje technologie Piql nejstabilnější metodu dlouhodobé archivace.

Smlouva o spolupráci byla uzavřena v uplynulých dnech a prvním rukopisem archivovaným technologií Piql se symbolicky stala Božská komedie od Dante Alighieriho, která byla uložena v Arktickém světovém archivu (Arctic World Archive), který byl společností Piql za podpory norské vlády vybudován na ostrově Spitsbergen, který je součástí souostroví Špicberky.

Umístění Arktického světového archivu právě sem přitom není náhodné – ostrov Spitzbergen byl totiž uznán jako neutrální zóna, která by se měla uznávat i v případě válečných konfliktů, a jde tedy o jedno z nejbezpečnějších míst na světě. Další neopomenutelnou skutečností je to, že data jsou zde uložena v tzv. offline formátu, takže nehrozí nebezpečí, že by se k nim mohli jakkoliv dostat hackeři. K datům by bylo možné proniknout pouze fyzicky, čemuž zase zamezí přísné zabezpečení.

The post Božská komedie od Dante Alighieriho je archivována pro příští generace na Špicberkách first appeared on Čítárny.

Čtenář se v knize doví zajímavé informace, jak došlo k tomu, že i virus, který neexistuje, může zabíjet a všichni tomu věří.

Knihu o nedoložené existenci viru HIV a umělém medicínském konstruktu nového “syndromu”, který se nazývá AIDS, inicioval David Šubík na konci devadesátých let a pracoval na ní spolu se Stefanem Lankou a Karlem Krafeldem. Jejich původní texty jsou doplněny překlady z dřívejších publikací Christiana Fialy a Johna Lauritsena.

Kniha v dnešním kontextu nabývá po dvaceti letech na aktuálnosti, protože mechanismy, kterými se “epidemie” HIV/AIDS šířila mezi černochy, homeosexuály, narkomany a prostitutkami (jak tehdy tvrdili epidemiologové) dnes zažíváme úplně všichni, včetně našich dětí.
Tak jako dnes i tehdy šlo o to, že rozhodující bylo vytvořit test, jehož výsledek změnil člověku život.

S tzv. onemocněním AIDS dostává slovo “syndrom” nový význam.
Známé a popsané nemoci (zápal plic, onemocnění kůže, tuberkulóza…) se stávají symptomem nového onemocnění na základě definice, která se až dramaticky mění v závislosti na zeměpisné poloze a rozhodnutí místních zdravotnických institucí.
Syndrom imunitní nedostatečnosti, který je u lidí detekován především na základě toho, že imunitní systém funguje a vytváří protilátky, zakládá novou éru medicínské paranormální logiky, kterou běžný člověk za použití zdravého rozumu jen tak nepochopí a je potřeba k tomu několik let studia.
Autoři této publikace se snaží čtenáři cestu k pochopení této “paralogiky” zkrátit a poskytnout mu co nejpřehledněji odpovědi na většinu otázek, které jsou v souvislosti s touto problematikou kladeny.

Vir HIV? Lež, které uvěřil celý svět / Šubík, Lanka / vydal Datel, 2021
Objednat zde: Datel

Více informací zde:
https://resetheus.org/
https://odysee.com/@resetheus:5/Brennpunkt_4_CZ_titulky:f

The post Vir HIV? Lež, které uvěřil celý svět. Jednoduše o manipulacích ve vědě a businessvědě first appeared on Čítárny.

Kniha se zabývá širokým fenoménem sochařství ve veřejném prostoru (jindy nazývaném monumentální umění) v Československu v období normalizace s mírným přesahem až do roku 1992. Téma do sebe pojímá nejen solitérní pomníky a památníky na veřejných prostranstvích, ale také sochařskou a reliéfní výzdobu architektury – úřadů, škol, nemocnic, velkých podniků, továren.

Nejkrásnější kniha za rok 2013 představuje více než 500 vybraných děl zachovaných či odstraněných z veřejného prostoru jako reprezentativní vzorek toho, co v letech 1968–1992 vzniklo.
Jde o výsledek nesmírně náročného dlouhodobého průzkumu tisíců lokalit celého Československa, který sebou nesl i problém určení autorství sochy a legendy jejího vzniku. Vychází česko-anglicky.

Při podrobnějším zkoumání normalizačních soch je patrno, že způsob, jak se část autorů  vyrovnala s nátlakem socialistické byrokracie, je velmi podobná dnešnímu stavu.
S větší nebo menší ochotou, podobně jako v mnoha jiných oblastech kultury, se autoři uchylují ke kompromisu. Na jedné straně chtějí modelovat své sochy svobodně, na druhé jsou nějakou výběrovou komisí nuceni do prvoplánové srozumitelnosti. Figurativní sousoší jim často slouží jenom jako hřiště pro biogeometrickou sochařskou hru.
{youtube}jlDLfr7tbJ8{/youtube}
Tato bizardní kombinace abstraktního a realistického umění nemá ve světě obdoby.
Zvláště, když vezmeme v úvahu častou existenci těchto socialistických děl na veřejných prostranstvích a můžeme ji tak konfrontovat s díly současných autorů. Často rozdíly nejsou vůbec patrné, i když jistá svoboda tématu je zřejmá.
Oproti dnešku, kdy existuje mnoho různých zadavatelů, jejichž vkusu či nevkusu se musí výtvarník přizpůsobit, bylo neštěstím těchto zakázek, že měly ve výsledku jenom jediného zadavatele, stranou kontrolovaný stát. Ale i na straně státu rozhodovali o zakázkách často stejně nesoudní a nevzdělaní lidé jako dnes. A právě takoví lidé-zadavatelé nakonec určují mantinely pro tolerované polohy výtvarného umění ve veřejném prostoru. Jednotlivé žánry se pak liší jenom v malých nuancích.

Skutečná otázka, která vyplývá z této knihy je, jakou svobodu mají umělci při tvorbě díla pro veřejné prostranství. Jakou svobodu měli za socialismu a jakou dnes. Je zřejmé, že rozdíly nejsou až tak velké.

Více o projektu: http://www.vetrelciavolavky.cz/

The post Vetřelci a volavky. O podobnosti uměni reálného socialismu a dnešní tzv. moderní architektury first appeared on Čítárny.