Karel Čapek napsal fejeton O různých soudcích a zde s humornou nadsázkou dělí lidi na tři skupiny podle toho, jak se chovají k člověku, který v životě chtě nechtě do něčeho šlápnul, udělal hloupost, nešikovný krok, kterým se nějak zamazal. Karel Höger patřil do té třetí skupiny, mezi ty šlechetné a poctivé, kteří vás očistí a vaši nešikovnost hledí zastřít nejen před veřejností, ale i před vámi samotnými.
Byl vždy jako rytíř, urozený v chování, v myšlení a činech; byl nejen herec, ale byl i filozof, napsala o něm dramaturgyně Jaroslava Strejčková.

17. června 2009 uplynulo již sto let od narození českého divadelního, filmového, televizního a rozhlasového herce Karla Högera, který pro propagaci čtení a knih udělal obrovský kus práce, díky čtením mnoha knih v Českém rozhlase.

Karel Höger začal hrát divadlo jako ochotník, ale po studiu na učitelském ústavu a krátkém učitelování na venkově absolvoval hereckou konzervatoř a v roce 1932 byl angažován do Zemského divadla v Brně.

Od svých brněnských let spolupracoval Höger s rozhlasem, zejména s režisérem Josefem Bezdíčkem (Pohádka máje, Stříbrný vítr). Okamžitě zaujal specifickou barvou hlasu, jakož i schopností přizpůsobit se požadavkům “mikrofonového” herectví.

Zkušenosti z brněnského rozhlasu uplatnil Höger v plné míře po svém příchodu do Národního divadla roku 1940 v pražském rozhlase v režiích Ctibora Sonevenda, Miloslava Jareše, Václava Sommera, Jiřího Vasmuta a dalších. Téměř současně s Högerem přichází z Brna do Prahy režisér Josef Bezdíček, roku 1945 dramaturg a autor Dalibor Chalupa.

Za protektorátu i v prvních poválečných letech hraje Höger kromě rolí v dnes už zapomenutých původních rozhlasových hrách především postavy klasického repertoáru: Kalafa z Gozziho Turandot (1941), titulní postavu v dramatizaci Zeyerova románu Jan Maria Plojhar (1941), Ríšu z Mrštíkovy Pohádky máje (1941), zvonaře Jindru v Hauptmannově Potopeném zvonu (1942), Studenta v Nerudově Prodané lásce (1945), Švandu ve Strakonickém dudákovi (1945), Neklana ve stejnojmenné tragédii Zeyerově (1946), Chvojku ve Šrámkově Létu (1948), Jana Husa v historické hře Tylově (1948); v poslední inscenaci se setkává s Přemyslem Pražským, který patří vedle Bezdíčka a Jareše k předním režisérským osobnostem tehdejšího pražského rozhlasu.
Pod jeho vedením nastudoval další klasiku: Jiráska, znovu Tyla, z cizích autorů především Schillera (Úklady a láska, 1953), Shakespeara (Romeo a Julie, 1953), Rostanda (Cyrano z Bergeracu, 1955).

V té době přebírá rozhlas v původním nastudování řadu divadelních inscenací. Höger hrál v Tylově Strakonickém dudáku (král Alenoros), v Burjakovského hře Lidé, bděte! (komisař Böhm), v Ostrovského Výnosném místě (Bělogubov) a v Tylově Tvrdohlavé ženě (Pěnkava).

V padesátých letech také začala výjimečná a plodná spolupráce Karla Högera s mladým režisérem Jiřím Horčičkou, který vzpomínal takto:

“Bylo mi tehdy pětadvacet let, když jsem se odvážil pozvat tohoto Mistra českého jeviště a hvězdu filmového plátna první velikosti do rozhlasového studia a představit se mu jako režisér. Pamatuji si přesně jeho první slova: „Tak jak si tu moji roli představujete a jak bych to měl podle vás hrát, pane Horčičko?” Bylo to řečeno bez ironie, naprosto věcně, ale postřehl jsem, že se vyhnul pojmu „režisér”. Nechal mě chvíli mluvit, potit se, topit se ve vlastních myšlenkách. Několika v pravý čas řečenými slovy a tím, jak soustředěně mě poslouchal, mi pomohl najít pevnou půdu pod nohama. Cítil jsem, že se mnou souhlasí, ale neřekl víc než: „Uvidíme, až začneme zkoušet. Pokusím se udělat to tak, jak si to představujete.”
Pak začala vlastní práce. Zkouška probíhala úporně a těžce. Scéna, která byla na programu, vypadala jednoduše, ale hledal jsem jiný rytmus, než na jaký byli herci zvyklí. Jeden z nich, k jehož práci jsem měl řadu připomínek, se cítil dotčen a podrážděně mi oponoval. V kritickém momentu, kdy atmosféra ve studiu povážlivě zhoustla, Karel Höger lakonicky poznamenal: „Pan režisér má pravdu.” Řekl to klidně, jaksi mimochodem, a decentně — avšak zřetelně — tentokrát podtrhl můj pracovní titul. V tom okamžiku se hladina zklidnila. Högerova autorita zahrála v můj prospěch. A ještě navíc: Karel Höger si ode mne přede všemi herci vyžádal připomínky k svému výkonu, pozorně je vyslechl — a souhlasil s nimi.
To rozhodlo snad o všem, byl to dominantní impuls pro moji další práci. A nevýslovně jsem byl potěšen, že po třech týdnech na konci natáčení mne už nazýval křestním jménem, ačkoliv on sám byl až do konce svého života pro mne vždy „panem Högerem”. (…) Režírovat Högera znamenalo pro mne velké úsilí, jež bylo nutné vynaložit na přípravu natáčení. Když jsem před započetím práce spokojeně odkládal text s pocitem, že už vím o hře všechno, skutečnost, že Höger bude ve studiu, mě přiměla znovu a znovu si prověřovat svůj inscenační plán a připravit varianty pro nečekanou inspiraci, kterou svým dokonalým herectvím přinášel do rozhlasového studia. Herecké umění prý pomíjí nejdříve. Avšak magnetofonové pásky budou stále a stále vydávat svá svědectví o velkém herci a vzácném člověku.”
(J. Horčička, Rozhlas 4. 6. 1979)

Z řady rozhlasových dramatizací a her nelze zapomenout:
Suchovo-Kobylin, Svatba Krečinského (1955); Karel Čapek, Válka s Mloky (1958); Jaroslav Putík, Případ Oppenheimer (1962); Ludvík Aškenazy, Bylo to na váš učet (1964, (Cena italského rozhlasu a televize v mezinárodní soutěži Prix Italia v Janově 1964); Peter Karvaš, Sedm svědků (1967); Ivan Klíma, Ženich pro Marcelu (1969); Arthur Miller, O kočičce a mistru instalatérském, který se nezalekl (1975); Robert Merle, Až delfín promluví (1976); Derek Raby, Tygr (1975); Karel Čapek, Věc Makropulos (1975).

Vzácným uměleckým zážitkem se v roce 1971 staly dramatické variace na motiv Dickensova románu Skvělé vyhlídky. Do osmidílného seriálu je připravil Jaroslav Tafel za dramaturgické spolupráce Josefa Hlavničky. Režisérem byl Josef Henke.

Kromě dramatizací, rozhlasových kompozic, inscenací klasických dramatických textů a původních her, do nichž patří i tituly určené dětem a mládeži (za všechny jmenujme dramatizace Kiplingovy Knihy džunglí a Spáčilovy pohádky O Ječmínkovi), účinkoval Karel Höger v bezpočtu pořadů nejrůznějších žánrů: poezie, povídky, ukázky z románů, literární a dokumentární pásma, fejetony a reportáže, kabarety, cykly redakce humoru a satiry, průvodní slova, vzpomínky a osobní vyznání a nejrozmanitější četby pro děti, od pohádek přes večerníčky Hajaja až po vzdělávací pořady.

Zvláštní kapitolu tvoří samostatné i dramatizované četby na pokračování: Eduard Bass, Klapzubova jedenáctka (1953) ; Karel Poláček, Muži v offsidu (1954); Ernest Claes, Veselí občané sichemští (příhody Bělohřívkovy, 1957); Jan Vrba, Borovice (1960); Rudolf Těsnohlídek, Liška Bystrouška; Karel Čapek, Továrna na absolutno; Gabriel Chevallier, Zvonokosy (1967); Zikmund Winter, Mistr Kampanus (1967); l. S. Turgeněv, Šlechtické hnízdo (1973) ; Josef Toman-Miroslava Tomanová, Sokrates — hledač blaženosti (1975); N. V. Gogol, Mrtvé duše (1976) aj.

Pro děti a mládež to byly mimo jiné tyto tituly, dodnes velmi ceněné.
Kenneth Grahame, Žabákova dobrodružství (1966); Jiří Trnka, Zahrada (1962); Jan Ryska, Anička z I. A; Vítězslav Nezval, Anička skřítek a Slaměný Hubert; Karel Čapek, Dášeňka (1964); A. A. Milné, Medvídek Pú.

Karel Höger často přispíval svými úvahami do tisku a připravoval své herecké paměti, které však vyšly až po jeho smrti (Z hercova zápisníku). V letech 1945-71 byl na konzervatoři i na DAMU učitelem mnoha budoucích českých herců, přednášel i na FAMU. Působení v Národním divadle, které tolik miloval, Högerovi v 70. letech neurvalí normalizátoři české kultury (v čele s Přemyslem Kočím) natolik ztrpčili, že zemřel několik dní nato, co dal sám výpověď ze svazku činohry ND.

Kniha Z hercova zápisníku
Kromě umělcova podrobného životopisu najdeme na stránkách knihy Högerovy úvahy o umění, o povaze a smyslu herectví, o češtině a češství, ale také třeba o významných postavách české historie, např. o Bedřichu Smetanovi, Mikoláši Alšovi či Karlu Čapkovi; a nechybějí ani postřehy o umělcích světového formátu, např. Čechovovi či Goethovi. Karel Höger se ve svých textech vyznává z lásky ke své profesi, k mateřskému jazyku, jenž mu byl nástrojem, s nímž dovedl nad jiné mistrovsky zacházet, a také z lásky životu a lidství. A právě ona lidskost, jež byla charakteristickým znakem nejen Högerova herectví, ale především celé jeho osobnosti, činí z této knihy mimořádný a vskutku nezapomenutelný čtenářský zážitek.

Karel Höger | Z hercova zápisníku | vydal XYZ, 2009

Karel Höger se narodil 17. června 1909 v rodině dělníka z královopolské cihelny v Brně jako poslední z třinácti sourozenců. Nejprve pracoval jako učitel a od roku 1924 byl členem ochotnického divadla. Souběžně s vojenskou službou absolvoval konzervatoř v Brně, roku 1932 se stal členem Zemského divadla v Brně, odkud roku 1940 přešel do Národního divadla v Praze, na jehož scéně vytvořil víc než sto postav. Účinkoval v mnoha rozhlasových hrách, s televizí spolupracoval od jejího vzniku.
Ztvárnil desítky hlavních postav v předních inscenacích, jako například Romeo a Julie na konci listopadu nebo Lístek do památníku, a vystupoval v bezpočtu nejrůznějších pořadů. Nezapomenutelným se stal mimo jiné jeho televizní hlas, jež propůjčil postavám v loupežníku Rumcajsovi.
Ve filmu si zahrál přes šedesát postav, například Turbina, Za tichých nocí, Krakatit, Mikoláš Aleš, Jan Hus, Jan Žižka, Občas Brych, 105 % alibi, Ošklivá slečna, Srpnová neděle nebo  Noc na Karlštejně.
Působil i jako pedagog na konzervatoři v Praze a přes 25 let vyučoval na DAMU. Karel Höger zemřel 4. května 1977 v Praze.

Zpracováno částečně podle článku Přemysla Hniličky: http://mluveny.panacek.com/ 

The post Karel Höger a audioknihy. Dodnes nám přináší lásku k češtině first appeared on Čítárny.

Jak přelstít ďábla? To je nejtroufalejší a nejpodnětnější motivační kniha od amerického filozofa úspěchu Napoleona Hilla, kterou napsal v roce 1938, hned po vydání jeho známého bestselleru “Myšlením k bohatství”. Ovšem od vydání této knihy bylo tehdy upuštěno, protože byla na tehdejší dobu až příliš kontroverzní.

Na světě máme dobro a zlo. Dobro je většinou zosobněno bohem a zlo ďáblem.
Představte si, že byste opravdu potkali ďábla, tedy tvůrce všeho zla zde na planetě a on vám osobně prozradil, prostřednictvím jakých nástrojů ovládá tento svět. Ba co víc! Vy byste z něj dokonce vymámili tajemství, čím ovládá drtivou většinu lidí na této planetě, ale hlavně, jak se z jeho vlivu vymanit. Není to zas tak složité, když víte jak na to. Tato kniha nabízí neuvěřitelně poutavý a přesný vhled, jak jednoduše svůj osud odevzdáváme negativním myšlenkám, pasivnímu přijímání všeho co se děje a fyzické bolesti, a označuje největší překážky kterým čelíme při dosahování osobních cílů. Jedním z těch cílů může být i změna systému. Těmi největšími překážkami jsou strach, otálení, hněv poraženecké pocity.

Pojďme si teď poslechnout prvních pár minut rozhovoru s ďáblem a uvidíte, že si většina z Vás najde čas a tuto knihu si poslechnete celou. Je až s podivem jak dokonale popisuje veškeré techniky dnešního systému, který nás svazuje prostřednictvím dogmat, ovlivňuje prostřednictvím médií, manipuluje propagandou a rozbíjí naší pozornost a koncentrovanost na důležité věci a cíle. Uvidíte, že po poslechu této knihy budete o krok blíže změně, protože budete všichni vědět jak přelstít ďábla. Pamatuji si, že když jsem onehdá tuto knihu četl, tak jsem se divil jak je neuvěřitelně nadčasová a jak se mnoho věcí, které jsou v ní napsány plní.
Také jsem se divil vsuvce o Rockefellerovi.

Až budete knihu poslouchat a narazíte na část ve které Napoleon Hill zmiňuje Davida Rockefellera v souvislosti s výrobou léků, tak ta tam prý byla podle některých pramenů vložena později. Je fakt, že i mě tam neseděla a vysvětloval jsem si to tak, že ve 30 letech nejspíš musel John David Rockefeller alespoň chvíli páchat dobro.

Vzhledem k tomu, že tato kniha vyšla až 70 let po smrti svého autora a že rozhovor s ďáblem, tedy s těmi kteří ovládají tento globální systém již po staletí je naprosto nadčasový, uvidíte jak přesně sedí na současnou dobu.

Děkuji také muži jménem Daniel Pohl, který tuto knihu nedávno ze své iniciativy namluvil za skvělou práci. Máte-li čas, poslechněte si audioknihu celou ale jestli ne, tak rozhovor s ďáblem začíná na 1hod a 20 min. nahrávky. Pan Pohl namluvil knihu jako čtení na pokračování, které najdete na Youtube i po kapitolách.

Audio připravilo Paralaně!
https://www.youtube.com/@paralelne_cz
https://paralelne.cz/ 

The post Jak přelstít ďábla. Ukázka z mimořádné audioknihy Napoleona Hilla first appeared on Čítárny.

Novela Snídaně u Tiffaniho je příběhem o hledání identity a hlubokého citu, kterému říkáme láska. Napsal ji Truman Capote. Jeho příběh nespoutané a pošetilé Holly Golightlyová oslovil nejen čtenáře, ale i filmaře.
Kdo by neznal legendární film s Andrey Hepburnovou v hlavní roli a ústřední hudební melodií Moon River (Stříbrná řeka)!

Příběh dívky, která se rozhodla, že se jí bude dařit dobře a za svým snem jde hlava nehlava,  začíná v okamžiku, kdy jeho vypravěči majitel baru Joe Bell ukáže novinový výstřižek s fotografií, na níž je Holly vyfocena někde v Africe.
Oba muži jsou tím překvapeni, dívka jim zmizela ze zorného úhlu dávno a jim se tak nějak po ní stýská, proto okamžitě začnou vzpomínat na čas s ní prožitý. Vypravěč ji poznal nedlouho poté, co se přistěhoval do New Yorku.

Říkala mu Fredy, připomínal jí milovaného bratra. Stal se jejím důvěrníkem, trochu i ochráncem, milencem. Jeho láska, ale nebyla opětována tak, jak by si představoval. Holly hledala štěstí u movitějších a naprosto bezelstně žila z prostředků, které jí poskytovali. Díky tomu se dostala i do maléru s policií a musela se vzdát snu posnídat jednou u Tiffanyho. Opustila svého milovaného bezejmenného kocoura i New York a divoké večírky, a s tím vším opustila i vypravěče, svého možná jediného přítele, který ji opravdu miloval.

Příběh o lidských ambicích, osobní svobodě a hledání identity samozřejmě oslovil i vydavatele audioknih. Je košatý, plný zvratů, dramatický.  Pro audionahrávku jako stvořený.
Čtenář i posluchač má dojem, že je vyprávěn jen jemu, je plný intimity a vyzařuje z něho světlo neopakovatelné atmosféry. Posluchač jako kdyby se stal součástí děje. Během chvilky se ocitne v dívčím pokoji plném zvuků a vůní, v pokoji, kde snít je dovoleno.

Snídaně u Tiffanyho je nabita humornými i tragickými okamžiky, které nám v audionahrávce z roku 1992 zprostředkovali jedinečně a neopakovatelně Hana Maciuchová a Jiří Adamíra. Jejich hlasy posluchače přikovají do křesel a nepustí od přehrávačů. A není to jen skvostným textem, je to také barevností a sílou mistrného herectví obou protagonistů. Hana Maciuchová dokáže být mazlivá, hřejivá, rozpustilá, břitká, odsuzující – svým hlasem hladí i bičuje. Přesně modeluje postavu své hrdinky do kýžených tvarů. Jiří Adamíra jí odpovídá klidným, rozvážným hlasem – on je ten, kdo ve dvojici tvoří uzemnění, je ten, kdo stojí pevně nohama na zemi a touží nespoutanou Holly sevřít v náručí, ochránit ji a probudit ze sna. Jedinečně!

Herecký koncert pro dva hlasy režíroval v roce 1992, kdy byla nahrávka pořízena, Jan Berger.

Název: Snídaně u Tiffanyho
Autor: Truman Capote
Protagonisté: Hana Maciuchová, Jiří Adamíra
Režie: Jan Berger

a bonus…ústřední melodie z filmu. No kterej chlap by ji nemiloval, že? )) myslím jedinečnou Audrey Hepburn

The post Snídaně u Tiffanyho. Capotův světový bestseller, audiokniha, film first appeared on Čítárny.

Velmi zdařilý detektivní román Skála, na který čtenáři dlouho čekali, se odehrává na magickém ostrově Lewis. Tímto první dílem plánované trilogie se vrací Peter May do rodného Skotska. Děsivě temný příběh, jenž přerostl hranice svého žánru a není pouhopouhou detektivkou, ale velmi členitým románem dneška, spoutává čtenáře, nedopustí, aby odešel, a láká ho stále novými motivy.
Skála vyšla v roce 2009 nejdříve ve Francii, o dva roky později už byla hitem ve Velké Británii. Na českých pultech se román objevil letos díky nakladatelství Host a stejně jako v dalších evropských státech zaznamenal oprávněný vysoký zájem ze strany čtenářů.

Fin Macleod, detektiv z pevniny, na ostrově Lewis vyrostl. Tady prožil prvních osmnáct let života. Nyní vrátil, aniž by o to moc stál, vlastně nechtěl už nikdy vidět to zpropadené místo, od kterého se snažil navždy odpoutat.
Dosud si nějak neuvědomoval, jak hluboko je v něm zakořeněno. Jeho návrat na Lewis znamená obnažení pečlivě pohřbených vzpomínek, pochopení podivných nočních můr, které ho léta trápí, ujasnění si vlastní životní cesty, která na něho čeká v budoucnu. Po osmnácti letech na pevnině, kdy začal studovat, zběhl ze studií, stal se poldou, oženil se bez lásky, narodil se mu syn, se znovu setkal se spolužáky, přáteli, první láskou, znovu spatřil ostrov, kde se hovoří v rodinách gaelsky, kde pastor zmůže víc než policajt, kde není lehké se uživit, kde v alkoholu a marihuaně hledají spásu mnozí od puberty, kde vztahy mezi lidmi jsou víc než svérázné. Tady jen těžko hledají lidé obživu, prudký déšť a neustálý vítr jsou tu častými návštěvníky, a snad jenom strach z Boha je větší, než starost všech o živobytí.  Atmosféru nelehkého života obyvatel v lůně přírody bez lesů autor líčí plasticky, barvitě. Jeho popisy jsou svěží, nejsou rozvláčné a unavující. Přiblížil se jimi k umění anglických romanopisců devatenáctého století. Však zasadil svůj napínavý děj do velmi obdobných kulis. Vědom si však dobře současných trendů, vždy popis ukončí včas a rozjíždí další strhující děj.

Strhující a pulzující text čte, v režii Jitky Škápíkové, Jiří Dvořák.
Svým melodickým, lehce ironizujícím hlasem umocnil napětí, dokonale odhalil charakteristické rysy jednotlivých postav, vygradoval tajemné návraty hlavního hrdiny do vlastní minulosti. Ony návraty, které musel detektiv Fin absolvovat, aby dospěl ke kýženému cíli: k odhalení vraha brutální vraždy jeho spolužáka ze základní školy.

Román Skála patří ke skvostům současné prózy.
Jiří Dvořák ji posunul mezi skvosty mezi audioknihami. Svým hlasem pečlivě odhaluje onu krásu a magickou přitažlivost ostrova Lewis, vykresluje svérázné obyvatele a jejich životní styl, odkrývá morální principy, které se mohou dodržovat jedině zde. Jedině zde mají právo na existenci, jedině tady podle těchto zásad lidé jsou ochotni žít.

Příběh plný napětí, podivných událostí, tajemných narážek se krásně poslouchá, i když trvá třináct a půl hodiny – což je pěkná porce. Nicméně jakmile si pustíte první kapitolu, budete hledat chvilky, jen abyste si doposlechli další části. Na vině jsou autor výtečného textu, jeho překladatelka, která se překladu zhostila velmi dobře a zkušeně, a skvělý herec, jenž nám text zprostředkovává.
Skála je detektivka, která přesáhla hranice svého žánru, román, který přerostl své meze. Víc superlativ netřeba, další si doplní každý posluchač sám.

Ukázka audioknihy:
{youtube}W8MgfMghxjE{/youtube}

Peter May (1951)
se narodil v Glasgow. Žije ve Francii. Původně se živil jako novinář. Když ve dvaceti sedmi letech vydal první román The Reporter (1978), byl požádán, aby jej přepsal do podoby scénáře pro seriál BBC. Od té doby se věnuje televizní tvorbě. Je jedním z nejúspěšnějších a nejplodnějších televizních scenáristů. Má na kontě více než tisíc položek, včetně seriálů The Standard a Machair. Vedle toho také píše romány. Šestidílná série „čínských“ thrillerů s dvojicí mladého čínského komisaře Li Yan a americké soudní lékařky Margaret Campbellové, těžící z rozdílů dvou odlišných kultur, mu vynesla celosvětové renomé.
Román Skála (The Blackhouse), první z trilogie odehrávající se v Mayově rodném Skotsku, vyšel v roce 2009 ve Francii, o necelé dva roky později ve Velké Británii, kde po vydání v září 2011 osm týdnů figuroval na britském žebříčku bestsellerů, byl prezentován v prestižním Richard and Judy Book Club, zvítězil v anketě o nejoblíbenější knihu podzimu 2011 a BBC plánuje natočit jeho filmovou verzi.
V září 2012 vyšel druhý díl trilogie s názvem The Lewis Man a v lednu 2013 její závěrečný díl – The Chessmen. Obě knihy se drží v top žebříčcích a jsou nadšeně přijímány světovým tiskem, recenzní ohlasy plné superlativů vycházejí v nejprestižnějších denících a jejich literárních přílohách.

Skála | Peter May | Překladatel: Linda Kaprová
Interpret: Jiří Dvořák | Režie: Jitka Škápíková
Vydavatelství: Martin Pilař, OneHotBook, 2013

The post Skála. Po bestselleru skvělě namluvená audiokniha Petera Maye first appeared on Čítárny.

Zvonokosy. Humorné vyprávění Gabriela Chevalliera, které režisér Jiří Horčička upravil do podoby rozverného štěbetání několika obyvatel Zvonokos, kteří se kupí kolem postavy vypravěče, potkávají se s ním a bodře s ním rozmlouvají o tom či oném.

Z těchto rozhovorů se dovídáme, co se kde v městečku děje.
Vypravěč se táže, dostává ode všech odpovědi, tím se stává nedílnou součástí celého děje. Dokonce ho tu a tam některá z postav osloví jménem. Vypravěč Karel Höger je pro tuto adaptaci hlavním hrdinou a je to on, kdo odvíjí nit rozmarného příběhu a posouvá ho kupředu.

Bylo jednou jedno městečko v jihofrancouzském Beujolais, které nevynikalo kvalitou vína, ale pokrokovostí svého starosty. Onen rozvážný chlapík chtěl pozvednout v obci laťku mravnosti a hygieny. Nechal tedy za obecní peníze zbudovat pánský veřejný záchodek nedaleko hostince a na skok od kostela a hlavně u domu jedné nepříjemné a hašteřivé staré panny. Obecní výstavba rozohnila opozici, způsobila rozkol mezi obyvateli, až dokonce došlo na vpád francouzského vojska. To městečko s pohnutým osudem se jmenovalo přímo zvukomalebně: Zvonokosy.

Nahrávka vznikla v roce 1966, čili do půlstoletí vzniku mnoho nechybí, přesto je naprosto současná a nese v sobě nadčasovost projevu většiny účinkujících herců.
Pro některé současné posluchače však bude trochu těžší přijmout bez výhrad hudební složku dramatizace, kterou představují Settleři – ti evokují dobu (pravděpodobně také mají), do které příběh spadá, vytvářejí správný kolorit pro vyprávění, správnouhistorickou kulisu. Vnášejí do nahrávky patřičnou nostalgii, někdy až moc historický pel, který může být dnešnímu uchu méně nesrozumitelný. Pro mne právě ona rozporuplnost mezi mluveným projevem a zvukovou složkou nahrávky ukazuje absurditu dodržování nesmyslných zvyklostí a dogmatického naplňování podivných mravů nemravné společnosti.

Toto zpracování Zvonokos patří k nejlepší rozhlasovým nahrávkám světoznámého díla.
Jeho velikost umocňují interpreti v čele s již zmíněným Karlem Högerem, na němž leží největší porce příběhu. On je slyšet (čili je přítomen) neustále, bez něho se neodehraje ani malinký kousek děje. Velmi pěkně mu nahrávají
Martin Růžek (pokrokový starosta),
Josef Gruss (učitel Kulíšek),
Josef Kemr (obecní hlídač Sedmikvítek),
Jaroslava Adamová (krasavice Judita Čuprová),
Vlasta Chramostová (Eulálie Čubíková),
Jaroslav Vojta (farář Calaba),
František Smolík (exministr Duplikát),
František Filipovský (poslanec Foukal) a další a další jména.

Zvonokosy zní malebně – jak jejich jméno, tak hra o jejich lidičkách, co kvůli záchodkům na veřejném prostranství téměř vojnu rozpoutají. Vám však v uších nastolí klid, mír a pohodu. Věřte, že poslech je velmi přínosný (a knihu otevřete až pak, kdy si budete chtít ověřit, zda jste poslouchali správně, pokud ji otevřete vůbec).

Zvonokosy / Gabriel Chevallier / Režie a úprava: Jiří Horčička
Stopáž: 2 hodiny 46 minut / Vydavatelství: Radioservis, a. s.

The post Zvonokosy. S humorem o stupiditě politiků budující veřejný záchod first appeared on Čítárny.

Málokdy tak chválíme, ale kompletní dílo Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka načetl jako audioknihu Oldřich Kaiser. A řekněme na rovinu, že výtečně.
První ucelené vydání vychází z rozhlasových nahrávek z let 2012 – 2017 v režii Markéty Jahodové. Český rozhlas Vltava a Radioservis završily tak dlouholetý projekt kompletní nahrávky Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války.

V nabídce také jednotlivé díly:
CR0681-2 CD mp3 Díl I. V zázemí
CR0760-2 CD mp3 Díl II. Na frontě
CR0952-2 2CD mp3 Díl III. Slavný výprask a Díl IV. nedokončený Pokračování slavného výprasku

{youtube}n9XjWlSGbNg{/youtube}

The post Osudy dobrého vojáka Švejka v podání Oldřicha Kaisera. Jedinečné audio je komplet. first appeared on Čítárny.

Film Ucho, podle scénáře Jana Procházky z roku 1968, popisuje reálný stav uvažování mnoha lidí, kteří se pohybují v politice. Aktuální téma nejen pro dobu komunizmu, ale pro současný stav tzv. demokracie.

Ludvík a Anna si plně uvědomují, že strana nespí, že strana poslouchá. Námět tak přímo nahrává k rozehrání příběhu v atmosféře strachu obav o své postavení, ale i lidské statečnosti a občanského morálního selhání.

Je to příběh lidí nacházející se v klasické životní situaci (rodina, děti, zaměstnání) jejichž myšlení je zcela pod vlivem nesvobodného společenského terorru, který zcela pokřivil jejich chování a rozhodování. A máte pravdu, pokud tvrdíte, že to není jen příběh z doby komunistickéhé nadvlády.

Konrétní příběh sice popisuje dobu socialismu, ale nastolování dnešní totality je mnohem zrůdnější.
Pokud si uvědomíme co se opravdu ve světě i v Česku děje, pak je evidentní, že po krátké době opojení tzv. demokracie narůstají snahy o znovunastolení totalitních systému velmi podobných komunistickým režimům.

Myšlenky na nový totalismus nezůstavají ani u českých politiků bez ohlasu.
V kotlině české vláda i parlament sice rozhoduje, ale na základě vůle jiné a ne své nebo dokonce ve prospěch tohoto národa, který je omylem zvolil. Stačí jen porovnat plnění volebních slibů a reality, veřejnou podporu korupce ze strany prezidenta Klause díky tzv. milostem a jeden z posledních pokusů o nastolování totality je například podpis pod velmi kontroverzní dokument EU ACTA, který si podle premiéra Nečase vláda udájne ani neprostudovala. Je zřejmé, že příběh Jana Procházky nejen, že zachytil citlivé téma socialismu, ale bohužel i doby dnešní. A daleko víc aktuálněji, protože tenkrát byl nepřítel zřejmý, zatímco dnes jž tomu tak není.

Scénář natočil Karel Kachyňa,
v hlavních rolích v něm excelovali Jiřina Bohdalová a Radek Brzobohatý. Snímek ale logicky hned po natočení zmizel ze světa, na dlouhá léta byl pečlivě střežen v trezoru.

Po mnoha letech se ke scénáři svého otce vrátila jeho dcera Lenka procházková, která jej převedla do podoby divadelní a rozhlasové hry. Hra byla poprvé uvedena v lednu 2010 brněnské HaDivadlo v režii Ondřeje Elbela. Rozhlasová verze olomoucké inscenace v úpravě a režii Michala Bureše vznikla na konci roku 2010. V roce 2012 ji Radioservis vydal v podobě CD.

Ucho | Autoři: Jan Procházka a Lenka Procházková
Hrají: Igor Bareš (Ludvík), Ivana Plíhalová (Anna), Petr Jarčevský (muž) a Jaroslav Krejčí (hlas v telefonu)
Rozhlasová úprava a režie: Michal Bureš
Vydavatelství: Radioservis, 2012

Ukázka ze hry
http://www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/ucho.mp3
Ukázka z filmu
{youtube}w7LpPzuWE9Y?si=GGjCofhN875ltVUS{/youtube}

The post Ucho. Aktuální audio o dnešní totalitě podle scénáře Procházky a filmu Kachyni first appeared on Čítárny.