Informace znamenají moc. A jako u každého zdroje moci i ve světě informací se najdou tací, kteří si tuto moc chtějí nechat pro sebe. Vědecké a kulturní dědictví celého světa, publikované po staletí v knihách a časopisech se postupně digitalizuje a následně zamyká do šuplíku několika málo soukromých společností. Chtěli byste si přečíst vědecké články, které vysvětlují ty nejslavnější vědecké závěry? Pak budete muset zaplatit neuvěřitelné částky vydavatelům, jako je Reed Elsevier.

A pak tu máme ty, kteří to chtějí změnit.

Hnutí za otevřený přístup (Open Access Movement)
bojuje za to, aby se vědci nemuseli vzdát autorského práva na své práce a aby tyto práce byly publikovány na internetu tak, že k nim bude mít přístup každý. Ale i v tom nejlepším případě se budou výsledky jejich aktivit vztahovat pouze na práce publikované v budoucnosti. Všechno, co se vydalo až doposud, bude i nadále ztraceno.

To je příliš vysoká cena. Nutit vědce platit za to, aby si mohli přečíst práce svých kolegů? Skenovat celé knihovny, ale dovolit jen lidem v Googlu, aby si v nich mohli číst? Umožnit přístup k vědeckým článkům elitním univerzitám v západním světě, ale dětem z jižních zemí jej odepřít? To je ostudné a nepřijatelné.

„Souhlasím,“ řeknou mnozí, „ale co s tím můžeme dělat?
Autorská práva patří firmám a ty díky placenému přístupu vydělávají ohromné peníze a všechno je to naprosto legální. Nemáme jak to zastavit.“ Ale my máme co udělat, dokonce se to už děje. Můžeme se vzbouřit.

Vám, kdo máte přístup k těmto zdrojům – studenti, knihovníci, vědci – se dostalo privilegia.
Můžete se cpát na této hostině vědění, zatímco zbytek světa je zamčený za dveřmi. Ale toto privilegium si nemusíte – a po morální stránce ani nesmíte – ponechat jen pro sebe. Vaší povinností je sdílet jej se světem. A už se to děje: sdílíte hesla s kolegy nebo přátelům stahujete, co potřebují.

A ani vy, kdo jste zůstali za dveřmi, nezahálíte. Vkrádáte se dovnitř dírami, přelézáte ploty, osvobozujete informace zamčené vydavateli a sdílíte je se svými blízkými.

Ale tohle všechno probíhá v undergroundu, ukryto před zraky veřejnosti. Je to označováno za krádež či pirátství, jako by sdílení tohoto myšlenkového bohatství bylo z morálního hlediska ekvivalentem oloupení lodi a vyvraždění posádky. Sdílení ovšem není nemorální – naopak, je to morální imperativ. Jen ti, kdo jsou zaslepeni chamtivostí, by odmítli přítele se žádostí o kopii.

Velké a halvně nadnárodní firmy chamtivostí samozřejmě zaslepeny jsou. Vždyť na tom je postavena celosvětová ekonomika.
Vyžadují to zákony, kterými se musí řídit. Kdyby firmy nevydělávaly maximum, jejich akcionáři by se vzbouřili. A politici, které si firmy koupily, jim v tom pomáhají. Vydávají zákony, které firmám dávají výhradní moc rozhodovat o tom, kdo smí pořizovat kopie.

Dodržování nespravedlivých zákonů ale ke spravedlnosti nevede. Je na čase vyjít na světlo a v duchu uznávané tradice občanské neposlušnosti veřejně vyhlásit náš nesouhlas s tím, že si soukromé firmy přivlastňují z veřejných peněz placenou kulturu.

Je potřeba vzít informace, ať už jsou uložené kdekoliv, pořídit vlastní kopie a nasdílet je světu. Je potřeba vzít díla, na která se už nevztahují autorská práva, a přidat je do archivu. Je potřeba skoupit tajné databáze a dát je k dispozici na webu. Je potřeba stahovat vědecké časopisy a zpřístupnit je ve sdílecích sítích. Za otevřený přístup je třeba bojovat.

Když nás bude na světě dost, nejen že vyšleme jasný signál proti privatizaci vědění, my ji můžeme dokonce zastavit.
Přidejte se!!!

Aaron Swartz
Červenec 2008, Eremo, Itálie

Překlad: kerray | Korekce: karen, tomas jedno

Zdroj: Archetypal http://archetypal.cz/2013/aaron-swartz-guerilla-open-access-manifesto/

The post Aaron Swartz. Manifest za svobodu vzdělávání pro všechny first appeared on Čítárny.

Představte si technologii propojující svět dat a každodenní svět kolem nás. To vše díky technologii SixthSense a například “papírového” laptopu, překonávající dosavadní představy o počítačích. Ještě na pódiu oznamuje, že chce software stojící za SixthSense zpřístupnit každému. Samotná výroba zařízení je mnohem levnější, než výroba laptopu. Budete si ještě chtít koupit laptop za několik desítek tisíc a za rok zjistit, že je zastaralý?

TEXT MANIFESTU

Informace jsou moc. Ale ruku v ruce s mocí jdou i ti, kteří ji chtějí mít jen sami pro sebe. Veškeré světové vědecké a kulturní dědictví vydávané po staletí v knihách a vědeckých časopisech je stále častěji digitalizováno a uzamykáno několika soukromými korporacemi. Chcete si přečíst články popisující nejslavnější výsledky vědeckého bádání? Pak budete muset poslat závratné částky vydavatelům jako Reed Elsevier.

Jsou tu tací, kteří usilují o změnu. Hnutí Open Access statečně bojovalo, aby vědci místo převádění svých autorských práv na vydavatele vyžadovali zveřejňování svých děl na Internetu za podmínek, které je zpřístupní každému. Ale i v nejlepším případě to bude mít efekt pouze u děl vydaných v budoucnu. Vše vydané až doteď by bylo ztraceno.

To je příliš vysoká cena. Nutit akademiky, aby platili za četbu děl svých kolegů? Skenovat celé knihovny, ale dovolit jen lidem od Googlu si v nich číst? Nabízet vědecké články lidem z elitních univerzit vyspělého světa, ale ne už dětem v rozvojových zemích? To je skandální a nepřijatelné.

„Souhlasím,“ říkají mnozí, „ale co můžeme dělat? Společnosti vlastí autorská práva, na zpoplatnění přístupu vydělávají ohromné množství peněz a všechno je to naprosto legální – nemůžeme jim v tom nijak zabránit.“ Něco však dělat můžeme, něco, co už někteří dělají: můžeme proti tomu bojovat.

Vy, kdo máte přístup k těmto zdrojům – studenti, knihovníci, vědci – vám bylo uděleno privilegium. Můžete si pochutnat na této hostině vědění, zatímco zbytek světa stojí před zamčenými dveřmi. Jenže si toto privilegium nemusíte – morálně vzato vlastně ani nesmíte – nechat sami pro sebe. Máte povinnost sdílet je se světem. A můžete: vyměňovat si hesla s kolegy, na požádání stahovat pro přátele.

Mezitím vy, jimž byl znemožněn přístup, nestojíte nečinně opodál. Plížíte se dírami a přelézáte ploty, osvobozujete informace uzamčené nakladateli a sdílíte je se svými přáteli.

Ale to vše probíhá ve tmě, v utajení. Je to nazýváno krádeží či pirátstvím, jako by sdílení vědomostního bohatství bylo morálním ekvivalentem vyplenění lodi a povraždění její posádky. Jenže sdílení není nemorální – je to morální imperativ. Jen lidé zaslepení chamtivostí by odmítli dovolit kamarádovi udělat si kopii.

Velké společnosti jsou, samozřejmě, chamtivostí zaslepeny. Zákony, podle nichž fungují, to vyžadují – jejich akcionáři by protestovali, kdyby tomu bylo jinak. A podplacení politici je podporují, schvalují zákony, které jim dávají výhradní moc rozhodovat, kdo smí vytvářet kopie.

Dodržováním nespravedlivých zákonů nelze dosáhnout spravedlnosti. Je čas vystoupit na světlo a v nejlepší tradici občanské neposlušnosti, oznámit náš odpor proti této soukromé krádeži veřejné kultury.

Musíme vzít informace, ať už jsou uložené kdekoli, zkopírovat je a sdílet se světem. Musíme vzít díla nepodléhající kopírovacímu monopolu a přidat je do archivu. Musíme skoupit tajné databáze a dát je na web. Musíme stáhnout vědecké žurnály a nahrát je na sdílecí sítě. Musíme bojovat za Guerilla Open Access.

Bude-li nás po celém světě dost, nevyjádříme tím jen silný odpor proti privatizaci vědomostí – pošleme ji tím do propadliště dějin.
Sdílejte tuto informaci!

Aaron Swartz, Open Access Manifesto, Červenec 2008, Eremo, Itálie
zdroj

{youtube}cRinY93UY7o{/youtube}

Guerilla Open Access Manifesto

Information is power. But like all power, there are those who want to keep it for themselves. The world’s entire scientific and cultural heritage, published over centuries in books and journals, is increasingly being digitized and locked up by a handful of private corporations. Want to read the papers featuring the most famous results of the sciences? You’ll need to send enormous amounts to publishers like Reed Elsevier.
There are those struggling to change this. The Open Access Movement has fought valiantly to ensure that scientists do not sign their copyrights away but instead ensure their work is published on the Internet, under terms that allow anyone to access it. But even under the best scenarios, their work will only apply to things published in the future. Everything up until now will have been lost.
That is too high a price to pay. Forcing academics to pay money to read the work of their colleagues? Scanning entire libraries but only allowing the folks at Google to read them? Providing scientific articles to those at elite universities in the First World, but not to children in the Global South? It’s outrageous and unacceptable.
“I agree,” many say, “but what can we do? The companies hold the copyrights, they make enormous amounts of money by charging for access, and it’s perfectly legal — there’s nothing we can do to stop them.” But there is something we can, something that’s already being done: we can fight back.
Those with access to these resources — students, librarians, scientists — you have been given a privilege. You get to feed at this banquet of knowledge while the rest of the world is locked out. But you need not — indeed, morally, you cannot — keep this privilege for yourselves. You have a duty to share it with the world. And you have: trading passwords with colleagues, filling download requests for friends.
Meanwhile, those who have been locked out are not standing idly by. You have been sneaking through holes and climbing over fences, liberating the information locked up by the publishers and sharing them with your friends.
But all of this action goes on in the dark, hidden underground. It’s called stealing or piracy, as if sharing a wealth of knowledge were the moral equivalent of plundering a ship and murdering its crew. But sharing isn’t immoral — it’s a moral imperative. Only those blinded by greed would refuse to let a friend make a copy.
Large corporations, of course, are blinded by greed. The laws under which they operate require it —their shareholders would revolt at anything less. And the politicians they have bought off back them, passing laws giving them the exclusive power to decide who can make copies.
There is no justice in following unjust laws. It’s time to come into the light and, in the grand tradition of civil disobedience, declare our opposition to this private theft of public culture.
We need to take information, wherever it is stored, make our copies and share them with the world. We need to take stuff that’s out of copyright and add it to the archive. We need to buy secret databases and put them on the Web. We need to download scientific journals and upload them to file sharing networks. We need to fight for Guerilla Open Access.
With enough of us, around the world, we’ll not just send a strong message opposing the privatization of knowledge — we’ll make it a thing of the past. Will you join us?
Aaron Swartz
July 2008, Eremo, Italy

The post Open Access Manifesto. Podporujte volné sdílení informací first appeared on Čítárny.