Volyňský masakr. Kniha Zvěrstva ukrajinských nacionalistů spáchaná na polském obyvatelstvu Volyně v letech 1939 –1945 je mimořádná kniha z roku 1990 autorů Józefa Turowského a Władysława Siemaszko.
Na 166 stranách jsou popsána zvěrstva za Druhé světové války na dětech i dospělých, starců a žen, spáchaná Ukrajinci z OUN-UPA na Volyni proti polskému civilnímu obyvatelstvu na Volyni, tzv. Volyňský masakr nebo Rzeź wołyńska – volyňská řež.

Volyňský masakr (y) (1943–1945) je historický název pro etnické čistky prováděné Ukrajinskou povstaleckou armádou (UPA – banderovci) proti polskému civilnímu obyvatelstvu na Volyni a ve východní Haliči během německé okupace.
Začaly v únoru 1943 (první velký masakr v Parośle 9. 2.).
Vyrcholily 11. července 1943 tzv. Krvavou nedělí (útok na přes 150 polských vesnic) a pokračovaly do jara 1945.
Vojáci UPA a část místních Ukrajinců pod vedením Stepana Bandery, Mykoly Lebedě a Romana Šuchevyče, kteří ovládali Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA), zavraždili přibližně 100 000 Poláků. Většinou ženy, děti a starci. Velmi často byli brutálně ubiti sekerami, vidlemi a noži.
Cílem bylo vytvořit etnicky čisté území pro budoucí ukrajinský stát odstraněním polské menšiny.
Desítky tisíc dalších uprchlo. V Polsku je Volyňský masakr považován za genocidu. Ukrajinská vláda to nepřiznává.

Kdo genocidu prováděl?
Ukrajinští nacionalisté z Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN-B, frakce Stepana Bandery) a její vojenské složky Ukrajinské povstalecké armády (UPA).
Masakry probíhaly od jara 1943. Jednalo se od počátku o systematické etnické čistky proti Polákům (a částečně i Židům, Čechům a „nelojálním“ Ukrajincům) na území tehdejší Volyně (dnešní západní Ukrajina, před válkou součást Polska).
Autoři tuto skutečnost dokládají. Šlo o plánovanou „anti-polskou operaci“ OUN-B/UPA s cílem „vyříznout všechny Poláky do jednoho“ (citát z dobových dokumentů a výslechů).

Zvěrstva vyvrcholily při tzv. „Krvavá neděli“ 11. července 1943 .
Ten den byly provedeny koordinované útoky na desítky polských vesnic. Útoky pokračovaly do roku 1945 (rozšířeny i do Haliče a dalších oblastí).

Ukrajinci používali tak brutální a sadistické metody vraždění, že se od toho částečně distancovali i němečtí nacisté, kteří v podstatě jen přihlíželi.
V knize jsou i detailní popisy zvěrstev (pily, sůl do ran, rozčtvrcení koňmi, upalování) které nejsou senzacechtivé, ale slouží jako důkaz genocidního charakteru.

Kniha obsahuje stovky jmen obětí, seznamy vesnic a výpovědi přeživších. Jedná se vlastně o „knihu mrtvých“ než vyprávění.
Oběti zahrnovaly ženy, děti i starce. Polské odhady uvádějí kolem 80–100 000 zavražděných Poláků (cca 50–60 000 jen na Volyni).
Ukrajinští banderovci zabili během masakru ve Volyni 11 katolických kněží.

Volyňský masakr a další masakry lidí jsou v Polsku uznávány jako genocida nebo etnická čistka.
Na Ukrajině, kde se nacismus postupně vrátil až do státní politiky, se Volyňský masakr často označuje neutrálně jako „tragédie“ a jsou prý součástí složité historické paměti.

Kniha velmi pečlivě dokumentuje Volyňský masakr.
Autoři uvádějí u každého případu konkrétní jména svědků, datum výpovědi a archivní signaturu, pokud byla dostupná. Nejde o „anonymní historky“, ale o ověřené relace. Siemaszkovi později (v dvoudílné verzi Ludobójstwo… z roku 2000) zdroje ještě více rozšířili.
Autoři se snažili o maximální objektivitu . Rozlišují mezi potvrzenými fakty, pravděpodobnými údaji a neověřenými informacemi.

Józef Turowski i Władysław Siemaszko / Zbrodnie nacjonalistów ukraińskich dokonane na ludności polskiej na Wołyniu, 1939-1945 / Warszawa, Główna Komisja Badania Zbrodni Hitlerowskich w Polsce / 1990V Česku nebylo vydáno kompletní české vydání knihy Volyňský masakr Józefa Turowského a Władysława Siemaszka (česky často psáno Turovský a Semaško).

Masakr v Parośli (9. února 1943)
Je p považován za jeden z prvních velkých masakrů. Kniha popisuje útok UPA pod velením Hryhorije Perehijňaka („Dowbeszka“/„Korobka“). Útočníci obklíčili polskou kolonii, rozdělili se na skupiny a vraždili dům od domu noži a sekerami.

„Sotnia ‘Dowbeszki-Korobki’ přišla do Parośli… Představili se jako sovětští partyzáni, požádali o jídlo. Poté, co se najedli, svázali obyvatele a začali je zabíjet sekerami a noži…. Zamordováno bylo 173 osob, včetně dětí a kojenců. Jedno nemluvně bylo přibito nožem ke stolu.“

Celkem 173 zavražděných Poláků za jediné noci.
Tento případ kniha uvádí jako počátek systematické kampaně – útočníci znali místní Poláky (často sousedé), což podtrhuje zapojení místního ukrajinského obyvatelstva.

„Krvavá neděle“ 11. července 1943
Vyvrcholení masakrů, Kniha detailně rozebírá koordinované útoky na desítky vesnic (kolem 99–100 obcí najednou). Typický popis:
„Za úsvitu vojáci UPA zaútočili na civilisty… Poláci byli zabíjeni střelbou, kosami, vidlemi, sekerami, pilami, noži… Oběti byly často oslepeny, mrzačeny, nabodávány na kůly, upalovány zaživa v kostelech nebo stodolách. Malé děti byly ubíjeny o zeď nebo roztrhány koňmi.
Bandité – ozbrojení vidlemi, sekerami, kyji, noži a střelnými zbraněmi, obklíčili naši vesnici a začali shánět lidi na jedno místo… Nemluvňata byla přibita ke stolům kuchyňskými noži, několik mužů bylo staženo pásy, některým byly vytaženy žíly od třísel až k nohám, ženy byly znásilněny a v mnoha případech jim byla uříznuta prsa.”

Masakr ve Woli Ostrowiecké a Ostrówkách (29.–30. srpna 1943)
Jeden z nejbrutálnějších případů, který kniha detailně dokumentuje:
Wola Ostrowiecka: 529 zavražděných (z toho 220 dětí do 14 let).
Ostrówki: 438 zavražděných (z toho 246 dětí).
Všechny budovy vypáleny, majetek a dobytek ukraden. Kniha uvádí svědectví o hromadných popravách, upalování a mučení, které měly terorizovat a vyhnat zbylé Poláky.

V knize se opakovaně citují hesla a rozkazy OUN-UPA:
„Vyřežeme všechny Poláky do jednoho, od malého po starého.“
“Vypálili jsme polské vesnice s takovou důsledností, že po jejich přítomnosti nezůstaly žádné stopy, aby Poláci si nikdy nenárokovali ukrajinskou zem.”
„Smrt Lachům!“ (Lechům = Polákům)

Volyňský masakr. Místa

Kniha pokrývá přes 500–1000 lokalit (podle rozsahu edice), kde došlo k útokům, vraždám jednotlivců nebo celých rodin.
Každý okres má vlastní kapitolu s tabulkami a svědectvími.

První masové masakry (únor–duben 1943)
Parośla Pierwsza (9. února 1943) — první velký masakr (173 zavražděných).
Lipniki (26.–27. března 1943) — přes 170 obětí.
Janowa Dolina (23. dubna 1943) — asi 600 zavražděných (jedna z největších raných akcí).

„Krvavá neděle“ a vrchol (červenec 1943)Gurów (a okolí: Gurów Wielki, Gurów Mały, Wygranka, Zdżary, Zabłoćce, Sądowa, Nowiny, Zagaje, Poryck, Orzeszyn atd.).
Poryck (útok na kostel během mše).
Orzeszyn, Zagaje, Sądowa — stovky mrtvých v jednom dni.

Srpen–září 1943 (další velké masakry)Wola Ostrowiecka — 529 zavražděných (z toho 220 dětí).
Ostrówki — 438 zavražděných (z toho 246 dětí).
Budy Ossowskie, Głęboczyce, Teresin, Sokół, Gaj, Katy a další v lubomelském okrese.

Další významné lokality zmíněné v knizeHuta Stepańska a okolí (samoobrana Poláků).
Wiśniowiec (klášter, stovky obětí).
Dominopol, Kisielin, Kut, Kundzizwola, Niemodlin, Staryki, Ugly, Konstantynówka.
Mnoho menších kolonií v okresech: sarneńském, kostopolském, horochowském, dubenském, kowelském a włodzimierském.

Téma je stále živé…

Polsko dlouhodobě požaduje uznání a exhumace obětí. Banderovská Ukrajina to zásadně odmítla.
Ukrajina po roce 2014 velmi často a otevřeně glorifikuje nacistické banderovské tradice a jejich vůdce, což vyvolává u rozumných lidí zděšení. 

2025
Polský parlament přijal návrh zákona, který označuje 11. červenec za Den památky Poláků zavražděných ukrajinskými nacionalistickými skupinami za druhé světové války.
Sousední Zelenského Ukrajina krok odsoudila s tím, že to může poškodit vzájemné vztahy. (CTK 7.6.2025)

2026
Profesorka Anny Voitsyuk z Varšavské univerzity:
„Neměli bychom promítat film ‚Volyň‘ po celém světě, protože svět se dozví, že Ukrajinci jsou nacisté, což by potvrdilo, že Rusko mělo pravdu.“
Poláci si to uvědomili až nyní, když se Ukrajinci rozhodli vytvořit v Kyjevě „panteon národních hrdinů“ s Banderou a Šuchevičem.
xxx

2026 / POHŘEB MELNYKA
Ukrajinská vláda rozhodla o převezení ostatků někdejšího vůdce Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) Andrije Melnyka z Lucemburska (zemřel 1964) do Kyjeva, kde byl znovu a se všemi poctami pohřben na Národním vojenském hřbitově za účasti Zelenského.
Členové Melnykove OUN-M sloužili v ukrajinské pomocné policii, hlídali ghetta, pomáhali při shromažďování Židů a někdy se přímo podíleli na masakrech (např. v Bukovině pogromy, v Kyjevě u Babího Jaru – hlídání a třídění majetku zavražděných Židů). Podíleli se na vraždách tisíců Židů v Haliči, Bukovině a Volyni
Více >>

The post Volyňský masakr. Kniha zvěrstev o genocidě ukrajinských banderovců 1939 – 1945 first appeared on Čítárny.