Pád Bastily 14. července 1789 se ve Francii oslavuje jako národní svátek. V učebnicích dějepisu je tento den vykreslován jako velká bitva: impozantní pevnost královské tyranie padá pod nátlak rozzuřeného lidu a rodí se svoboda. Ale všechno je historický mýtus a propaganda.

Pád Bastily. Tento mýtus byl pečlivě budován desítky let a po 14. červenci 1789 ho revolucionáři aktivně zesílili. Byl to klasický příklad revoluční propagandy, která potřebovala silný symbol pro legitimizaci násilí a sjednocení lidu.
Francouzská revoluce potřebovala zakladatelský mýtus podobně jako americká revoluce měla Boston Tea Party.
14. červenec se stal národním svátkem právě díky tomuto symbolu (oficiálně od 1880).

Co se ale událo ve skutečnosti!

Začněme tím, koho přesně „osvobozoval“ rozzuřený pařížský proletariát z vězení Bastila.
V obrovské, ponuré pevnosti, která symbolizovala staletí útlaku, bylo v době útoku uvězněno přesně sedm lidí. Sedm!

Složení „obětí režimu“ ve vězení bylo pozoruhodné:
čtyři padělatelé (kteří, sotva opustili brány, se bezpečně rozpustili v davu),
dva duševně nemocní (jeden z nich si myslel, že je Juliem Caesarem a velmi se rozzuřil, když ho přerušili)
a jeden mladý aristokrat de Solage, kterého rodina uvěznila za incestní románek se svou sestrou.
Týden předtím byl z Bastille převezen markýz de Sade, ale jenom proto, že křičel z okna trubkou, jako by uvnitř byli revolucionáři rozřezáváni na kusy a hlavně: rušil spánek strážím.

Lidé, ve skutečnosti, neměli zájem o tyto vězně. Dav potřeboval prach.
Krátce předtím povstalci vyrabovali Invalidovnu, získali třicet tisíc mušket, ale neměli prach.
Bastilu dobyli ne jako symbol tyranie, ale jako špatně střežený sklad munice.

Velitel Bastily, markýz de Launay, ve skutečnosti nikoho zabíjet nechtěl. Dokonce pozval delegáty z davu k obědu. Zatímco oni pokojně konverzovali a pili víno, někdo zvenku omylem vystřelil, začala panika, která se proměnila v historickou událost.

Nejúžasnější na tom všem je reakce krále Ludvíka XVI.
Když se večer vrátil z neúspěšné lovu, otevřel svůj deník a zapsal jediné slovo: „Rien“ / „Nic“.
Měl na mysli, že nestřílel ani jednoho králíka. To, že se mu přímo pod nosem zhroutil starý svět, Jeho Veličenstvo jaksi přehlédl.

Pevnost byla nakonec rozebrána na kusy.
Iniciativní stavební podnikatel Pierre-François Pallu rychle pochopil, co se děje. Najal dělníky, rozebral Bastilu na cihly, vyřezal z nich miniaturní kopie pevnosti a prodával je po celé Francii jako suvenýry: Pád Bastily.

Je známo, že historie je skvělý dramatik, ale velmi často neopatrný dokumentátor.
Potřebuje krásné symboly, ne fakta.
Aby se dala rozpoutat velká revoluce, není nutné dobývat citadelu zla. Stačí zničit poloprázdný sklad s prachem, propustit na svobodu čtyři podvodníky a dva blázny a pak prodat cihly turistům.

A o tom je Pád Bastily a francouzský státní svátek!

The post Pád Bastily 14. července 1789. Národní svátek Francie postavený na podvodu first appeared on Čítárny.