Český betlém (neboli jesličky) patří k nejkrásnějším a nejbohatším tradicím vánočního období v České republice. Tato lidová umělecká forma zobrazuje narození Ježíše Krista v Betlémě, často s biblickými postavami (Svatá rodina, Tři králové, pastýři, andělé a zvířata), ale v české verzi se prolínají i prvky každodenního života, řemesel, české krajiny a historických motivů.

Vánoční česká tradice sahá až do 16. století. První betlém byl vystaven v roce 1560 v Praze jezuity.
Zvláštností českých vánočních betlémů je jejich lidový charakter: Po reformách Josefa II. v 18. století byly betlémy zakázány v kostelích, což vedlo k jejich přesunu do domácností a rozvoji amatérského betlémářství. Dnes jsou často mechanické (s pohyblivými figurkami), vyrobené z dřeva, papíru, perníku, cukru, vosku nebo dokonce oříšků.

Česko má několik unikátů zapsaných jako národní kulturní památky nebo v Guinnessově knize rekordů.

Největší betlém na světě. Krýzovy jestličky jsou v Guinnessově knize rekordů jako největší lidový mechanický betlém na světě.
Zhruba 17m dlouhý artefakt vyrobil za 60 let punčochářský mistr Tomáš Krýza. Celkem obsahuje 1398 figurek lidí a zvířat, z toho 133 pohyblivých. Figurky jsou vysoké cca 16 cm a jsou z kašírovací hmoty a ze dřeva. Původní mechanismus na ruční pohon byl nahrazen později elektromotorem.
https://www.mjh.cz/expozice-muzea/kryzovy-jeslicky

Třebechovický betlém v Třebechovicích pod Orebem se stavěl 40 let
Jedná se o unikátní mechanický betlém, dílo lidových řezbářů Josefa Probošta a Josefa Kapuciána, na kterém pracovali 40 let. Autor mechanismu je Josefa Frimla. Dřevěný betlém má víc jak tři stovky vyřezaných postaviček na ploše 7×3×2 metry. Celkem ho tvoří asi dva tisíce dílů.
Jako jediný betlém je České republice vyhlášen národní kulturní památkou.
V roce 1967 byl hlavním exponátem výstavy Expo v Montrealu.

Mohelnický betlém
Velikou atrakcí Mohelnice je tradiční scéna s volkem, kývajícími ovcemi a zástupem darovníčků, nad níž pomalu mele mlýn. Tvůrce zdejšího betléma řezbář Josef Nedomlel se narodil v roce 1909.

Betlém v Třešti
V Třešti se dodnes zachovala tradice amatérských rodinných betlémářů, jež počala někdy v 18. století. O Vánocích můžete navštívit zhruba dvě desítky klasických dřevěných betlémů. Několik betlémů si můžete prohlédnout i v Schumpeterově domě v budově místního turistického centra.
http://muzeum.ji.cz/str.php?id=150&&parent_id=43&&lang=cz

Karlštejnské muzeum betlémů
Muzeum betlémů v Karlštejně vlastní asi 50 padesáti betlémů. K viděni jsou zde betlémy z chleba, cínu, poerníku, cukru, vosku. Ale také betlémy ve skořápce kokosového, vlašského či dokonce lískového oříšku. Raritou je zde betlém představující obřízku Ježíška. Největší betlém se jmenuje Královský jehož kulisu tvoří hrad Karlštejn a podhradí. Ježíškovi nesou dárky nejen tři králové, ale také císař Karel IV., prezident Tomáš G. Masaryk nebo legionáři. Rozkládá se na 80 metrech čtverečních.
http://www.muzeumbetlemu.cz/

Betlémy a husa jsou v Kryštofově údolí
O Vánocích můžete vidět výstavu betlémů v prvním patře obecního hostince U Kryštofa.
Zde je více než dvacet betlémů, z nichž nejstarší pochází z roku 1846. Najdete tu i betlémy v orientálním či tyrolském stylu.

The post Největší betlém na světě je v Česku. Znáte další slavné betlémy? first appeared on Čítárny.

Když jsem se učíval biblické dějepravě, zůstávaly mně nejasny některé věci: co se stalo s pastýři, kteří se v Betlémě chlévě klaněli novorozeněti, a kam se poděli tři králové, kteří za ním tak daleko putovali se zlatem, kadidlem a myrhou.
Jaksi jsem očekával, že by na Velký pátek měl doběhnout k Pilátovi aspoň posel od tří králů: že se sice nechtějí míchat do záležitostí judské provincie, ale že mají zvláštní zájem na osobě zvané Ježíš, a protestují proti úkladu, který je proti němu strojen; nebo že by se měli aspoň dodatečně objevit s blýskavými meči, aby pomstili smrt muže, na němž jim záleželo. Snad byli tři králové už na pravdě boží; ale jistě ještě žili pastýři judští, i bylo by slušno, aby se na Velký pátek proudem valili do Jeruzaléma a mávajíce holemi demonstrovali proti skandální křivdě na muži, jehož příchod vítali na kolenou.

Tehdy jsem nechápal, jak je možno, že se nikdo nevložil do věci Ježíšovy a že až na useknuté ucho Malchovo se nestalo nic, aby nedošlo k onomu justičnímu bezpráví.
V dětství mívá člověk poněkud rytířské představy o světě. Dnes mne na věci dojímá spíše věčně lidská groteska, která je tu tak prostě a samozřejmě vyslovena. Předně si myslím, že se ani tři králové, ani ti dobří pastýři asi nepředali, když nesli své dary novorozeněti; a za druhé bych řekl, že jistě se několik pastýřů z Betléma přišlo podívat na ukřižování, neboť lid miluje zábavu. “To vám byla mela,” vypravovali potom; “země se třásla a hrobové se otvírali – inu, stálo to za to; lidičky, tam jste měli být!”

Ti betlémští pastýři žijí podnes, ochotni vítat každého, kdo přichází, a kamenovat každého, kdo něco vykonal.
Jsou ochotni klanět se; ale klanění není závazek. Jsou ochotni volat slávu; ale sláva není přísaha. Jejich místo je tam, kde je nějaká podívaná: stejně v betlémském chlévě jako na Golgotě. Jednou jim káže anděl a podruhé je ponouká Kaifáš. Jděte mi k šípku s těmito lidmi dobré vůle! Mají dobrou vůli poslouchat; ale poslouchají kohokoliv. Mají dobrou vůli zpívat s anděly Hosana! a křičet s lidmi Ukřižuj! Ano, pokoj jim; jim se nic nestane, neboť nic neriskují, ani ne svou čest. Jsou to lidé davu. Každý z nás může být člověkem davu.

Chcete-li mít nějaké štědrovečerní proroctví, tedy stěží ze všech znamení na zemi poznáme jiné než toto: že po tom, co je nyní, by mohlo přijít něco ještě horšího.
Ti, kdo seli vítr, zapomněli jej zažehnat; ti, kdo si vařili polévku, nechali oheň doutnat. Pastýři betlémští už nečekají na hvězdu; stačí jim jakékoliv rachejtle. Pokud je na nich, půjdou se klanět první prskavce; na hvězdy si lidé příliš zvyknou. I kdybychom chtěli zamluvit všechno nepěkné z tohoto roku, jedno nebudiž zapomenuto: že se zjevila nízká úroveň toho, co se zve veřejné mínění. Po této zkušenosti by nás neměla překvapit žádná veřejná skopičina, žádná ostuda, žádný cynismus; přestaňme spoléhat na “zdravý instinkt lidu” a na spolehlivost lidí dobré vůle. Byli to lidé dobré vůle, kteří křičeli “Vydej Barabáše!” Dobrá vůle může z nás udělat dobré občany, ale nedá nám ještě dobrý režim. Na ten je krom dobré vůle třeba velmi dobrého rozumu; a nadto ještě velmi silného vědomí povinnosti.

Vědomí povinnosti: to je právě to, co bych byl jako chlapec čekal od pastýřů betlémských: že se opráší a půjdou chránit člověka, který jim byl přisouzen; že se postaví před Piláta a řeknou:
“Pane, my nejsme onuce; když už tu jednou je něco nebo někdo, před čím jsme se sklonili, dovedeme za tím také stát. Je to tak říkajíc věc naší cti.”
A tu by řekl Pilát: “Mužové betlémští, na to jsem čekal; má-li člověk vládnout, copak může spoléhat na tuhle jeruzalémskou sebranku, která dnes křičí tak a zítra onak? Z lidí, jako jste vy, se dělají vojáci, kteří se nedají; z lidí, jako jste vy, se dělají říše. Bez věrnosti není statečnosti; bez velkých závazků není síly. Nechme křičet venku ty politikáře; já tomu muži nenechám zkřivit vlasu. Sice tím zkazíme krásný a věčný příklad mučednictví, ale zato, Betlémáci, věřím, že se dá něco udělat z této zatracené malé země.”
A Betlémští by řekli: “Tenhle Pilát je aspoň rozumný muž.” A on by je pozval k svému stolu.

Lidové noviny, 34, 25.12.1926, č.647, s.1.

The post Karel Čapek. Historie betlémská aneb vědomí povinnosti od pastýřů betlémských first appeared on Čítárny.

Vánoční příběh přibližně známe, třeba jen z Betlémů, jichž je teď všude jak naseto.
Josef s těhotnou Marií šli do Betléma na finanční správu, (aby zapsáni byli) protože EET tehdy ještě nebylo. Nechali to na poslední chvíli, Josef zřejmě někomu ještě dodělával střechu…
A když si to v Betlémě vyřídili, přišla na Marii její chvilka. (Naplnily se dnové, aby porodila) A protože takových opozdilců bylo hodně, měli v městečku všude plno. Tak ti dva museli vzít zavděk chlévem. (Neboť neměli místa v hospodě)

To je podstata příběhu, který většina lidí v Čechách o vánocích slaví. Někdo si ještě vzpomene na Hvězdu, pastýře a pokoj lidem dobré vůle.
Aby ten příběh získal závažnost (světovou) musí se říct, že to nemluvně čerstvě narozené je spasitel. (nebo B. Gates?) Prostě člověk všeobecně známý, jako nakousané jabko, jako značka.
To hodně důležité je pokračování toho vánočního příběhu, pokračování, co slavíme na jaře.
Ale – aby to celé někdo vyprávěl už teď, v zimě, na to musí být Básník :
Maria kojí syna…
Až rozkrojíš jablko
poznáš, že daleko
ještě je svítání
Však noc se naklání…

A teď – stačí několik veršů –
Až jablko rozkrojíš/ z jadýrek bude kříž
Osud se přiblíží, vidíš se na kříži
tam umřeš/ jednou.
(Ondřej Fibich, Vánoční svita)

Ze čtyř předkládaných vyprávění o životě Ježíše (Marek Matouš, Lukáš a Jan) si může vzít každý co hledá, to svoje. Já jsem si z toho vzal, že donekonečna (v kostelech) opakované vyznání- a znovu přijde ve slávě/ soudit živé i mrtvé – je omyl. Soud nic nenapraví, v ničem nepomůže.
– A co teda pomůže, ty chytráku? Ty vole! Co pomůže?
Věčná otázka. Hm. Já nevím. Nejsem spasitel. A mám radost, že od včerejška (21.12) začíná přibývat světla.

The post Adresa: Josef a Marie. Sdělení: Dostavte se do Betléma ke sčítání lidu first appeared on Čítárny.