Znám mnoho lidí, kteří okouzlení knihou Miroslava Horníčka (10.11. 1918 – 15.2. 2003) Jak hledat slunce vyrazili v jeho stopách do Provence.
Toulat se dnešní jižní Francií není už tak romantické jako za časů Pagnola nebo Daudeta, ale pořád je co vidět. Třeba otevřená okna Monetova ateliéru ve stínu zarostlé zahrady v Aix de Provence nebo slavný padací most van Gogha, (dnes už kopie) či západ slunce na pahorku skalního kláštera Abbaye de Saint-Roman u Arles, odkud není daleko do národního parku Camarque s plameňáky a lehkou brízou.

A až tam pojedete, nezapomeňte sebou vzít pár knih a cestujte s těmi, kteří kouzlo Provence poznali už před vámi a uměli o tom poutavě psát.
A já doufám, že jih Francie ještě není zničen stupidní migrací a že budete okouzleni ještě víc.

Francesko Petrarca – Sonety Lauře
Inspirací italského básníka Petrarky (1304 – 1374), který žil ve vyhnanství v Avignonu a později ve Fontaine de Vaucluse, byla dívka Laura, s níž se setkal r. 1327 v Avignonu. A protože Petraca byl to muž vzdělaný, napsal 400 milostných zpěvů trubadůrů, psané v jazyce d´oc. Z těch později vzniklo Sto sonetů Lauře, popisující věčnou bolestnou infekci zvanou láska a tápání o lásce, slávě a úvahami o náboženství.

Francesco Petrarca Výstup na Mont Ventoux
„Dnes jsem vystoupil na nejvyšší horu zdejšího kraje, kterou po zásluze nazývají Ventosus, tj. Větrnou. Učinil jsem to z pouhé touhy spatřit tuto slavnou výšinu.“ Těmito slovy se počíná líčení slavného italského básníka jeho příteli Francesku Dionigimu v listě, který jeho autorovi vynesl značně nadsazený titul „otce alpinismu“.
I když rámcem vyprávění je výstup na známou francouzskou horu, prvoplánové pochopení celého textu zpochybňuje sám Petrarca. Na samém vrcholu bere do ruky Augustinova Vyznání, aby jeho zrak padl na slova: „a jdou lidé, aby obdivovali horské výšiny, mohutné mořské proudy, toky vodnatých řek, zálivy oceánu, dráhy hvězd a přitom zapomínají na sebe samotné.“
Nejen zde, ale i v mnoha dalších detailech se text při bližším pohledu ukazuje daleko komplexnější a mnohovrstevný. Jak pozoruhodné a hluboké interpretace skýtá, ukazují ve svých komentářích k novému překladu Jana Janouška Jiří Špička a Tomáš Nejeschleba.

Sonety Lauře a Francescco Petrarca. Kdo byl středověký génius?

Miroslav Horníček – Jak hledat slunce
Vyprávění o pobytu v Provenci, doplněné fotografiemi Miroslava Horníčka (1913 – 2003) a ilustracemi malíře A. Vondry, přináší nejen dojmy a zážitky z putování půvabnou provensálskou krajinou s bohatou historií, ale i úvahy o smyslu cestování a nebezpečí moderního turismu. Autor, který spolu s výtvarníkem poznával provensálská městečka a vesnice, ležící mimo obvyklé turistické trasy, se často vrací do minulosti kraje a citlivě vnímá jeho současný tep.

Když jsme s přítelem zauvažovali o této cestě, řekl jsem znovu to jméno: PROVENCE. Měl jsem své důvody. Jaké? Řekl bych pokud by toto jako důvod stačilo -, že jedu hledat slunce. Jih. Jih, který mi není jenom směrem, jen jednou ze světových stran, ale souhrnem jistých vlastností, už nikdy nezaměnitelnou skutečností jistých končin, jistých kvalit, jih, který je pro mne hořkými vůněmi a rozpáleným tichem, jih modré oblohy nad modrým mořem. Kdybych si mohl zvolit směr a cíl všech příštích cest, zvolil bych provždy jih.”

Popis jedné cesty… Než jsme vyjeli, byly tu plány. A když teď tu cestu popisuji, jsou
tu mé poznámky. Ale mezi tím je skutečnost těch dnů a obojí – ani ty plány, ani ty
poznámky – jí neodpovídají. Všechno bylo jinak. Kdyby se mne někdo ptal, kudy a kam v
té končině, neuměl bych mu poradit. Každý si jede svým způsobem, má svoje důvody,
svůj zrak, své pocity. Na začátku jsem řekl: přejel jsem bludný kořen své staré lásky. A tak
tomu bylo…

Miroslav Horníček. Jak hledat slunce. Jedinečný tulácký cestopis z Provence

Marcel Pagnol – Jak voní tymián
Marce Pagnol (1895 – 1974) ve svém vzpomínkovém vyprávění dovolí čtenáři vstoupit do rodného autorova kraje Provence, bujné a překrásné přírody, kde pod jižním sluncem kvete levandule a tymián dorůstá do výšky člověka. Pagnol napsal tyto nezapomenutelné vzpomínky, když už překročil šedesátku, a přesto se dokázal podívat na svět mladýma očima chlapce, který i věci docela obyčejné dokázal vnímat jako vzácné a neopakovatelné okamžiky.
Jak voní tymián. Majstrštyk Marcela Pagnola aneb Ota Pavel po francouzsku

Miroslav Horníček – Listy z provence
Knížka dojmů a zážitků z cesty do Provence, kraje autorových mladických snů, je psána formou úvah a zamyšlení, věnovaných slavným osobnostem tohoto kraje.


Alphonse Daudet – Listy z mého mlýna, a trilogie o Tartarinovi z Tarasconu
Autor známého Tantirina a oblíbenec Mirka Horníčka Alphonse Daudet ( 1840-1897 ), se narodil v Nimes. Jeho nejznámějšími díly jsou Listy z mého mlýna a trilogie o Tartarinovi z Tarasconu. Přítelem z dětství Paula Cézanna byl Emile Zola ( 1840 – 1902 ), který žil v Aix-en-Provence od svých 3 do 18 let. Jejich přátelství popisuje kniha Dílo.

Henri Bosco – Měsíční pahorek v dlani
Poetický román Měsíční pahorek v dlani se odehrává v jihofrancouzké Provence. Sem přichází mladý Martial Malicroix, aby se ujmul svého dědictví. Podle závěti, ale musí strávit v místní divočině půl roku, aby se stal právoplatným dědicem. Fascinují vyprávění a bohatý jazyk.
Měsíční pahorek v dlani. Fascinující příběh z francouzské Provence


Peter Mayle – Rok v Provence, Znovu Provence, Navždy Provence
V prvním díle volné trilogie o půvabech a zvláštnostech života v jihofrancouzské Provenci (Navždy Provence a Znovu Provence) se společně s Peterem Maylem (1939) podíváme do líbezné krajiny, kde voní levandule, rodí se výborné víno a jedinečné kulinářské dobrůtky – vínem úžasných značek počínaje a slavnými lanýži konče -, a kde bydlí lidé, jejichž život jim můžeme jen závidět. Za knihu, ze které se záhy po jejím vydání stal světový bestseller, získal Peter Mayle v roce 1990 prestižní cenu British Book Awards pro rok 1989 za nejlepší cestopisnou knihu.
Druhý díl volné trilogie o půvabech a zvláštnostech života v jihofrancouzské Provenci (Rok v Provenci, Navždy Provence! Peter Mayle, milovník francouzské kuchyně i vín, a především skvělý humorista a vypravěč, nás opět zavede do prosluněných vinic a ospalých provinčních městeček v zemi, kde našel svůj druhý domov.


Jiří Ryvola – Nové listy z Provence
Humor, plný hravosti a mužné pošetilosti, brilantních formulací, a zejména pak člověčiny, přivedl J. Ryvolu několikrát do Horníčkovy blízkosti. A pravděpodobně někde zde se zrodila i jeho touha poznat Provence. Zatímco Horníček nechal své vyprávění ilustrovat malířem Vondrou, malíř Ryvola doprovodil své kresby tužkou vlastními texty. Ono by to ani jinak nešlo – výpověď je natolik osobní, že by to za něj stejně nikdo udělat nemohl.

Jan Šmíd – Obrázky z Provence
Jan Šmíd vás provede současnými městy jako Cannes, Arles, Marseille, Avignon či Nice, po malebném venkově i krajem slavných malířů.

Lenka Civade – Provence jako sen
Kniha české malířky provdané do Francie nás zavede do Provence, kde si Lenka s manželem pořídili polorozpadlý zámek, ve kterém se chystají žít a vybudovat zde tvořivé a tvůrčí místo, kde bude živo (divadelní stáže a kurzy výtvarného umění, představení, výstavy, koncerty), samozřejmě s ubytováním účastníků i hostů. Cesta k realizaci tohoto snu byla složitá, plná sutě ze zborcených zdí i jiných překážek nastražených přírodou i lidmi. Vyprávěním se prolínají impresionistické popisy úchvatné přírody, místních zvyků, zdejší kultury, lidí a jejich mentality.

Jean Giono – Muž, který sázel stromy
Když se mě studenti ptali, které knihy bych zařadil mezi desítku nejzajímavějších, jmenoval jsem i toto útlé dílo Jeana Giona. Je to opravdu tenká knížka, pár desítek stran, ale skrývá velké poselství. Je dokladem toho, že základní filozofie života je velmi prostá a může ji rozpoznat každý, kdo myslí a je ochoten nacházet ve svém životě souvislosti.
Muž, který sázel stromy. Jean Giono napsal geniálně smyšlený příběh z Provence

UMĚLCI, KTEŘÍ ŽILI V PROVENCE

Fréderik Mistral ( 1830 – 1914 ) psal převážně básně a je jedním ze zakladatelů muzea provensálské kultury v Arles.

Jean Cocteau ( 1889 – 1974 ) Básník, dramatik a režisér, kterého ovlivnil surrealismus, žil v Mentonu od r.1924 do své smrti. Nejznámější divadelní hry: Kráska a zvíře, Orfeus.

Albert Camus (1913 – 1960 ) Nositel Nobelovy ceny za literaturu, narozený v Alžírsku, se přestěhoval do Lourmarinu v Luberonu v r.1957. V Provence psal svůj autobiografický román První muž, který již nedokončil. Zemřel při autonehodě.

Nostradamus (1503 – 1566) – Známý věštec a filosof se narodil v St.Rémy de Provence, ale většina jeho tvorby v latině, vč.známého proroctví Centuries, pochází ze Salonu de Provence, kde žil až do své smrti.

Markýz de Sade (1740 – 1814) byl zřejmě prvním spisovatelem, který proslul knihami s pornografickými příběhy. Sexuální skandály také provázely jeho soukromý život a tak jeho novely s pornografickým obsahem silně pobouřily ve své době křesťanskou veřejnost a byly zakázány, ale i tajně čteny.

ZNÁMÍ MALÍŘI, SPOJOVÁNÍ S PROVENCE

Paul Cézanne ( 1839-1906 ) Jako jeden z mála umělců se narodil v Aix-en-Provence a prožil zde i většinu svého života. Námětem jeho obrazů byla mimo zátiší většinou okolní krajina, zejména hora Sainte -Victoire.

Vincent van Gogh ( 1853-1890 ) žil pouze dva roky v Provence, ale jeho nejslavnější plátna pocházejí z tohoto období. Od února 1888 do května 1889 bydlel v Arles, pak se léčil v ústavu v Saint Rémy. V Arles s ním maloval i jeho přítel Paul Gauguin, který ale proslul spíše obrazy z tichomořských ostrovů.

Auguste Renoire ( 1841-1919 ) často navštěvoval Grasse, St.Raphael a Cannes. Později si v r.1907 koupil pozemek v Cagnes-sur-Mer. Postavil zde dům s ateliérem a žil tu až do své smrti. Dnes je v domě jeho muzeum.

Claude Monet ( 1840-1927 ) Namaloval mnoho obrazů z okolí Cap Martin nedaleko Mentonu a Cap d´Antibes. V Aix de Provence je dnes v jeho domě muzeum.

Henri Matisse ( 1869-1954 ) Bydlel v St.Tropez u svého přítele malíře Paula Signaca, později v Nice a Vence. Po II.světové válce se přestěhoval do Cimiez, kde je i pohřben.

Pablo Picasso ( 1881 – 1973 ) Trávil mnoho let každé léto na Azurovém pobřeží. Od r.1946 žil nejdříve v Vallauris, později v Mougins.

Georges Braque ( 1882-1963 ) v letech 1907-1910 maloval v L´Esteque, podobně jako André Derain.

Marc Chagall ( 1887-1985 ) Žil ve Francii od r.1922. Poslední roky života tvořil v St.Paul de Vence, kde je také na místním hřbitově pohřben.

Victor Vasarely ( 1908-1997 ) Žil od r. 1948 v Gordes. Maloval geometrické obrazce ve vzájemně kontrastujících barvách.

The post Kouzelná Provence. Oblíbené knihy o francouzském jihu, který se bohužel rychle mění first appeared on Čítárny.

Jedinečný poetický román Měsíční pahorek v dlani se odehrává v jihofrancouzké Provence kolem roku 1948, kdy kniha byla napsána. Sem přichází mladý Martial de Mégremut, aby se ujmul svého dědictví pos vém strýci Malicroixovi. Podle závěti, ale musí strávit v místní divočině půl roku, aby se stal právoplatným dědicem.

Nastává první osobní konflikt. Má převzít dědičné sídlo v romantické a spoře obydlené provencalské krajině delty řeky Rhony – Camargue nebo se má vrátit ke své slibné kariéře do civilizovanějšího prostředí?

Malicroix se už na počátku dostává do střetu nejen s vlastními životními stereotypem a uvažováním, ale především s místními usedlíky, kteří ho jen neradi přijímají mezi sebe.

Jak při čtení záhy zjistíme, není důležitý děj, ale typické Boscovské tajemné meditační pábení.
Jeho popisy přírody a lidí v něm žijící jsou nostalgicky kouzelné a mají básnické až halucinofenní přesahy, přinášejí mimořádné okouzlení z čtení.
Bosco dokazuje, že ovládá jazyk i rytmus psaní a vytváří jedinečné dílo, podobně jako např. Ota Pavel. Jean Gion. Jeho popisy šumění lesa, tekoucí řeky, nočního ticha jsou pro vnímavého čtenáře nezapomenutelné.

Kniha, ke které se bude i náruživý čtenář rád vracet.

Román vyšel již roku 1948 pod názvem Malicroix. V Česku román vydává Odeon ve vynikajícím překladu Stanislava Jirsy.

Román vyšel i jako audiokniha.
Měsíční pahorek v dlani 1/8 (1991). Režie Michal Pavlík. Interpretují Jiří Schwarz, Soběslav Sejk a Boris Rösner.

Henri Bosco (16. listopadu 1888 – 4. května 1976)
byl francouzský spisovatel. Narodil se v Avignon, Vaucluse do rodiny piedmontského původu. Přes otce byl příbuzným svatého dona Jana Bosca, o němž napsal biografii. Jeho romány pro dospělé a děti se zaměřují na drsný život lidí v provensálském kraji.
Za knihu Já, Pascal Dérivat (Le Mas Théotime, slovensky Theotimov majer) získal v roce 1945 cenu Prix Renaudot. Dále obdržel ceny Prix des Ambassadeurs v roce 1949, Grand prix national des lettres (1953), Prix de l’Académie de Vaucluse (1966), Grand prix de la Mediterranée (1967) a Grand prix de l’Académie française v roce 1968. Zemřel v Nice a byl pohřben na hřbitově Lourmarin.

Výpisky:

„Noc byla hluboká, plná šelestů a neklidných stínů. Řeka, která se valila kolem domu, zpívala svou divokou píseň, a vítr, pronikající škvírami, jako by nesl ozvěnu dávných tragédií. Stál jsem u okna a cítil, jak se ve mně probouzí něco neznámého, jako by krev Malicroixů, dosud spící, začala proudit mými žilami.
Dům, starý a tichý, se zdál být živý, jako by mě pozoroval, zkoušel, čekal, zda obstojím v jeho samotě.“
…
„Měsíc stál vysoko, bledý a tichý, a jeho světlo se rozlévalo po pláních, jako by chtělo odhalit tajemství ukrytá v rákosí. Všude kolem mě byla tma, ale ne prázdná – byla plná šepotů, drobných pohybů, které nebylo možné přesně určit.
Cítil jsem, jak se krajina dívá na mě, jak mě volá, a přesto jsem nevěděl, zda je to výzva, nebo varování. V tu chvíli jsem pochopil, že už nejsem jen návštěvníkem – tento dům, tato země, se staly součástí mého osudu.“

The post Měsíční pahorek v dlani. Fascinující příběh z francouzské Provence first appeared on Čítárny.