Ilustrátorka Barbora Kyšková jedinečně ilustrovala příběhy z utajené odlehlé obory jménem Lesohrad. Tam se shromažďovaly kouzelné bytosti, aby se jejich úplnému vyhynutí. Lesohrad je nyní jedním z posledních útočišť, kde mohou podobní tvorové nerušeně žít. Báječné? To rozhodně. Vzrušující? To si pište. Bezpečné? Ehm… vlastně právě naopak.

Kendra a její mladší bratr Seth nemají ani potuchy o tom, že jejich dědeček je správcem Lesohradu.
V lese odděleném od okolního světa ohradou udržují prastaré zákony pořádek mezi chamtivými trolly, poťouchlými satyry, úskočnými čarodějnicemi, zlomyslnými plivníky a závistivými vílami.
Když však někdo tato pravidla poruší, osvobodí dosud spoutané zlo, nesmírně mocné. Kendra i její bratr jsou postavení před přetěžký úkol – musí zachránit svou rodinu, Lesohrad a možná i celý svět.

Tajuplný půvab napínavého 00 příběhu umocňují vynikající ilustrace přední české ilustrátorky Barbory Kyškové.

Brandon Mull / Příběhy z kouzelné obory 1 / Lesohrad / Vydává Euromedia, Knižní Klub, 2010

Ukázka z knihy:

ZAMĚSTNÁNÍ – POPTÁVKA
Obora Lesohrad

Hledá se ošetřovatel.
Požadované vlastnosti: zodpovědnost, přizpůsobivost a neohroženost.
Pracovní náplň zahrnuje například trhání zubů obrovi.
Otrlost podmínkou.
Zaučíme na místě.
Nabízíme luxusní ubytování a zajištěný důchod, pokud se neutopíte, nebudete sežráni nebo nezkameníte.
Znalost skřetích jazyků výhodou.

xxx

Seth skočil do bazénu salto pozadu, ale dopadl na záda. Nějak se mu nedařilo úplně se otočit. Vynořil se a hned se hrnul ven, aby to zkusil znovu.
„Pěkný placák,“ řekla Kendra, která stála vedle bazénu. „Mít kameru, pošlu to do Neváhej a toč!“.
Seth vylezl z vody. „Chtěl bych vidět tebe. Kde jsi byla?“
„Objevila jsem tajemství.“
„Co?“
„To ti nemůžu vysvětlovat. Ale můžu ti to ukázat.“
„Je to něco jako to jezero?“
„Ne úplně. Dělej.“
Seth si přehodil přes ramena ručník a nazul si sandály. Kendra ho vedla přes zahradu ke kvetoucím keřům na okraji pozemku. Za keři stál velký pekáč plný mléka, ze kterého se napájelo celé hejno kolibříků.
„Oni pijou mléko?“ zeptal se Seth.
„Jo, ale o to nejde. Ochutnej ho.“
„Proč?“
„Uvidíš.“
„A ty už jsi to zkusila?“
„Jo.“
„A co má jako být?“
„Říkám ti, zkus to a uvidíš.“
Kendra zvědavě přihlížela, jak si klekl vedle pekáče. Kolibříci se rozprchli. Seth namočil do mléka prst a dal si ho do pusy. „No, dobré. Sladké.“
„Sladké?“
Seth sklonil hlavu a našpulil rty směrem k hladině, aby se napil. Když se zvedal, otřel si ústa. „Jo, sladké a husté. Ale trochu teplé.“
Jak hleděl někam za Kendru, najednou vyvalil oči, prudce vyskočil, začal křičet a ukazoval před sebe.
„A co je prokrista tohle?“
Kendra se otočila. Viděla jen pár motýlů a kolibříků. Podívala se zpátky na Setha. Otáčel se kolem dokola, oči mu bloudily po zahradě a vypadal úplně zmateně a vyděšeně.
„Jsou všude,“ řekl ohromeně.
„Kdo?“
„Podívej se kolem. Víly.“
Kendra zírala na svého bratra. Že by mu to mléko úplně rozleptalo mozek? Anebo to na ní jenom hraje. Ale nezdálo se, že by si vymýšlel. Stál teď u růžového keře a užasle zíral na motýla. Zkusil po něm natáhnout ruku, ale motýl mu odletěl z dosahu.
Otočil se zpátky na Kendru. „To dělá to mléko? Tak tohle je o třídu lepší než to jezero!“ Jeho nadšení vypadalo opravdově.
Kendra se zahleděla na pekáč s mlékem. Pijte mléko. Jestli jí tu Seth hraje divadýlko, tak se jeho dramatické schopnosti náhle o sto procent zlepšily. Namočila si prst a dala ho do pusy. Seth měl pravdu. Bylo sladké a teplé. Na vteřinu ji oslepilo slunce a donutilo ji mrknout.
Podívala se znovu na bratra, který se plížil k malé skupince vznášejících se víl. Tři z nich měly motýlí křídla, jedna zas jako vážka.
Výjev byl tak neuvěřitelný, že nedokázala potlačit výkřik.
Zadívala se znovu na mléko. Víla s kolibřími křídly právě pila z dlaně. Nebýt křídel, vypadala jako štíhlá ženuška, ani ne pět centimetrů vysoká. Měla třpytivé tyrkysové šaty a dlouhé tmavé vlasy. Jakmile se Kendra naklonila blíž, víla odletěla.
Není přece možné, že tohle všechno opravdu vidí! Přece musí existovat nějaké vysvětlení. Ale víly byly všude kolem, tady i tam, mihotaly se v zářivých barvách. Jak by mohla popřít, co viděla na vlastní oči?
Kendra se dál rozhlížela po zahradě a ohromení a nedůvěra se postupně měnily v okouzlení. Víly všech možných druhů se třepotaly kolem, zkoumaly květy, vznášely se v lehkém vánku a akrobaticky se vyhýbaly jejímu bratrovi.
Jak se tak toulala celá omráčená po zahradních cestičkách, viděla, že ty pohádkové žínky zastupují nejrůznější národnosti. Některé měly africké rysy, některé jako by pocházely z Indie nebo odněkud z Asie, jiné působily evropsky. Některé vypadaly ještě exotičtěji, neboť měly modrou pleť nebo smaragdově zelené vlasy, a nad hlavami některých se chvěla dokonce tykadla. Jejich křídla měla nejrůznější podobu, většinou vzorováním připomínala křídla motýlů, ale byla zářivěji zbarvená a měla i odvážnější tvary. Všechny ty víly se mihotavě třpytily a zastiňovaly svojí krásou květiny, stejně jako slunce zastiňuje měsíc.
Kendra zahnula po cestičce za roh a okamžitě se zastavila. Na cestě stál dědeček Sorenson ve své flanelové košili a pracovních botách, ruce založené na prsou.
„Myslím, že si musíme promluvit,“ řekl.

The post Barbora Kyšková a její fantastické ilustrace Lesohradu first appeared on Čítárny.