Sláva českých knih pro děti už skončila. Nicméně kvalita starších knih stále přetrvává. Zvláště v době úpadku veškerých knih pro děti a mládež. Jak po textové, tak po ilustrační stránce. Čest výjimkám.

Na sklonku roku 2017 a nyní počátkem roku 2018 se objevila první ruská vydání klasika české dětské literatury a to titul:
Brouk Pytlík (nakl. Eksmo), Čmelák Aninka (nakl. IDM) a Pošta v Zoo (nakl. IDM). Vedle čtenářů v Japonsku, Německu, Bulharsku a ve Francii má tento autor stále věrné čtenáře i v Rusku.

U příležitosti prvního francouzského vydání Ferdy Mravence v březnu 2017 uspořádalo České centrum v Paříži s MZM Brno výstavu Ondřeje Sekory v lednu a únoru 2017.
Byly zde promítány také dva filmy Hermíny Týrlové s tímto hrdinou, jeden loutkový, který je zároveň také prvním československým loutkovým filmem vůbec, a poloplastická verze z roku 1977. Berme to také jako první připomenutí padesáti let od úmrtí tohoto umělce. Návrhy plakátů výstavy zde připojujeme.

V Moskvě vyšla v roce 2017 Ljuba Štíplová: Co si povídají zvířátka v noci; s ilustracemi Mirko Hanáka, v překladu O.V. Akbulatové, vydalo nakladatelství Andersen, Moskva 2017 a v tomtéž roce Ondřej Sekora: Hurá za Zdendou; s ilustracemi Valerije Ivanoviče Jurlova, v překladu Valentina Feodosijeviče Kločko, vydalo nakladatelství Eksmo, 2017.
U této knížky je zajímavé, že česky vyšla pouze 2x a to v roce 1960, ještě za autorova života v nákladu 30tis. výtisků a pak v roce 1976 v nákladu 74tis. výtisků, samozřejmě s původními ilustracemi Ondřeje Sekory.

Ruská vydání Ferdy Mravence.

Moskevské nakladatelství Andersen vydalo v roce 2017 Evropské pohádky s ilustracemi Mirko Hanáka.
A dlužno toho nakladatelství pochválit, protože vydání opravdu neodbylo, ať už v reprodukci ilustrací, tak v grafické úpravě, správným výběrem papíru… Původní Evropské pohádky z výboru Dagmar Sekorové rozdělili na dva díly a toto je první, který obsahuje pohádky z Francie, Česka, Německa, Dánska, Anglie a Ruska.

Pískací kornoutek Jiřího Kahouna s ilustracemi Miloslava Jágra čtou i děti francouzsky
Švýcarské nakladatelství LA JOIE DE LIRE v Ženevě vydalo v dubnu 2016 knížku Pískací kornoutek ve francouzštině. V překladu je název poněkud delší, zřejmě dal český název překladateli Benoit Meunier zabrat. Překlad podpořilo MK ČR a autory zastoupila Albatros Media, kde se v roce 2013 pod značkou Albatros titul konečně dočkal druhého vydání. Tak doufejme, že se dětem, které čtou francouzsky, bude knížka líbit a s chutí se začtou.

YUKO KIMURA přeložila do japonštiny Povídání o pejskovi a kočičce, které vyšlo na jaře 2017 v nakladatelství Iwanami.

Už v roce 2009 vydalo např. Memo Edition Dobrodružství Tondy Čutala, převzalo ke svému vydání nejnovější doprovodné verše Josefa Bruknera.
Ve Francii, kde se kromě nově vznikajících výpravných titulů objevují i lahůdky staršího data se objevují i české komiksy.

Nakladatelský dům Mešerjakova IDM v Moskvě vydal všechny 3 dily trilogie Ondřeje Sekory, zde vidíte titul Ferda Mravenec v novém překladu O. Akbulatova. (2011). V roce 2017 vyjde Knížka Ferdy Mravence opět rusky, o vydání budeme informovat.  Nakladatelství Labyrint ze Sofie oznámilo, že vydali v bulharštině (už po čtvrté v tomto jazyce) Ferdu Mravence (2013) a na podzim 2013 druhý díl Ferda v cizích službách. Po dlouhé době se zas tedy vrací i do Bulharska a dle vyjádření nakladatelství s úspěchem.

Díky překladatelce paní Akiko Sekizawa a nakladatelství Fukuinkan se konečně dovršilo japonské vydání trilogie Ferda Mravenec, Ferda v cizích službách a Ferda v mraveništi.(2017).

Rovněž přeložila knížky Daisy Mrázkové (autorku zastoupil Baobab) a tři pohádky z Devatera pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (Pošťáckou, Doktorskou, O tlustém pradědečkovi).
Otázkou je sice výtvarný doprovod, každá knížka pohádek Karla Čapka je ilustrovaná jiným japonským výtvarníkem. Např. ilustrační doprovod Exupéryho k Malému princovi si nikdo vyměnit nedovolí, kromě některých českých nakladatelů.
Další překladatelka Yuko Kimura vedle knížek s Krtkem přeložila Pohádky Boženy Němcové a překládá nově Povídání o pejskovi a kočičce. Tato knížka Josefa Čapka ale už v japonštině vyšla v šedesátých letech. V Tibetu ji vydali v roce 2009 a je zajímavé, že pro překlad použili anglický překlad Lucy Doležalové, kterou svého času vydalo nakladatelství Albatros.

Jedna z knih Daisy Mrázkové přeložená do japonštiny, Vydalo nakladatelstvi Riron-sha / Japanese text by Akiko Sekizawa / Japanese edition copyright 2010 by Riron-sha Co.,Ltd

Mezi nejpřekládanější knihy pro děti se v poslední době zařadila kniha Pavla Šruta a Galiny Miklínové Lichožrouti. Vyšly už polsky, japonsky, srbsky, katalánsky a slovinsky.
Je možné, že vycházejí i další dětské knihy v zahraničí, ale dohledat je není snadné. Pokud o nich víte, pošlete doplňující informace na redakce@citarny.cz.

Knihy Renaty Štulcové byly přeloženy do bulharštiny a ruštiny. Šifra krále Karla (Emas, Bulharsko, 2014), Strážci sedmi divů světa (Litterra Rusko, 2011).

The post Úspěšné překlady českých dětských knih ve světě, o kterých se asi nemůže psát first appeared on Čítárny.

Velkému popularizátorovi Josefa Lady, poezie nejen pro děti, editorovi a novátorovi by bylo 85 let. (2017) Josef Brukner (15. února 1932 – 14. ledna 2015) svými texty nebo verši doprovodil i některé obrázky Ondřeje Sekory, Zdeňka Milera aj. Společně s Radkem Pilařem a Jiřím Pilkou vytvořil videokompozici Musica Picta.

Spolu s Pavlem Šrutem sestavili slavný výbor poezie s ojedinělým výtvarným doprovodem Ostrov, kde rostou housle, který získal mnoho cen např. i zahranční Premio Grafico di Bologna.

Jeho knihy Obrazárna, Malování zvířat nebo Klíč od království budou také vždy ozdobou každé knihovny.

Spolu s Jiřím Filipem je autorem Poetického slovníku z roku 1997, který je upravenou a modernizovanou verzí Většího poetického slovníku z roku 1968. Na rozdíl od většiny kompendií a encyklopedií poetiky je vybaven citacemi a příklady, a tak tvoří antologii poezie.

Písecký rodák byl původně filmový dramaturg a scénárista, byl šéfredaktorem v Mateřídoušce, také krátce redaktorem SNDK, ale v nedobrovolné odluce i třeba varhaníkem či správcem kostela. Byl oceněn v roce 2012 Zlatou stuhou za přínos dětské literatuře, ale především to byl slušný a milý člověk.

The post Josef Brukner. Velký popularizátor Josefa Lady, poezie nejen pro děti, editor i novátor first appeared on Čítárny.

Kocourka Mikeše, který se naučil mluvit, vydal se s Pašíkem na motocyklu na pouť, nešťastnou náhodou rozbil babičce krajáč se smetanou, utekl do světa, stal se coby mluvící pytel Žok-Žok hvězdou cirkusu Kludský a nakonec se s velkou slávou vrátil do rodných Hrusic, znají snad všechny české děti. Nyní jeho dobrodružství, citlivě převyprávěná renomovaným autorem, udělají radost i těm úplně nejmenší čtenářům. A nejen to – dozvědí se ještě leccos navíc: jen málokdo dnes už ví, co je pracharanda, orchestrion či vindra…

Josef Brukner – Alena Ladová / Jak šel kocourek do světa / 2. vydání, v Euromedia Group – Knižní klub 1. upravené vydání / 1. vyd. sešitové, Panorama, 1977

UKÁZKA Z KNÍŽKY – Jak se kocourek vydal do světa

Žily byly dvě holčičky. Jednou jim tatínek před spaním vyprávěl pohádku o kocourkovi, který uměl mluvit. Holčičkám se to líbilo, ale chtěly se o něm dozvědět ještě něco víc. A tak poslouchaly, jak chodil do školy, jak byl na pouti v Mnichovicích, jak se vydal do světa a dostal se až k cirkusu.
Tatínek jim všechna přání splnil, zkrátka odpověděl na všechny otázky. Bylo jich tolik, že vydaly na tlustou knížku o kocouru Mikešovi. A protože ten tatínek byl malíř Josef Lada, namaloval do TÉ knížky i obrázky.
Později jedna z holčiček, Alena Ladová, začala také malovat. Vzpomněla si na krásné chvíle, které prožila s kocourkem Mikešem, a řekla si, že zkusí tři příběhy z jeho života namalovat stejným způsobem, jak to dělával její tatínek. A tak vznikla tahle malá knížka, která vám to všechno připomene.

Přečtěte si, jak Mikeš s Pašíkem řádili na mnichovické pouti. Navíc v knížce najdete i vysvětlení všelijakých slov, která se už dnes tak často nepoužívají, a zase budete o něco chytřejší!

Mikeš s Pašíkem neměli motorku ani automobil. Kde by je taky vzali? Neměli ani kolo, ani koloběžku. Zato ve stodole zahálel trakař, s kterým se jezdilo na trávu a vozilo obilí do mlýna.
„Vypůjčíme si ho a pak ho zase v pořádku vrátíme. Ostatně – nikdo o tom nemusí vědět,“
rozhodli se.
Jak řekli, tak udělali.
Trakař má jenom jedno kolo a na silnici plné kamení jim to trochu drncalo. Ale krajina u cesty ubíhala, jako když se koukáte z okna vlaku.
Za chvíli uslyšeli, jak v Mnichovicích troubí frkačky a vyhrává hudba a kolem nosu se jim linula vůně tureckého medu. Nějaké dítě plakalo, že mu uletěl balonek. Mikeš s Pašíkem viděli, jak se třepotá nad kostelní věží.
Mnichovická pouť už byla v plném proudu.
Trakař nechali před hostincem „U Strakatého pejska“, aby se měli na čem vrátit domů.
A zamířili na náměstí, kde to břinčelo a vřískalo, vyhrával tam orchestrion – inu, jako o pouti.
Stánků tu bylo tolik, že se jim je ani nepodařilo spočítat. V jednom prodávali perník, v druhém turecký med a cukrovou vatu, ve třetím okurky rovnou z láku.
Byla tu i střelnice. Pušky práskaly, a kdo se trefil, vyhrál papírovou růži. Ti nejšťastnější dokonce i plyšového medvídka nebo panenku.
Na kolotoči se točili dřevění koníci a děti si myslely, že na nich jedou až do Prahy. Lodičky houpaček se pohupovaly jako na vlnách.
Mikeš s Pašíkem se nemohli rozhodnout, kde začít.
Nejdříve se zastavili u stánku s perníkem. Mikeš si koupil perníkové srdce a malé perníčky do uzlíku na cestu zpátky. Pašík si vyhlédl perníkového panáčka v kroji, ale perníčky na cestu si neschoval. Náramně mu chutnaly, a tak mu nezbyl ani jeden.
Hned nato navštívili bleší cirkus, ale dlouho tu nepobyli. Mikeš se totiž strachoval, aby mu blechy nenaskákaly do kožichu.
Mnohem lepší bylo maňáskové divadlo, ve kterém statečně zápolil Kašpárek se Smrtkou.
Pak uviděli kolotoč, nasedli na dřevěné koníky a pádili na nich kolem dokola.
Když se znovu ocitli na pevné zemi, motala se jim hlava, jako by právě vyšli z šenku, kde se točí pivo.
Kocourek s čuníkem nemohli vynechat ani houpačky.
Barevné lodičky poletovaly sem tam, až oči přecházely. Pašík se držel ze všech sil, aby nevypadl. Mikeš tolik nevážil, a tak se sotva udržel. Potácel se ze strany na stranu, zepředu dozadu, a chvílemi dokonce metal kotrmelce. Ale protože se mu to líbilo, smál se na celé kolo.
„To je jiná jízda než na trakaři, viď, Pašíku!“

Frkačky bývaly k mání jedině na pouti. Foukli jste do trubičky, na druhé straně se vyplázl papírový jazyk a hned se zase zatáhl. Přitom to dvakrát zatroubilo nebo zamečelo, ale nejspíš zafrkalo, jak se na frkačku sluší.
Bleší cirkus dnes už ani na pouti neuvidíte. Nikdo totiž neumí vycvičit blechy tak, aby tancovaly na provaze nebo závodily zapřažené do vozíčků.

The post Jak se koucourek vydal do světa. Málo známá knížka o Mikešovi first appeared on Čítárny.

Čítárny doporučují tři starší, ale velmi zdařilé básnické antologie nejen pro mládež. Asi je ve svých knihovnách nenajdete, zkuste ale antikvariáty. Za kvalitu ručí povolaní, touto múzu nadšení editoři a básníci.

Ach, ta láska nebeská
Nejstarší doporučený výbor pro mládež, a to pro mladé zamilované, uspořádali a vymysleli Jana Štroblová a Zdeněk Heřman: Ach, ta láska nebeská, SNDK, 1966. Vyšel celkem třikrát, ale druhé vydání bylo v roce 1970 rozmetáno. Naštěstí se k němu Albatros v roce 1992 vrátil, neboť „staré lásky nerezaví“. (česká poezie)

Malá antologie veršů a písňových textů orientovaných na milostné vztahy.
Knížka přesahuje úroveň čtrnácti let jak obsahem, tak poněkud specifickým uspořádáním – básně či jejich úryvky se střídají s úryvky blíže neurčených písňových textů nejrůznějšího původu.

Ostrov, kde rostou housle
Josef Brukner a Pavel Šrut zas chtěli svým „Ostrovem kde rostou housle“ potěšit mladé čtenáře světovou poezií. Je to skutečný počin, i co se týká výtvarného doprovodu. Sami posuďte! Výbor vydal Albatros v roce 1987.

Výběr krátkých básní autorů z celého světa, jejichž spojovacím tématem je pohoda, radost ze hry, fantazie a nonsens. Autor předmluvy označuje za výběrový princip umění nonsensu. Nezdá se mi to však přesné a dětské čtenáře to může svádět k mylným představám. Texty jsou doplněny výběrem grafiky a malby světových autorů. Vcelku působí kniha velice hezky, ale obal bude pro čtenáře málo přitažlivý. Je to výlučná záležitost pro školní děti všech věkových stupňů.

Strašidlo
Christian Morgenstern
Strašidlo, které
žere kapesníky,
doprovází tě
po cestách,
žere ti z kufru,
zpod polštáře, z nočního stolku,
z ruky, jako pták,
žere a žere
tak i tak –
a vybírá si, vždycky něco nechá.
S osmnácti kapesníky
vydal ses na moře
v končiny neznámé,
ó hrdý plavče,
s osmi či sedmi
vracíš se domů
zarmoutit hospodyni.

Kostkované ideály
Pro „puberťáky“ nebo teenagery nebo chcete-li  -náctileté, vybrala Marie Vodičková z české poezie básně pro osobitý výbor Kostkované ideály, vydal Amulet, 1999. Oslovení Mileny Lukešové na zadní stránce knížky mnohé napoví:
Výbor básní a písní z tvorby pro děti i dospělé (verše Svěráka, Lukešové, Žáčka, Vodňanského, Dědečka, Suchého, Hraběte,…)

Je vám dvanáct
a všelijak to bolí?
Vydržte.
Zaručeně to přejde.
Nemáte rádi básničky?
Čtěte nebásničky.

The post Ostrov, kde rostou housle a další zdařilé antologie poezie a básničky pro děti first appeared on Čítárny.

V minulých dnech (leden, 2015) zemřel v necelých třiaosmdesáti letech básník Josef Brukner. Tedy nejen básník, ale i dramaturg, literární redaktor, varhaník i správce kostela, pedagog, překladatel i šéfredaktor dětského časopisu. Jeho jméno se objevuje v dlouhé řadě knih, učebnic a výborů poezie.

Kromě literatury detailně znal i svět hudby a divadla.
Zejména však Bruknerův vztah k výtvarnému umění byl mimořádně hluboký, vizuální vjemy  pro něj znamenaly nepomíjející inspiraci. Jistě není náhodné množství textů, doprovázejících ilustrační cykly Josefa Lady, Ondřeje Sekory nebo Zdeňka Milera.

Výjimečné místo v bibliografii Josefa Bruknera zaujímá kniha Obrazárna
 – do poezie transponované paralely obrazů a kreseb různých epoch i žánrů. Ve své době projekt naprosto unikátní a dodnes nadčasový.

Nezapomenutelnými tituly jsou také kromě mnoha jiných rozsáhlé básnické výbory Klíč od království a Ostrov, kde rostou housle.

Znal jsem Pepíčka Bruknera spoustu let z dob, kdy na setkáních v dětských časopisech bylo možné potkat Jiřího Kalouska, Olgu Čechovou, Františka Nepila, Jiřího Kahouna, Květu Pacovskou nebo Jiřího Žáčka. Na půdě Mateřídoušky jsem se s Pepíčkem sešel i v polistopadové době, on jako šéfredaktor a já v roli výtvarného redaktora a grafického úpravce v novém formátu i pojetí tohoto časopisu. Myslím, že nejenom pro redakci, ale i široký okruh spolupracovníků byl Pepíček úžasný člověk a kamarád.

Photography Michal Mecner

The post Josef Brukner. Odešel básník, editor, překladatel first appeared on Čítárny.