Kallocain podle Karin Boye je droga pravdy, po jejímž požití každý vyzradí na sebe i na své nejbližší i ta nejskrytější tajemství. Její objevitel je zde loajální souvoják Světového státu Leo Kall, který žije v nedaleké budoucnosti, kdy o světovládu soupeří Světový stát a Univerzální stát. Kniha je o tom, jak dohled nad lidmi zvyšuje úzkost a agresi.

Román je stejně strhující jako Orwellův román 1984 nebo Huxleyův román Konec civilizace.
Tragický obraz života ve fašistickém a totalitním státě ale v mnohém napovídá, co se už nyní děje v různých společnostech na naší planetě. Takže řadit román do oblasti scifi dost dobře už nejde.

Román Karin Boye vznikl v hluboké depresi, vyvolané zdánlivě nezadržitelným postupem Hitlerovských německých armád na počátku 40 let 20.století.
Tragická situace v Evropě měla nakonec vliv na její dobrovolný odchod ze světa na jaře 1941.

„Organizace? Nehledáme žádnou organizaci. To, co je organické, nepotřebuje být organizováno.
Vy stavíte zvenčí, my jsme budováni zevnitř. Vy se stavíte sami jako kameny a rozpadáte se zvenčí dovnitř.
My rosteme zevnitř jako stromy a rostou mezi námi mosty, které nejsou z mrtvé hmoty a mrtvého nátlaku.
Z nás vychází živé. Do vás vchází neživé.“
Karin Boye

Tímto románem se Boye řadí k literárním velikánům a vizionářům jako je Orwell, Huxley, kteří se také zamýšleli nad tématem budoucnosti lidstva a vytvořili literární fikce světa, které se v mnohých případech stávají nebezpečnou realitou už dnes. Viz výběr knih o budoucnosti lidtva

Karin Boye (26. 10. 1900 Göteborg – 24. 4. 1941 Alingsås)
jedna ze zapomenutých, ale velmi zajímavých švédských spisovatelek 20. století, se do světové literatury zapsala svým posledním antiutopickým románem Kallocain, vytvořeným během několika měsíců v roce 1940.

Výpisky z díla: Karin Boye / Kallocain

Ráno vyšel v novinách článek s titulkem
MYŠLENKY MOHOU BÝT TRESTNÉ!

Stačí jen vyčkat, až bude vyhlášen zákon jdoucí do mnohem větší hloubky, než světová historie dosud znala: zákon o protistátních myšlenkách a citech. Možná že to ještě nějaký čas potrvá – ale že k tomu jednou dojde, tím jsem si jist.

Dovedete vůbec vyslechnout pravdu? Všichni nejsou dost pravdiví na to, aby mohli pravdu slyšet, to je na tom to smutné.

„Člověk! – Jakou mystiku si lidé kolem toho slova nevybudovali! Jako by to samo o sobě bylo něco úctyhodného, že člověk je člověk! Člověk! Vždyť je to biologický pojem. A tam, kde je to něco jiného, bylo by nejlepší to co nejrychleji odstranit. Myslím, že je nutné začít od začátku a odnaučit lidi vidět ve spoluvojákovi člověka v uvozovkách.“

Každý spoluvoják bez výjimky se musel už jako dítě naučit, jaký je rozdíl mezi nižšími a vyššími formami života – nižší jsou jednoduché a nediferencované, například jednobuněční živočichové a rostliny, vyšší složité a diferencované, například lidské tělo ve své jemné a dobře fungující komplikovanosti. Každý spoluvoják bez výjimky se rovněž musel naučit, že přesně stejně je to se společenskými formacemi: z neplánovité hordy se tělo společnosti vyvinulo v nejvýše organizovanou a nejdiferencovanější ze všech formací: náš současný Světový stát. Od individualismu ke kolektivismu – od samoty k pospolitosti, taková byla cesta tohoto obrovitého a svatého organismu, v němž jednotlivec není ničím než buňkou s jediným významem: sloužit organismu jako celku. Tolik ví každý mladý spoluvoják, který má za sebou dětský tábor. Kallocain je nutný článek v celém tomto vývoji, protože rozšiřuje velkou pospolitost i do nitra, jež si člověk dřív ponechával pro sebe. Cožpak Rissen opravdu nepochopil něco tak logického, nebo nechce pochopit?

V mládí byly mé smysly jen jakýsi přívažek, náročný souputník, kterého jsem musel sytit, abych se ho mohl zbavit a zabývat se něčím jiným, byly i hrdým nástrojem rozkoše, ale nikdy nebyly tak docela součástí toho, co jsem doopravdy považoval za své já.

Náš Světový stát rozhodně neměl na otázku pohlaví nějak asketický pohled, naopak je přece nutné a čestné plodit nové spoluvojáky, a dělalo se vše, aby muži a ženy, jakmile dospějí, dostali příležitost splnit v tomto ohledu svou povinnost.

Vzhledem k tomu, že obsah tohoto rukopisu je v mnohém směru nemorální, rozhodl se Cenzurní úřad uložit ho do oddělení nebezpečných rukopisů v Tajném archívu Univerzálního státu. Definitivní zničení nebylo doporučeno, protože právě tento nemorální obsah by mohl být spolehlivějšími badateli použit jako materiál při zkoumání mentality tvorů obývajících zemi za našimi hranicemi. Zajatec, který je autorem spisku a jenž se dosud pod dozorem věnuje chemické práci – v současné době pod přísnější kontrolou, pokud jde o používání státního papíru a tužek – by měl svou vskrytu rostoucí neloajálností, svou zbabělostí a svou pověrčivostí být dobrým příkladem degenerace příznačné pro celou tuto méněcennou sousední zemi, degenerace, jež se dá stěží vysvětlit něčím jiným než dosud neprozkoumanou dědičnou a nevyléčitelnou vnitřní otravou. Tato otrava náš národ naštěstí nepostihla, a pokud by se ukázalo, že nákaza se šíří i přes hranici, byla by nemilosrdně odhalena právě prostředkem, k jehož výrobě dotyčný zajatec kdysi přispěl. Vyzývám tímto každého, kdo bude rozhodovat o půjčování tohoto rukopisu, k nejvyšší opatrnosti a jeho čtenáře k nejpečlivější kritice, jakož i k nejnezlomnější důvěře v daleko lepší a šťastnější situaci v Univerzálním státu.
Hung Paipho, cenzor.

Dílo Karin Boye:

Romány
Astarte (1931) – raný román s mytologickými prvky.
Merit vaknar (1933) – „Merit se probouzí“.
Kris (1934) – Krize, částečně autobiografický román o osobní a náboženské krizi.
För lite (1936) – „Příliš málo“.
Kallocain (1940) – poslední a nejznámější román (dystopie), napsaný těsně před smrtí.

Psala také eseje, kritiky a překládala (např. T. S. Eliot – The Waste Land do švédštiny).

Básnické sbírky
Karin Boye je především básnířka a ve Švédsku je ceněna hlavně pro poezii:
Moln (1922) – Mraky (debut).
Gömda land (1924) – Skryté země.
Härdarna (1927) – Ohniště (zde je slavná báseň I rörelse – „V pohybu“).
För trädets skull (1935) – Kvůli stromu

Její nejznámější báseň Ja visst gör det ont – „Ano, samozřejmě to bolí“.

The post Karin Boye. Kallocain. Proslulý vizionářský román o nacistickém a totalitním státě first appeared on Čítárny.

Budoucnost lidstva velmi zajímavě charakterizoval Edward L Bernays, zakladatel oboru politické propagandy Public relations v USA.
Řekl: “Nejlepší způsob jak lidi přesvědčit je chytit je za jejich emoce. Za jejich podvědomí a pudy. Nepředkládejte masám žádná fakta. Musíte je vyděsit k smrti”.
Na základě této myšlenky jsou napsána všechna velká vizionářská díla, která se v mnoha případech realizují už dnes.

Edward L Bernays ale jen definoval součastnost i minulost. Jak ale víme, moment překvapení však netrvá dlouho a lidé procitnou.
Východiskem jsou vždy dvě cesty.
Dyspotická, o které Jefremov říka, že je bezvýchodným zacyklením vývoje do inferna, odkud už není cesty zpátky a vede k destrukci.
Druhá představuje pochopení podstaty bytí nejen jednotlivce, ale harmonické propojení do kolektivního myšlení.

Stručně řečeno, vždy záleží na příklonu ke zvířecímu, pudovému chování nebo k vyšším duchovním hodnotám.

Budoucnost lidstva. Knihy napsané do roku 1945.

Platón
Zákony” (Nomoi, Leges), Ústava (Politeia, Republica).
Platón obě knihy napsal pod bezprostředním dojmem ze ztroskotání athénské demokracie a snažil se z něho vyvodit velmi podrobné poučení pro budoucnost.

Sebastian Brant
Loď bláznů (1494)
Loď s bláznivou posádkou, která se v naprostém chaosu a jakési nepříčetnosti plaví do ráje bláznů, Narragonie. 500 let stará kniha není jen satirou na tehdější společnost, ale také nepřímou vizi, kam taková společnost směřuje.
Sebastian Brant a Loď bláznů. Neuvěřitelně aktuální, 500 let stará kniha s dřevoryty Albrechta Dürera

Sir Thomas More
Utopie (1516)
Dílo významného anglického právníka sestává ze dvou částí – Kritika společnosti a O ideálním státě. Lidé v této společnosti žijí v hojnosti, a šťastně, skromně a prostě – navštěvují společné jídelny, společně obdělávají půdu a konají řemeslné práce.

Tommaso Campanella
O slunečním státě (1623)
Jeho cílem bylo popsat ideální model společnosti, který, na rozdíl od násilí, nepořádku a iracionalitě skutečného světa, by byl v harmonii s přírodou a chápal božské “umění” a moudrost. Campanella byl ve skutečnosti přesvědčen, že současná společnost je labyrintem nespravedlnosti a neštěstí právě proto, že se odchýlila od tohoto přírodního modelu.

Francis Bacon
Nová Atlantis (1627)
Utopický spis Nová Atlantida. je asi nejslavnější dílo Francise Bacona (1561 – 1626). Na rozdíl od Moora není jeho stát Bensalem naprosto ideální, ale spokojenost obyvatel funguje na základě kritického poznání a rozvoje vědeckých disciplín. Základem společnosti je heterosexuální manželství a rodina. Obyvatelé vykazují nejvyšší míru inteligence a touhy po vzdělávání.
Utopický román Nová Atlantida Francise Bacona vychází až po jeho smrti 1627

Robert Owen
Nový pohled na společnost (1813)
Jako manažer a spoluvlastník mnoha výrobních podniků a společností se pokoušel humanizovat podmínky v anglických továrnách. Ve své továrně vytvářel vhodné prostředí pro dělníky. Stavěl jim školy, knihovny a domy, upravil délku pracovní doby a změnil pohled na práci dětí. Je označován za otce družstevního hnutí a zároveň je na něj pohlíženo jako na představitele předklasické teorie managementu.

Charles Fourier
Nová metamorfóza (1808-1837)
Humanistický podnikatel, který ve svých spisech doporučoval zakládat družstva – falangy (základní jednotka, obec skládající se asi z 1600 lidí), v nichž se společně pracovalo a výsledky práce se dělily v kolektivu. Kniha Velká metarmorfóza je českým výběrem z jeho díla ve třech základních kapitolách. Člověk a dějiny, Kritika civilizace, Harmonická společnost

Bernard Bolzano
O nejlepším státě (cca1832)
Bolzano ve svém díle v mnohém předběhl svoji dobu. Požaduje odstranění majetové nerovnosti, účast lidí na vládě, zrovnoprávnění ženy, odstranění dědického práva, zajištění práva na práci, odstranění meziobchodu, odstranění tříd. rozdílů a mnoha dalších podnětných postřehů z fungování nové společnosti.

Svatopluk Čech
Hanuman (1884)
Svatopluk Čech ve svém podobenství a zvířecím eposu poukázal na věčné problémy, s kterými zápasí lidská civilizace, v kterékoliv době.
Hanuman. Nadčasové podobenství geniálního Svatopluka Čecha o lidském světě

Edward Bellamy
Pohled z roku 2000 na rok 1887 (1888)
Pohled do budoucího ráje. Jaký asi bude svět, až zavládne všude rovnost, volnost a bratrství. O světě řízeném jedinou velkou korporací.
Hlavní hrdina tohoto příběhu v hypnotickém spánku prochází světem roku 2000, v němž žije „ideální“ racionální společnost, kterou bychom mohli nazvat korporátní totalitou. Román byl mocným podnětem pro utopistické hnutí a celou řadu utopických děl jiných autorů.
Edward Bellamy a jeho pohled do budoucího ráje. Vize globální korporatní totality v roce 1888!

Herbert George Wells
Moderní utopie (1905)
Vize o novém uspořádání dokonalejší lidské společnosti. Svoboda jednotlivce je omezena pouze svobodou ostatních a zároveň bezpečností celku. Vědeckotechnický pokrok a jeho správné využití je pro něj prostředkem k maximálnímu využití všech přírodních zdrojů a k osvobození člověka od těžké fyzické práce. Stát se musí stát syntézou všech ras, kultur, politik a náboženství. Zásadně odmítá války jako prostředek dosahování moci.
Stroj času. Wells popisuje budoucnost lidstva, parazity z roku 802 701

Anatole France
Ostrov Tučňáků (1908)
Anatole France (1844-1924) napsal mimořádné a dnes už téměř neznámé dílo, reagující na aktuální společenské šílenství tehdějšího světa. Svatý muž Mael ve své ideové horlivosti omylem pokřtí tučňáky, kteří se pak po nebeském sporu mezi Bohem a anděly stávají částečně lidmi. A jejich dějiny jsou věrnou kopií lidské civilizace, jak s tím dobrým, tak s přemírou chyb, špatností i ukrutností. Přesto, že nám mohou uniknout satirické přesahy na konkretní osoby i události doby na přelomu roku 1900, je dílo velmi nadčasové.
Anatole France. Nadčasový Ostrov Tučňáků o šílenství lidské civilizace

Alfred Kubin
Země Snivců (1908)
Výjimečná a jediná kniha známého malíře Alfreda Kubina. Jeho umění psychologického, ale klidného vyprávění hraničí s groteskou. Čtivá alegorie na hranicích reality a fantazie v utopickém státě někde v Asii, zvaném Země Snivců. Zakladatel této monstrózně úřednické velestavby zve do své země jen snílky. Tito senzitivní a nepraktičtí lidé, zde mohou svobodně vyjádřit svou individualitu, mohou dát průchod jakékoliv své náladě a mohou přiměřeným způsobem ukájet své sklony.
Země snivců. Utopie, sny a dnešní realita. Fantastická kniha slavného rakouského malíře Alfreda Kubina

Karel Čapek
R.U.R (1920)
R.U.R. znamená Rossumovi univerzální roboti a Čapek v tomto scifi románu/hře poukazuje na možné prolémy mezi člověkem a umělou biobytostí – robotem. V této hře vlastně poprvé zaznělo slovo robot, které na Karlovu výzvu navrhl jeho bratr Josef. Karel Čapek původně uvažoval o slově „labor“. Čapkuv robot je montován jako automobil, ale z nikoliv technickych prvků, ale z biologických entit.
První roboti v české i světové literatuře aneb od Tálose po Čapka


Zamjatin Jevgenij Ivanovič
My (1921)
Jeden z prvních utopistických románů. Zamjatinův příběh varuje před odlidštěním, mravním vakuem a umrtvením myšlení.
Jevgenij Zamjatin a vizionářská kniha My, která inspirovala velikány jako Orwell, Huxley, Vonnegut, Boyle etc.

Jaromír Rašín
Sláva strojů a měst (1929)
Rašínova kniha je velmi zajímavá vize o budoucnosti lidstva v podobě rozhovoru u včelaře a včel. Překvapivě aktuální kritika kritizující počínající technokratismus, hektický rozvoj městské civilizace, konzumního způsobu života a tím počínající odlidštění člověka.
Sláva strojů a měst. Dystopická vize odlidštěné civilizace

Jan Barda (vl. jménem Ferdinand Krejčí)
Převychovaní  (1931)
Děj knihy je varováním před nastupem socialistické totality. Děj se odehrává v roce 358 socialistického řádu, tj roku 2276 ve společnosti, která odmítá vše staré. Dokonce i staré knihy se zakazují pod trestem smrti. Lidé jsou označování čísly a symboly.
Převychovaní. Překvapivě přesná vize totalitní budoucnosti Jana Brady z roku 1931

Huxley Aldous
Překrásný nový svět, Konec civilizace (1932)
Budoucnost totalitní civilazace, ke které se společnost rozhodla dobrovolně na základě touhy po pudové rozkoši.
Huxley popsal Překrásný nový svět, kde otroci jsou dobrovolně šťastni

Karel Čapek
Válka s mloky (1936)
Čapkův bestseller Válka s mloky (1936) jsou ve skutečnosti tři knihy, na sebe navazující. Andrias Scheuchzeri, Po stupních civilizace a Válka s mloky. Přesto, že je mnohými román popisován jako utopistický není tomu tak a Karel Čapek sám píše “…to není utopie, nýbrž dnešek…“
Téma ovládnutí lidského světa zotročeným zvířetem – mloky je nejen podobenství se světem Čapkovým a nástupem fašismu, ale v mnohém je i světem naším.
Válka s mloky. Karel Čapek napsal aktuální podobenství, ale ne utopii

Ayn Rand
Chvalozpěv (1937)
Představte si budoucnost a společnost, v níž by každý přemýšlel jen v rámci kolektivu a v každém ohledu by mu sám sebe podřídil. Bez kolektivu by nebylo nic. Člověk by plně patřil a podléhal kolektivu a ten by s ním mohl plně disponovat. Představte si lidskou společnost jako obrovské mraveniště, v němž největším hříchem by bylo použití nebo i pouhé rozpomenutí se na jedno dávno zapomenuté slovo – na slovo “já”.
Ayn Rand. Chvalozpěv o infikované společnosti, kde existuje pouze MY a nikoliv JÁ

Boye Karin
Kallocain (1940)
Kallocain je droga pravdy, po jejímž požití každý vyzradí na sebe i na své nejbližší i ta nejskrytější tajemství. Droga je používána k ovládání společnosti. Dyspotická budoucnost na základě vzestupu Hitlera k moci.
Karin Boye. Kallocain. Proslulý vizionářský román o fašistickém a totalitním státě

George Orwell 
Farma zvířat (1945), 1984 (1949)
Obě knihy popisují budoucnost lidstva jako totalitní společnost, která je postavena na síle a násilí, kde lidé jsou ovládáni strachem z bolesti.
Farma zvířat jako stát prasat. Orwell a jeho popis kolektivní stupidity

——————–
Budoucnost lidstva 1. Nejzávažnější vizionářské knihy do roku 1945

Budoucnost lidstva 2. Nejzávažnější vizionářské knihy po roce 1945

The post Budoucnost lidstva 1. Nejzávažnější vizionářské knihy do roku 1945 first appeared on Čítárny.

Budoucnost lidstva velmi zajímavě charakterizoval Edward L Bernays, zakladatel oboru politické propagandy Public relations v USA.
Řekl: “Nejlepší způsob jak lidi přesvědčit, je chytit je za jejich emoce. Za jejich podvědomí a pudy. Nepředkládejte masám žádná fakta. Musíte je vyděsit k smrti”.
Na základě této myšlenky proběhly nejen velké globální lži jako např. kovidismus, let na Měsíc, 9/11 a vyvolání mnoha válek, ale byla napsána téměř všechna velká vizionářská díla, která se v mnoha případech realizují už dnes.

Budoucnost lidstva. Knihy napsané po roce 1945.

Orwell George:
Farma zvířat (1945), 1984 (1949)
Obě knihy popisují totalitní společnost, která je postavena na síle a násilí, kde lidé jsou ovládáni strachem z bolesti.
Orwell a 1984. Svoboda je otroctví, válka je mír, cenzura v EU je svoboda slova

Brandbury Ray
Marťanská kronika (1950)
Marťanská kronika je ale mnohem víc, než osidlování Marsu. Je kronikou lidské povahy, lidské neschopnosti tolerance a nepochopení k čemukoli neznámému ukazuje i zde své neblahé důsledky. A přes všechna potupná negativa lidstva, které Bradbury exceletně a čtivě zasunul do svých povídek, zůstává ve čtenářích optimismus a víra v humanismus a inteligenci lidského pokolení.
Ray Bradbury, Marťanská kronika. Vizionářské a mistrovské dílo scifi o Marsu

Asimov Isaac
Nadace 7 dílů (od 1951)
Svět série Nadace se odehrává více než dvacet tisíc let v budoucnosti, kdy lidstvo osídlí celou Galaxii a vytvoří jednotnou říši, která bude sjednocovat všechny lidmi obydlené planety. Vychází z toho, že geniální matematik Hari Seldon vyvinul teorie umožňující předpovídat chování velkých lidských mas v průběhu dlouhých časových údobí, jež položily základ vědy nazvané psychohistorie, která matematickými cestami odhaluje budoucnost.
Neznámý Asimov. Jak začínal kariéru světový spisovatel scifi

Brandbury Ray
451 stupňů Fahrenheita (1953)
Budoucnost lidí, kde knihy jsou zakázány a kde se vládnoucí elita obává těch, kteří čtou a vzdělávají se.
451 stupňů Fahrenheita, kanonické dílo Ray Bradburyho o totalitní společnosti z roku 1953!

John Christopher
Smrt trávy (1953)
Představte si svět, ve kterém virus nezabíjí zvířata ani lidi, ale jejich zdroje. V tomto případě trávu. Chybné rozhodnutí expertů / vědců pod vlivem lobbistických skupin nadnárodních koncernů vedou k nevratným příčinám a ty k celé škále zcela stupidních následků a postupně, cílené likvidaci a sebelikvidaci lidské populace..
Smrt trávy. Údajný vir likviduje trávu i obilí po celém světě. Nastává chaos a hladomor

Ayn Rand
Atlasova vzpoura (1957)
Rozsáhlý a velmi poučný román Ayn Randové vyšel poprvé v roce 1957 a dodneška je její nejproslulejší a nejprodávanější knihou. Randová se věnovala především filosofii, vypracovala vlastní směr zvaný objektivismus. K němu patří etický egoismus či racionální sledování vlastního zájmu. Ve svém románu využívá postupů science-fiction, detektivky i milostné romance. Děj tohoto díla je zasazen do dystopické budoucnosti Spojených států, v které se prosazují socialistické tendence, regulace a daně.
Atlasova vzpoura. Ayn Rand popisuje USA jako kolektivistický fašistický stát v Orwellově duchu

Lem Stanislaw
Solaris (1961)
Výjimečné dílo scifi literatury. Na základě jednoduchého příběhu o zhmotňování vlastních představ v dalekém vesmíru, předkládá Lem otázky týkající se podstaty existence inteligence jako takové.
Stanislaw Lem a Solaris. Kniha, která předběhla lidské myšlení


Arthur C. Clarke
Vesmírná Odysea (1968-1997)
Cyklus románů sci-fi Vesmírná odysea je mimořádné a inteligentně napsané díla, které nutí k přemýšlení o jedné zásadní otázce. Jsme ve vesmíru sami? Není naše planeta jen projekt vysoce vyspělých bytostí?
2001: Vesmírná odysea 1968
2010: Druhá vesmírná odysea,1982
2061: Třetí vesmírná odysea, 1988
3001: Poslední vesmírná odysea, 1997

Ivan Antonovič Jefremov
Hodina býka (1970)
Mimořádný vdeckofantastický román, navazující na knihu Mlhovina v Andromedě, je dílem sovětského vědce, doktora biologických věd a předního spisovatele vědeckofantastické literatury. Formou popisu promítaného historického filmu mezi epilogem a prologem vypráví se školákům v daleké kosmické budoucnosti o někdejší expedici pozemšťanů, jež se v kosmické lodi Temný Plamen vydávají na planetu Tormans, kterou kdysi osídlili pozemští kosmonauti. Účastníci expedice se pokoušejí poznat životní podmínky na planetě, narážejí však na odpor jejích vládců a za drastických okolností musí bojovat o vlastní život.
Hodina Býka a Ivan Jefremov. Nadčasový scifi román o staré a nové lidské civilizaci

Robert Merle
Muži pod ochranou (1974)
Mužskou populací se začne šířit vir, který je vzápětí označován jako Encefalitida 16 Napadá pouze muže v produktivním věku. Ti se mohou zachránit pouze kastrací. Vzniká tak mužská skupina “Áček” neboli kastrátů, méněcenná část lidí. Vedoucí úlohu přebírají ženy, podobně jako v jeho další knize Malvil nebo v polském filmu Sexmise.
Muži pod ochranou. Robert Merle a jeho vize světa, kterému vládnou ženy a muži jsou podřadní

Jean Raspail
Tábor svatých (1973)
Raspail je dobrý jak Orwell a Huxley. Jestliže Huxley popsal možné následky kast a technologie a Orwell všudypřítomné kontroly společnosti, Raspail zachytil destrukci západní civilizace řízené pocitem viny a náhradu bílé rasy imigrací z třetího světa. Orwell a Huxley skvělým způsobem varovali před možnostmi budoucích problémů lidstva. Vizionářský román Tábor Svatých udivuje v tom, že ačkoli jej Jean Raspail napsal v roce 1973, nyní po více než čtyřiceti letech jej žijeme, a někdy slovo od slova a do takových detailů, až z toho zůstává rozum stát. Jak je to možné? Jak to všechno autor tehdy mohl vědět?
Tábor svatých. Jean Raspail. O sebevražednosti bílého slabošství a stupiditě liberálního západního světa

Anthony Burges
1985 (1978)
Dosud opomíjená kniha autora Mechanického pomeranče. V první části autor podrobuje důkladné analýze Orwellův román 1984, v druhé části pak nabízí vlastní beletristické zpracování Orwellova tématu. Válka sama není nutná, stačí její hrozba a, ve starém dobrém orwellovském stylu, z povědomí, že nepřítel je nablízku, ať již potenciální či skutečný, se stane nástroj ospravedlňující tyranii.
Anthony Burgess. Kniha 1985, neuvěřitelně přesná vize budoucí zmatené společnosti

Vladimír Páral
Válka s mnohozvířetem (1983)
Příběh “hnědé” ekologické katastrofy, negativně ovlivňující myšlení a chování lidí i jejich vzhled. Lečení ke možné, ale člověk se musí svobodně rozhodnout, což nakonec je asi největší překážka.
Páralova nadčasová bílá válka s hnědým mnohozvířetem

Lem Stanislaw
Fiasko (1986)
Jeden z nejvýraznějších Lemových románů. Kniha objemná, ale o to víc hodna soustředěného čtení, protože Lem zde nastiňuje celou řadu problémů budoucnosti lidstva. Podstata děje spočívá v nepochopení cizí kultury, které vede až k jejímu zničení. je obdivuhodné jak Lem dokazal vystihnout problémy, které světem rezonují už dnes.

Ajvaz Michal
Zlatý věk (2001)
Zlatý věk je fantastický cestopis, ve kterém moderní Gulliver píše knihu o civilizaci na malém ostrově v Atlantiku.

Jasutaka Cucui
Konec stříbrného věku (2006)
Společnost budoucnosti má problém jak živit starší občany. Proto vláda a ministerské oddělení nazvané Výbor pro regulaci obyvatelstva (VRO) vypracuje speciální program. V určitém okresu či městské čtvrti se musí všichni senioři starší sedmdesáti let do třiceti dnů od vyhlášení Stříbrné bitvy vyvraždit navzájem.
Konec stříbrného věku v Japonsku. Jak zlikvidovat zbytečné seniory

Liou Cch’-sin
Problém tří planet, Temný les, Vzpomínky na Zemi (od 2008)
Vzpomínka na minulost Země je vynikající sci-fi trilogie, která podrobně popisuje mimořádný objev lidstva a přípravu na mimozemskou invazní sílu z planety Trisolaris. Během několika set let (od tzv. čínské revoluce) prochází lidstvo na planetě několika zásadními změnami. Liou Cch’-sin vcelku přesně vystihuje myšlení lidí v krizi ohrožení a chod celoplanetárního řízení světa, který je často na hranici kolektivní stupididy.
Problém tří těles. Liou Cch’-sin a jeho vize člověka cestujícím časem

Michel Houellebecq
Podvolení (2015)
Příběh se odehrává roku 2022, kdy politické strany ve volbách raději podpoří fiktivního kandidáta strany zvané Muslimské bratrství, aby se prezidentkou nestala šéfka extrémně pravicové Národní fronty Marine Le Penová. Houellebecq opravdu brilantně a se znalostí problému popisuje jednostrannou volební mediální masáž, zjednodušování  a zkreslování informací a subjektivné pohled na události pod hlavičkou objektivního zpravodajství. Ne náhodou vám připomene podobné reportáže především z České televize.
Podvolení. Vizionářský román o budoucnosti Francie reaguje na realitu dneška

Vlastimil Vondruška
Neviditelní (2021)
Píše se rok 2068. Je čtyřicet let po Velkém resetu. Ten podle vlády zabránil chaosu, ničení planety, všem dal stejná práva, odstranil propastnou chudobu, neboť nikdo nic nevlastní. Jediným majetkem lidí je čip těle, který kontroluje, aby dělali to, co mají.
Vlastimil Vondruška: Neviditelní. 2068. Je čtyřicet let po Velkém resetu

Vlastimil Vondruška
Kronika zániku Evropy (2019)
Jak vypadala a bude vypadat Evropa v letech 1984 – 2054? Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik prohlašuje, že jde o dílo literární, nikoli prognostické. Každý rozumný čtenář jistě chápe, že jde o románovou vizi, jako to věděli třeba čtenáři George Orwella.
Kronika zániku Evropy. Vondruškova čtivá románová vize vývoje Evropy 1984 – 2054

Budoucnost lidstva 1. Nejzávažnější vizionářské knihy do roku 1945

Budoucnost lidstva 2. Nejzávažnější vizionářské knihy po roce 1945

The post Budoucnost lidstva 2. Nejzávažnější vizionářské knihy po roce 1945 first appeared on Čítárny.

Není nic krásnějšího než sledovat tisíce veverek, jak překonávají širokou řeku. Jejich vztyčené ocásky se podobají plachtám, napsal sibiřský badatel Middendorf.

Méně romantický byl spisovatel Rubakin, když koncem 19. století popisoval desetitisíce veverek, které z tajgy vpadly do městečka Nižnij Tagil na Urale a kde bez jakékoliv bázně se shromažďovaly mezi lidmi a psy, kteří je hromadně zabíjeli.
Ulice byly plné krve celé tři dny, než se veverky obrátily na další pochod směrem k řece Čusovaja, kde prudký proud dokonal zkázu. O pár dní se zjistilo, že veverky, které prošly tímto městem, byly jen nepatrnou části hlavního voje, který prošel o deset kilometrů dál. Tady se počty podle očitých svědků pohybovaly už v statisících.

Ale nedejme se mýlit, že takové exody se konaly jen v široširých tajgách.

Skoro ve stejnou dobu se podobná událost stala v několika městech na pobřeží Baltu.
Tam tisíce “šťastných” veverek okupovaly několik dní parky, lezly po střechách domů nebo se proháněly po hřbitovech.

V roce 1904 podobných způsobem vnikly veverky do některých části německého Württenberska a o tři roky později se objevily v mohutných houfech v pohoří Harz.

Zvláštní druh chování není ještě zdaleka prostudovaný, ale vzhledem k tomu, že zvířata se chovala ve všech případech jako zdrogovaná, se zdá, že nehledají spásu, ale záhubu.

Jako by byla postižena nějakým fatálním virem sebedestrukce, kdy klasický pud sebezáchovy je úplně potlačený a do popředí se dostává hlas po společné sebevraždě.

Podle zkušeností etologů a sociologů se jeví pravděpodobné, že v určitých okamžicích je davová psychóza tou jedinou prioritou, kterou se nějaký živoucí druh řídí. Ono totiž podobné případy se pozorovaly nejen u známých lumíků na Sibiři, ale také u polodivokých krav na argentinských pampách, které se při přemnožení z ničeho nic vrhly po stovkách do rozbouřené řeky Paraná. Ústím řeky Amazonky se dokonce jednoho dne prohnalo několik set poblázněných krokodýlů, kteří bez známky neklidu vpluli na otevřené moře, kde samozřejmě ve slané vodě do jednoho zahynuli.

Možná se vám zdá, že k takovému chování vede nedostatek potravy a málo životního prostoru. Samozřejmě, určitě to budou jedny z hlavních příčin, nicméně zcela jistě ne jediné.

Podle toho, co víme, existují vnější a vnitřní faktory, které mají vliv na velikost jakékoliv populace.
Ty vnější jsou dány teplotou a vlhkostí prostředí, počtem přirozených nepřátel apod.
Ty vnitřní jsou charakterizovány schopností sehnat potravu, snahou udržet teritorium a sociální postavení.

Jinými slovy, čím větší přemnožení, tím větší vnitrodruhová soutěživost a ta, jak známo, vyvolává stres, který se dá fyziologicky definovat.
U takových stresovaných jedinců můžeme sledovat zvýšenou aktivitu hypofýzy i nadledvinek tak dlouho, až dojde k vyčerpání.
Dochází tak k omezení růstu, ke snížení pohlavní dráždivosti až k neschopnosti se rozmnožovat.
Hladina krevního cukru se snižuje, nastávají křeče a šokové stavy. V populaci takto postižené nastává velmi rychle redukce jedinců, ať už tou fyziologickou sebedestrukcí nebo navíc vlivem klimatických podmínek, které také nejsou vůči populaci každý rok stejně příznivé.

A tak mě napadají jisté souvislosti, když koukám na tabulku populačních odhadů obyvatel naší planety, kterou zveřejnil podle údajů OSN francouzský deník Aujourd´hui už v roce 2006.
A není to nezajímavé. Koncem 60. let nás bylo na Zemi 3,5 miliardy, v roce 2010 asi 7 miliard a v roce 2075 se odhaduje, že nás bude 11 miliard, ale pouze za předpokladu, že budeme přemýšlet mozkem stejně často, jak používáme své pohlavní orgány. Jinak nás může být i 50 miliard. Prý.

Ale hned na druhé straně, zmíněného deníku jsem objevil mnohem obsáhlejší článek, popisující tragédii vymírající Francie a vyzývající Francouze k plození, stejně jako v Česku, Německu a kdovíkde ještě. Jaký paradox v jedněch novinách.

Přestože člověk používá abstraktní myšlení a rozumová analýza je na planetě zřejmě nejvíc vyvinutá existuje v mnoha směrech vysoce rozvinutá stupidita lidského myšlení.
Ta spočívá především v podceňování událostí, které se člověka v danou chvíli netýkají nebo neschopnosti analyzovat katastrofy, které již zažil. Ať už ve svém životě nebo v historických kontextech.

Koneckonců, kdo z nás je dnes schopen pocítit hrůzu druhé světové války a přenést zkušenost na ostatní. A to i přesto, že dnes víme jaké zvěrstva se v takových válkách dějí téměř okamžitě.
Z historie víme, že teprve silný nedostatek ve společnosti, který je v zásadním protikladu s dlouhodobějším stavem, vyburcuje jedince i společnost k aktivitě za obnovu normálu nebo k vytvoření lepšího stavu.

Abychom nemuseli čekat na katastrofální jevy (které jsou ale již od roku 2020 velmi reálné) musíme mnohem líp aktivovat kolektivní paměť.
Kdyby ta skutečně fungovala jako výstražný element v našem chování, dávno by nebyly války a podobné excesy.

Postupná destrukce vrozené schopnosti myslet a používat i tzv. “selský rozum” je, jak známo, zapříčiněna:
– konzumním a povrchním životem
– postupnou destrukcí vzdělávání ve školství
– absencí sebevzdělávání u většiny populace
– sobeckým a lenivým chováním většiny
– politickým a mediálním vytvářením strachu
– rozdělováním společnosti

The post Statisíce přemnožených lumíků táhnou krajinou jako šílení. Co nám to připomíná? first appeared on Čítárny.